Gordonlord komentáře u knih

Darcy Coates čtu potřetí a opět je to sázka na jistotu.

Trochu jsem se bál, že konec knihy bude mít stejně přeslazeně šťastný konec jako dvě knihy ze série Strašidelných domů, které jsem od ní četl nedávno. Ale ne - zde byli konečně i oběti, které dodaly příběhu na kreditu.

Příběh se točí kolem studentky Eileen, která se ztratila v hlubokém lese a našel se po ní pouze fotoaparát, na kterém byly snímky nelidské siluety. Její kamarádi se jí vydávají hledat a tajemný netvor je pronásleduje, zatímco oni jsou při hledání Eileen rovněž ztraceni v lese.

Postavy jsou dobře napsané, napětí a nové impulzy, které přikovají čtenáře ke knize, se objevují na každé stránce a samozřejmě nechybí ani překvapivý a dobře vypointovaný konec.

Vcelku omleté téma, ale podané s mistrným umem.

Po všech stránkách skvělá práce, které v podstatě není co vytknout.

10 17.08.2023

Skončilo to cliffhangerem jako prase. Přitom mě vůbec nezajímá jak to bude dál. Proč jsem to tedy dočetl až do konce? Proč mě to dál nezajímá ?

Do konce jsem to dočetl, protože základní struktura příběhu i jeho myšlenka jsou nanejvýš sympatické béčkové, heroické fantasy. Svět, námět i záměr měly potenciál. Ale všechno další je už špatně.

Nejhorší je vata. Kdyby se odstranila polovina rozlohy knihy, rapidně by stoupla čtivost a záživnost, aniž by se ztratila byť jediná informace, třeba i okrajově důležitá pro děj a jeho postavy.

Ovšem stále by nám zbývala chaoticky napsaná spatlanina, která neumí zaujmout.

Postavy jsou další neduh. Jsou neživé, špatně napsané, nezajímají mě, nemají charisma ani žádnou vzájemnou chemii mezi sebou. Až na pár světlých bodů mě jejich osudy nechávaly chladným.

Celou knihu jsem čekal, až se znovu potká Jayal se svou bývalou snoubenkou Thalassou, nyní kurtizánou z donucení. Thalassa si mezitím budovala vztah s knězem Uthredem a závěrečné setkání těchto postav slibovalo silný moment. Toho ale autor není schopen na žádné úrovni. Celý tenhle moment byl pohřben pár topornými větami, které by lépe vymyslelo i dítě. A to se zbytek knihy snažil fakt na sílu představit nám zevrubně historii, charakter a pozadí všech postav - což se minulo účinkem a naopak to zvýšilo utahanost příběhu, který tím ztrácel jakoukoliv poutavou plynulost.

Nebaví mě o tom pokračovat dál. Velice špatná spisovatelská práce po všech stránkách, ze které je ale vidět nadšení a snaha, která se bohužel nepřenese na čtenáře. K tomu je potřeba alespoň elementární spisovatelský um. Obdiv ke skvostnému Gemmellovu dílu opravdu nestačí.

1 13.08.2023

Z počátku jsem čekal, že se bude jednat o naturalistický, silný příběh o utlačování otroků.
Vylezl z toho dětsky naleštěný, bezzubý sloh o tom, jak to měli černoši těžké, jak je otroctví špatné a jak někteří bílí černým pomáhají, a jak je to hrozně dojemné. Kdokoliv, kdo alespoň elementárně tuší, jak otroctví v těch časech vypadalo, se bude asi nudit.

Protože nic moc dalšího se tady už neděje. Příběh se točí kolem dvou postav - jedna uprchla od zlého pána, druhou byl hodný pán nucen prodat zlému pánovi. Cestou potkávají z 80% hodné pány a paní a ze 20% zlé pány. Není možné k žádné postavě přilnout - oba hlavní hrdinové mají od začátky danou charakterovou i dějovou startovní čáru, ze které se nikam nehnou a ostatní postavy - ač mají velký potenciál - nerozehrají žádné drama, žádný příběh, ani zajímavou situaci - děj se vleče odnikud nikam - pořád je to o tom, že černí střídají útočiště u hodných nebo zlých lidí a vedlejší postavy v nekonečných diskuzích rozebírají na dětské úrovni etiku zotročování černých. Žádný logický dramatický oblouk, v podstatě ani žádný děj, žádné drama. Příběh je jen o tom, jaké nové postavy se kolem obou ústředních postav míhají.

A postav je tu habaděj - vždy když se objeví nějaká nová, je ji okamžitě věnováno asi 10 stran, kde probereme její charakter, pozadí, život a chování. A že nové postavy se objevují každou chvíli a na ty staré se zapomíná. Pokud už se po více než sto stránkách opět objeví, jejich role je minoritní, nezajímavá a stále na tom bodě, v jakém jejich osud začal.

Tohle bylo dost únavné. A spolu s tím, že "příběh" neměl to správné ostří, které by vyprávění dodalo uvěřitelnost a vtáhlo čtenáře do děje aspoň tou nejjednodušší berličkou každého špatného spisovatele - a tou je síla samotného tématu - bylo dalším nedostatkem i evidentní zaměření na mladé čtenáře.

Jenže ti už dnes nechtějí číst roztahaný, rozvleklý blivajz o otroctví a rasismu bez poutavého děje, napsaný obstarožním a dramaticky nelákavým způsobem. Takže pro koho to celé vlastně je ? - z mého pohledu dnes už pro nikoho.

1 04.08.2023

Naprosto perfektní.

Vedle Kotletova "Mega Hunstého nářezu", nebo jaak se ta série přesně jmenovala, je to tohle nejlepší dílo z ranku románů narvaných absurdní akcí, nesmrtelnými hrdiny, sexem a vulgaritami.

Kulhánek nešetří znamenitými vtipy, nápaditými hláškami a trefným humorem, jehož kanonáda neustává ani na jediné stránce a nikdy se nedostane na hranu trapnosti.

Příběh skutečně opíše pomyslný oblouk a osudy všech postav se opravdu uzavřou, což je pro čtenáře onen potřebný pleasure. Takže zde nenastane odfláknutost a spatlanost ze série Divocí a Zlí, kdy autor běžel z bodu A do neznáma a evidentně nad dílem moc nepřemýšlel.

Příběh o Tobiášovi a jeho pomstě upírskému klanu v čele s otrokářkou paní Dao, univerzálním zabijákem panem Wraisem a jeho kolegou Van Vrenem, jen tak nezapomenu. Má to naprosto vše, co chci nejen od tohohle typu béčkově akční ulítlé literatury, ale od dobré knihy a příběhu obecně.

4 31.07.2023

(SPOILER) Trochu jsem se bál, že to bude laciné lákadlo na jednoduché čtenáře, které dnes využívá Kotleta - "krev, přehnaná akce, vulgarismy, sex a příběh a dobré postavy jsou vedlejší - však těm primitivům to stačí".

Naštěstí se to nese v duchu těch mála dobrých Kotletovek. Nepřekvapil mě ani zvrat, kdy Kulhánek nechá povraždit většinu dobře vymyšlených a velice slibně se rozvíjejících hlavních postav. Asi to měl být šok, ale ne pro někoho, kdo četl jeho sérii "Divocí a Zlí". Kulhánek postupuje opět stejně. Ovšem (zatím) na rozdíl od série "Divocí a Zlí", Noční Klub nezačne po radikální čistce hlavních postav totálně stagnovat do háje, ale prostě změní hlavní postavy, místo a rytmus děje tak, že je to velice sympatické. Holt se to povedlo - takovéhle "nečekané" osvěžení by pomohlo spoustě zatuchlých fantasy knih bez výraznějšího vzruchu...ale tyhle právoplatné úvahy sem v tuhle chvíli nepatří.

Děj je napínavý, akce je hodně, na scéně se objeví nové zajímavé postavy a já jen doufám, že je Kulhánek nebude - jak má ve zvyku - všechny cestou zahazovat do ztracena a že opíše klasický dějový oblouk a všechno zapadne na své místo. Ale to se pozná až v druhém díle. Jako obvykle u tohohle autora, i první Noční Klub končí otevřeným cliffhangerem.

Co ubírá na hodnocení, je cca prvních 100 stran, kdy jsem se do autorova spisovatelského stylu nemohl začíst, nešel mi přes oči, nic jsem nechápal a ani ono "vhození čtenáře do rybníčku bez vysvětlení" mi vážně nikdy nepřišlo - a ani zde nepřijde - cool.

Jinak dál to bylo už jen lepší a lepší a nenudil jsem se až do konce. Protože přes onen lákavý akční sexuální a vulgární tahák , Kulhánek nezapomněl na napětí, dobrý příběh, zajímavé postavy, vtip a hlavně nápady.

3 28.07.2023

Darcy umí napsat vážně skvělou knížku. Mise v nejvyhlášenějším strašidelném domě, financována Markem - milionářem s tajemnými úmysly, zahrnující Remy, jakožto nadšenou průvodkyni strašidelným domem, sedmnáctiletou majitelku onoho domu, jedno zkušené a ješitné médium, jejího mručivého sluhu a pár dalších postav - má v jejím podání neskutečně barevné a hluboké vyznění.

Umění napsat skvělé postavy, které přímo dýchají životem a nikdy a za žádných okolností nenechají čtenáře chladným, zde opět bohatě zůročila. Motivace, osobnosti a strachy všech zůčastněných se proplétají a setkávají v zajímavé mozaice, donekonečna živené událostmi, zvraty a napětím, gradujícím ve finále, které tentokrát není tak velkolepé jako v knize "Duch domu Ashburnů".

Autorce se již nepovedlo pracovat se závěrem, kde se naplno odhalí zlo a hrdinové přesně vědí, čemu čelí. Zde opadne veškeré napětí i pracně budovaná atmosféra a vy už jen čekáte, kdy a jak hrdinové hlavního zlouna sejmou.

Jinak to byl zase jednoduchý, perfektně napsaný, krásně čtivý a napínavý horor, jednoduchého a odpočinkového rázu, u kterého není možné se nudit. Ba právě naopak - Darcy dovede svojí šikovností vypracovat atmosféru neustálého napětí a gradace takovým způsobem, že je téměř nemožné se od knihy odtrhnout a vy se najednou divíte, kam se těch tři sta stran podělo.

4 13.07.2023

Skvělý příběh o výchově, dospívání a koloběhu života, do kterého je velice vkusně v roli matky naroubovaná umělá inteligence.

Zase jednou jsem měl možnost přečíst si comics mimo mainstreamové spektrum, který známkější kusy převyšuje nejen hloubkou, poselstvím a myšlenkou, ale také i tak jednoduchými a přesto zásadně důležitými prvky, kterými jsou nápad a scénář. Oobjí zabalené do velmi srozumitelné formy.

Kresba je tak akorát, aby vykreslila atmosféru příběhu. Není nádherná, ale také se v ní (až na pár nejasných panelů) neztratíte.

Příznivcům nekomerčních a řekněme "chytřejších" comicsů vřele doporučuji.

6 12.07.2023

(SPOILER) Půjdu s davem.

Dlouho jsem hledal nějaký fakt dobrý knižní horor. Stephen King je spíš mistr psychologického napětí a Lovecraft nebo Poe se vezou jen na vlně popularity svého jména - s napětím a děsem nemají nic společného. Jenže když vám je všichni ze setrvačnosti pořád doporučují, je to těžké.

Duch Domu Ashburnů nepostrádá napětí, ale je si vědom toho, že kniha nemůže poskytnout dostatek jemných nuancí a vjemů, které v divákovi dokáže vyvolat filmový horor. Tudíž sází na mystéria, mistrně napsané a vygradované situace, Skvěle uzavřený dějový oblouk, dobré postavy a vůbec ve zkratce - na perfektně zvládnuté spisovatelské řemeslo po všech stránkách, kdy stačí napínavé situace, nervy drásající odhalení a další nutné serepetičky zaobalit do reálií klasického hororu a má vás tam, kde chce mít.

Trochu jsem se bál, že se to změní v trapnou komedii v okamžiku, kdy se na scénu v plné nahotě dostala ústřední nemrtvá stvůra. Protože zlo, které už jsme viděli a jsme s ním seznámeni, ubere nějakých 80% děsu. Jenže i s tímhle Darcy umí pracovat - změní tempo a směřování příběhu převalí do akčnější roviny, aniž by ztratila na atmosféře a ještě naopak - všechno zvládne stále víc a víc gradovat až do velkého finále.

A ten pocit z toho mám přesně takový, jaký Darcy nejspíš chtěla, aby čtenář měl - přečetl jsem perfektní horor.

Dokonce ani lehce předvídatelná pointa nedovede z tak skvěle soudržného celku srazit hvězdičku v hodnocení. A další plus dávám za sympatickou postavu kocoura "Wolfganga". :-)

9 10.07.2023

Začnu tím dobrým.

Sarah má skvělý styl psaní. Přehledný, čtivý, jasný, úsporný. Nezdržuje se nesmysly a zbytečnostmi, popisuje přesně to, co je třeba a příběh uhání kupředu a nezdržuje se zdlouhavými a nepotřebnými popisy. Po technické stránce tvorby vět - brilantní.

Ze začátku i děj a postavy vypadaly jako naprostá bomba - i přesto, že jsem autorku podezíral z toho, že to bude nějaký druhý "Twilight" pro holčičky, tak rozjížděla velmi slušnou mytologii a poutavý příběh.

To ovšem pouze do okamžiku, kdy se hlavní hrdinka dostala do světa víl. Tam se stalo přesně to, čeho jsem se bál - všechno zapadlo do kolejí otřepaných laciných harlekýnek, kdy si chudé, šedivé děvče odvede překrásný, dokonalý a pohledný milionář. Navíc oba se nesnáší a celé je to o tom, jak k sobě hledají cestu, aby se mohli vzájemně zamilovat. Bohužel, tenhle milionkrát propraný, laciný oblouk brakových romanťáren zde zabírá valnou část knihy, během které přesně víte, jak se děj odehraje - a on se taky tak vážně odehraje - a jde do pozadí veškerý "lore" i příběh, a vše je jen a jen o tom, jak se celý vesmír točí kolem hlavní hrdinky a všichni kolem ní jen řeší její city. Vím, že to budování vztahu obou postav je důležité a v podstatě mám ohraná klišé rád. Ale musí být napsané dobře. Tohle bylo jen ohrané, laciné, předvídatelné na kost a trapně narvané deus ex machinami. Hořké zklamání a extra trapnost. Že to sklouzne až do tak nenápaditého hnoje, kde dostanete všechny propriety vlhkých snů všech životem zklamaných žen ever, jsem nečekal.

Ale vrátíme se k tomu dobrému - ke konci knihy s nástupem Amaranthy a Rhysandera se vrátí nějaký děj, zajímavé postavy a vzhledem k tomu, že se autorka začne konečně věnovat příběhu a ne jen levnému hnoji pro selky, tak opět naplno vyplave její enormní spisovatelský talent, který mění konec příběhu na zlato. Jen díky těmhle chvílím jsem ochotný pochopit, proč má kniha tak vysoká hodnocení. I přesto, že kvůli výše zmíněnému neduhu si ho příliš nezaslouží.

6 07.07.2023

Hrozná blbost.

Je vidět, že jde pravděpodobně o autorovu prvotinu. Chaotická akcelerace děje - kdy třeba dvě stránky čteme úmornou nudu o tom, jak vypadá skála a jaká je historie nějakého rodu, jen proto, aby to nemělo v příběhu potom význam. A naopak - třeba zůčtování s finálním padouchem proběhlo na jednom řádku a to takovým způsobem, že ani netuším, co se stalo. Stejně tak je to se spoustou věcí - autor se nezabývá pasážemi, které je naprosto nezbytné rozvést aspoň na minimální prostor, a prostě je smete ze stolu pár slovy a místo toho se patlá v pasážích, obsahující pro knihu zbytečné postavy a "děj".

Nadto nás zasype fůrou postav, kdy spousta z nich má prostor sotva pár řádků a tím pádem neexistuje jakékoliv navázání vztahu ze strany čtenáře. Ale to už je velice častá chyba, kterou vidím zas a znovu snad v 95% knih, které čtu.

Další častý neduh amatérismu je nudný příběh a zmatečný děj - obojí výše popsanými nedostatky stlačující knihu do mrzkého odpadu. Opět jsem se těšil na skvělé, zábavné, klišovité fantasy (to je tak těžké něco takového napsat ???) a opět jsem místo toho dostal příšerné, nudné klišovité fantasy.

2 21.06.2023

Úplně si nevzpomínám na veškeré události, přímo předcházející tomuto dílu Conanovy ságy z pera Břetislava Čendy a možná i právě proto jsem se ze začátku cítil dost zmaten. Příběh začíná někde uprostřed něčeho. Spousta postav, mě neznámého děje a já jsem definitivně ztracen. Požitek z četby je hned z kraje fuč.

I nadále kniha trpí určitým dějovým "rozháráním", kdy se autor snaží dohnat všechny linky a to včetně záchrany černocha Kudrua z podsvětí, kam ho unesly noční stíny na konci předcházející kniha.

Úplné finále je potom smeteno rychlostí světla a osudy všech postav opíší kruh v takovém fofru...až jsem měl pocit, že autor si snad na poslední chvíli uvědomil, že má na dokončení příběhu už jen dvě stránky, tak s tím musí sakra pohnout. Čenda byl skvělý autor, ale tohle se fakt vymklo a trochu jsem se to i nutil dočítat.

1 11.06.2023

Christopher Blanc je hned po Howardovi fakt nejlepší !

Příběh byl přesně toho střihu staormilských naivních dobrodružství, kde se nic nezdržuje zbytečnými popisy a děj upaluje neustále kupředu. Takže se na každé stránce děje něco zajímavého, nového, akčního a Conanovského. Jedinou stránku jsem se nenudil !

Samozřejmě je to naprosté a velice úsměvné klišé céčkové kategorie. A jako takové je zvládnuto prvotřídně, se vším všudy, co člověk v tomhle spektru hledá. Kozatá děvčata, zlí čarodějové, mocné artefakty, svržení králové, boje v hospodách, s netvory a taky skvělá družina kolem Conana.

Nevím, jestli je tahle kniha první, kde se objevil Conanův černý společník Kudru, ale určitě je debutem pro akrobata Dakšu. Tahle trojka mi v Conanové vesmíru neuvěřitelně přirostla k srdci a tahle kniha je s nimi snad nejpovedenější.

Příznivcům střemhlavého, rychlého, zajímavého, přehledného, lehce stravitelného a akčního vyprávění vřele doporučuji !

1 10.05.2023

Christopher Blanc je po Howardovi můj nejoblíbenější spisovatel, který do svých rukou vzal osudy Barbara Conana.

Jeho příběhy jsou velice lehce čtivé, zábavné, nenudí a krásně odsýpají. I když se nejedná o žádnou velkou literaturu, nebo veledíla, tak mi to jeho příjemně podané klišé vždycky krásně uteče, aniž bych skřípal zubama, nebo se byť jen stránku nudil. Prostě ví, jak se tenhle žánr dělá.

Stejně tak jsem si užil i dobrodružství Conana, kterého doprovázel zloděj Sýsa a Limara z chrámu Tančící panny, jenž se s barbarem neustále hádala, přesto s ním dokázala dobře spolupracovat a zcela originálně se s ním ani nevyspat, v misi za získáním opánků a rolniček její bohyně, díky kterým může napravit osud a navždy zamést se zlým bohem Sobekem, kterého kdysi bohyně Tančící panna poranila na genitáliích.

1 08.05.2023

Příšerné.

Nekonfliktní, plytké postavy. Špatně napsané, nezajímavé. Postavy mají být základ. Ten se hrubě nepovedl.
Co by to mohlo zachránit je zajímavý, dobrý příběh, kterým ony fádní postavy proplují. Ten se nekoná, protože Jana sází na abstraktní děj, kde někdo umře a hned potom zase žije, duše přecházejí do uměle vymodelovaného těla, sureálno je na denním pořádku a díky tomuhle nereálně-sureálnému zmatku a celkově špatné výstavbě "příběhu", není vůbec jasné, co se vlastně děje a vzhledem k nudným postavám a neuchopitelnému ději mě to vůbec, ale vůbec nezajímalo.
Mám z toho pocit, že si mám sedat na zadek z toho, jak je ve světě Jany Rečkové všechno jiné, jak všechno funguje nečekaně a jak moooc je to originální. Žel - těžkopádným neumětelstvím, postrádajícím reálný nosný nápad, se to všechno zvrhlo jen v extrémně otravný a pustý zážitek.

Jestli je tohle dle anotace "nejvydávanější česká autorka", tak to teda potěš koště...

V Pevnosti vyšel článek, který Václava Jelínka popisuje jako českou literární obdobu filmového tvůrce Eda Wooda. Jakožto fanoušek pořádného "cringe" napříč uměleckými spektry jsem si tohle nemohl nechat ujít !

Od Jelínka je peklo někde něco sehnat, ale z výčtu knih na téhle Databázi se mi podařilo natrefit alespoň na "Záhadu Půlnoci".

Je to detektivka s docela fajn zápletkou - Otec vydědí svého syna a vyštve ho z města, aby mohl podlým vydíráním získat jeho snoubenku za ženu. Tu pak vězní ve svém zámku a bije ji důtkami. Poté, co ho syn navštíví, je zlořečený otec nalezen druhý den mrtev a pátrání po vrahovi začíná. S tím, že hlavním podezřelým je samozřejmě jeho syn.

Nakonec to takový cringe snad ani nebyl. Prostě jednochuchá , snad až céčková sešitová detektivka, kterých existuje na světě spousta. Trochu nablblé to bylo, ale nijak zvlášť. Vcelku zábava na pár minut. Kdyby byl autor grafoman, jako jiní idioti, kteří si myslí, že píšou epicky, dal bych tomu odpad. Ale bylo to velmi krátké - na pár minut čtení - a to je ideální časový úsek, kdy podobná krávovina dokáže nečekaně skvěle pobavit a čtenáře neotrávit. Jinak by to bylo na odpad.

1 18.04.2023

(SPOILER) Nuda.

Tenhle díl je učebnicovým příkladem prostředního dílu trilogie. Co každého spisovatele fantasy pořád žene za tím, aby svůj příběh rozparceloval na tři části ? Když ten prostřední je skoro vždycky nuda, což je i tenhle příběh.

Shrnu vše, co se zde stalo - Hagen von Stein pátrá po relikvii, aby mohl provést rituál, díky němuž se opět stane Wariwulfem. Parkrát se to nepodaří, nakonec zřejmě ano. Hagen se stává zlým, ale z logických důvodů. Není to nijak poutavě podáno, ale aspoň takováhle nejednoznačnost tady je.

Trochu víc zde zabrousíme i do současnosti a Georgovy linky. Ten se chce přes sluhu Carteaumoise dostat k samotnému Hagenovi a pátá, o co mu s onou relikvií vlastně jde.

No, a to je asi tak všechno. Po prvním díle dost prázdnota. Natažená nuda a v podstatě zabitý čas. Před třetím dílem si dám oraz, tohle natahované nic mě fakt vyčerpalo. Štvanice na ďábla tak dokonale zapadá do řady stovek a stovek narychlo spláclých, na objednávku uspěchaně sesmolených novelek bídné kvality, nevyužitého potenciálu a bez nápadů odfláknutého psaní, kterých najdeme spousty třeba ve světě Dragonlance, nebo Forgotten Realms či dalších "frančíz", kde je potřeba "rychle to napsat a vydat, ať se to přiživí na úspěchu oroginálu a něco to vydělá".

1 18.04.2023

(SPOILER) Vztah hlavního hrdiny Hagena a jeho bratra Albrechta měl velký potenciál. Stačilo tak málo, aby byla postava Albrechta nejednoznačná a mnohonásobně zajímavější. Žel - autor si dal tu práci a udělal z něj prostě a jednoduše ryze zlý charakter, což dospělosti díla ubralo a poslalo ho směrem k levné četbě pro dospívající.

Téměř posledním mínusem jsou hluchá místa, kdy mě čtení moc nebavilo.

Silné momenty tkví vždy v pasážích, kdy si Hagen najde nějaké děvče a Albrech se mu jeho štěstí snaží překazit - což vyústilo v šokující a povedený závěr knihy, který trochu přehlušil do ztracena a bez emocí vyznívající závěrečnou bitvu mezi oběma hlavními protagonisty děje.

Skvělá je také originální mytologie, navázaná na historické prostředí středověkých Čech.

Prolínání současnosti s dějem v minulosti nemám moc rád, a ani tady ho nechválím, ale dává tušit, že pokud to autor nepodělá, dočkáme se hezkého - a zatím možná trochu předvídatelného - finále.

1 05.04.2023

Do poloviny knihy paráda.

Přesně jak se už někde zmiňovalo - Nabakov umí vážně skvěle kouzilt se slovy. Své vyprávění o zákonem nepovoleném vábení pudové touhy dokázal opentlit spoustou rozkvetlých vět a zajímavých slovních spojení. To by samo o sobě nestačilo, ale naštěstí tohle podpořil zajímavým příběhem, kde se vás celou dobu drží ono napětí ve smyslu "Kdy to už na hlavního hrdinu praskne a kdy se něco zvrtne". Rozvíjející se vztah Lolity a Humberta odsýpá a čte se jak máslo. Humbertovy nápadité kreace a myšlenkové pochody směřující pod Lolitinu sukni jsou vážně pecka.

Bohužel od poloviny knihy přijde to, čeho jsem se bál na začátku, když jsem se skeptickým pohledem očima přelétl přehnaný rozsah knihy - nuda. Nabakov začne natahovat, omílat pořád to stejné - v první polovině knihy mnohokráte řečené - dokolečka dokola a ke konci už začne vymýšlet úplné nesmysly. Zřejmě se mělo jednat o dokumentaci psychického úpadku hlavního hrdiny, ale dopadlo to jako nudou nabitý myšmaš abstraktních vět, které nikam neposouvají hrdiny ani příběh. Nadto je zde problém v tom, že často nerozumím, co se autor svým - místy překomplikovaným - textem snažil říci. Dalším mínusem jsou potom úseky ve francouzštině, které mají působit zajímavě, ale pro čtenáře, který tenhle jazykl neumí, představují otravný moment.

Ve zkratce - první půlka super - druhá půlka opruz.

5 29.03.2023

Takže - poslední díl ságy. Spousta rozjetých dějových linek, plných proroctví a tajemství, které musí ve finále vygradovat v překvapivý závěr, kde má všechno konečně dostat smysl. K tomu spousta vzájemných vztahů a malých příběhů, které mají dojít naplnění a uzavření. To by byl ideální stav.

A jaký tedy poslední díl je ? - Je o tom, že postavy jdou z hradního podzemí do hradní věže, a přemýšlí o tom, jak porazit zlo, aniž by cokoliv vymyslely. 400 stran jen tohohle. Nooo....co na to říct ?

Snad už nic. Závěr je úplně tupý a předvídatelný. Poražení hlavního zloducha směšné. Nevyužilo se zde nic z toho, co se čtyři díly naznačovalo, hledalo, nad čím se přemýšlelo...autor čtenáře jen stovky a stovky stran krmil nesmysly, které v konečném důsledku nebyly k ničemu třeba a všechna řešení přišla tak idiotským a narychlo zpatlaným způsobem, že se mi chtělo brečet.

Navíc poté, co Simon a jeho parta porazí hlavního zloducha, tak se Williams snaží honem rychle ještě na posledních pár stránkách zalátat díry v ději a uzavřít všechno, co šnečím tempem otevíral celých pět knih. Ale s křížkem po funuse mě to nejen nezajímalo, ale bylo to tak nelogicky a směšně slátané, že jsem se cítil skoro dotčen.

Vyloženě špatný konec těžce podprůměrné série. Žasnu, jak tohle mohl někdo vydat a přemýšlím nad tím, proč si na Databázi knih vůbec ještě vydržuju profil. Tohle nemůže ocenit snad nikdo, kdo v životě přečetl víc než leporelo se zvířátky a přesto má tenhle odpad tak vysoká hodnocení...

Dave Mustaine je zjev, který je mi hodně nesympatický jako člověk i jako zpěvák a hudba Megadeth mi vždycky přišla otravná i přesto, že jsem celoživotní, zapřísáhlý metalový fanoušek. Ale stejně jsem byl zvědavý, jaká bude jeho biografie.

Samozřejmě se kniha veze na vlně všech klišé o osmdesátkových rockových kapelách. Takže pořád je to o tom, jak někdo někde sehnal drogy, jak byli všichni celý den sjetí a když nebyli sjetí, tak hledali drogy a nebo se někde poflakovali, čuměli na MTV a randili a souložili. Kde se v tomhle všem stihl Dave naučit hrát na kytaru, složit všechny skladby a nazkoušet je s kapelou, je jedna velká nelogická neznámá, ale budiž. Jeho profil odpovídá všem ostatním zparchantělým "rock stars", kterým do klína spadl mamutí náklad talentu a všechno jim šlo ram bam bam, takže na hovadiny a užívání asi bylo prostoru dost.

Někdy bych uvítal ve smršti sexu a drog a historek i více reálného vhledu o fungování jeho života a všeho kolem. Ale musím s radostí uznat, že kniha je upřímná, vtipná, čtivá a zábavná. Jak mě Mustaine svoji hudbou otravuje, tak svým vypravěčským umem mě nesmírně bavil. Přečteno s chutí a rychle, jako když slupnete Heavy Metalovou malinu.

2 03.03.2023