FillisDilla komentáře u knih

Čtenář musí přistoupit na Célinovu hru se slovy, způsobem, jaký vypráví, aby si mohl jeho tvorbu užít. Pokud odmítne, snadno a rychle se ztratí, znechutí a knihu odloží. Chápu to. Číst Célinova díla je především o chuti a počáteční touze. Mě to baví.Bavím se u nich.

13.01.2014

Horečnaté, agresivní, nenávistné, lidské, snové. A další přídavná jména. Pro mě jednoznačně nejleoší Céline, který člověka zaplaví jako zimnice, srazí na kolena přívalem slov, odstavců, vizí, proroctví, vzpomínek, nadávek i postřehů. Vždy, když Célina vytáhnu, vím, že si nechám s nesmírnou vervou mlátit do hlavy, až mi pulzuje za očima krev. A tahle kniha to dokáže nejlíp ze všech. Fyzicky náročná četba.

5 13.01.2014

Náročná - jak na suroviny, tak na znalost (Ramsay implicitně počítá s relativně vysokou znalostí a značnou schopností čtenáře). Ale chuťově nejinspirativnější kuchařka, jaká u nás pravděpodobně zatím vyšla. Co recept, to perla. Zatím jsem se nezklamal ani jednou a například sekce salátu je něco, k čemu se můžu vracet znovu a znovu. Nezbytnost pro ty, co to s domácím vařením myslí opravdu vážně.

1 13.01.2014

Asijský nádech většiny receptů řadí tuhle kuchařku pro mě mezi Jamieho lepší počiny. Ale i tady lze najít dost receptů, které jsou pouze "na fotku" a kde kombinace surovin nefunguje.

1 13.01.2014

Ta dětská část je otřesná.

13.01.2014

Pokud jsem zrovna nebyl vzrušený, byl jsem pobavený. A naopak.

13.01.2014

Je otázka, jak knihu hodnotit. Z hlediska literární výpovědi se určitě jedná o výjimečný (a výjimečně odvážný) kus. Co se však kvality týče, Složenicyn silně pokulhává. Výsledné hodnocení je tedy určitým kompromisem mezi těmito dvěma póly. Mezi dokumentární a literární kvalitou tohoto díla. Mezi tím, co jsem si z knihy vzal a tím, jak se mi četla. Ve zkratce.

1 12.01.2014

Prvoplánovitá, postmoderní slátanina, kdy Palahniuk využívá veškeré myslitelné metody, jak čtenáře šokovat, avšak o povaze lidské krutosti, závisti, chtíči a touze neříká nic. Kniha neslouží ani jako komentář, ani jako studie, dokonce ani jako příběh. Možná by mohla posloužit jako toaletní papír, nebýt její ceny.

1 10.01.2014

Jedna z mála knih, které jsem nedokázal dočíst. Při čtení Chladnokrevně jsem zažíval opravdu intenzivní návaly nudy. Až se mi zatmívalo před očima a ztrácel jsem vědomí. Tak silné návaly nudy jsem zažíval při čtení Chladnokrevně.

1 10.01.2014

Možná to zní jako blbost, ale vždy si radši vyberu upřímnost a poetičnost Tatínka a moře před prvoplánovostí a doslovností Starce a moře.

6 10.01.2014

Čarovná zima je netradiční dětská knížka. Hlavním tématem je totiž střet s neznámým a osamělost, kterou je doprovázen. Muminek se, asi jako první z rodu muminů, probouzí v noci uprostřed zima a už nemůže usnout. Vydává se tedy prozkoumávat doposud neznámý svět, který se tak strašně liší od toho, který zná on sám. Vyprávění je melancholické, hravé, mrazivé a chvílemi i bolestně smutné (smrt lehkomyslné veverky). Pro mě nejkrásnější dětská knížka, jakou jsem kdy četl.

2 10.01.2014

Jednoznačně moje nejoblíbenější kniha. Přečtena minimálně osmkrát. Je to asi tolik detektvika, jako Anna Karenina je love story.

3 10.01.2014

Ó bože, jak já se nudil.

10.01.2014

Musím předeslat, že Gaiman se pro mě už v zásadě vyčerpal. Nikdykde mě v době svého vydání nadchlo, stejně tak Hvězdný prach. A i po letech mají obě tyto kniho své kouzlo, i když už si je znovu asi nepřečtu (popáté? pošesté?). Koralina byla pěkná jednohubka a Sandman, dokud nepodlehl své vlastní velikosti a rozvleklosti (třetí/čtvrtá kniha), byl velmi kvalitní komiks. Jeho povídky považuji za slabé, psané pro efekt, zbytečně přeplácané "nápady" a "obrazy". Anansiho chlapci jsou opakováním úspěšné formule, Mezisvěty teenagerská slátatnina. Vrcholem Gaimanovy tvorby je tak pro mě jeho temná, božska road-story Američtí bohové. A že se jedná o road-story je jasné už ze synopse. Celý děj se totiž dá shrnout v zásadě do tří vět. Ale o děj jako takový ani nejde. Ústředním motivem celé knihy je však pohyb, pohyb vynucený, pohyb z prostoru do prostoru (a i mimo něj), pohyb od známého k neznámému, pohyb od bezpečného k nebezpečnému. Road-story jak se patří.

2 10.01.2014

Musel jsem pořád myslet na Nikdykde.

10.01.2014

Miévillův nejodvážnější počin. Na oko se tváří jako klasická fantasy - kolonizace nových světů, cestování mezihvězdným prostorem, bizarní mimozemšťani apod. Na druhou stranu však Miéville otevírá pole, které (alespoň co je mi známo), zůstalo zatím pramálo probádané - odborná sci-fi literatura. Ambasadov je totiž především studií jazyka, způsobu, jakým skrze jazyk jako nástroj uchopujeme svět, jak jazyk formuje naše smýšlení a jak skrze proces pojmenovávání utváříme svět kolem nás. Ambasadov je strukturálně lingvistická studie ve sci-fi provedení. Takové odborné, suché coby-kdyby. Ale absolutně dokonalé.

2 10.01.2014

Knihu jsem přečetl dvakrát. Pro jistotu. Jako dospívající a jako už dospělý (myšleno jako ukončení stavu dospívání). Ani jednou jsem v knize nenašel to, co v ní našli jiní. Holdenovo tápání mne spíš iritovalo, než aby mnou rezonovalo.

2 10.01.2014

Kingova neschopnost ukončit povídky je doslova k šílenstvídohánějící. Každá, ale opravdu každá povídka má otevřený konec. Budiž. Neumí napsat uspokojující závěr (a ne, nezůstal jsem napnutý až do konce, nepřemýšlel jsem, co bylo dál - po třetí, čtvrté povídce je to prostě už jen iritující). Ale to, že dokáže (kromě jiného taky o vraždících náklaďácích, krvelačných netopýrech, obživlých pračkách aj.) napsat povídku o zkaženém, mutagenním pivu...to už nezkousnu. King podléhá přesvědčení, že dokáže hrůzu vyždímat i z houbičky na nádobí. Chyba.

2 10.01.2014

Foucault, který se spletl. Ač myšlenkově brilantní, toto dílo je příliš ovlivněné Foucaultovou životní zkušeností, zahleděné samo do sebe, zacyklené, v mnoha místech nesrozumitelné, v rámci daného diskurzu neobhajitelné.

2 10.01.2014

Bolestivý záznam pozdního stáří. Smrt, paměť, láska, strach.

2 07.01.2014