evineckY komentáře u knih

Příběh o jedné smutné a osamocené holce s malým rošťákem,
ale s pěkným a pozitivním koncem.
Kniha se četla moc pěkně a doporučuji.

23 30.04.2024

Pro mne je tato kniha opět krásné a milé pokračování z Cornwallu a s prvním dílem si v ničem nezadal. Autorka píše moc pěkně a čtivě.
Život v majáku, starosti ostrovanů, nádherná příroda, divoké a neodpouštějící moře...
Nesmím zapomenout na roztomilého papuchalka Neila.
A opět na konci skvělé recepty.

V tuhle chvíli měla chuť sedět ve svém orlím hnízdě neboli obýváku na vršíčku věže, popíjet čaj, přikusovat sýrovou kroucenou tyčku a prostě odpočívat a vychutnávat si výhled – na moře, neustále proměnlivé; na mračna ženoucí se tak blízko, že by si na ně mohla sáhnout; na vybledlou zeleň a hněď rybářských loděk houpajících se na vodě, zatížených vzadu navijáky a sítěmi a jevících se oproti široširé mořské hladině drobounce a křehce.

Dnešní jarní den už ani nemohl být jasnější. Na jaře si Polly nedovedla představit, že by žila jinde než v Mount Polbearne. Ne že by ale v létě nezažívala stejné pocity. Léto zase přinášelo rachocení kyblíků a lopatek, vůni opalovacích krémů, zmrzlinu a ztracené dětské sluneční brýlky z růžového a modrého plastu, pečlivě vyskládané na přístavní zdi pro případ, že se pro ně jejich majitelé vrátí. A líbil se jí podzim, kdy přijížděli surfaři, aby si v černých oblecích připomínajících tuleně užili vln poblíž místního vlnolamu, a pak se zmrzlí a vyhládlí objevili u ní v pekárně. V tom čase, kdy už se po letních prázdninách děti vrátily do škol, a byl větší klid, podávala i kávu a polévku. A měla ráda zimu, kdy bývalo tak větrno a mrazivo, že nemělo smysl vycházet, takže zatímco venku zuřily bouře, choulili se k sobě s Hucklem ve svém orlím hnízdečku...

Nechal se částečně omámit pocitem vlastní prospěšnosti. Uvěřil, že vydělá peníze i pro farmu, uvěřil, že potřebují hezké věci, nebo dokonce luxusní. Ne že by hezké věci nebyly důležité; to Polly ví. Ale nejsou tak důležité jako to ostatní, co mají.
Přemýšlel o Candice s Ronem, jak s vážným výrazem na tvářích tvrdě vydělávají a bezohledně utrácejí a plní garáž lyžemi, sněžnými skútry či vychytávkami k bazénu a do rámečků si vsazují fotografie z drahých turistických destinací, jako by si odškrtávali další políčko v jakési pomyslné životní soutěži, v níž ani neví, proti komu hrají, ani jaká jsou pravidla, kromě jediného, které nikdo z nich nebere na vědomí, že totiž nejbohatší veřejně známí lidé zpravidla patří k nejnešťastnějším.

39 28.04.2024

Nevím, jestli nemám v krvi nějaké vikingské předky. ale takové knihy jsou můj šálek kávy. Zdánlivě obyčejné...
Hned první setkání Polly s papuchalkem Neilem a bylo to jasné :-)
Nádherná příroda, těžký život ostrovanů a jejich složité životní osudy...
Někomu se může zdát příběh naivní a zdánlivě obyčejný, pravda je, že na takovém ostrově, kde je pořád všechno stejné, jen dennodenní boj o přežití, stejní obyvatelé a najednou se přistěhuje podnikavá holka, která způsobí pozdvižení a rozvíří i zkamenělá srdce.
Dnes, když na to máte, tak si můžete koupit úplně všechn''o'', tak proč ne maják?
Mi by se to moc líbilo, jen v bouři bych tam být teda nechtěla.
Až na tu americkou svatbu, no to už bylo moc, byla kniha čtivá, místy vtipná, ale více smutná.
Na konci nám autorka nabízí hned několik receptů a mimo jiné i na chleba.
A přesně takový mám po mamince, jen vodu dávám napůl s pivem a přidávám kmín. Peču v kulaté formě a je jako kolo od vozu. Ten určitě vyzkoušejte.

Kéž bych jen já byl rybářem
houpaný na mořích,
kde mizí v dáli suchá zem
vzpomínek přehořkých.
Svých sítí lano vypouštět,
s láskou a odevzdán,
nepřikrčený pod stropem,
nad hlavou hvězdná báň.
Tak jasno v hlavě mít,
jen s tebou v náručí...
Juhů!

43 28.04.2024

Hlavní linka je vražda a únos dítěte, ale krásná viktoriánská doba, pozvolně plynoucí děj, inteligentní příběh a nádherný jazyk ...
A podívejte na tu obálku !
Zkrátka našla jsem novou lásku a úžasnou autorku

Ačkoli se níže uvedený nápis nachází na náhrobku v Oxfordshiru, na farním
hřbitově v Chipping Norton, a ne v Hampshiru (a byl vyryt o sto let dříve, než se
uskutečnila Lizziina cesta na jižní pobřeží), přesto právě on zažehl jiskřičku,
z níž se zrodil tento příběh.


Zde leží tělo PHILLIS,
ženy JOHNA HUMPHREYSE,
krysaře,
který pobýval
v mnoha městech
a cestoval (sic) široko daleko.
Věk a smrt
jí (sic) odsoudily
k jejímu poslednímu spočinutí zde.
Zemřela v červnu roku (sic) 1763
ve věku 58 let.

42 25.04.2024

Jak nečtu detektivky, tato kniha se mi líbila.
Holt - stará dobrá Anglie, to já můžu v jakékoli podobě.

44 24.04.2024

Je to pěkná a roztomilá fantasy nejen pro děti !
Sice se odehrává ve Skotsku, ale moc z něj se nedovíme,
ale za to skotských nadpřirozených bytostí je zde dost -
trpaslíci, trollové, elfové, gnomové, skřítci, grifové, druidové...
a čarodějové, měnivci, vlkodlaci.
Takže, když si spojíte Harry Potter a Zaklínač, vznikne vám tato
kniha plná dobrodružství.

Motýlí mužíček se zmateně napřímil a protřel si oči. „Nanu?
Kde je moje loď? Co jste udělali s těmi ztracenými hochy?“
„To se vám asi jen zdálo!“
Emily se zakabonila a pak se jí ve tváři rozhostil úsměv. „ Petr Pan! Četl jste před spaním Petra Pana! Je to tak?“
Pan Elderling se důstojně vztyčil a pohladil si křídla. „No, může být. Snad. Proč taky ne? Dobré knihy by neměly zůstat nečtené.

41 24.04.2024

Autorka má krásný jazyk, její knihy jsou čtivé a určitě tomu napomáhá
skvělý překlad.
Tuto knihu bych nenazývala románem, spíše autobiografie.
Frankie je osamocena, v depresi a ať už popisuje své myšlenky
prostřednictvím deníku, nebo jen tak prožívá střípky svého života na
venkově s mrtvými zvířaty, které fotografuje a dokumentuje tak
popisně, že je toho až moc :-)
Pravdou je, že předchozí kniha se mi líbila více, ale tato je zvláštní,
zajímavá a musíte nad ní přemýšlet a těch zmíněných knih !

Autorčina poznámka
Na stránkách této knihy je jmenováno a popsáno mnoho výtvarných děl různých autorů a období. Chtěla bych zdůraznit, že
díla jsou popsána tak, jak si je vypravěčka pamatuje, jak je vnímá; je
to interpretace podle Frankie. Čtenářům mohu jen doporučit, aby
si zmíněná díla sami vyhledali, vnímali a vykládali podle svého.

47 22.04.2024

Je to prvotní román o upírovi - vampírovi !
A od té doby každé dílo je jen napodobenina.
Když si uvědomíte, v kterém roce byla kniha napsána, tak to muselo být pozdvižení :-)
I když je kniha kraťounká, ničím si nezavdá s Drákulou.
Nečetla jsem Rodokaps, ale starší, s krásným jazykem a překladem.
Super.

40 21.04.2024

Och Bože, ten prolog !!!
Jak mi mohla tak skvělá kniha uniknout?!
Otevřela jsem ji jen tak, pro zajímavost a už se nemohla odtrhnou.
Proč nejsou takové skvosty českých autorů více propagované?
Rozhodně se mi tento horor líbil vice, než Strašidelné domy os Darcy C.

44 20.04.2024

Kniha je pro mně obrovský krok vedle - proto čtěte anotace.
Vidím v názvu - DUCH a těším se na duchařinu :-(
Při čtení jsem chtěla vidět alespoň tu historii, kterou možná původně chtěl
autor vložit do příběhu, ale spíše mi připadalo, že byl po celou dobu psaní
knihy zfetovaný. Z poloviny knihy o neustálém zvracení mi bylo zle.
Nejrozumnější je epilog.

42 19.04.2024

Asi 20 procent dnešních Australanů, celkem téměř pět milionů lidí,
jsou potomci transportovaných britských trestanců.

Pro mne je to až příliš kratičký román na to, kolik pojal příběhů, bolesti a smutku.
Chudičká Evangeline , zaměstnaná jako guvernantka, neznalá života, podlehla svodům,
těhotná, falešně obviněná a odsouzená na 14 let do kolonií v Austrálii....

Tady Evangeline spávala, v této posteli. Chodila po této podlaze.
Přišla do tohoto domu ve snaze najít si svou vlastní cestu světem
a odcházela odsud těhotná, vyděšená, opuštěná, bez kohokoliv, kdo by jí pomohl.

Myslela na všechny ženy, které znala a které nedostaly vůbec nic, ženy žijící v opovržení, nespravedlivě odsouzené, které musely bojovat o každé sousto.
Byly to třeba její matky: Evangeline, která jí dala život, Hazel, která jí život zachránila,Olive a Maeve, které ji krmily a vychovávaly. Dokonce i doktorka Garrettová. Každá z nich žila v Ruby a vždycky v ní žít bude.

„Čím se vaše matka provinila, jestli se můžu zeptat?“
„Ukradla stříbrnou lžičku.“
Doktorka Garrettová si rozhořčeně povzdechla. „A právě proto nemůžeme nechat tvorbu zákonů na mužích. Ve výsledku pak sepíšou jen parodii na spravedlnost, která nespravedlivě zatěžuje chudé. A ženy. Ti vznešení a mocní aristokraté...

49 19.04.2024

Je to jedna velká jízda a celou sérii naprosto miluju !!!
Moc se mi líbil pomaličku se vyvíjející vztah Nikolase a Sáry,
že kniha neupadla do ¨dalších¨ erotických fantasy.
V ani jedné ze tří knih nebyly hluchá místa, ani sestupný děj.
Jestli autorka nenapíše pokračování, určitě budu hlídat další knihy,
protože její styl mi sedí.

PS: Právě jsem zjistila, že autorka napsala knihu z Nikolasova pohledu, tak doufám, že u nás vyjde brzy :-)

Zlo ve světě budu pořád nenávidět, ale už se ho nikdy nebudu bát. Možná to má na svědomí moje nově nabytá moc nebo skutečnost, že se mi nic nezdá tak děsivé jako střet s Paní. Anebo za to snad může bojovník, který mi stál celou dobu po boku, nezištně mě miloval a nabízel mi svou sílu, kdykoli jsem ji potřebovala.

„A víš, že tě můžu usmažit jak palačinku, že jo?“ Svíjela jsem se, a tak mě chytil ještě pevněji.
Jeho hluboký smích mě zahřál až po konečky prstů. „Jenže to neuděláš.“
„A jak to víš?“
„Protože mě máš ráda… fakt hodně.“

48 18.04.2024

Naprosto skvělý historický román s detektivní zápletkou a špetkou romantiky !
Veronoca je moderní, vtipná a emancipovaná slečna, která miluje motýly, chytá je a prodává
a tím si vydělává na cestování po světě.
Vychovávaly ji tety a po pohřbu i druhé se ji pokusí někdo unést. Tím začíná zápletka.
Líbilo se mi, jak Veronica uvažuje -
Vikář skončil s modlitbami a pokynul mi. Vystoupila jsem dopředu a nabrala jsem rukou navlečenou v rukavici hrst hlíny. Byla to úrodná prsť, tmavá a s drobtovitou strukturou.
„To je tedy škoda,“ řekla jsem si pro sebe tiše. „Výborně by se hodila do zahrady.“ Ale vždyť tu opravdu je zahrada, uvědomila jsem si, když jsem přejela pohledem po náhrobních kamenech uspořádaných do úhledných hustých řad – zahrada zemřelých, jejíž obyvatelé sem byli zasazeni, aby klidně spali, než je boží polnice povolají do nebe.

A co na srdci - to na jazyku -
Přátelství s opačným pohlavím mé vychovatelky důrazně neschvalovaly a jediní muži, kteří se kdy objevili u našich dveří, přišli z titulu své užitečné profese – byli to zamračení lékaři a vikáři v obnošených černých kabátech. Vesničtí kluci a statní kováři pro mě byli naprosto nedostupní, a když už se objevil nějaký fešácký exemplář a mohla jsem si ho zblízka prohlédnout, chovala jsem se jako každý jiný dobrý student přírodovědy.
Když jsem se vrátila do Anglie, důkladně jsem prostudovala biologii svého těla, a – vyzbrojená příslušnými znalostmi, prevencí a výtiskem Ovidiova velmi poučného Umění milovat – užila jsem si svou druhou výpravu do formální lepideptorologie a do světa hříšných radostí ještě lépe.

„Uvědomuješ si, co to znamená, Veronico.“
„Neříkej to,“ varovala jsem ho.
„Manželství prince z Walesu s princeznou Alexandrou je bigamické. Všechny jejich děti jsou nemanželské. Ty jsi jediné manželské dítě prince z Walesu.“

„Vy mě neznáte, sire Ruperte, ale věřte mi prosím, že nemám vůbec žádný zájem vznášet nárok na anglický trůn.“
„Nejde o to, jaké nároky budete vznášet, slečno Speedwellová,“ řekl jemně, „jde o to, co představujete. V očích jakéhokoli katolíka byste byla právoplatná dědička trůnu

A jak to dopadne si určitě přečtěte, protože konec je skvělý a těším na pokračování.

45 17.04.2024

Svět nejsou jen květiny a sluníčko....

Pořád si říkám, že nesmím rozečíst sérii, dokud není celá!
Boje mezi - upíry, démony a bohy...
Oraya - neohrožená holka, která bojuje jako Rambo, pobije všechny upíry,
tak to mi fakt lezlo na nervy, i když se ukázalo, že je poloviční.
Raihn - Můj přítel. Můj nepřítel. Můj milenec. Můj věznitel. Král a otrok. Člověk a upír.
Jo !!!

Nenáviděl jsem upíry. A sedmdesát let jsem nenáviděl sám sebe, protože jsem se stal jedním z nich.“

57 16.04.2024

Pro mně docela zklamání, žádné Skotsko, ani Anglie, ale příběh se odehrává v Americe. Musím se přiznat, že je to moje vina, protože jako obvykle nečtu anotace. Příběh jako takový by ušel, ale paní autorce se do 19 století zaplétá docela hodně moderních věcí a slov a není ničím vyjímečný, ani chytlavý.
Za mně tak 3,5 hvězd.

44 14.04.2024

Krásný, smutný román s ještě smutnějším koncem.
Chudák Harriet převzala prokletí po svých krutých rodičích.
Většinu svého mladého života strávila v klášteře a když konečně
našla svobodu, osud byl ještě krutější...

49 12.04.2024

Je to naprosto skvělý, detektivní román ze staré dobré Anglie,
s vytříbeným chováním, postavením a podřízením žen,
kde podvody a vraždy byly na denním pořádku a psychiatrické léčebny
neměly žádnou kontrolu. A jak jinak to mohlo začít, než nenaplněnou láskou a otcovým dědictvím na smrtelné posteli.
Pro někoho se může zdát román dlouhý, ale já miluju dějově popisné knihy.
Naprosto doporučuji.

Drahý Auguste, domnívám se, že doktor stál u zrodu většího množství neštěstí, než se kdy dozvíme, a že těžil z toho, že se pan Midwinter a pan Armadale sami od sebe odmlčeli, jako lumpové neustále těží z neštěstí a nouze poctivých lidí.

47 11.04.2024

Naprosto famozní ukončení !
V tomto posledním máme všechny aktéry z předchozích dvou dílů a nemohla bych si vymyslet lepší konec.
Je tady hooodně akce, ale to napětí nakonec, tak to bylo něco.
Jelikož jsou tady hned dvě dvojice, tomu se samozřejmě násobí sexu :-)
Série je skvěle napsaná, čtivá i napínavá a rozhodně doporučuji.
Doufám, že ještě bude pokračování

47 10.04.2024

Od autorky je toto moje první kniha, ale určitě ne poslední.
Píše příjemně a čtivě.
V románu nic nechybí - je tam vtip, popisy přírody a okolí, rodinné problémy,
starosti a i když je konec afektovaný a zidealizovaný, moc se mi čtení líbilo.
Doporučuji.

50 08.04.2024

Kniha o ztrátách, vyrovnávání se s žalem a bolestí
a nutnost posunout se v životě dál.

48 06.04.2024