Eldar80 komentáře u knih

Opět Proroctví. Opět se úroveň ságy zlepšuje. Opět milý, příjemný humor. Opět "staří" známí, kteří jsou však s námi pouze rok a půl života - zvláštní rozpor. Proroctví spěje ke svému naplnění a tak cíl je jediný - Riva. Následuje mírná pauza oddechu, kdy se hrdinové dávají dohromady, aby opět vyrazili. Původní skupina se však tříští a závěr knihy již sleduje dvě dějové linie. Kniha začíná být akční, zřejmě i navzdory Eddingsovu rozvláčnému psaní. Až nyní jsem se do děje ponořil, asi se to dalo čekat po tolika přečtených stránkách. Eddings má opět konec hezky načasovaný a tak člověk cítí silnou zvědavost co bude dál. Bohužel jsem ze ságy zklamán a moc nerozumím, proč je sága v kánonu od Sapkowského. 75%

2 15.04.2015

Velmi dobře napsaná knížka, která je srozumitelná i pro úplně neznalé buddhismu. Je však napsaná tak originálně, že překvapí i sečtělejší čtenáře. V knize je vysvětleno 5 důležitých témat, ke kterým má budhismus velmi co říct. První kapitola tedy pojednává o kauzalitě, zákonu příčiny a následku, karmě. Další kapitola mluví o lásce, která je zde popsána jako neosobní spirituální síla. Třetí kapitola vysvětluje důležitost bdělosti a uvědomělého jednání. Čtvrtá kapitola ukazuje žádostivost a chtivost jako negativní emoce ženoucí nás do utrpení a poslední kapitola se věnuje mysli a vysvobození. Všechny kapitoly mají jakýsi úvod, výklad učení a pak na téma kapitoly odpovědi jiných učitelů budhismu. Každé téma končí hlubším pohledem a nakonec nejdůležitějšími myšlenkami, které bychom si měli zapamatovat. Kniha tedy trošku působí jako učebnice, ale není vůbec nudná, protože autor dává různé příklady ze svého života nebo zmiňuje příběhy z Buddhovy doby. Díky těmto příkladům lze vidět, že buddhismus není žádná filozofie odtržená od života, ale že právě naopak dokáže řešit naše každodenní životní problémy a trápení. 85%

2 08.04.2015

Kniha postupuje ve stejném rytmu jako předchozí díl. Je to takové dobrodružné cestopisné vyprávění. Družina postupně prochází po svém světě a naráží na jeho ojedinělé zvláštnosti. Eddings se pokusil napsat originální fantasy, kde nejsou zprofanované rasy jako elfové a trpaslíci, ale spíš různé lidské národy. Já osobně z toho mám rozpačitý pocit. Přece jen některé fantasy rasy mají určitý archetypální význam, který pomáhá utvořit jakoby přirozený svět, ve kterém funguje magie. Nějak se do toho nemohu začíst a pořád se mi nezdá chování hrdinů. Kniha je napsána stejně jako předchozí, vždy na začátku je velmi stručné shrnutí dávného proroctví na pár stránkách a jak příběh dále pokračuje vidíme jak osudy hrdinů s proroctvím souvisejí. Kniha je opět mile humorná, ale na můj vkus děj ubíhá příliš pomalu. Závěr je opět podařený a ke konci jsem už cítil, že se mě příběh začíná zmocňovat. Eddings bude asi dost záležitostí vkusu, protože mě osobně vadí chybějící napětí. Příjemné je, že se úroveň ságy neustále postupně zlepšuje a zdá se mi, že každý díl je lepší než předchozí. 70%

1 07.04.2015

Tak tahle kniha se řadí mezi těch pár, které by si měli přečíst opravdu všichni. Protože aspoň já si myslím, že je dobré být informovaný jak naše uvažování funguje v záležitostech vědomých a podvědomých činností mozku. Podvědomí totiž ovlivňuje náš život mnohem více než si dokážem představit. V knize jsme nejprve informováni o prvních výzkumech týkajících se vědomí až k modernímu využití funkční magnetické rezonance. Podvědomí má velký vliv na naše rozhodování a jednání, které si běžně vůbec neuvědomujeme. Druhá část se věnuje našemu podvědomí ve vztahu ke společnosti, protože vnímání ostatních je skoro úplně založeno na podvědomých vzorcích, z nichž velká část je vrozená. Nemá význam déle mluvit, protože probírané téma je natolik důležité a měl by je znát každý. Doporučuji. Kniha je vhodná i pro skeptiky ohledně neexaktní psychologie, protože Mlodinow opravdu vychází z vědeckých objevů a svým způsobem se jedná o vědeckou práci napsanou velmi srozumitelně. Kniha též zmiňuje historický pohled psychologů na podvědomí. 90%

13 02.04.2015

Pohádkový příběh dále pokračuje. Ale už od začátku kniha působí jakoby od někoho jiného. Přestože děj není nijak akční ani napínavý, čte se kniha mnohem lépe než první díl. Něco se konečně děje a velmi pozvolna začíná být děj zajímavý. Stejně jako předchozí kniha má docela povedený závěr a tak vás po dočtení ponechá v pozitivním stavu, protože zapomenete na nezáživnost na začátku. Bohužel jednání hrdinů se mi pořád nepozdává, ale myslím že pro děti je to velmi podařený příběh. Je mi docela líto, že jsem to nečetl jako malý, tehdy by to na mě asi hodně zapůsobilo. 65%

1 24.03.2015

Thich předává učení spíš jako básník než jako budhistický učitel. Mě osobně se kniha špatně četla, protože jsem rozumově založený a předání nauky v poetickém smyslu nedokážu příliš ocenit. Taktéž nevím komu přesně je kniha určena. Ti na které autor míří ji nejspíše číst nebudou, protože vyžaduje poměrně slušné pochopení toho jak se věci mají, a těm co to číst budou, bude možná vadit opakování nosných myšlenek. Je to tedy taková buddhistická báseň o tom, jak se vlastně nic nerodí a nic neumírá, ale jak vše dále pokračuje v jiných formách. Kniha je zaměřená na lidi, kteří inklinují k buddhismu a mají smrt spojenou s bolestnou ztrátou a vnímají ji jako definitivní konec. Thich se vůbec nesnaží o nějaké intelektuální vysvětlení toho, jak je tohle vnímání chybné, ale na mnoha příkladech ukazuje, že se můžeme na smrt dívat úplně jinak. Je z toho cítit autorova moudrost a hlavně po dočtení knihy v člověku zůstane velmi silný pocit útěchy. 80%

4 18.03.2015

Tak tohle byl Začátek s velkým Z. Nemám ponětí o celé sáze, ale celá tahle kniha byla vlastně úvod. Prolog, který má 3/4 obsahu knihy a navíc psaný značně neuměle. Text byl tak jednoduchý jako by šlo o pohádku a skutečně jsem si ze začátka kladl otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi fantasy literaturou a pohádkami. Vždyť i v pohádkách bývají rytíři, čarodějové a kouzelníci a stateční kováři. Vzhledem k tomu, že je popisováno dětství dítěte jako pohádka, přišel mi text místy infantilní. Navíc jsem se do knihy nedokázal začíst, protože mi chování hrdinů nesedělo. Jakoby bych tomu neuvěřil... A takové jsou asi 2/3 knihy. Ke konci byla kniha docela úsměvná, naštěstí v pozitivním smyslu. Takový milý humor. Jsem vlastně ve stavu, kdy druhý díl může být úplně jakýkoliv, protože nosný děj vlastně začal až na konci knihy. Tím nechci říct, že by kniha byla špatná, ale ani v ničem nevynikala a docela podařený závěr nemá šanci zachránit takové obyčejné dětství budoucího hrdiny. Na tři hvězdičky kniha nemá proto, že se tohle opravdu nevyplatí číst samostatně. 55%

1 12.03.2015

Kniha má podobnou strukturu jako předchozí Euklidovo okno. Ze začátku velmi čtivá jak po historické tak odborné stránce, ale postupně poutavost mírně upadá. První třetina je však skvělá, autor vysvětluje jak je náš mozek po stránce intuitivního přemýšlení naprosto nevhodný pro vyhodnocování náhodných dějů. Je velmi zajímavé vidět jak jsme naší přirozenou intuicí klamáni. Postupně se však kniha dostává od pravděpodobnosti ke statistice, kde jsou již příklady nudnější. Aspoň pro mě je pochopitelné, že u vyhodnocování mnoha náhodných jevů musí náš mozek nutně selhávat. Narozdíl od předchozí knihy má však kniha dobrý závěr a poslední dvě kapitoly jsou opět docela čtivé. Kniha se dá doporučit opravdu všem, protože uvedené informace mají vliv na náš život a měl by je každý znát. Je to tedy zároveň i taková učebnice poznání. Pro právníky a lékaře je to však povinná literatura. Naprosto. Pozorný čtenář si též všimne, že rady "zkušených a úspěšných" lidí z různých časopisů nemají žádnou obecnou platnost, protože se většinou vyzdvihuje těch pár úspěšných, ale o milionech, kteří zkrachovali se nemluví. Zákony statistiky a pravděpodobnosti jsou neúprosné a náhoda má na náš život větší vliv než si myslíme. Tedy 5 hvězdiček za informace, ale na můj vkus ne úplně vhodné příklady (asi mám zkrátka jiný druh myšlení než Žid Mlodinow), málo vysvětlujících obrázků a kvůli občas podivným názorům, které v knize nemusely být, dávám pouze 80%

4 08.03.2015

Tak tohle se povedlo. Opět na mne kniha zapůsobila lépe než, když jsem ji četl poprvé před lety. Zvláštní. Bohužel děj není napínavý až do poloviny a je poněkud pozvolný. Opět se objevují nové nápady, ikdyž kniha těží z magického světa předchozího dílu. Pak se však děj stane napínavějším a tajemnějším. Kombinace zvláštních příhod vytvoří poměrně zajímavou atmosféru, a posléze kniha končí strhujícím závěrem. Nevyvážený děj je tak vyvážen neobyvyklými nápady, originalitou a akčními magickými souboji. Dávám sice 5 hvězdiček, ale je nutné chápat, že pokud sem vám nelíbí tvorba tohoto autora, ani tohle vás neosloví. Pokud vás tedy Podvrženec nenadchnul, tak tohle už nečtěte. 85%

6 04.03.2015

Tahle kniha připomíná hnojiště s pár kousky střípků Pravdy. Bohužel kdo se odhodlá tyto střípky nalézt všechny a ne jen ty na povrchu riskuje, že na konci hledání bude od hoven. Docela sem pochopil úmysl autora, který uvádí na začátku a to rozbití čtenářova světonázoru. Ale jak může obracet lidi na správnou cestu za pomocí naprosto neověřitelných informací, náboženských bludů a různých jiných nesmyslů. Pořád nechápu, kde berou moderní "esoterici" bludy o duté zemi. Šok! Ono je to i v této knize! To hraničí s vymýváním mozku. Nebo snad ne? Pořád se z toho nemohu vzpamatovat, protože pro můj racionální rozum tohle bylo šílenství. A to neříkám jako ateista, chraň Bůh! Já se zajímám asi 19 let o esoteriku, kdysi jsem začínal na knihách o magii od Elifase Léviho, četl jsem Guaitu, Papuse, něco od Steinera, zabýval jsem se mystikou až jsem po nejvíce skončil u tibetského buddhismu. No ostatně, znáte mě. Takže jednu hvězdu dávám za to, že autor to nepochybně myslí dobře a upřímně. Já myslím, že on těm blbostem věří a jeho poznání ohledně náboženství tomu odpovídá. Proboha vždyť ten člověk nechápe na jakém principu fungují světová náboženství! Zmiňuje sice, že zná kabalu, ale na Starý zákon se dívá jako Däniken. Nevím jesli se mám smát nebo brečet. A tohle lidé kupují a dávají tomu pět hvězdiček. Pro Krista Živého. Kniha začíná být zajímavá až od strany 291. Do té doby je to neuvěřitelný blábol a slátanina. Kvůli takovýmto věcem by měla existovat Vědecká inkvizice. :D Ne vážně, já to nedávám. :D To je urážka vědy a Západního poznání. :D No dobře, uklidněme se. Tedy od té 300 (!) strany zhruba se jedná o autorovo určité esoterní poznání k čemu dospěl na své cestě. Ano, pevně věřím, že i on jednou začne věcem rozumět. Za snahu pomoct některým lidem a očividně to některé oslovuje, nedávám odpad!, ale plně zaslouženou jednu hvězdičku. A pro ty, kdo tomu neporozuměli tak ještě jednou: opravdu nedoporučuji to číst. 15%

Obyčejně se směju tomu, když dávají ateisté odpad! náboženským knihám, protože je nepochopili. Jedno z jakých důvodů. Ale tady s nimi musím souhlasit. Tohle bylo vážně otřesné. Na napsání takové knihy nemusel nikam cestovat jak všude uvádí. Stačí si doma na internetu něco přečíst o Sitchinovi, Dänikenovi, a jiných věcech a splichtit tuhle věc. Ó díky Bohu! nejsem tu sám se zdravým rozumem. Děkuji Vám.

Edit 16.04.2015: Přidal jsem komentář ke knize do Diskuse
Edit 02.03.2015: Komentář je napsaný v afektu po té, co jsem nad knihou strávil celý víkend od pátku a dočetl ji v neděli večer. Očividně mi ujely nervy, ale možná komentář nebudu upravovat a přepisovat a nechám zde jen tuhle poznámku. Bohužel na hodnocení knihy to nic nemění.

14 01.03.2015

Velmi zvláštně napsané, protože Zelazny svoje knihy docela fláká. Spoustu věcí vůbec neřeší, jako např. pravděpodobnost situací, psychologii postav, větší popis světů. Zelazny je až příliš stručný, ale přesto první polovina knihy není vůbec napínavá. Děj se nějak nedostává do akčního tempa. Postupně nás však magie příběhu vtáhne. Děj je už od začátku poměrně primitivní a zápletkou je vlastně pouze pomsta. Velmi originální nápady jak je u tohoto autora běžné, ale co je zvláštní, teprve až po druhém přečtení sem docenil jak je kniha příjemně napsaná. Ikdyž je to na jednu stranu až moc jednoduché, čtení knihy se vám vůbec neprotiví. Opět dobře vygradovaný závěr. 75%

3 26.02.2015

Ze začátku mne kniha nadchla. Úžasně napsaná, se spoustou zajímavých historických údajů. Ze začátku vše velmi čtivě podané a vznik starověké geometrie v době Pythagora a Eukleida byl napsaný skvěle po všech stránkách. Posléze se přesouváme k Descartovi, protože teprve až on způsobil další matematickou revoluci, týkající se geometrie, srovnatelnou s Eukleidem. Bohužel čtivost mírně upadá. Ve třetí kapitole se dovídáme o přínosu Gausse a Riemana novým prostorům v matematice. Zjišťujeme, že ne vždy má trojúhelník součet vnitřních úhlů 180°. Autor však volí na můj vkus velmi zvláštní příklady. Ze začátku se kniha jeví jako pro začátečníky, ale bez některých znalostí si v dalších kapitolách nemůžeme knihu užít. To se plně projevuje v další kapitole, která se týká přínosu Einsteina. Pokud není čtenář více obeznámen nemusí být schopen přínos Einsteina plně docenit. A bohužel by knize velmi prospělo pár vysvětlujících obrázků nějakého zakřiveného prostoru. Poslední kapitola o strunách končí druhou strunovou revolucí, kterou způsobil Witten. Prvními kapitolami si autor nastavil příliš vysokou laťku, kterou myslím nebyl schopen udržet. Kniha je postupně nudnější. Naopak pozitivem je přiměřená stručnost, spousta historických souvislostí a čtivost. Na můj vkus zvláštní příklady, absence doplňujících obrázků nebo více vysvětlujícícho textu u pozdějších kapitol a proto jen 75%

7 23.02.2015

Tak tohle bylo zklamání. Nepochybně kvůli tomu, že jsem se dlouho těšil až si to přečtu. A nenaplněné očekávání plodí zklamání zcela spolehlivě. Po přečtení mám dojem, že se jedná o autorovo poselství nebo taky vyznání.
Kniha je určená především všem duchovně hledajícím, ať už si pod tím termínem představíme cokoliv. Vůbec není určená lidem, kteří v literatuře hledají spíš zábavu a pobavení. Takovým čtenářům vůbec nedoporučuju.
Tohle rozsáhlé dílo se obtížně čte a je dost nezáživné. Částečně se jedná o autorovu exhibici historických znalostí. Kniha se skládá z kapitol podle sefirotického Stromu života. Postupně sledujeme vznik ideje v Keter, aby děj přešel do Chochmy. Pro mě bylo náročné sledovat archetypální děj, přestože Blesk Stvoření byl v kapitolách poměrně zřetelný. Bohužel jsem se ztratil při průchodu kapitolou Daat. Pouze v určitém okamžiku v Tiferet jsem si všiml, že v ději cosi skončilo. Upřímně řeknu, že když jsem zjistil, že je to napsané podle sefirotického stromu, tak jsem si přečetl první dvě knihy od Haleviho, abych se v knize zbytečně neztrácel.
Jenže se mi vůbec nelíbí, jak je to napsané. Čtenář to ocení až na posledních 20 (!) stranách. Díky nepochopení archetypálního děje jsem nepochopil děj v Necach a Hodu. Pak to opět bylo zřetelné. Nelíbí se mi, že se Eco snaží podat myšlenku na úkor běžné čtivosti a počínaje konkretizováním v Gevuře je to hrozně nudné. Nudná byla i kapitola Tiferet - bohužel se jedná o nejdelší kapitoly v knize. :(
Nebýt posledních 20 stran dal bych dvě hvězdy. Kniha je skutečně pro velmi malou skupinu lidí, z nichž pro některé bude čistým zjevením. A Konspirace se stala pravdou skrze zrození myšlenky v Tiferet a jejím zhmotněním v Malchut.
Před svými činy nikdo neuteče.
Bohužel je to napsané příliš nezáživně a na úkor předávané myšlenky. Přestože jsem kdysi četl díla Léviho, Papuse, vím kdo byl Crowley, nedokázal jsem si to užít. V knize třeba najdeme odkaz na hlavní postavu v Golemu od Meyrinka - upřímně se přiznám, že jsem narážku nepochopil.
A takových věcí tam byla spousta. Knihu zkrátka docení velmi sečtělí a okultních věd znalí lidé nebo jen dostatečně zralí. Myslíte si, že takoví jste? Tak směle do toho! Byli jste varováni! :)
„Spoiler“: kniha je varováním pro ty, kdo zabřednou do okultních věd a uteče jim skutečný smysl života. Pro samé stromy nevidí les a okultní znalosti se stanou samoúčelnými. To je jedno ze scestí magie.
Ohledně diskuse: Raději než komentář od Endera si přečtěte komentář od Nico, protože je vážně úžasný nebo od budíček, ikdyž možná trochu spoilery. Tohle mohla být naprosto dokonalá kniha, ale nestalo se, proto dávám pouze 75%

9 20.02.2015

Na začátku knihy je v Úvodu napsáno:
"Proto je nutno tuto knihu považovat za vyjádření toho, co pochopil jeden člověk z toho, co ho učili, neboť přestože jsem sefardský žid, nemohu si nárokovat jinou autoritu než své vlastní porozumění Kabale."

Autor znovu popisuje funkci stromu jako v předchozí knize, která je do této trochu začleněna. Ale i tak se vyplatí Strom života přečíst, protože je ve své stručnosti napsán velmi dobře. Adam a kabalistický strom rozvíjí myšlenky z konce předchozí knihy a popisuje pouze člověka a je napsán podrobněji. Knize chybí stručnost, hlavně začátek popisu lidského fyzického těla se věnuje snad celá první třetina knihy. Též díky opakování látky Stromu života. S popisem nejnižších složek psychického těla je první polovina knihy docela nudná. Když se přechází k popisu Já psychického těla, začne být kniha mnohem zajímavější. Doporučuju těm, které zajímá poměrně přesné popsání těla postupně od hmotné směrem k jemnějším úrovním. Kniha skutečně popisuje člověka na Jákobově žebříku a nic jiného. 70%

2 04.02.2015

Prokletý Dilvish opět dorazil k hradu Jeleraka, který tam opět není. V hradu sídlí jeden ze Starých, který magickými vlnami mění krajinu kolem sebe, protože postupně upadá do šílenství. Dostat se do hradu je tedy mnohem těžší než v případě Ledové věže. Příběh postupně nabírá na bizarnosti jak se Dilvish blíží k cíli své pomsty. Velmi poctivá fantasy literatura bez zbytečného patosu s velmi perfektním závěrem. Doporučuju. 85%

4 23.01.2015

Netuším pro koho je kniha určena. Podle názvu jsem myslel, že bude úplně o něčem jiném. Z doslovu překladatele mám pocit, že je spíš pro lidi, které zajímá filozofie smyslového a vnitřního poznání v mystice. Celou knihou se prolíná snaha o co nejlepší rozumový popis prostý jakéhokoliv mysticismu. Předpokládal jsem, že se více dozvím o mysticích v knize zmíněných a o jejich učení. Kniha se však věnuje pouze popisu a teorii o tom jak rozlišit smyslové a duchovní poznání. Upozorňuje, že pokud někdo chce mluvit o duchovní úrovni, musí nějaké zážitky přesahující smyslovou zkušenost mít, protože jinak nejsou jeho řeči relevantní ať by byly sebelogičtější a seberozumější. K vnitřnímu duchovním poznání se jednoduše nedá dospět pouze smyslovým a rozumovým poznání, je nutné v sobě nalézt i tu spirituální zkušenost. Všichni mystikové v knize jsou samozřejmě křesťanští a já jsem tam bohužel vnímal ten limit, kdy nejenom samotná doktrína křesťanství, ale i samotná představa Boha brání v úplném mystickém poznání. Tedy aspoň v kontextu nenáboženské mystiky a budhismu prostého folklóru. Navíc se kniha poměrně špatně čte. Asi jsem opět nepatřil do cílové skupiny čtenářů. Ale pokud jste vysoce intelektuální filozoficky založení lidé a zajímá vás filozofie mystického poznání, mohlo by vás to intelektuálně bavit. Verše od Angeluse Silesia v poslední kapitole byly úžasné, skvěle přeloženo. Nemůžu se ubránit dojmu, že v dnešní době je už kniha poněkud zastaralá. Vlastně je to jen teorie bez popisu alespoň nějaké praxe. 55%

3 20.01.2015

Kniha se opět skládá ze dvou samostatných částí. První vypráví o těžké práci havířů hluboko pod zemí. Druhá o lidech žijících v té části hor, kde zima trvá skoro půl roku. Je to čtení především o životě a jeho rozmanitých projevech. Ať už to byly myšky během vyprávění o různých pracech v uhelných dolech nebo život vysoko v horách na místech v zimě těžko dostupných. Knížka se podobá Legendě dobyvatelů, už neobsahuje tolik humoru, ale stále se velmi dobře čte. Cítím určité analogie mezi práci nádeníků v legendě o Štěnickém štítu a práci horníků, tak jako životu v lesích v legendě Konoč a životu v otevřené krajině hor. U druhé povídky promítl autor u hrdinů vliv Pražského jara na jejich chování a životy. Vlastně ani přesně nevím proč, ale moc se mi to líbilo. Asi svou autetičností. Pěkné. 75%

2 18.01.2015

V knize je představeno učení o pohledu bódhisatvy na život. Protože já jsem jen jeden a ostatních je mnoho, je logické, že ostatní jsou důležitější než já. A tímto je prostoupena celá kniha a dále pak, že největší nepřítel člověka je jeho lpění na egu. Shledávám u sebe, že na spoustu uvedených praxí opravdu nemám kapacitu. Kniha se mi jeví už pro poměrně pokročilé praktikující. Možná proto mě její poselství příliš nezasáhlo. Zůstal jen ten pocit úplného vzdání se vlastní důležitosti. Pro málo obeznámené s mahajánou to podle mě není na začátek vhodná kniha, která je tak hlavně pro lidi souznící s ideálem bódhisatvy než s mahajánou obecně. 75%

5 17.01.2015

Jedná se vlastně o frašku jejíž hlavní hrdina je svým způsobem posedlý konat dobré hrdinské činy. Tato posedlost se mu vymstí, když narazí na mocného čaroděje, který se ukáže nad jeho síly. Po konci kletby, která trvala přes dvě stě let, se stane jeho novou posedlostí pomsta a odplata. Je to spíš poetické než akční. Hlavně první krátké příběhy, ale i pozdější delší napětím zrovna neoplývají. Zvláštní je, že to vůbec nevadí a asi je to tím, že člověk se tak nějak noří do Dilvishova světa. Kniha pro vyznavače Zelaznyho osobytého stylu, ale i s ním patří mezi ty slabší. 60% (Komentář bude pravděpodobně změněn, nedokážu přesně říct jak na mne kniha zapůsobila.)

7 13.01.2015

Nejedná se o autentickou tradici židovské kabaly. Viz můj komentář u autora.

Z knihy úplně vystupuje struktura Božího Stvoření. Strom života popisuje strukturu našeho světa od hmoty až k Absolutnu. Celé schéma Stromu života má schopnost popsat funkci každého jsoucího uceleného dynamického objektu v našem světě. Stromem života tedy nemůžeme popsat dílčí části a jednotlivosti, ale třeba celého živého člověka, který je uceleným předmětem a ve skutečnosti ztělesněním Stromu života ve hmotě Stvoření. Kniha začíná strom života popisovat od prvních historických zmínek, posléze přes jeho základní dynamiku a postupně rozvíjí do podrobností jeho funkci a vztahy sefir. Pro jednodušší pochopení jsou v knize praktické příklady jak se funkce stromu života promítá do reálného světa. Kniha se hodí pouze pro uvedení do problematiky kabalistického Stromu života. Kabale jako takové se kniha moc nevěnuje. 85%

3 12.01.2015