Vyhnankyně

Krásný román. Na pozadí historie kolonizace Australie v 19. století sledujeme příběhy několika britských trestankyň odsouzených k výkonu trestu v Tasmanii. Po strastiplné dlouhé plavbě je čeká těžká práce v nelidských podmínkách i kruté tresty. Jejich odvaha, obětavost i přátelství při každodenním boji o život i naděje na svobodu v zemi, kde chtějí najít nový domov je obdivuhodná.
Navíc příběh domorodé osiřelé dívky, kterou rodina britského kolonizátora adoptuje a snaží se o její převýchovu bezohledným a chladným způsobem je nepochopitelný.
Dost temná stránka britské historie.

Vyhnankyně je jedna z těch knih, které se nečtou lehce, ale o to déle v člověku zůstávají. Je to silný a smutný příběh žen, které byly za často naprosto malicherné prohřešky – nebo dokonce jen na základě obvinění – vytrženy ze svého života a odvezeny na druhý konec světa. Člověk si při čtení pořád připomíná, že to není žádná dávná historie, ale události staré jen několik generací.
Nejsilnější pro mě bylo uvědomění, jak obrovskou cestu ženy za tu dobu ušly. Kolik odvahy, bolesti a nezlomnosti stálo za tím, že dnes považujeme mnohá práva za samozřejmost. Právě osudy těchto žen ukazují, že změny nevznikly samy od sebe, ale byly vykoupené utrpením mnoha předchozích generací.
Kniha mě také přiměla přemýšlet o britské kolonizaci. Mám Anglii i její kulturu ráda, ale tady člověk vidí i její odvrácenou tvář. Přesvědčení, že přinášejí civilizaci a pokrok, často znamenalo násilí, nemoci, smrt a naprosté pohrdání lidmi, kteří na těch územích žili po staletí. Je až děsivé, jak snadno lze krutost ospravedlnit pocitem vlastní nadřazenosti.
Vyhnankyně není kniha, která by člověka rozveselila. Je ale nesmírně silná, lidská a nutí přemýšlet o historii, spravedlnosti i o tom, jak křehká byla svoboda žen ještě před necelými dvěma sty lety. Za mě rozhodně stojí za přečtení.

Velmi čtivá, záživná a smutná kniha.

Krásný ale i smutný přiběh,který líčí osudy žen(Evangeline byla asi jediná) ktere neměli na výběr a museli nějak uživit,i když v tom bylo riziko vězení,ale na jiném místě měli lepší vyhlidky(jen někteří kteří si chtěli polepšit).Mahtinin příběh byl smutný celý,ale u Hazel jsem byla přesvědčená,že se polepši.

Nádherná kniha o ženské odvaze a houževnatosti.. doporučuji 10 z 10 !

Zase jsem se dozvěděla něco o fenoménu, o němž jsem nic nevěděla. Jak se zácházelo s odsouzenými ženami v 19. století? Jak se žilo v té době v Austrálii/Tasmánii? Těžké téma, těžké osudy... Ale z jiného konce: zaujalo mě líčení přírody (rostlinstva) a zmínky o vůních a dojmech z nich.

Silný příběh.

Silný historický príbeh o ženách, ktoré sa v 19. storočí ocitnú v úplne neľahkej situácii tým, že ich Británia pošle do trestaneckej kolónie v Austrálii, často aj za niečo, čo by dnes ani nebolo považované za zločin. Román sleduje osudy mladých žien, ktoré sa musia vyrovnať s dlhým transportom cez oceán, drsnými podmienkami a hlavne s tým, že ich životy už nikdy nebudú ako predtým. Popri tom sa tu rozvíja aj príbeh domorodej dievčiny Mathinny, ktorý zas ukazuje, aký dopad mala kolonizácia na pôvodných obyvateľov Tasmánie.
Kniha ma zaujala tým, že vychádza zo skutočných historických faktov, autenticky ukazuje danú dobu a charakteristikou postáv, ktoré pôsobia veľmi živým a ľudským dojmom. Je to príbeh o nespravodlivosti, prežití, priateľstve a o tom, že aj v najhorších chvíľach sa dá nájsť nádej.

Silný dej, smutná knížka, i když konec dobrý, všechno dobré. Kdo ví, kolik těch dobrých konců ale reálně bylo...

Po Vlaku naděje, který se mi velice líbil, jsem se pustila do druhého autorčina románu. Strhující děj, historické momenty i lidská soudržnost hlavních ženských postav jsou velkou výzvou a já se nedivím, že si obě literární díla vydobyla celosvětovou popularitu s přiřknutím bestsellery. Nad knihou jsem strávila dva impozantní večery, kdy jsem se dostala za vězeňské zdi Neugate v Londýně, plavila se čtyři měsíce trestaneckou lodí a zažila nelidské podmínky nejen v Královnině škole pro sirotky.
Příběh vychovatelky Evangeline je hodně smutný. Do vězení se dostane na základě nepravdivého obvinění. Tam se seznámí se svéráznou Olive, která sehraje výraznou roli nejenom v jejím životě. Obě jsou deportovány do Austrálie. Na otrokářské palubě lodi Medea poznají mladinkou Hazel, jenž byla odsouzena za ukradení stříbrné lžičky.
Mezi tím se v guvernérově sídle osmiletá Mathinna, domorodý sirotek, stává na příkaz Franklinovy manželky experimentem převýchovy - odpoutat se od minulosti a přijmout nový způsob života v bohatství a přepychu bez empatie.
Jakou budoucnost si připravil život pro tyto těžce zkoušené "vyhnankyně"......
P.S. Kdysi dávno jsem četla knihu Nezapomeň na mě od Lesley Pearse, která mě taktéž emocionálně zasáhla a byla sepsána na podobném dějovém principu, ale podle skutečné události.

Kniha se mi velmi líbila, jen ten konec mi přišel moc uspěchaný.

Vynikající příběh, skvěle napsaný, silný, emotivní a přitom chladně reálný o kruté minulosti koloniální Austrálie, o Británii, která tuto zemi využila a pak použila jako odpadkový koš své společnosti.

O koloniální době v Austrálii jsem četla hodně pěkných knih, tahle zase přidala pár střípků do skládanky, jak to vlastně vůbec fungovalo.
Tentokrát jsou v hlavní roli britské trestankyně (plejáda od vražedkyň, přes drobné krádeže, mnohdy ani neprokázané) jejich strastiplná dlouhatánská cesta lodí a pobyt v pracovní káznici na Tasmánii, tehdy ještě ve Van Diemenově zemi. Záležitosti navíc kolem na cestě nebo až tam narozených dětí, shromážděných do vězeňských jeslí s minimální péčí, a po dosažení 6 měsíců daných k adopci. Vztahy mezi trestanci námořníky, trestanci v domácnostech na práci či otročina ve vězeňských prostorách při naprostém nedostatku jídla, tepla, čistoty..., zato s fyzickými tresty na denním pořádku.
Tristní, drsné, mnohdy fatální, ale kdo trest přežil a nenamočil se do nějaké další šlamastyky, byl propuštěn a mohl začít nový život v nové zemi. Dnes už nemusí Australané žádné skrývané stigma ohledně svého původu pociťovat, je to už dobrých 150 let, co se jejich předci prostě naturalizovali.
Jiné problémy ale měli domorodci, typicky nejen vyhnaní ze svých domovů, míst, pronásledovaní, vraždění, převychovávaní a v každém případě kompletně opovrhovaní. V téhle knize je to připomenuto na zvláštním případu mladičké domorodé dívky, dcery náčelníka místního kmene, odsunutého na ostrov u Tasmánie, když si ji vyžádali do domu guvernéra pro výchovný experiment. Povedl se jen na venek, ale pro ni to nedopadlo dobře, význam ani respekt v očích "majitelů" žádný nezískala a sama "civilizovanou" výchovu nijak neuplatnila.
Čtivé, svižné, zajímavé, napínavé, nepředvídatelné, a pro někoho i se šťastným koncem i v souvislosti s emancipací žen v rámci Britského impéria.

Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by mě takto vtáhla do děje, byl to opravdu velkolepý příběh. V mnohém smutný, avšak krásně napsaný.

Tak jsem napsala dlouhý komentář a on se mi neuložil... Ve zkratce - čekala jsem víc reálií, ale přidana romantika a pomsta nevadila. Osud Evangeline mě zaskočil, Hazel nepřekvapila a Mathinnin příběh by zasloužil víc pozornosti v závěru. Stala se z ní jen okrajová figurka. Škoda. Ale knížka je to čtivá, téma zajímavé. Co mě praštilo do oka - použití výrazu gulag. Ten fakt nemá co dělat v příběhu z 19. století

Krásná kniha. Moc pěkně napsané.. a dojemné.

Tak tomuhle se říká: Krásná kniha.

Miluju Viktoriánskou Anglii, Dickense, kritiku a popis nespravedlnosti té doby - obzvlášť vůči ženám, takže tady jsem si opravdu užila.

Známe knihy od Charlese Dickense, např. Nadějné vyhlídky o odsunu zločinců do Austrálie. Tady je vše navíc napsáno pouze o osudech žen, které v té době neměly mnoho šancí k rovnoprávnému životu, k slušnému zacházení a už vůbec ne ke spravedlnosti. Vše je popsáno velmi, někdy až příliš, realisticky (bacha na slabé žaludky!), ale tak to prostě bylo. Ta neskutečná nerovnoprávnost!!! Hrůza!

Příběh tří hlavních (a několika vedlejších, ale důležitých) žen je opravdu krásný, překvapivý, romantický, napínavý a dobrodružný. Popisuje to, co má, a přibližuje čtenáři tehdejší život žen z Británie, Austrálie a Tasmánie a jejich osudy.

Postoj tehdejších Britů, obyvatel největšího impéria té doby, k ostatním národům a rasám mi silně připomněl totalitní režimy, komunisty a jejich hloupou a tak škodlivou nadřazenost.

Moc jsem si početla a knihu doporučuji. A pozor! Nejen ženám.

Přiznávám, byla jsem ke knížce malinko skeptická, ale ukázalo se, že naprosto neoprávněně. Příběhy tří žen, které se vzájemně proplétají a prochází tím nejhorším obdobím svých životů. Vězení, deportace, vytržení z přirozeného prostředí, převýchova....Knihu rozhodně doporučuji. Jedná se o strhující čtení.

Kniha se dobře poslouchala.Byly tam ovšem i pasáže,které jsem pochopila až později.Detailne je tam vylíčen pobyt ve vězení v Londýně,kde trestankyně čekají na deportaci do Tasmánie .Velmi mě zaujal život deportovaných na lodi cestou do vyhnanství i další pobyt v Tasmánii.Zajimavá kniha o těžkém životě žen.