GabrielaSim komentáře u knih

Námět pro ty, které oslovila kniha "Půlnoční knihovna" : zkuste starší věc, ale skvělou. Anton Myrer:"Poslední kabriolet".

Myslím, že minimálně od "Druhého života pana Rosse" už nepíše Hakan Nesser detektivky.
Jeho příběhy jsou psychologicky a mysticky laděné, knížky jsou to převážně vlídné a laskavé a je v nich spousta humoru, ale takového, který ne každého baví. Tak třeba:
" Laura , s níž byl Morinder krátce ženatý, byla Angličanka a do Švédska přijela, neboť zatoužila v žít v zemi, v níž působí lidé jako Ingmar Bergman. Morinderovu zarputilou nesmělost chápala jako hlubokomyslnost a existenciální melancholii, posléze ale zjistila, že ve skutečnosti je to s těmito vlastnostmi jiné, mnohem jednodušší. Rozvedli se stejně hladce, jako když šikovný kuchař odděluje bílek od žloutku.
Morinder nebyl žloutek".
No, trošku krimi to je, ostatně se tam vraždí a dokonce i čtvrtí, ale je to tak nějak skoro nedůležité. Určitě nelze psát o dnešním Nesserovi jako o jednom ze zástupců drsné severské školy, on tam nepatří, a myslím, že nikdy ani nepatřil. Kdo čeká dalšího Nesba bude zákonitě zklamán. Ale mě to tedy baví, a moc.

Výborné !!!
Panickou poruchou trpím desítky let, velmi dlouho jsem se osamoceně trápila, zkoušela alternativní metody...a ztratila jsem spoustu času prostě proto, že za socialismu se k psychiatrům nechodilo. Dokonce i psychologové byli podezřelí. Přitom panická porucha není vůbec žádná legrace a potkat může každého z nás. O této diagnóze existuje dost knih, hodně se na ni zaměřil dr. Praško. V knize Královna děsu jsou příběhy známých osobností trpících touto poruchou prokládány odbornými komentáři MUDr. Honzáka. Za největší přínos považuji velkou otevřenost některých osobností, které se nebály o své poruše mluvit.
Vynikající je herečka Iva Pazderková.

Ještě nikdy jsem podobnou knihu nečetla a tuto jsem ke konci už jen přelétla. Připadala jsem si jako ve stoce. Je docela děs přes den sledovat, jak lidé přestali dbát na to , jako vypadají, jak se oblékají, jak jsou na tom s figurou, tak přestali řešit jak mluví, jak moc jsou agresivní, jak nejsou tolerantní. A ještě o tom číst ? A proč ? Čtu tady v recenzích, že kniha je psána údajně nářečím. No, není, toto není nářečí ! Je to jen sprostý slang. Vůbec nepochybuju o tom, že i lékaři takto mluví, taky nějaké lékaře znám...Ale tím, že příběh vypráví hlavní "hrdina"( který tedy hrdinou určitě není), nelze jeho brutálnímu vyjadřování uniknout, protože mluví hlavně on. Vůbec nechápu, kde autorka vzala některá slova, ty si snad musela vymyslet. Jinak - všimli jste si, že tak, jak se vyjadřuje Hynek, mluví většina postav ? Skoro všechny ? I ženy ? A zase, ne, že bych neznala ženy, které mluví brutálně sprostě, ale zrovna v nemocnici budou i jiné typy lidí..."Beletrie" znamená "krásná literatura". Novely a romány patří do beletrie. Ale kam pak zařadit toto? Nevím. Příběh sám o sobě za moc nestojí, normální klišé, a život je plný klišé. Takže, proč by doktor neměl spát se sestřičkou, proč by se neměl hádat s manželkou, proč by neměl mít problematického syna. Znám i lékaře, který pil první ligu, byl opakovaně vyhazován z nemocnic. V jeho životě byl ale vývoj, od alkoholu ke sportu ( a k abstinenci).Tady se někteří radují, jak dobře Hynek s alkoholem zatočil, a to při jeho prvním : "A dost ! "A že prý má příběh dobrý konec...no, nevím....spíš by Hynka čekala dlouhá cesta. A že je ta knížka oddechovka ? No, tak to už vůbec ! Že se u ní lze zasmát ?
Čemu ? Za mě tato autorka nikdy více.

Nechci být zlá...ale, proč je Camilla Läckberg "královnou skandinávské krimi, mi nebylo jasné nikdy, její knihy jsou spíše romány pro ženy s kriminální zápletkou.
Tato odbočka k hnutí meToo...tak to je ovšem malér...
"Nemorální" , to je slovo, které mě při čtení opakovaně napadalo. Nemorální jsou všechny postavy, není, s kým se ztotožnit, nebo aspoň , komu fandit. Těm chlapům ne, tak snad vražedkyním ?
A formálně: velmi prvoplánové, odbyté...

Psychothriller ? Nevím...za mě by měla být v knihovnách Ohrožená zařazena do regálu "Knihy pro ženy". Vlastně mi trochu připomíná Joy Fieldingovou, a ta právě do tohoto žánru patří, alespoň v naší knihovně ano. Jenže Fieldingová, kterou také zrovna nemusím, nepíše knihy o 300 stránkách, vystačí si s pár postavami a obvykle se jí nějaké to napětí podaří vzbudit. Už tady někdo napsal, že by se kniha Ohrožená klidně mohla jmenovat Blbá. Nejsem daleka se k tomuto hodnocení přidat. Překombinované, zápletkám se věřit nedá, snad úplně každá postava je nějak vyšinutá, a ne málo, dialogy často vyloženě vadí ( možná nešikovný překlad ? ). Za mě horko těžko dočteno a ke konci už jen jistit, kdo je tedy ze všech těch darebáků ten hlavní- a ten se tedy odhalit nedá, to
fakt nedáte:)

Baví mě, jak tento autor polarizuje čtenáře. Také jste si všimli, jak někoho strašně bavil začátek této knihy, pro někoho byl začátek prostě k nepřežití ? Etc.Přečetla jsem, co od Nessera u nás vyšlo, mám dojem, že autor je trošku nevyrovnaný, některé knihy se mi zdály výrazně horší, ale převažují ty zajímavé , tedy, alespoň pro mě. Někomu připadají dialogy nudné, to nechápu, autor mi přijde velmi vtipný.
Jediné, co mě poněkud irituje, jsou šílené názvy neexistujících měst, ale dá se zvyknout. Ono to patří k humoru autora, poznávací znamení... Docela by mě zajímalo, jaké má autor vztahy k Holandsku a Polsku, kromě severských jazyků se úmyslně zpotvořené holandské a polské výrazy v jeho knihách objevují často.

Bavilo mě to asi do strany 50, autor je mistr jazyka a je opravdu vtipný. Pak mi začalo být divné, že je vtipný každou větou, a pak mi to začalo být protivné. Ale i tak - za mě - víc, než dobrý. Až pozdější líčení sexuálních akcí těch dvou děvčat jsem nedala, asi jsem moc prudérní, na mě už viel zu viel. Ale rozhodně velmi schopný autor....

Detektivky se mi dost líbily, přečetla jsem všechny, co u nás vyšly. Měla jsem za to, že Tess G. píše pouze krimi. Pak jsem zjistila, že je velice oblíbená v Polsku, kde se dá koupit hodně titulů, které u nás nevyšly... a tak jsem si jich pár koupila- jako studijní materiál, když jsem se učila polsky. A s hrůzou jsem zjistila, že Gerritsenová má i druhou linku, normální červenou knihovnu. Pravda, právě na učení jazyka to je vcelku fajn, protože je to nenáročné čtení, ale to je tak asi vše. Temný stín noci je pro mě slátanina, pornografické vsuvky celkový dojem dorazily. Nedočteno, to nešlo!

Ach jo, za mě veliké zklamání.
Autora mám moc ráda, ačkoli je pro mě trošku nevyrovnaný ve" výkonech". Ale to je i Nesbo...Po Druhém životě pana Rosse, který byl krimi tak napůl, ale byl hodně zajímavý a čtivý, Osamělí také sledují tu spíše psychologickou linku, ale já se tentokrát krutě nudila a poprvé jsem Nessera odložila nedočteného . Na závěr jsem se tedy ze zvědavosti podívala, no, dalo se to odhadnout. Asi mě nenapadá jiné přirovnání, než, že se v knize hodně mlátí prázdná sláma...Jestli bych dala 2 hvězdičky, bylo by to asi z úcty k předchozím knihám...

Zcela souhlasím se Sasenou.
Zpočátku mě kniha bavila, zdála se mi docela svěží, monology přirozené, překlad dobrý...Říkala jsem si, fajn, nový šikovný autor, toho budu ráda číst. Jenže- nebudu. Jednak už mám dost fantasmagorických krutostí a zvráceností- a tady , zejména v závěru, je to brutální. Dokonce jsem se párkrát ujišťovala, že autor není Seveřan:)

Asi nejvíc se zde ztotožňuji s V28... Za mě je to nejhorší Masterton s Katie, a nevím, nevím, jestli budu mít chuť otevřít eventuální další díl. Přemýšlím, kde a kdy se autoři krimi zarazí v míře brutality. Masterton je rozhodně jeden z těch "nejvynalézavějších" . Jak vůbec může zdravá mysl zplodit taková zvěrstva ? Co se sexuálních scén týká, tak ty jsou detailně anatomické a erotického na nich není pranic. Od prvního dílu si říkám, co je na té Katie divného...no, Katie prostě není žena. Masteron , myslím si, napsat ženskou postavu sice chtěl, ale prostě neumí. Předpokládám, že Katie má myslet a cítit jako žena, ale nějak z toho vychází ryzí chlap. Takže celkem tři věci mi na knihách tohoto autora vadí a je to škoda, protože jeho krimi mají zápletku, spád, stylisticky dobré, ...ALE.

Masterton se vyžívá ve dvou věcech: v brutalitě, a tam už neví, co by, a v sexu. Tentokrát se obzvláště vyřádil v té druhé oblasti, nabízí detaily detailů těla a chování obzvláště odpudivé ženštiny- a to se vážně nedá.
Takže třetina knihy horko těžko, a už nikdy více. A to jsem mu chtěla dát poslední šanci!

Dokonalé stopy byly mou druhou knihou od Helen Fieldsové. Byla jsem ráda, že jsem po Dokonalém tichu objevila další autorku a další sérii, která se mi dobře čte. No, pokud bych Dokonalé stopy četla jako první, už po Helene Fieldsové nesáhnu, takto jí dám- možná- ještě jednu šanci. Nejspíš proto, že jsem ty dvě knihy četla bezprostředně po sobě, mě muselo okamžitě trknout, že tato autorka- aspoň u těchto dvou titulů- vykrádá samu sebe. V obou případech nám tu řádí šílený misogyn, sériový vrah. Jeho vyšinutost si ale - bohužel- užijeme od prvních stran, protože je hned na začátku odtajněn a velkou část knihy je tedy čtenář oblažován/otravován úvahami fanatického sadisty. No, a tak jsem si vcelku brzy a asi zdravě v polovině knihy řekla, že lze čas krátit i lépe, než ho zabíjet bláboly úchylného vraha. Ještě by mě zajímalo, co vedlo ženu-spisovatelku k napsání něčeho tak nepřátelského ženám...Očekávala bych to od Mastertona, kterého raději už nečtu, ale u spisovatelky je toto téma a ta maximální brutalita s podivem. Co se té druhé knihy týká, je opravdu hodně podobná, i tady máme co do činění s extrémní vyšinutostí, a zase- jako by autorka nevěděla co už... Ale kdo je vrah a co se mu hodí hlavou naštěstí do posledních stran nevíme, aspoň že tak.

Na doporučení zkušené rehabilitační sestry a jedné pacientky, jsem začala cvičit podle MUDr. Smíška. Pracuji v knihovně a tak vím, že vydal docela hodně knih, všechny jsou výpravné, drahé...ale pro laika těžké !!!
Obdivuji ty, kteří tady píší, že ze z knih dá cvičení naučit. Je to přehlídka latiny- kterou ke cvičení nepotřebujete, přehlídka fotografií čínských mrtvých lidí- abyste viděli svaly, ale to je dost morbidní. Píše se o několika základních cvicích, než se ale dopátráte, které to tedy vlastně jsou, trvá to...PŘITOM !!! Metoda opravdu funguje, cvičení je výborné, docela zábavné, posilujete, "ani nevíte jak". Ale chce to: ta lana za cca 600 Kč a pak hlavně mít chytrou TV, na které si na you tube budete pořád dokola přehrávat jednotlivé cviky. Ony vypadají jednoduše, ale - jak je to u všech rehabilitačních cviků- špatně provedený cvik je buď neúčinný, anebo škodlivý. Metodou jsem nadšená, knihami bohužel vůbec ne. A ty mimochodem poněkud zavánějí byznysem.

Čtu od Ahnhema druhou knihu a nejspíš přečtu, co u nás vyšlo. Dobrý styl, dobrý překlad, člověk se nenudí. Je třeba se připravit na krutost, bez které bych se zcela obešla, ale co se dá dělat:)
Nevím, proč by bylo těžké se orientovat v množství postav a v tom, kdo je Dán a kdo Švéd...( Doporučuji podívat se na výborný dánsko-švédský krimi seriál Most, je to ze stejné oblasti a ta spolupráce policie je tam také, a také, stejně jako v Devátém hrobě, není vůbec idylická).Za slabinu Ahnhemových knih považuji soukromý život hlavního hrdiny. To se prostě nedá, to se musí přeskakovat. Běžný český rodič by musel Fabianovu předpubertálnímu synovi utrhnout hlavu, pochybuji, že by si zrovna kriminalista, který snad musí mít v povaze nějakou tu dominanci, doma nechal vyrůstat takového spratka.

Tak jsem váhala, jestli k této knížce vůbec něco napsat, ale asi ano. Kdybych měla jen jedno slovo k dispozici- tak, tedy jen za mě, prosím! Hloupé.
Je to celkem útlá knížka, mohlo to být takové nenáročné čtení na cestu do práce do vlaku, ale přeci jen, nějaká úroveň by se čekala. Teď čtu jinou knížku od dosti podobné autorky Helen Turstenové, tam to do toho ranního vlaku bez problému vidím...Ikdyž- rovněž žádný zázrak.
Mari Jungstedtová má až moc jednoduchý styl, trošku, jako by psalo nadané, leč naivní starší dítě (ovšem je otázkou, jestli tento dojem není daný překladem).
Jak psali i ostatní- na konci nepochopíte, kdo s kým a proč. Zcela záhadný je naprosto úžasný" a zároveň také "naprosto děsný" vztah Emmy a Johana ( co jim klapalo, se dá možná odvodit, proč to bylo zároveň strašné a spělo ke konci, to už nevíme).
Johan: to je vůbec postavička ! Moc bych chtěla vidět, kde ve světě jde policie novináři tak ochotně "na ruku"...informuje ho a nechá ho zasahovat do vyšetřování...
No a poslední poznámka: už jsem se s tím párkrát u překladů ze švédštiny setkala: "orální tabák" není žvýkací ani šňupací tabák, jak tady překladatelka tvrdí. Ve Švédsku, kde je povolen ( a pouze tam ) je nazývaný "snus",konzumuje se jinak, než ostatní druhy tabáku. Pokud se na to chcete podívat, najděte si v databázi TV výborný dánsko - švédský kriminální seriál "Most"- tam ho hlavní vyšetřovatelka Saga používá hodně.