Eldar80 komentáře u knih

Moc hezky napsaná knížka. Výborně se čte a je skvěle srozumitelná. Autor zde shrnul následky svého slavného experimentu. A částečně svou vědeckou kariéru ve výzkumu seberegulace.
Téma je dané názvem a k tomu autor připojil výzkumy související se silou vůle či sebeovládáním. Když jsem knihu uviděl v regále, tak jsem hned věděl o čem zhruba je. Na Marshmallow test jsem už mnohokrát narazil.
Škoda té nepovedené obálky, která je sice hezká, ale působí lacině. Slovenská je lepší. Obsah knihy je totiž naprosto seriózní. Možná trošku odborný, ale dá se to číst bez hlubší znalosti psychologie.
Marshmallow test zkoumá schopnost odložené odměny. Zpravidla předškolní dítě dostane na výběr buď jeden bonbón hned nebo až bude chtít. A nebo dva, když vydrží čekat stanovenou dobu, většinou 20 minut.
U dětí se pak zjišťovalo jaké strategie intuitivně použily, které fungovaly a které ne apod. Překvapením bylo, že úspěšné děti, které test zvládly, jsou úspěšné i o 30 let později v občanském životě.
Mohlo by se zdát, že je to vrozené, ale není. Schopnosti, které úspěšné děti použily se dají rozvíjet. Opět se objevuje téma neuroplasticity, houževnatosti apod. Užitečné to může být pro rodiče malých dětí.
Závěrečné shrnutí tam sice je, ale pro praktické použití to moc není. Ani jako literatura osobního růstu. Je to spíš teoretické. Podobá se to knihám jako Myšlení rychlé a pomalé od D. Kahnemana, Nastavení mysli od C. Dweckové nebo Houževnatost A. Duckworthové.
Kahneman je nudný a odborný, Dwecková s Duckworthovou se trochu opakují. Tady se neopakuje nic, ale je to jen jedno téma z více pohledů. Z těchto knih, které na sebe vzájemně odkazují, se mi to líbilo nejvíc. Je to nejčtivější.
Pro zájemce určitě doporučuju, ale pokud vás psychologický výzkum síly vůle spíš ve smyslu trpělivosti nezajímá, tak bych to raději nečetl. (Viz negativní komentáře níže.) 85% 4,5*

16 18.08.2021

Druhý díl je lepší. Konečně se objevuje stabilní vztah a Théseovo kralování se začíná komplikovat. Má to větší hloubku a hned je to působivější. Je však otázka, zda to není tím, že je to závěr knihy.
Vydat to zvlášť vůbec nechápu, ikdyž to tak autorka napsala. První díl končí až v této knize. Samostatně to podle mě neobstojí, protože tomu chybí začátek. Na zajetí na Krétě se zde často vzpomíná.
Číst to samostatně nedává smysl. Děj je sice napínavější, jenže tomu něco chybí. Je čerpáno z řeckého mýtu a tak je to spíš tragédie. Autorka ich formu nezvládla a tak Théseus působí jako unavený vypravěč.
Z nějakého důvodu to nevtahuje do děje a ojedinělé napínavé pasáže na to nestačí. Kdyby Théseus vyprávěl, co právě prožívá, působilo by to jinak. Tady se jedná o vyprávění starého krále a to nepůsobí dobře.
Úpravy, které autorka provedla mi nevadily. Spíše naopak reálné pojetí považuji za povedené a v něčem to působí líp než originální mýtus. Jako samostatnou knihu to ohodnotit nedokážu. Hodnotím pouze jako pokračování. 75% 3,5*

11 01.08.2021

První polovina se mi líbila, protože obsahovala spoustu informací, o kterých mě nikdy nenapadlo přemýšlet a nový úhel pohledu. Kniha mě tak přišla dost zajímavá a poučná i pro lidi, které sociologie nezajímá.
Dobrou úroveň měly ještě definice pojmů. Jen škoda, že některá hesla nebyla zpracována a odkazovala se na samotný text. Krátké biografie některých sociologů na konci už byly příliš stručné.
Druhá polovina je horší. Celý text vyznívá prudce teoreticky. Ostatně Keller o tom na několika místech píše, že je to jeden z problémů sociologie, kdy se odbornými termíny popisují všeobecně známé věci.
Pobavily mě základní paradigmata sociologického myšlení. Nedávno jsem četl psychologické typy od Junga a tak se vyloženě nabízí, že ke konsensuálním teoriím by se přikláněli introverti a ke konfliktním extroverti. :)
Bylo tam pár podivných tvrzení, ale aby to bylo úplně akorátní, tak by to musela napsat řada vzdělaných lidí. Antropolog, biolog, ekonom, filozof, historik, politolog, psycholog, religionista, sociolog...
Sociologie je tak nějak mezi vším. Jenže takové stádo intelektuálů by nejspíš nezvládlo sepsat něco tak konzistentního jako Keller. Text je hutný a vyžaduje pozornost. Ostatně je to učebnice a ne populárně naučné.
Hodnotil bych lépe, kdyby byly vypracovány všechny pojmy a lepší biografie sociologů. A aspoň nějaký směr výkladu. Začátek je užitečný, ale druhá polovina je už výlučně učebnice sociologie. A to dost teoretická.
Fascinující, že tohle se někdo učí. A já blbec vystudoval informatiku... Když to vychází opakovaně, tak to asi svůj účel splňuje. 75% 3,5*

16 01.08.2021

Je to volně plynoucí vyprávění. Hodně přes 200 stran je jen monotónní popis Théseova života. A on je vypravěčem. Úplně všechno vidíme jen z jeho pohledu. To značně omezilo možnosti románu.
Co Théseus neví a neviděl v knize není. Prostředí, kultura a lidé jsou jeho očima popsáni hezky, ale prakticky úplně chybí jakékoli naučnější pasáže. Kvůli zvolené formě tam ani logicky nemůžou být.
Tak jako jakékoli delší popisy. Myslel jsem, že se něco dozvím z doby starověkého Řecka a Kréty, ale moc toho nebylo. Pouze vidíme dobu bronzovou pohledem tehdy žijícího člověka. Jenže jaksi nezaujatého.
Většina vyprávění postrádá napětí. Teprve až ke konci je děj hektický a napínavý. Samotný závěr je rozpačitý. Pořád to zůstává v mezích, které autorka nějak nedokáže překročit. Vztahy mezi lidmi jsou jakési povrchní.
Celkově je to nevýrazné. Tady se ich forma fakt nepovedla. Mě to neoslovilo ani jako odpočinková literatura. A taky jsem jantar, protože tohle bych vůbec neměl číst. Zase jsem naletěl. Čtu souborné vydání, které má 94%. Tomuhle dávám 70%
Zajímavé komentáře: kritický Yarwen, neutrální Plútarchos, pozitivní nightlybird

15 19.07.2021

Tyhle realistické knihy, které Hailey píše, se mi moc líbí. Celý příběh by se mohl klidně odehrát. A jednotlivé epizody se bohužel skutečně dějí. V mnoha různých obdobách po celém světě.
Nemoci tak jako neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Kvůli tomu čtení není zrovna příjemné. Prakticky celé se to odehrává v nemocnici. A pokud tam jste, tak tam buď pracujete a nebo máte problém.
Co se týče děje je to slabší. Skoro to nemá normální dějové linie, ale jen střídavě sledujeme životy lékařů a jejich pacientů. Ikdyž je v centru dění jen několik postav, tak Hailey jejich psychologii moc neřeší.
Spíš se věnuje tomu, jak celá nemocnice funguje od běžného provozu až po její financování. Hailey si často všímá sociální problematiky nebo různých nešvarů, ale tady řeší spíš jen negativní vliv politikaření.
Jinak to má všechny klady jeho knih. Vyniká to skvělou čtivostí a lehkým dokumentárním stylem. Na chvíli budeme žít se zaměstnanci nemocnice a zažijeme tak exkurzi do jejich práce.
Podobá se to pozdějšímu románu Účinný lék. Oboje má lineární děj, omezený počet postav a je to poněkud jednotvárné. Očekávat od toho nějaký umělecký zážitek nemá moc smysl, ale úplná zábava to taky není.
Trochu víc se zde věnuje patologii, která je důležitá nejen pro stanovení diagnóz pacientů, ale i pro samotné fungování nemocnice. Jsou tam různé odborné vsuvky a některé potíže pacientů se podrobně popisují. 85%

31 12.07.2021

Je vidět, že Sapolsky je strašná bedna. Asi patří mezi takové ty lidi, kteří když začnou mluvit, tak je to přednáška. Za největší problém tak považuju zahlcení informacemi. Je toho tolik, že někdy není jasné, co je podstatné.
Tohle Sapolsky neuhlídal. 600 stran naučného textu je příliš. Nezvládl sám sebe proškrtat. Ale já ho chápu. Prostě se s lidmi chcete podělit o všechno, co víte. A jak je to úžasné. Koho zajímá vědění, rozumí.
Přiznávám se, že kniha pro mě byla dost náročná. Ne složitostí, ale tím, že toho bylo prostě moc. Místy podrobně popsané věci, které jsem četl už několikrát a místy spousta věcí, o kterých jsem četl úplně poprvé.
Hodně bude záležet, jak má člověk načteno. Kdo nemá, tak nevím, zda je reálné to všechno pojmout a adekvátně si zařadit. Jinak se to dá doporučit každému zájemci. Je to srozumitelné a všechno se postupně vysvětluje.
Bylo sympatické, že Sapolsky upozorňoval na to, co neví a v čem mu pomáhali studenti. Díky tomu to působilo jako napsané s určitou pokorou a příjemně se to četlo. Jenže jsem to četl hrozně dlouho. Celý měsíc.
Nejvíc mi vadil relativismus, který způsobila snaha o co největší objektivitu. Někdy se uvádělo víc pohledů a kde jsem neměl načteno nebo toho bylo moc, tak jsem si nedokázal vytvořit jasný závěr.
A pak se mi to divně četlo. Všímám si odlišného myšlení některých autorů. Kniha třeba obsahuje dost (asi) vtipných průpovídek. U většiny jsem nechápal pointu. Občas mě moje autisticky omezené chápání humoru pobaví.
Jinak jsem se nesetkal ani s jednou větou, která by nedávala smysl. Každé slovo je na svém místě a není tam zachován anglický slovosled jak se někdy stane. Na to jsem dost citlivý. Takže překlad je fakt super.
Během čtení mě došlo, že autor je levicový liberál. Později se k tomu přiznává. Ale zjednodušení politiky, kdy považuje liberální za levicové a konzervativní za pravicové, se mi zdá příliš nepřesné. V rámci USA to asi smysl dává. Já jsem názorově úplně jinde, ale Sapolsky umí oddělit vlastní názory a to o čem píše a tak jeho odlišný pohled vůbec nevadí.
S některými závěry jsem nemohl souhlasit. Ne že bych měl jiný názor, ale nesedí fakta, která jsem četl jinde. Takže jako laik nevím na čí stranu se přiklonit. Na knize mi tak nejvíc vadila nejednoznačnost. Bude to chtít opakované čtení. Proto jen 80%

26 05.06.2021

Ze začátku se mi to nelíbilo. Ne protože by to bylo špatné, ale protože to bylo dobré. Autor popsal prostředí žebráckých gangů tak sugestivně, že mě to vyloženě odpuzovalo. Celé tohle dílo vyniká působivou imaginací.
Jenže hlavní hrdina mě nezaujal a když vám na něm nezáleží, tak to logicky nemá napětí. První čtvrtina je dost nezáživná. (Přes 100 stran.) Věrohodný svět začátku 19. století se prolíná s nevěrohodným jednáním postav.
Jenže jak se změní prostředí, tak se to výrazně zlepší. Pozornost přitáhne samotný děj. Hlavní hrdina začne být kontinuálně v ohrožení života a dostane to spád. Prakticky neustále se objevují nečekané dějové zvraty.
Obsahuje to spoustu originálních nápadů a je to značně pestré. Magie, převtělování, Egypt, nesmrtelnost, cestování časem, prastaří čarodějové, pitoreskní postavy. Je to výborně vymyšlené a všechno do sebe dobře zapadá.
Magie má rozumná omezení a tak se to odehrává ve shodě se známou historií. Tu má autor nastudovanou a tak je to dost autentické. Jen se to nečte moc snadno. Některé postavy skutečně žily a obávám se, že tohle nikdo neocení.
Nízké hodnocení je nejspíš výsledkem toho, že čtenáři očekávají od fantasy zábavu a tohle je poněkud náročnější. Jak celková kompozice, tak velmi slušné využití magie v raném novověku, kdy se starověk ještě nevzdává.
Je to označené (i autorem) za steampunk, ale představu, kterou o tomto subžánru máme, což je asi clockpunk, to vůbec nesplňuje. Má to blíž ke gaslamp fantasy. To taky nesedí. Odehrává se to v předviktoriánské éře. :D
Podle mě to je nová vlna (jako Zelazny) právě kvůli kombinaci sci-fi a fantasy. Ta je pro tento žánr typická. Ať žije chaos. :) Důležité to není, ale za spoustou špatných hodnocení můžou být nenaplněná očekávání.
Náročným čtenářům doporučuju. Naopak čtenáře klasické fantasy bych varoval… Vydání z roku 2019 je vyloženě pro fanoušky. Obsahuje vyškrtnuté scény, které neprošly přes redaktorku prvního vydání.
Autor sám přiznává, že co se dá vyškrtnout, se má vyškrtnout. Pak je zde krátká novela či povídka ze života jedné postav z románu. Nijak špatná ani vyloženě dobrá a tak nemá na celkové hodnocení vliv.
Silný podmanivý příběh, ale rozhodně nic oddechového. Škoda toho začátku a té zbytečné náročnosti, jinak by to bylo perfektní. 85%

15 05.06.2021

Asi nejsilnější pocit je, že ze 600 stran dlouhé knihy o Jungově psychologii někdo vydal jen prvních 160 jako samostatnou knihu. Je to jen stručné shrnutí základních termínů a některých hlavních myšlenek.
Co mě překvapilo, že jsem z toho měl dost rozpačitý pocit. Sice se zajímám o duchovno a esoteriku, ale když jsem v knize narazil na alchymii, jógu a Buddhu v jednom odstavci, tak to nepůsobilo moc věrohodně.
Skoro od začátku se mi to zdálo dost intelektuální. Místy jako jakási syntéza všeho možného. K tomu nemám moc důvěru. Autorka však říká, že Jung to má podložené mnohaletou zkušeností. Tak asi nezbývá než důvěřovat.
Některé termíny jako třeba duše či duch mě trochu zklamaly. Do syntézy jsou sice zahrnuty i východní filozofie, ale pohled je západní. Po čtení mnoha buddhismem ovlivněných knih už v něčem nevidím mystiku, ale spíš mysticismus.
Před 20 lety bych to asi celé sežral i s navijákem. Teď jsem možná přehnaně kritický. Když uvážím, jaký odpor dnes v některých lidech vzbuzuje esoterika, tak nevím jak to na někoho takového zapůsobí.
Ale je toho tak málo, že to nejde nijak posoudit. Ta stručnost je podle mě přehnaná. Uvidím nakolik to bude užitečné při četbě dalších Jungových knih. Časem třeba hodnocení změním až uvidím jak se kniha osvědčí.
Co musím rozhodně ocenit jsou schematické obrázky různých konceptů. Sice jsou značně zjednodušující, ale pomáhají s pochopením. A taky kvalitní obrazovou přílohu. To často naučným knihám chybí.
3 hvězdy neznamenají, že by kniha byla špatná. Ale sama o sobě se těžko hodnotí. Uvidím až si toho přečtu víc. Prozatím 75% 3,5*

15 05.06.2021

Četl jsem to před rokem a za celou tu dobu jsem nebyl schopen dopsat komentář. Ta kniha za to nestojí. Proto komentář nemá závěr a je ho tak polovina. I tak je to dlouhý:
S knihou jsem se úplně minul. Vědět jaká bude, tak bych ji nekupoval. Jenže nevidím do budoucnosti. Nepatřím mezi čtenáře, kteří si libují v nízkém hodnocení. Představoval jsem si něco mnohem víc uceleného a kompletního.
Je to totiž jen část vzdělanosti. Sám autor na konci zmiňuje problém dvou kultur. Literárně-humanistickou a technicko-přírodovědnou. A tohle je pouze o té první. Dějiny, literatura a převážně humanitní zaměření.
Celý název je pro mě matoucí. Po dočtení navrhuju Stručné základy kulturní vzdělanosti pro použití ve společnosti. Mě to k porozumění přítomnosti nestačilo. Téměř chybí příběh vědy. Na tu zbylo jen 20(!) stran.
Přírodní vědy? Prakticky nic. Evoluce musí stačit. Jenže je to tak moc stručné, že ani jako souhrn humanitních disciplín to není dostačující. Šlo by namítnout, že jsem to měl poznat z Obsahu. Jenže problém není samotný výběr témat. Záleží jak je to napsané. A to z Obsahu nejde zjistit.
Není to klasická populárně naučná literatura.
Autor se spíš obrací přímo na čtenáře. Je to jako když vzdělaný člověk mluví z patra. Co musím rozhodně ocenit je inteligentní humor. Nic výstředního nebo přepjatého. Autor má úžasný důvtip. Neuráží, nezesměšňuje, humor tomu dává další rozměr. Je to spíš intelektuální zábava než naučný text.
Asi to bylo psané především pro německé čtenáře. Někdo to považuje za nevýhodu, ale mě se to naopak líbilo. Právě pro ten pohled z německé perspektivy. Lepší vhled do jejich dějin pak přináší pochopení jejich odlišného vztahu k národnímu státu. Lidé si totiž vliv rozdílného vývoje národů moc neuvědomují a přitom se to promítá do celé kultury a mentality. To bylo na knize nejvíc zajímavé. (Konec.)
Asi jsem měl moc vysoké nároky. První část jakože Vědění. Dějiny Evropy na 200 stranách proletěny snad stíhačkou. Pak literatura, umění a hudba. Cože?! Z ničeho jsem si nedokázal nic vzít. Kapitola o literatuře mě nedala žádný lepší nadhled. Vůbec nemám potřebu zmíněné knihy číst. Jen opakování ze střední školy. Ostatní to stejné. Obohacení téměř nulové a skoro 350 stran za mnou.
Pak přišli filozofové a různé filozofické směry. Na 30 stranách! Pak už zmíněná věda a jsme na straně 400. To je fičák! Jenže pořád čekám, kde je ta Vzdělanost. A pak přichází druhá část jakože Znalost. Nějaké 4 eseje a konec. Autor myšlenkově zůstal hluboko v minulém století. O psychoanalýze 6 stran. O Jungovi ani slovo.
Nepřekvapuje. Po ten konec jsem to psal 4 hodiny. Takže vzdávám dopsání. 70%

14 16.05.2021

Obyčejně nemám přepsané přednášky z kurzů rád, ale tady to naštěstí nevadí. Autor umí přednášet tak dobře, že text působí zcela uceleně. Kdyby to nebylo uvedeno v anotaci a úvodu, tak bych to vůbec nepoznal.
Ústřední téma celé knihy je plné vědomí. Celý výklad je prakticky úplně sekulární a buddhismu je v knize fakt málo. Sice se místy odvolává na Buddhu a některé buddhistické texty, ale jen jako doplnění k výkladu.
Dokonce v jedné promluvě sám říká, že někdy je lepší vybudovat sanghu bez buddhistických termínů, které mohou některým lidem překážet. Důležitější je předat význam plného vědomí a jeho uvádění do života.
Je to snadno pochopitelné, ale nevím jestli to působí věrohodně. Ústřední myšlenka se opakuje tak často až to působí všespásně. Z toho plyne poměrně velká jednotvárnost. Ale aspoň ze začátku je výklad dost živý a čtivý.
Výklad má typický autorův rukopis. Místy je kniha až poetická. Ono už samotné čtení je poměrně relaxační a uklidňující. Koncentrované čtení má logicky tendenci vytvářet meditativní náladu. Už samotné čtení je příjemné.
Až poslední třetina mi přišla jakási nezáživná. Ale třeba je to můj problém. Rozhodně doporučuji. Asi jediná nevýhoda je, že je to furt o tom samém. Možná se kniha nehodí ke čtení v kuse během několika dní, jak jsem to udělal… 85% 4,5*

16 15.05.2021

Kniha má stejnou strukturu jako předchozí díl. Je spíš shrnutím světových dějin a tak působí víc uceleně než první tři díly, které se skládaly z článků. Autoři na začátku upozorňují, že je prozápadně eurocentrická, protože popisované „dlouhé 19. století“ bylo určeno hlavně industrializací, osvícenstvím, kolonialismem a to všechno vycházelo hlavně od evropských států a mocností.
V úvodu je vysvětlena celková koncepce celé série a tak marně přemýšlím, proč je to až tady a ne v prvním dílu… Na začátku je trochu znát kulturní relativismus. A pak značná averze vůči národnímu státu. Asi německé soudruhy nenapadlo, že se to bude překládat a budou to číst úplně jiní lidé.
Nejvíc mě na tom irituje, že já si chci přečíst dějiny světa, abych věděl co se stalo a ne aby mě někdo něco podsouval. Zatím je to hlavně mezi řádky, ale občas tam jsou pochybná tvrzení. Opět se začíná demografií a pak se probírá začátek industrializace. Osvícenství však končí eseji o uspořádání vědomostí, náboženské globalizaci a vývojem evropské filozofie. To zabírá asi 100 stran.
Z toho snad 30 popisuje vývoj katalogizace. Mohlo to být úžasné. Osvícenství je fascinující doba, ale tohle a vývoj filozofických směrů tam jsou nějak navíc. Právě ten rozvoj moudrosti a humanismu je v ostrém kontrastu s naprostou bezohledností vůči přírodě, jiným rasám či národům. Rabování přírodních zdrojů začalo již zde. V Evropě a v USA osvícenství, definice lidských práv, aby na druhé straně planety dál fungovalo otrokářství, útlak a sociální darwinismus.
A pak se na vás vysypou a následně zasypou zbývající historická fakta. Kniha je tak hůř zpracovaná než předchozí díl. Samotná historie je na asi 150 stranách. Samozřejmě se to nedá tahle říct. Jiné kapitoly jsou taky historické, ale zaměřené na konkrétní téma. Co se očekává od „dějepisu“ tato kniha nesplňuje. Nějaký vysvětlující kontext v knize musí být, ale tady je mu dáno příliš mnoho prostoru.
Končí to vývojem ústavního státu. Díky probíranému období je kniha fakt působivá. Některé části jsou zpracované perfektně, ale nefunguje to jako celek. Škoda toho podsouvání a odboček mimo samotné dějiny.
Obsah se dá považovat za kvalitní. Nízké hodnocení je dané zpracováním. K prvnímu čtení o historii to vhodné fakt není. Je to spíš pro pokročilé zájemce o historii a amatérské historiky. Neobsahuje to „dějiny“, ale jedná se spíš o příručku k dějinám, která zpracovává vybraná témata. 70%

10 09.05.2021

Se zklamáním musím konstatovat, že kvalita knih druhé trilogie je sestupná. Asi se to dalo čekat. Udržet tak nadprůměrnou úroveň se dlouho nedá… Tohle mi ale nesedlo nějak celkově. Jako by to napsal někdo jiný.
Zhruba do poloviny tomu úplně chyběla atmosféra. Teprve až druhá je poutavější. Jenže dějové zvraty mě nějak neoslovily. Definitivní verdikt padne při druhém čtení. Musím se přiznat, že mi tady mohlo něco uniknout.
První trilogii jsem četl před třemi lety a tady se Sanderson vrací k samotnému Pánu Vládci. Takže až vyjde další trilogie, tak si to přečtu celé znovu hned po sobě. Všech 5 předchozích dílů se mi moc líbilo a už se na to těším.
Někomu se nemusí líbit technologie ve druhé polovině, ale právě něco takového odpovídá světu, kde funguje allomancie a hlavně feruchemie. A pořád je to logičtější a smysluplnější než steampunk.
Je vidět, že Sandersonovi by slušelo 300 stran na knihu. To bylo skvělé u prvního dílu. Jenže 50 navíc u druhého už bylo znát a zachránil to jen závěr. A tady je navíc dalších 70 a rozpačitý závěr už to u někoho nemusí zachránit.
U mě to prošlo, ale pokud to někdo nepřekousne, tak jsou z toho hned 3 hvězdy. Co se týče zážitku, tak je to nejslabší díl Mistbornu. Já mám pro Sandersona slabost, ale kritičtější čtenáři budou nejspíš zklamaní. První trilogie je uzavřená a tahle ne. 80%

7 09.05.2021

Kniha sice obsahuje kvanta informací, ale je napsaná značně těžkopádně. V dnešní době vychází hodně kvalitních věcí a tak něco starší působí dost slabým dojmem. Nečekal jsem, že polovina 80. let bude tak znát.
Většina informací je samozřejmě dál platná, ale působí to jako skripta nebo učebnice. Autor neumí moc dobře vysvětlovat a hlavně na začátku to vyžaduje obrázky, které se v hojném počtu objevují až později.
Třeba vzhled 20 základních aminokyselin si stejně nezapamatuju a pro výklad to není podstatné. Výběr ilustrací se trochu nepovedl. Od evoluce a dědičnosti se dostaneme k základům kvantové fyziky, kvantové chemie a organické chemie.
Výklad začíná perfektně Darwinem a Mendelem, ale pak je myšlenková nit přetržená učebnicí organické chemie a čtivost knihy jde totálně do kopru. Než se dostaneme k DNA, tak to trvá přes 200 stran. A celé je to poměrně náročné.
Můžu jen závidět absolventům gymnázií, protože na elektroprůmyslovce jsme biologii fakt neměli. Takže tomu možná křivdím, protože problematiku nemám načtenou. Třeba si to někdy přečtu znovu. Ztráta času to rozhodně nebyla.
Určitě doporučuju všem, koho zajímá objevení DNA v širších souvislostech. Autor to zpracoval od úplného začátku až do doby psaní knihy. Ke konci se objevují další výzkumy DNA, genetiky a molekulární antropologie.
Nerad dávám nízké hodnocení tak informačně přínosné knize, ale autor nedokázal z chemie vybrat to podstatné. Těch 70 stran, které tomu věnoval, se mi zdá příliš a zbytečně to komplikuje pochopení knihy jako celku.
Z výkladu plyne, že evoluční teorie se dá dokázat. Moc přesvědčivé to ale není. Je to až na posledních 2(!) stranách. Škoda, že to není napsané přístupnější formou, aby to bylo čtivé třeba i pro vyznavače kreacionismu.
Poselství knihy totiž považuju za naprosto zásadní. I dnes narážím na lidi, kteří tvrdí, že Darwinova teorie je jen hypotéza, která se nedá dokázat. Jenže s výkladem jsem měl potíže i já a co potom lidé, kteří naučnou literaturu moc nečtou… 75% 3,5*

13 02.05.2021

U předchozího dílu jsem napsal, že ho lze číst bez znalosti první trilogie, ale tady už to neplatí. Spíš naopak. Je dobré znát děj předchozích knih, orientovat se v mytologii, postavách a vědět co jsou kandry a jak fungují.
Bez těchto znalostí to asi bude působit divně. A přitom to má Sanderson tak dobře promyšlené. Tady už nepřináší tolik nových nápadů a stejně jako druhý díl předchozí trilogie je i tohle poněkud slabší.
Ty druhé díly mu nějak nejdou. Holt 50 stran navíc a už je to znát. Hlavně prostředek se začne mírně táhnout. Jenže ke konci to Sanderson výrazně zlepší a co mě fakt dostalo, tak závěr. Podle mě je to skvělé.
Děj přímo navazuje a zároveň to má vlastní příběh. Opět se pátrá po nebezpečném zločinci. Už to není tak akční nebo napínavé, protože i zde se objevuje politika a řeší se sociální problematika nové říše.
U prvního dílu jsem to nechtěl psát. Podobá se to Divokému západu, ale atmosféra je prostě jiná. Sanderson i tak dokáže být svůj. To je asi jeho největší literární výkon, že prostředí westernu to připomíná jen vzdáleně.
I tady je na konci krátké pojednání o účincích kovů a třech metalických uměních allomancii, feruchemii a hemalurgii. Díky pomalejšímu ději bych hodnotil hůř, ale to zakončení úplně zvrátilo dojem z knihy. Doporučuji! 90% 4,5*

10 17.04.2021

Docela dobrá knížka o vývoji osobních počítačů, ale zbytečně stručná. Mám dojem, že se autor s redaktorem nedokázali domluvit, co to vlastně píšou a pro koho. Koncepce knihy je spíš o vývoji celých platforem.
Pro počítačové nadšence určitě super, ale myslím, že zrovna oni by ocenili víc technických detailů. Po hardwarové stránce je to slabé. Kniha si všímá jen základních procesorů, které jednotlivé platformy používaly v době vzniku.
Ostatnímu hardwaru se kniha prakticky nevěnuje. Jednou je zmíněna sběrnice ISA, ale třeba obyčejná PCI vůbec. Nemluvě o specialitách jako VL-BUS nebo PCI-X. Nebo aspoň příchod AGP. To je škoda. Zbytečné mínus.
Větší prostor je zde věnován operačním systémům. Ty jsou totiž základem a největším rozdílem mezi různými platformami. Celý příběh se pak postupně stává historií firmy Apple, Microsoftu a jejich zakladatelů.
I tak to nějak nestačí. Pořád mám problém pochopit jak zvládli dva Stevové vybudovat dnes obrovskou korporaci. A jak se z Gatese mohl stát kdysi nejbohatší člověk světa. V knize zoufale chybí aspoň 50 stran.
Jinak se to i přes zmíněné nedostatky výborně čte. Výklad je možná trošku chaotický, ale to je dané nepovedeným konceptem. Všechno končí příchodem Windows XP, které jsou označeny za milník, od kterého se toho už moc nezměnilo.
Tady je cílový čtenář pevně daný, takže koho počítače nezajímají, toho to může těžce minout. Co mě taky zaráží… sleduju snad všechny HW weby (cnews, diit, ddworld, svethardware, pctuning, atd.), ale o této knize jsem nikdy neslyšel… Na konci je kapitolka o vývoji PC v bývalém Československu. Doporučuji. 85%

11 12.04.2021

Stejně jako ostatní jsem se obával časového posunu od první trilogie a tím změny prostředí. A pak období do kterého to Sanderson zasadil. Ale obavy byly zbytečné. Oboje zvládl Sanderson skvěle.
Atmosféra věku páry se povedla. Musím říct, že allomancie a feruchemie do tohoto období sedí mnohem víc než steampunk. (Ten stejně nemá logiku. Vyžaduje počítačem řízené obráběcí stroje. Ale pokud je umíte vyrobit, pak steampunk nedává smysl…)
Právě pozdější období umožňuje vytěžit z metalických umění mnohem víc. Takže ten záběr nápadů je ještě bohatší než u první trilogie. Geniální myšlenky, které poháněly předchozí díly, působí i tady.
To je tím, že Sandersonova „magie“ je smysluplně a racionálně vymyšlená. Má své vlastní zákony a jasně dané působení. Logicky pak budoucnost nabízí víc možností stejně jako v našem světě než klasický „středověký“ fantasy svět.
Navíc tady chybí jakékoli rozepisování. Samotný děj sice probíhá v krátkém období, ale nemusíme číst stovky stran. Na mě to působí tak, že se Sanderson překonal. Tady nebyla vůbec žádná vata. Nebo jsem si jí nevšiml.
Díky tomu všemu extrémně vynikaly akční scény. Ty působily podobně jako z Matrixu. To nemělo chybu. Samozřejmě je třeba odpustit pár podivných zvratů a pohádkově naivní styl psaní. Mě to ale nevadilo.
Když uvážím jaký příběh nacpal Sanderson do 300 stran. Jaké to má vtipné dialogy, když se hlavní hrdinové popichují. Jak postavy používají allomantické a feruchemické schopnosti. A jaký to má závěr. Tak to co nesedí, nechávám plavat.
Navíc se zdá, že by to šlo číst i bez předchozí trilogie. (Pak se samozřejmě čtenář nebude orientovat v mytologii Finální říše.) Takže doporučuju vážně všem. Jen to má opět Sandersonův osobitý styl a náznak YA fantasy. Super zážitek na méně než polovině stran – jasných 5 hvězd. 95%

12 07.04.2021

Je to o vytváření předpovědí na základě statistických dat. Ty relevantní označil Silver jako signál a ty nepodstatné šum. Překvapilo mě, jak odborně je to napsané. Všechno je pečlivě podložené. Poznámky jsou na 30 stranách.
Jednotlivé kapitoly jsou málem články do vědeckého časopisu. Výklad je podrobný a dobře vysvětlený i pro matematického laika. A díky tomu suchopárný. Není to kniha, kde stačí pouze číst a během toho vstřebávat informace.
Tady je třeba všechno promyslet. Proto je to tak vysvětlené. Je to spíš jako učebnice. Musím se přiznat, že to pro mě byla nejvíc náročná kniha za posledního 3/4 roku. (Předtím to bylo Chování.) Jenže u mě to selhalo tématicky.
Byly tam kapitoly, které mě vůbec nezajímaly a tak mě to logicky nebavilo. Sportovní sázení v NBA, poker, šachy, baseball. To byly nejnudnější kapitoly. Co se mi líbilo, tak hurikány, počasí, zemětřesení a klima.
Zhruba od poloviny se kapitoly zabývají upřesněním předpovědi pomocí Bayesovy věty. Takže pro někoho může být kniha užitečná. Asi nejvíc pro sportovní sázkaře a každého kdo potřebuje zlepšit předpovídání.
Já se s možným využitím Bayesovy věty nesetkávám a polovina témat mě těžce nesedla. Jinak je kniha napsaná fakt dobře, akorát mě přišla dost americká. Po odborné stránce je výborně zpracovaná. Ale doporučit se dá se asi jen cílovým čtenářům. 75% 3,5*

6 28.03.2021

Docela milý příběh. Hlavně kvůli své hlavní hrdince. Tou je třináctiletá zápasnice s krokodýly, která vyrůstá s rodiči, sestrou a bratrem v mokřadech Floridy. Žijí sami na jednom z ostrovů mimo pevninskou společnost.
Živí je show zápasů s krokodýly, kterou ukončí smutná událost. Věci přestanou být jak vždycky byly a nezbývá než se přizpůsobit novým okolnostem. Jenže když jste rodina podivínů, dostane další vývoj dost tragikomický směr.
Začnou se objevovat komické situace, jak se všichni snaží dál normálně žít. Nejvíc vtipných momentů zažije bratr hlavní hrdinky, když se pokusí osamostatnit na pevnině a začne chodit do zaměstnání.
Její starší sestra propadne spiritismu a uteče do světa duchů. A to není konec všech podivností. Jenže já jsem to nějak nepochopil. Jestli tam byla nějaká symbolika, tak mi unikla. Jako něco by tam šlo najít, ale co s tím? Není to špatné, ale ani to ničím vyloženě nevyniká. Jen emocemi. Má to značně barvitý jazyk, ale to autorce vydrželo zhruba do poloviny. Pak se začal mírně vytrácet.
Druhá polovina je kvalitativně horší. Dějově to nějak dojíždí. Spíš se objeví jiné prvky, které autorka umí vyzdvihnout. Příroda Deseti tisíc ostrovů a myšlenkový svět hlavní hrdinky. A její bláznivé dobrodružství.
Po emoční stránce mi to připomnělo Jsou světla, která nevidíme. Obdivuhodné je, že to Karen napsala ve 30 letech. Líbil se mi autentický dětský svět hlavní hrdinky. Škoda poslední dost slabé třetiny a uspěchaného závěru. 75% 3,5*

5 21.03.2021

Ze začátku mě to moc nebavilo. Přece jen je to pořád o tom samém. Jenže Ayaan píše tak dobře, že mě to během čtení začalo bavit. Buď umí neuvěřitelně dobře psát nebo je za tím výborná práce redaktora.
Český překlad a redakce je také dobrá. Všechny tři knihy, které jsem od ní četl, byly napsané výborně. Hrozně se mi líbí jak Ayaan přemýšlí. Její argumenty jsou naprosto logické a nedá se jim nic vytknout.
Tahle kniha je nejméně autobiografická. Zatímco v první popsala především svůj životní příběh, tak ve druhé se zabývala integrací do západní společnosti. Zde se věnuje hlavně reformaci islámu a tak je kniha nejvíc teoretická.
Má to asi jen dvě chyby. Že celé myšlence nevěřím a že se stále odvolává na své osobní zkušenosti. Jenže její život se sám stává argumentem. To co ve svém mládí prožila se v různých obměnách týká milionů žen.
Samozřejmě na druhou stranu hrozí, že bude příliš subjektivní a její osobní prožitky budou mít omezenou platnost. Jenže to co ona popisuje, sami vidíme. To co se stalo jí, se děje úplně běžně v mnohem širším měřítku.
Islám se musí změnit a Ayaan píše proč. Ať už to vezmeme z jakékoli strany, nedá se než souhlasit. Cokoliv jiného bude dál přinášet zlo a utrpení. Jenže jak reformovat něco, co je jednou dané a neměnné?
Nutnost reformace bude stejně růst. Systém s tendencí vracet se zpět do 7. století bude čím dál méně kompatibilní s globalizovaným světem 21. století. Tak jako neustálý pokrok přišel k nám, přichází i k muslimům.
Už z podstaty věci vyplývá, že pokud chcete žít jako v 7. století, tak budete v rozporu s moderní společností. A je úplně jedno, jestli jste věřící nebo ne. Jediné východisko je uzavřená komunita. Ghetto.
Islám musí prodělat podobnou změnu, kterou prošlo křesťanství. Stát se užitečným pro společnost a zároveň se stát skutečným náboženstvím – tedy něčím duchovním. Jenže jak to udělat, když jeho podstata je špatná?
K reformaci jsem skeptický. Potřebné reformy budou jen chabé záplaty. Skutečná reformace by byla konec islámu. Jakmile se islám začne reformovat, souběžně začne ztrácet svou přitažlivost.
Každý chytrý muslim to ví a logicky budou proti tomu. Takže na jedné straně nutnost reformace jak o ní píše Ayaan a na druhé silný odpor věřících a učenců. Z toho plyne konflikt, který se zde neřeší. Ayaan se tomu snaží předejít.
Je zde třeba kapitola o džihádu, o kterém nedávno prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc., který knize dělal odbornou revizi, řekl, že „džihád neznamená válku, ale zlepšování sebe sama“. Rozhovor na iDnes.cz z 21. 02. 2021.
K čemu podobné názory vedou lze vidět v diskusi: „Podle této teorie se tedy bojovníci IS stali superlidmi a zlepšovali sami sebe k dokonalosti.“ P. I. Tady musí každý pečlivě zvážit, čí informace dávají větší smysl. Nemyslím citát z diskuse, ale zda to co píše Ayaan nebo to co tvrdí politicky korektní islamologové.
Intelektuálové, pro které je Kropáček autorita, pak Ayaan označují za islamofobku a šílenou radikální feministku. (True story.) Bez argumentů nic jiného nezbývá. Na téma reformace islámu doporučuju. Závěr si čtenář musí udělat sám. 90%

20 08.03.2021

Vůbec nevím, jak to hodnotit. Ani co to vlastně je. Sekulární návod pro život? Působí to jako nějaký manifest zdravého rozumu. Ale nerozumím tomu nadšení. Zdravý rozum považuju za něco normálního. A - nebo už ne?!
Díky popularitě autora jsem čekal víc. O osobní růst se zajímám a tak mi to nepřineslo moc nového. Některé rady byly rozepsány až působily příliš banálně. Nedokážu tak posoudit přínos pro ostatní.
Možná je to užitečné pro ujasnění myšlenek. Člověk často něco ví, ale neuvědomuje si to, dokud to nemusí říct nebo to neuvidí napsané na papíře. Teprve až to uvidíme černé na bílém, tak to pronikne do vědomí. A náhle - aha!
Peterson logickými argumenty vysvětluje, že žít ctnostně se zkrátka vyplácí. Mluvit pravdu a snažit se být lepším je užitečné. Je docela vtipné, že bez Boha a křesťanství dochází k podobným mravním hodnotám.
Peterson tak nepřímo dává za pravdu křesťanskému poselství. Navíc často používá text Bible pro vysvětlení některých archetypálních jevů. Zároveň bylo fascinující, že to napsal tak, že nejde poznat jestli je věřící nebo ne.
Aspoň mě to nedošlo a ono je to vlastně jedno. Je úplně fuk, jestli je věřící nebo ne. Zdravý rozum nemá náboženskou příslušnost. A dál, že přes časté výklady z Bible se vůbec nedotkl duchovní problematiky.
Je to vlastně taková přirozená psychologie. Na mě to bylo příliš samozřejmé. Knihu bych doporučil spíš mladým lidem mezi střední a vysokou školou. Jenže je to napsané takovou formou, že to asi ocení až starší čtenáři.
Může být poučné vidět, jak lze interpretovat texty v Bibli nebo jak přistupovat k alegorii. Mě se jeho interpretace nelíbily. Kdyby byly jeho vlastní, tak možná, ale ovlivněné křesťanstvím mi nedávají smysl.
Däniken našel v SZ mimozemšťany, křesťané tam našli příchod Ježíše. Já mezi tím nevidím rozdíl. SZ chápu jen v kontextu judaismu. Křesťanství respektuju pro jeho civilizační přínos, ale tohle je zpátečnictví.
Koukám se do kalendáře. Píše se rok 2021. Výzkum psychedelik, mindfulness se učí na školách. Blíží se technologická singularita. Do toho změna paradigmatu. Kde byl Peterson posledních 30 let? Prvotní hřích v Ráji? Cože?!
Tady to nějak nechytám. Pro koho to Peterson psal? Působí to jako z 80. let. Beru to tak, že jen shrnul, co by měl každý bezpečně znát. Nevzal to od podlahy, ale rovnou od sklepa, takže některé věci jsou už na vyhození.
Aby bylo jasno. Ve výsledku s ním prakticky ve všem souhlasím. Jsem rád, že odmítá některá tvrzení z gender studies. Mohl zkritizovat víc neomarxistických nesmyslů. Ale ta forma jak to pojal, mě úplně míjí. Asi jsem očekával moc.
Ten úspěch si vysvětluju tak, že na Západě jsou lidi čím dál víc zpitomělí. Kdybych hlasoval hodnocením, tak bych dal jasně 5 hvězd. Jenže se snažím hodnotit obsah. Na to, že jsem přečetl téměř 400 stran to bylo jen dobrý. Takže za tři. 75% 3,5*

13 02.03.2021