FMMMM
komentáře u knih
V některém z příštích žraloků
Josef Prouza
Natěšen na příběh prolínající se několika desítkami let zpět, jsem byl uzemněn obyčejným románem sepsaným pro mě až moc Svěrákovými milostnými postavami a scénáři 80. let. Nejblíže měl ke mně příběh mladého chlapce Choudi, který končí opravdu nešťastně. Naproti tomu příběh Ondy a jeho „normalizačního“ období, ještě působí jako vychloubání pubertálního autora nějaké prvotiny. Celé to doslovně autor „zazdil“ svým posledním „devadesátkovým“ příběhem bonviána Remeše. Ve skutečnosti v posledních dvou případech nešlo o normalizační, ani divoká devadesátá léta, jak by se z popisu knihy mohlo zdát. Ale příběhy byly jen uměle vsazeny do tohoto období, bez jakéhokoliv většího zapojení tehdejších událostí.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Jaké zklamání mě přepadlo po přečtení této knihy. Z obrovského nadšení jsem přešel až k nechutenství knihu dočíst. Historické příběhy mi připomněly "plátky" stylu Hrom, Blesk apod. Nic zajímavého, kromě bulvárních příběhu, jsem se z této knihy nedozvěděl.
Chlapec, který se setkal s Ježíšem: Segatašja z Kibeho
Immaculée Ilibagiza
Upozorňuji, že kniha není stylem Dana Browna a je zaměřena převážně na duchovno. A ačkoliv nejsem věřící a kniha se mi dostala do rukou zcela náhodou. Musím uznat, že také toto "téma náboženství" může být zajímavé a čtivé. Některé části knihy mohou být "nezáživné" z důvodu mnoha popsaných modliteb nebo zdlouhavému rozepisování vlastní osoby autorky. Ale samotné vyprávění Segatašji už dodává knize na dramatičnosti a spádu. Je až neuvěřitelné co vše Segatašja prožil, kolik lidí ovlivnil a jak nakonec dopadl.
Doupě latinářů
Ivan Wernisch
Pro mě velice nesrozumitelné, kolikrát češtinově překombinované. Až mě napadaly myšlenky, zdali nejsou některá slova vymyšlená :-) Některé povídky a básně k pousmání, k zamyšlení, mnoho nepochopených, vyznívajících do prázdna.
Ani sami bohové
Isaac Asimov
Jak mám sci-fi rád, tak toto šlo úplně mimo mě. První část mě navnadila, ale druhá to zase celé pohřbila, třetí už to nezachránila. Kniha by měla být označována jako konverzační - sci-fi – drama/román. Ve finále, už to není ani sci-fi…
Osm úderů hodin
Maurice Leblanc
Metody vyšetřování hodné MacGyvera, kdo nezná, dohledatelná fiktivní postava seriálu. Vše mi připadalo těžce uvěřitelné, zejména "pracovní postupy" jsou dosti zvláštní. V dnešní době toto "dílo" považuji, s prominutím, za brak detektivní literatury.
Rozhovory přes rozbouřené doby
Petr Placák
Petra Pitharta nevyhledávám, ale výjimečně jsou jeho názory a vyjádření v "normě", která zvedá knihu o třídu výše. Oceňuji zpovídané za jejich přiznání, že ne vše bylo a je dle jejich původních představ a také to že plno rozhodnutí bylo mylných a nenapravitelných. Spousta informací je již dnes volně dostupných a pro mne je tato kniha bylo pouze bezcenné doplnění "naší historie".
Povodeň
Josef Moník
Za začátku mi kniha nešla "pod jazyk" jak bych si představoval. Pořád nějaké stylizované kudrlinky, které mne prvních 50 stránek pořád od knihy odrazovaly, poté už se pan Moník trochu rozepsal pro mne přijatelnější češtinou. Příběh je sice zajímavý, ale je tady plno náhod, znamení, seznámení a zkušeností, že tuto knihu autorovi moc nevěřím. Tipoval bych to spíše na prvotinu začínajícího spisovatele, který neví co vše má do příběhu doplnit.
Všechno je jenom dvakrát
Michal Přibáň
Nejdříve jsem nechtěl napsat ani čárku, ale nakonec mi to nedalo. Má první e-kniha a takové zklamání... Pokud autor neví, jaký psát žánr, nedoporučuji sentimentální červenou knihovnu komunistických 70. let, která byla velice nudná. Ani české rádoby sci-fi v chatě na horách, které mi připomnělo některé jedince na drogách, kteří berou tyto stavy naprosto přirozeně. Co takhle pořádně rozvít možnou "kriminální" zápletku, která by nemusela být špatná, nebýt "mišmaše" zmiňovaných výše...
Kouř
Dan Vyleta
Začátek nemastný, neslaný, nezábavný, připomínajícího Harryho Pottera. Častěji jsem knihu odkládal než četl. Jádro knihy vcelku zajímavé, vtáhne do děje. Konec je přeplácaný, nudný, špatný, jako kdyby autor chtěl vyjádřit všechny moudra a pohledy světa najednou.
Praha objektivem tajné policie
kolektiv autorů
Velice zajímavá předmluva a následující doplňující texty, ale výběr fotografií mohl být možná o něco zajímavější. Ať už z hlediska sledovaných objektů nebo ze strany fotografického, nechtěně uměleckého, zachycení tehdejší doby.
Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995
Pavel Vančát
Na tuto knihu jsem čekal skoro půl roku a musím říct, že toto čekání stálo za to. Pro mě je toto vydání nahlédnutím do doby nedávno minulé pomocí bohatého obrazového materiálu. Co mě mimo zajímavých fotek potěšilo, jsou popisy s odkazy na další publikace, ze kterých je částečně citováno. Je zajímavé jak se „ nejen umění“ mění v průběhu několika let a čemu lze ještě říkat umění. Menším zklamáním je postupná absence informací o nové vlně tvůrců mezi lety 90-95.
PS: Vidět výstavu osobně, musel být příjemný zážitek.
Sněžím! Deník bílé mafie
Radek Kedroň
Kam se "hrabe" pan Šlachta s jeho knihou Třicet let pod přísahou. A ta ode mě dostala plný počet... Takovéto informace mají media podávat!!! To co se stalo v NNH, je jen malá část toho, co se ve zdravotnictví děje. Díky za odvahu o tom napsat.
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
Jedna z mála knih, kde se dozvíte, jak probíhá práce na vyšetřování, jak se chytají „kmotři, mafiáni, lobbisti, politici, atd.) Je to sice taková napůl autobiografie p. Šlachty a ještě navíc psaná formou rozhovorů. Ale kde se v dnešní době dostanete k takovýmto informacím? Nebýt týmů, ve kterých pracoval nejen p. Šlachta, těžko bychom se dnes „bavili“ soudními procesy p. Nečase, Langra, Rittiga a jiných. Je velká škoda, že takových policistů nemáme víc a také se nedivím, jaké „rošády“ se děly, jen aby pravda nemusela ven. Musím p. Šlachtovi poděkovat, že toto „dílo“ vzniklo, i když ne takovou formou jak bych si představoval. V knize není zodpovězena a dotázána spousta otázek, ale nemůžu chtít vše. :) Knihu ponechám v knihovně pro mé děti, ať pochopí jaká „úžasná“ doba byla po tolika letech od pádu komunismu.
Prach
Hugh Howey
Všechny tři díly jsem zhltl během 10 dní. Po Silu, které jsem již četl před rokem, se pod stromečlkem objevily tituly Turnus a Prach. Proč nečíst vše znovu? :-) V Turnusu je vše nad čím jsem přemýšlel krásně vysvětleno. A konečným Prachem se skoro vše uzavřelo nebo vyřešilo. Jediné co mohu Prachu vytknout je konec, čekal jsem trochu něco jiného. Jiné rozhodnutí a jednání některých postav, ale to by asi bylo na další 2 knihy. Vůbec bych se nedivil, kdyby se časem objevilo pokračování. Přece jen nebylo vyřčeno, co se stalo s ostatními sily...
Atlas zvířat celého světa
Paola Grimaldi
Atlas má spousty krásných ilustrací, mnoho informací o zvířatech na různých kontinentech. Děti z obrázků zvířat mají velkou radost, Výtku mám k popisu samostatných států, navíc například Českou republiku zde nenajdete vůbec.
Opičí král
Wu Čcheng-en
Jak je ta má paměť krátká, když mi ve vzpomínkách utkvěl „skvělý“ seriál Opičí král… Jedna z mých nejdéle čtených knih, spolu s několika vynucenými přestávkami. Celkem 2,5 roku návratů a odkladů této knihy. Kniha na základě pověstí, legend, bájí a částečné historie o budhismu a Číně Vás buď vtáhne nebo ji budete nenávidět. Některé kapitoly mi připadaly až nesrozumitelné a knihu jsem četl „násilím“, jindy mě nadchlo několik kapitol naráz. Určitě bych knihu nedoporučil dětem, některé pasáže o „řádění“ Sun Wu-Kchunga byly neobyčejně drsné. V celku je příběh zajímavý, ale díky všem postavám, které se v knize objevují, je kniha místy až nepřehledná, nečitelná.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Nebylo co číst a tak jsem "šáhl" na tuto oceňovanou knihu. Cca do poloviny měla kniha ucházející tempo, nápad, směr. Ale zbytečnými, zdlouhavými, až nudnými debatami a popisy, mě kniha odrazovala k dočtení. A to jsem si myslel, že 200 stránek, přečtu za jeden večer. Oceňuji nadhled, který měl pan Huxley při psaní knihy. Ale přece jen je to dlouhá doba, kdy kniha byla poprvé vydána a v názorech a popisech je to znát.
Akta Hitler
Henrik Eberle
Od 600-ti stránkové knihy jsem čekal rozhodně víc. Není zde popsáno, jak se Hitler dostal k "moci", jaké ho k tomu vedly příčiny nebo neúspěchy a další informace o jeho osobě. Z knihy jsem se nedozvěděl skoro nic ohledně "podrobení" si evropy, válečných plánech, utocích, finančních dohodách, politockých rozhodnutích, atd. Je zde plno nedůležitých informací z "bunkru", věčírky, oslavy, starosti o psa a jiné, které mě z 90% nezajímaly a přišly mi úplně zbytečné. Jestliže kniha byla "upravena" pro Stalina, v tomto případě nevím, co si myslet o Stalinovi. Za pozornost stojí akorát vyšetřování kolem smrti Hitlera, o kterém se zde píše.