Eldar80 komentáře u knih

Je to zajímavá věc. Ale jen pro duchovně hledající. A pro věřící, kterým samotné křesťanství přijde málo duchovní. Stejně jako Bible je i tohle pro ateisty úplně zbytečné čtení. Ztráta času.
Nejsilnější dojem je, že je to v podstatě křesťanská bílá magie. Ovládání myšlenek k tomu nutně vede a autor na to upozorňuje. Slovo magie nepoužívá. Autor nikde nepoužívá cizí esoterní nebo okultní termíny.
Třeba mluví o karmě, ale slovo karma nepoužívá. Je zde dost zajímavých postřehů. Je vidět, že Abd-ru-šin nějaké rozšířené vnímání měl. V textu se objevují principy, které lze nalézt v jiných esoterních naukách.
Mluví o nutnosti předávání, což je myšlenka z kabaly. Na první pohled se tváří smířlivě, ale ve výsledku je proti všem ostatním duchovním naukám. Ani za křesťanské hnutí se to nedá považovat.
Abd-ru-šin si z křesťanství bere jen, co se mu hodí. Nemá problém popírat některé články víry, pokud nevyhovují jeho myšlení. Je to silně založené na víře v Boha a Ježíše Krista. Jen všechno vysvětluje po svém.
Logicky byl proti buddhismu. Ani on ho ve své době nepochopil. Viz č. 31 v Odpovědi na otázky na "jeho" stránkách. Nic nečetl. Zkrátka měl pravdu. :-) Můžete se tam sami přesvědčit.
Abd-ru-šin byl náboženský člověk a tak nerozuměl ani mystice. Jenže je možné, že si plete mystiku a mysticismus. Byl nevzdělaný a tak se v tom nevyznal. Mluví jen ze sebe. Dost často mluví nekonkrétně.
Lepší název by zněl Ve světle moralizování: Poselství strašení. Je to ukecané a často by šly škrtnout celé odstavce. Kdysi jsem tomu dal 2*. Ale trochu jsem tomu křivdil vzhledem k době, kdy to psal.
Máme zvyk hodnotit pohledem své doby a zapomínáme na tehdejší souvislosti. Byl současníkem Steinera. Občas jsem měl pocit, že o něm mluví. Ale ani jeho neměl rád. Ani Krišnamurtiho. Nikoho.
Nepřijde mi to podařené, ale nějaký duchovní vhled Abd-ru-šin měl a tak to někoho může posunout dál. Je to významné jako ukázka další realizace. Třeba jako Eckhart Tolle a jeho Moc přítomného okamžiku.
Abd-rušin mluví o Grálu, ale jsou to jeho vize. S původními legendami to nesouvisí. Nedá se z toho pochopit, proč to tak nazval. Díky moralizování je to otravné čtení. Dost se bojím dalšího dílu. Má přes 400 stran!
Ale nechtěl bych to shazovat. Pokud cítil, že se něco blíží, dá se jeho rétorika omluvit. On to nevěděl, ale my už víme. Přišel pán s knírkem... Zajímavé, jak se lidé, co trochu vidí do budoucnosti, mýlí.
Něco vidí a stejně nakonec špatně skončí. Styl psaní je zastaralý. Abd-ru-šin se tehdy obracel na jiné lidi, než jsme my dnes. Líbila se mi starší čeština mého vydání. Má to něco do sebe.
Osloví to málo lidí. Některé duchovní lidi může čtení povzbudit. Jenže myšlenky se dost opakují a zásadních poučení je fakt málo. 65%

2 02.06.2024

Druhý díl výpravného příběhu z meziválečného období. Upozorňuju, že je to fakt pro děti. Dospělé to může nudit, příběh je velmi pozvolný. I tak je druhý díl výrazně lepší. První byl fakt nudný a jen otvírá prostor pro druhý. (Jinak v češtině dilogie vyšla jako jedna kniha a tak doufám, že moderátoři první díl a českou dilogii opětovně rozdělí. Pak dám prvnímu dílu 2*.) 80%

1 31.05.2024

Mě se to líbilo. Ale na rovinu přiznávám, že mám skoro stejné názory. Pár rozdílů by se našlo, ale málo. Co se mi dál líbilo, že autor je sice "věřící", ale na výsledném textu se to moc neprojevilo. Já mám judaismus rád.
Obdivuju jeho praktičnost a moudrost. Náboženství autora beru pozitivně. Proto mě zklamala Racionální Bible, kterou taky vydala LEDA. Myšlenkově podobné, ale příliš konzervativní.
Shapiro je mi mnohem bližší než Prager. Asi to je věkem. A dál se mi líbilo, jak se to doplňuje s dalšími knihami, co jsem četl. Postupně se odkrývá dost nepříjemný obraz naší západní společnosti.
Největší slabina je, že kdo má opačné názory, toho to nepřesvědčí. Argumenty jsou slabé. Hlavně na začátku. Shapiro často mluví o Athénách a Jeruzalému. Přesně na tohle téma u nás vyšla kniha Athény a Jeruzalém (Attali, Salfati).
Myšlenková nit je hodně podobná. Kdo má liberální myšlení, tomu to nebude dávat smysl. Úpadek, kterého si Shapiro všímá, předpověděl C. G. Jung už v roce 1941 v článku Psychoterapie v přítomnosti (Viz Výbor z díla I.).
Pokud někdo vnímá osvobození od náboženství jako pokrok. Pokud vidí pozitivně ateismus a liberalismus, tomu přijdou argumenty směšné. Jenže obojí nedokáže řešit naše současné problémy.
Ateismus je defektní filozofie a na růst duševních obtíží nestačí. Liberalismus dál demontuje společenský řád. Už jsme se osvobodili od náboženství, církve, morálky a nyní přichází osvobození od biologie a zdravého rozumu.
Je logické, že pokud někdo v demontáži vidí pokrok, tak si nikdy nebude rozumět s někým, kdo v tom vidí rozklad. Z pohledu konzervativních lidí jsme se dostali do situace, kdy vidíme liberály oslavovat úpadek.
Mě progresivní křepčení nad upadající západní civilizací neoslovuje. Není to jen trapné, ale je to nehoráznost vůči našim předkům. Je to asi nejvíc protiateistická kniha, co jsem četl. Jenom ne primárně.
To si člověk uvědomí, když čte pozorně. Vadit by to snad nemělo. Zajímavé je, že to Shapiro jako Američan napsal dostatečně obecně. Platí to pro celý Západ i pro nás. Není to omezené jen na Ameriku.
Jak je vidět na komentářích, moderní soudruzi svoje názory nezmění. Na druhou stranu se jim nedivím. Velké partnerství od Sackse mi přišlo přesvědčivější. Ale to je o náboženství ještě víc. Sacks je navíc rabín.
A pak další knihy, které vydává LEDA. Hlavně od Murraye. Jen nesouhlasím s návratem k náboženství. Podle mě stačí návrat k jakékoli formě spirituality nebo tradiční esoteriky. Na formě už tak nezáleží.
A pokud se vám nelíbí pohled na osvícenství, tak si přečtěte Pozemské mocnosti. Kdo to vydal už asi víte. 85% 4,5*

7 23.05.2024

Mě to překvapilo. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Tady se autor přesně trefil do mého vkusu. Nerozumím hodnocení. Přijde mi podhodnocené. Po několika letech mě zas něco silně oslovilo.
Naposledy mě tahle dostal Kulový blesk a Růže pro Algernon před 4 lety. A možná ještě Kořist od Crichtona před 5 lety. Jinak sem nic tak dobrého nečetl. To je taky dost podivné zjištění. (Rozptyl knih, co?)
To je tím, že beletrii čtu málo. Na mě to působilo jako thriller a horor dohromady. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to dost brutální. Čtení vyvolávalo úzkost a tak se mi dělalo trochu nevolno.
Vcítit se do hlavních postav bylo náročné. Víc a víc. Je to skutečně napínavé od začátku do konce. Navíc má autor literární talent. Postavy jsou uvěřitelné a věrohodné. To se mi moc líbilo. A pak celé technické řešení.
Vychází z toho, že pořád nevíme, co je vědomí a jak funguje. Připomíná to knihy od P. K. Dicka. Ten mívá v románech nějakou myšlenku nebo přesah. Tady žádná myšlenka není. Je to jen hodně napínavé.
Přesah si každý najde v tom, co hlavní postavy prožívají. Autor to napsal tak, že jsme postavám fakt hodně blízko. Teprve až poslední třetina byla slabá. Myslím, že hlavně proto, že to autor zbytečně přehnal.
Do té doby to bylo málem geniální. Rozhodně doporučuju. Jen to nadšení bude různé. Možná lidem vadí, že ten nápad s dějem není originální. Jsou takové i filmy. Já si cením využití neurologie a dojemných životů postav. 95%

8 20.05.2024

Perfektní úvod do buddhismu. Pro začátečníky je výhodné, že se autorka co nejvíc vrací k původnímu učení Buddhy. To co učil nebylo náboženství ani filozofie, ale nauka jak zjistit, jak se věci mají.
Dají se z toho pochopit úplné základy. Každý pak může usoudit, zda se o buddhismus dál zajímat. Praktikovat ho můžou všichni. Na náboženském vyznání, názorech nebo umění filozofovat nezáleží.
Můžete být ateista, křesťan, žid, muslim, cokoliv. Nejde o to "být buddhista", ale pochopit, jak se věci mají. K tomu může buddhismus použít každý. Dnes o něm vychází spousta knih, ale většina je o tibetském buddhismu.
U toho začala i autorka, ale kvůli svému pragmatismu skončila u theravády. Tomu odpovídá výklad. Autorka je praktická a racionální. Vrací se zpět k Buddhovi a tak není ovlivněná pozdějším vývojem buddhismu.
Je neuvěřitelné, proč byla o napsání knihy požádána. V Austrálii v 80. letech kvůli migraci z Asie začalo přibývat buddhistů a tak se objevil odpor proti buddhismu. Tím je dané, jak je kniha napsaná.
Autorka se snaží fakta o buddhismu uvést na pravou míru. Stručně probere Buddhův život. Letmo šíření jeho učení do dalších zemí. Všímá si kulturních rozdílů. Vysvětluje základy meditace.
Asi nejméně užitečná kapitola popisuje kláštery nebo meditační místnosti, podle buddhistických směrů rozšířených v Austrálii. Není to akademická práce a tak to obsahuje nějaké nepřesnosti.
Výklad je od praktikujícího člověka. To zaručuje pochopení problematiky, ale holt tam není odborná religionistická znalost. Důležité je, že se autorka snaží oslovit mysl západního člověka.
Všímá si, jak se původní učení proměnilo v dnešní buddhistické směry a jak mahajánové tradice získaly náboženskou formu. Vyvrací různé mýty o buddhismu. Pokud já neexistuje, tak co se vlastně reinkarnuje?
Knihu čtu už potřetí a mám z ní dobrý dojem. Je to příjemné připomenutí a pro jiné přednáška od dalšího buddhistického učitele. Každému, kdo se chce seznámit s Buddhovým učením, rozhodně doporučuju.
Pro první seznámení vynikající. Jako přednáška skvělé. Kdo hledá něco víc, měl by si najít něco jiného. Výborné pro duchovně hledající a pro ty, kteří hledají Pravdu, ať už je jakákoli, a o buddhismus se ještě nezajímali. 90% 4,5*

5 16.05.2024

Neuvěřitelně snadno se to čte. Něco napsané s takovou lehkostí jsem snad ani nečetl. Musím ocenit naprostou absenci vaty. Každá věta je stručná a má svůj význam. Děj neuvěřitelně rychle ubíhá.
Četlo se to tak rychle, že se nad tím nedalo přemýšlet. Díky tomu jak to autor pojal, skoro úplně chybí napětí. Mě se to líbilo, ale za thriller bych to rozhodně neoznačil. Naopak je to příjemná odpočinková literatura.
Výborné čtení na víkend. V pátek začnete, v neděli skončíte. Já byl rychlejší. Dva dny jsem se dobře bavil. Tu plynulost musím ocenit. Je to rozdíl oproti náročným věcem. Jen se v tom nesmí hledat něco víc.
Autor tam dal snad všechny "zlé" státy a přesto to nepůsobí jako slátanina. Pro čtenáře promyšlených špionážních románů to není. Tohle je pro ty, co tenhle žánr nečtou. Moc hezká pohádka pro dospělé.
To nemyslím zle. Právě naopak. Je to o tom, jak dobré prozápadní síly opět zvítězí. :-) Kdo hodně čte podobné knihy, toho to zklame. Klidně bych to dal i dětem, které čtou mayovky. Přijde mi to podobné. 75% 3,5*

13 08.05.2024

Tak to byla zase šílenost. Napsal Dick něco normálního? V Přečtených mám od něj 10 věcí a ne. Nic nebylo normální. Všechno jsou různé podivnosti, kde postavy řeší náboženské otázky ve formě ujetých sci-fi.
Na mě je to tak bizarní, že vůči tomu hned otupím a je mi to šumák. Když chybí logika, nemá smysl nad tím přemýšlet. Zas je to úvaha, co kdyby se nějaká část náboženství stala pravdou nebo skutečností.
Zde se jedná o fyzikální a tedy přírodní jev. V roce 1986 nastala Hobartova fáze. Jako obvykle se to nedá žánrově zařadit. Je to jen pro Dickovy vyznavače. Pro normální čtenáře to fakt není.
Je to vidět na hodnocení. Já se o náboženství zajímám a ani já to nedokážu ocenit. Údajně to má být humorné. U mě to nefungovalo. Je to tak absurdní, že po 50 stranách nad něčím nutně vyprsknete smíchy.
Dick zde rozvíjí alternativní budoucnost USA a dá se v tom vidět i kritika totalitních režimů. Je tam toho víc. Na konci je kvalitní doslov od překladatele, kde knihu rozebírá a komentuje.
Lepší než Ubik a Temný obraz. Holt vnímám Dicka jinak než ostatní. Jeho knihy mají kolísavou kvalitu, některé mě fakt bavily a tohle patří k těm slabším. 75% 3,5*

8 06.05.2024

Český název vůbec nechápu. Taková hloupost. Doslovně přeložený by byl mnohem lepší. Kdo autorův podcast nezná, tomu název nic neřekne. Asi jsem si měl o knize před čtením víc zjistit. Autora jsem neznal. Moje chyba.
Kdybych o jeho podcastu věděl, asi bych se do knihy vůbec nepustil. Takže chápu nadšení u těch, kdo věděli, o co jde. Mě to nebavilo. Není to naučná věc. Přesnější označení je non-fiction.
(Možná by bylo dobré tento žánr na databaziknih vytvořit. Nebo už to má český název? Česká literatura faktu je něco jiného.)
Je to několik úvah nad kolapsem civilizace. Zjednodušeně řečeno co by kdyby. To mě na tom zklamalo. Má autistická mysl hledá jiný druh informací. Mě tahle forma neoslovuje. Je to něco jako Sapiens od Harariho.
Ten se mi vůbec nelíbil. Obojí je stejný žánr. Nezbývá než doufat, že tento druh literatury přiláká další čtenáře k historii. Tak jako Sapiens by i tohle mělo směřovat k ověření uvedených informací.
Na druhou stranu je možné, že kdo se o historii zajímá, toho to bude bavit. I tady se probírá nesmyslnost bombardování. To stejné řeší Bregman v knize Lidstvo. Asi nejlíp autor zpracoval riziko nukleární války.
Co vůbec nechápu, že tady není zmínka o knize 1177 př. Kr. od Clineho. Tato kniha se totiž věnuje pádu říší v době bronzové. Přesně to stejné téma. Fakt divné. Jinak je to zpracované dobře. Výborně se to čte.
Kdo rád mudruje nad koncem naší civilizace, tak určitě doporučuju. Kdo očekává něco klasicky naučného, tak už raději ne. Přitom pád Asýrie a rozklad Říše římské je sepsán dobře. Čekal bych, že mě to obohatí víc. 70%

6 06.05.2024

Od nakladatelství DharmaGaia mám skoro celou edici Mangalam a dost dalších knih. Tak jsem koupil i tohle a byla to chyba. Je to podle mě jen pro lidi, které zajímá moderní geomancie.
Integrální kultura je letmý popis společnosti, která má ke geomancii blízko. Nedá se to žánrově zařadit. Dnešní geomancie je extrémně multioborová záležitost. Je to něco jako feng šuej pro životní prostředí.
Geomancie není o věštění, což je původní význam, ale spíš o energetickém a duchovním vnímání prostoru. Tudíž to souvisí s hlubinnou ekologií a ochranou přírody. S citlivým přístupem ke krajině.
A k teorii Země jako Gaii. Proto má geomancie rozsah od geologie a archeologie přes záhadologii a proutkaře až k esoterice a duchovnu. Zásadní nedostatek je, že kniha není v ničem konkrétní.
Články od mnoha autorů se teprve snaží geomancii vymezit. Nedozvíme se žádné konečné stanovisko. Navíc články pochází hlavně z roku 2000 a 2001. Čtenář si neodnese žádný závěr a navíc je to zastaralé.
Kvalita některých článků není moc vysoká. To je způsobené rozkročením přes nejistý prostor mezi všemi vědami a obory kam geomancie spadá. Úplně nejlepší byl historický úvod a začátek.
V několika článcích byl kritizován příklon k esoterice. Jenže přesně tam geomancie spadá. Snaha pojmout ji jako vědu mi přijde úplně marná. Má to blízko k pohanství a tak se objevuje averze vůči naší kultuře.
Pak autoři předvedli solidní sbírku slaměných panáků podle toho, zda kritizovali křesťanství, židovsko-křesťanskou tradici, západní civilizaci nebo buddhismus. To působí jako snaha hájit vlastní víru.
Téma je přitom nesmírně důležité. Ve městech se v zástavbě historických domů staví ohavné budovy ze skla a oceli. A podobně necitlivý přístup se týká celého životního prostředí. A za dveřmi jsou větrníky...
Jakoby se zapomnělo, že architektura a vzhled krajiny má vliv na psychiku. Nikdo nechce bydlet v hnusné krajině nebo zprzněné městské části. Změna paradigmatu a vznik integrální kultury má taky nevyváženou kvalitu.
Ke konci jsou články filozofické a vznik kulturně kreativních lidí dělá z knihy podivnou syntézu alternativního vidění světa. Snad další komentář napíše nějaký geomant či proutkař, který se v tom vyzná.
Komu doporučit? Rozhodně všem, kdo mají na svědomí územní plánování a mají vliv na vzhled krajiny. Starostové obcí a měst? Vůbec netuším. Může to oslovit zahradní architekty a ochránce přírody. Hodně specifické čtení. 70% 3,5*

6 14.04.2024

Nahá opice byla dobrá, ale tohle je průměrné. Výklad je příliš schematický. Snaha vidět člověka jako další živočišný druh je časem šablonovitá a předvídatelná. Má to příliš blízko k banálnímu popisu.
Evolučně jsme lovci a sběrači. Jsme přizpůsobeni žít v početně omezeném kmeni. Dnes ale žijeme ve městech. V prostředí, kterému nejsme evolučně přizpůsobeni. Autor vysvětluje jaké problémy to přináší.
Jsme sice společenská zvířata, ale život ve městech na nás klade mnohem větší nároky. Navíc jsme součástí ještě větších společenských celků. Státy či národy nazval autor superkmeny.
A právě charakter superkmenů povýšil ostatní naše vlastnosti na super. Člověk je sexuální tvor a tak se ze sexu stal supersex. Vůdce kmene lovců a sběračů měl status, ale vůdcové superkmenů mají superstatus.
Jako zvídavé zvíře má člověk vyšší potřebu podnětů a to se v superkmeni také změnilo. Jenže autorův pohled biologa je poměrně konzervativní a tak už to trochu zastaralo. Navíc je to poplatné své době.
Nebýt úspěchu Nahé opice, tak by to nenapsal. Strašení populační explozí je dnes směšné. Pozorné čtenáře může pobavit, že revolta mládeže má původ v biologii. To by měl vědět každý mladý intelektuál.
Potěšil mě závěr. Kritizuje dnešní racionalistickou kulturu. Školství zaměřené na výkon ubíjí přirozenou lidskou kreativitu. Je tam dost sexu a tak by to mohlo zaujmout mladší čtenáře. :-) Na mě moc zjednodušující a tak mě to nudilo. 60%

6 12.04.2024

Velmi zajímavé téma zpracované trochu nešťastně. Autorka sebrala spoustu mýtů o stvoření, roztřídila je do několika oblastí a sem tam něco vysvětlila. Jednotlivým oblastem se věnovala různě.
Nejdřív se mi to moc líbilo, ale pak mi došlo, že autorka se nesnaží k něčemu dojít nebo vytvořit nějakou teorii. Jen uvádí, jak mýty symbolickým způsobem odráží rozvoj lidského vědomí.
Kniha končí stvořitelským mýtem v alchymii. Je zajímavé, jak se po celé planetě objevují tytéž motivy jen zakamuflované odlišným folklorem. Očividně za tím je nějaký skrytý řád související s nevědomím.
Tady nemám načteno. Určitě mi něco uteklo. Zdá se mi to málo uzavřené. Autorka občas uvádí souvislosti s některými psychiatrickými případy. Občas se odvolává na Junga. Ten však pečlivě argumentuje.
To mi tady chybělo. A pak aspoň nějaká snaha o vysvětlení. Nejsem věřící na Junga a tak mi odvolání na něj nestačí. Přečetl jsem přes 300 stran, ale zůstal spíš hlad po čtení další podobné literatury.
Ani ke zdánlivě nesmyslným mýtům primitivních společností se nedá přistupovat redukcionisticky. Stejně jako k lidské duši. Mýtus není pověra. Asi proto používal Krišnamúrti termín komunisté místo ateisté.
V kultuře založené na redukcionismu se ztratí smysl pro krásno. (Ať už v umění, literatuře, architektuře atd.) Určitě doporučuju. Nezbývá než uznat, že na tom něco je. Dobré a přístupné, ale mohlo to být propracovanější. 80%

7 12.04.2024

Škoda, že to nebylo lepší, aby mě to donutilo dát 5*. Současné hodnocení (69%) je fakt špatné. Jenže knihy od tohoto autora jsou furt o tom samém. I tady je zásadní přístup odpovídající mindfulness.
Autor v otázce vnitřního dítěte nejde nijak do hloubky. Spíš popisuje možnosti přítomného uvědomování v této problematice. Všechny uvedené meditace vychází ze schopnosti bdělého vědomí.
Není tady žádná intelektuální teorie a celá praxe stojí na čtenáři. A jak je zvykem, už jen pouhé čtení navozuje meditativní náladu. Napsané i přeložené je to dobře. Několikrát mi málem vyhrkly slzy z očí.
Možná je hodnocení nízké kvůli tomu, že kdo má negativní prožívání, tak nevěří, jaké může mít meditace výsledky. Je to kontraintuitivní. Věda to však potvrzuje. Místy může vadit pocit přeslazenosti nebo infantility.
Může to být užitečné pro psychoterapeuty. Jung říká, že terapeut dokáže léčit jen do své zdravé duševní úrovně. Pokud vás víc zajímá psychologie nebo víte, že zmíněné praxe nebude dělat, není moc důvod to číst.
Na 100 stranách je kvalitně zpracován vědomý přístup k vnitřnímu dítěti. Na zbylých 60 jsou 4 zážitky a různé praxe. Důležité je, že naše zraněné vnitřní dítě může pocházet od rodičů nebo od předchozích generací. 85%

2 25.03.2024

Výborná věc znehodnocená progresivním postojem. To nedokážu překousnout. Přitom by stačilo vytrhnout 10 stran na začátku a 10 stran na konci a bylo by to jasných 5*. Další kniha, kde je hodnocení trýzeň a utrpení.
Proč hodnotím negativně? Když do výborného vína kápnou dvě kapky moči, dá se to pak pít? Dobré (3*) už to není. Proto 2*. Po ideologickém úvodu jsem četl dál a přišlo velmi příjemné překvapení.
Až na pár vět je vnitřek naprosto v pořádku. Takže se jedná vyloženě o několik odstavců v úvodu a na začátku závěrečné kapitoly. Způsob jakým autoři pojali poučení o migraci nehodlám tolerovat.
Nemá přece význam dávat knihám od Douglase Murraye 5* a tady se tvářit, že je všechno v pořádku. Není. Za minulého režimu autoři vychválili marxismus leninismus a pak se věnovali svojí práci či výzkumu.
Proto hodnocení letí dolů, když někdo uvidí podobnost. No a každý má tu hranici jinde. Kdo to nevnímá, dá tomu 5* a vůbec ho nenapadne, že by tady bylo něco špatně. Někomu to zas nevadí.
Kde se objeví politické názory, tak na obsahu nebo faktech přestává záležet. Kdo kriticky přemýšlí, tak si vadné pasáže odfiltruje. Ale nebylo by pro vědu lepší, kdyby tam nebyly?! Podle mě to tam nepatří.
Je to perfektní záležitost o archeogenetice, která popisuje náš genetický původ. Koho zajímá archeogenetika, tak rozhodně doporučuju. Možná nic podobného na knižním trhu není. Trochu nevýhoda je absence úvodu.
Proč archeogenetika funguje je vysvětleno v úplně nudném Pátrání po dvojité šroubovici od Gribbina. (Ale až na konci! Spíš nedoporučuji.) Všechno to pochází z pochopení toho jak funguje DNA a genetické mutace.
Co se mi hrozně líbilo, byly krásné mapy před každou kapitolou. Na dvojstránce. Tohle nakladatel pokazil, protože to vydal jako brožuru. Kdyby to bylo vázané, šlo by to otevřít pořádně. U brožury hrozí zlomení hřbetu.
Tohle mě vytočilo. (Nechápu proč knihy od Melvila jsou různě velké, brožury a vázané knihy s přebalem či bez vydávají zcela chaoticky.) Tohle zpečetilo výsledné 2*. Bez propagandy a v pevné vazbě jasných 5* a 90%.
Tahle to působí jako napsané na politickou objednávku. Většina zmíněných výzkumů proběhla v roce 2018 a kniha vyšla už za rok. Jakým způsobem to hodnotit netuším. Bez politiky bych dal 85%

8 12.03.2024

Na youtubu nakladatelství LEDA jsem viděl video o knize a hned jsem věděl, že si ji chci koupit. (Dal bych odkaz, ale nesmí se to.) Video se mi líbilo a knihy, které LEDA vydává, mě docela oslovují.
A bylo to zklamání. Dá se to doporučit hlavně věřícím. Křesťanům nebo židům. Ateistům se to dá taky doporučit, ale jen aby viděli, jak se Bible může vyložit. Že pouhé její přečtení absolutně nestačí.
Začátek se nedá číst. Nejsem věřící a prvních 50 stran byla ztráta času. Otázku Boha nepovažuji za důležitou. Argumenty nemají smysl. Buď máte duchovní zážitky a nebo ne. Nemá smysl se o to přít.
Bible je alegorická kniha a tak snaha napasovat začátek Genesis na vznik naší planety podle vědy působí naprosto směšně. Autor je věřící a má tendence chápat text Genesis spíš doslovně. Věří na Božský původ Bible.
U velké části Starého zákona bych proto měl pochopení, ale v případě Tóry mě takový přístup skoro uráží. Koho zajímají čtyři druhy výkladu Tóry (doslovný, alegorický, homiletický a mystický), tak má smůlu.
Autor úplně ignoruje kabalu a mystický význam Bible. Prager řeší výklad čistě prakticky a společensky. Spirituality si prakticky nevšímá. Navíc k tomu má pár posměšných poznámek ohledně stvoření člověka.
Možná to není špatná kniha, ale asi nejsem tak nábožensky založený, jak jsem si myslel. A to jsem příznivec judaismu. Jen ne v této archaické podobě. Autor k náboženství přistupuje tvrdě konzervativně.
Opět jsem si ověřil, že mi výklad založený na příbězích nevyhovuje. Já jsem primitivní člověk a očekávám jasné rady a ne hledat poučení v ději. Možná jsem příliš zvyklý na klasické naučné nebo duchovní knihy.
Skoro každý verš má komentář a výklad je vztažen k současnosti. Je moderní a tak nechybí úvahy nad dnešními problémy. Mimo víry v Boha Prager řeší bezdětnost, kriminalitu, pouliční násilí nebo třeba totalitní režimy 20. století.
Co mě šokovalo, že verše nejsou očíslované. Tomu vůbec nerozumím. A zas. Chybí obsah. Co to je dneska za módu?! Když vidím, jak je kniha graficky hezky udělaná, tak je to fakt škoda. Má krásnou obálku a pevnou vazbu.
Super dárek pro mladého věřícího, který se zajímá o Bibli z židovského pohledu. Jenže právě kabala přitahuje dnešní duchovně hledající k judaismu. Já jsem se o kabalu zajímal, učil se hebrejsky a tohle fakt neocením.
Pro věřící to může být uklidňující kniha, která se vrací k původním hodnotám Západní civilizace. Tady totiž začínají i naše kulturní kořeny. Dnes něco, čemu se progresivní intelektuálové vysmívají.
Zmíněné hodnoty beru vážně, ale ta forma je zastaralá. Je to pro lidi, kteří chtějí hledat oporu a stabilitu v moudrosti tisíce let staré tradice v dnešní postfaktické době. Prager má výborné postřehy a občas je v zajetí předsudků. 70% 3,5*

6 11.03.2024

Poslední díl si drží stejnou úroveň jako druhý. Pořád je to velmi dobré. Nečekal jsem, že mě alternativní historie bude tak bavit. Je to skvělá zábava a překvapivě je to historicky věrohodné, jak jen to šlo.
I poměrně vedlejší zápletky mají skutečný historický základ. Třeba se zde objevuje nápad vyrobit dokument jako padělek. Jedná se o Konstantinovu donaci, což je reálná historická záležitost.
Nepříjemně mě zarazilo prvních 50 stran. Měly špatný překlad a bylo tam několik nesrozumitelných vět. Po redakční stránce knihy většinou trpí na konci, tady je to na začátku. Naštěstí to přestalo.
Co mě zklamalo, tak nelogický děj. V předchozích dílech jsem to odpouštěl, ale tady to kazilo zážitek. Kdyby to tam nebylo, tak by to překonalo první díl. Některé zápletky se nepovedly a sci-fi už bylo trochu přehnané.
Ve druhém díle se objevil perfektně zpracovaný šamanismus. V tomto dílu se ještě víc ponoříme do náboženských konfliktů. Autor přidal islám, židovství, křesťanské heretiky a svobodomyslné myšlení.
Možná proto to má horší hodnocení. Běžný čtenář to asi neocení. Stejně tak asi málokdo bude ve fantasy hledat náboženskou kritiku. Právě tenhle přesah mě naprosto uchvátil. Je to boj lidí a nebo je to boj vyšších sil?
A pak Shefovy vize. Pochází zvnějšku a nebo se jedná o výtvor jeho mozku? To je vrchol celé trilogie. Závěr mírně zklamal. Má sice pointu, ale epilog se nepovedl. Celou trilogii doporučuju. Úžasné spojení fikce a historie. 85% 4,5*

6 08.03.2024

Asi nejlepší religionistická věc, kterou jsem o tibetském buddhismu četl. Není to duchovní knížka. Je to akademická práce, která shrnuje vše důležité a tak je to skutečně jen dobře zpracovaný úvod.
Jsou zde popsány různé rituály a meditace, ale není to návod pro praktikování. Začíná se v Indii od života Buddhy k šíření buddhismu. Popisují se základy jeho učení a hlavní praxe. Probírají se koncily a vznik mahajány.
Zde chybí jakékoli soudy autora. To je vynikající. Obyčejně to autoři řeší. Je sice příznivcem školy Gelug, ale není to moc znát. Jen hrozně často cituje Dalajlamu. To mi přišlo zbytečně přehnané.
Dalajlama pak působil jako buddhistický Superman, který má odpověď na všechno. :-) Vývoj buddhismu v Indii až k ideálu bódhisattvy má přes 100 stran. Druhá část popisuje historii Tibetu a jeho první zbožné krále.
Pozdější králové vrátili zpět původní náboženství a tak existují dva přenosy buddhismu z Indie. Vzhledem k nedávným dějinám se podrobněji řeší historie ve 20. století, okupace Tibetu a život 14. Dalajlamy.
Pokračuje se stručným popisem tibetské kultury. Proberou se hlavní svátky a stúpy. Tahle část měla zas zhruba 100 stran. Třetí část pak popisuje buddhistickou tantru a přístup ke smrti v tibetské kultuře.
Celé učení vadžrajány je opět shrnuto do 100 stránek. Kniha končí popisem všech 4 hlavních škol tibetského buddhismu. Vždy se řeší vznik školy, její zakladatelé a specifické praxe. Nelogicky je až na konci popsán bön.
O něm jsou zde překvapivé informace. Původní animismus natolik reflektoval buddhismus, že se stal jeho další školou. To jsem vůbec netušil a s tímto pojetím se setkávám poprvé. Škoda, že toho nebylo víc.
Závěr chybí. Na konci je bibliografie a čtyři druhy rejstříku. Podle mě výborná záležitost. Kdo se však zajímá o buddhismus, Tibet a vadžrajánu, nedozví se nic nového. Je to jen pečlivé shrnutí.
Každá kapitola obsahuje na konci seznam zdrojů a poznámky. To se mi moc líbilo. Nebylo nutné listovat na konec. Autor má vše podložené odpovídající literaturou. Co bych trochu zkritizoval je nevhodný překlad.
Překladatel by měl navštívit česká centra buddhismu, aby věděl, jak přednáší dnešní učitelé. Religionista jiné termíny pochopí, ale ostatní to může plést. Co nechápu je neskutečně nízký počet přečtených.
Tibetský buddhismus je u nás velmi populární. Jen Diamantová cesta má několik tisíc členů a pak tady jsou další školy. Proč to lidi nečtou, netuším. Kdysi jsem si myslel, že se u nás vadžrajána víc rozšíří.
Byla by to hezká náhrada za křesťanství. Buddhismus je logický, racionální a není tam nic, čemu by člověk musel věřit. Pro západního člověka ideální. Nevýhoda je špatný přístup k učitelům. Na vážné praktikování knihy nestačí.
Důležitá je druhá část o historii Tibetu, který nikdy Číně nepatřil. Dnes přibývá lidí, kteří považují čínskou propagandu za pravdu o Tibetu. Žádné otrokářství tam nebylo. Nevěřte senzacechtivým článkům na internetu.
Všem zájemcům o tibetský buddhismus doporučuju. Nebo pokud máte rádi 14. Dalajlamu. Koho zajímá něco konkrétního, jako třeba meditace, už se musí obrátit na specializovanou literaturu. 90% 4,5*

6 29.02.2024

Další kniha, u které nezáleží na obsahu. Hodnocení je výsledek hlasování. Buď s autorem sympatizujete a nebo ne. Fakta ani argumenty se nepočítají. Má smysl psát nějaký delší komentář? Aspoň mě to dost demotivuje.
Proč se snažit napsat kvalitní komentář, když na tom, zda jsou názory autora logické nebo jeho kritika oprávněná, nezáleží? Přitom v knize řeší důležitá témata současnosti. Zpracování je lepší než obyčejně bývá.
Je to sbírka článků napsaných od roku 2012 do poloviny 2019. Má to úvod, závěr a na konci jmenný rejstřík. Líbí se mi, že články byly upraveny pro knižní vydání. Navíc je většina doplněná o dodatečnou poznámku nebo dvě.
To rozhodně chválím. Podobné sbírky bývají špatné. Článkům po pár letech chybí kontext. Doporučuju všem čtenářům se zdravým rozumem. Pro každého, kdo je zatížený nějakou moderní ideologií, to bude nečitelné.
Hampl se progresivismu vysmívá. Dost často používá nadsázku. To je zřejmě něco, na co už moderní svazáci nemají mentální kapacitu. Jinak by hodnocení vypadalo jinak. Stačí si přečíst první komentář, který je plný lží.
Tohle je zároveň velký nedostatek. Když názorové oponenty zesměšníte, tak to vhodné prostředí pro dialog nevytvoří. Jenže oni stejně o dialog nestojí. Příznivci progresivismu budou články považovat za směšné z principu.
Hampl si všímá, jak selhává náš politický a ekonomický systém. Podle moderních soudruhů, kteří si o sobě myslí, že jsou liberálové, se nic takového neděje. A pokud začnete mluvit o úpadku Západu, tak se tomu vysmějí.
Zkrátka úpadek vnímají jako pokrok. Tady je diskuse marná. Články obsahují výbušná témata. Migrace, islamizace nebo třeba vypálení katedrály Notre Dame. Zmiňuje se Tommy Robinson.
Za napsání jeho jména byly na Facebooku banovány profily. S tím souvisí cenzura na sociálních sítích a současný přístup ke svobodě. Dál řeší barevné revoluce, politické neziskovky, korporátní kapitalismus, povahové rysy nové aristokracie, vlastenectví, klimahysterii. Kritizuje ČSSD a vysvětluje, že jsme v situaci, kdy je skoro jedno koho volíte.
Hampl popisuje současné problémy naprosto přesně. Já jsem konzervativní a tak mě to bavilo. Jsem zvědavý, jak se bude hodnocení knihy dál vyvíjet. 85% 4,5*

9 27.02.2024

Je to skoro 60 let staré, ale kupodivu to moc nezastaralo. Autor to napsal skutečně nadčasově. Akorát je to příliš stručné a populární. V době, kdy to vyšlo, to možná působilo provokativně, ale dnes už to tak není.
Myslel jsem, že to bude cyničtější a drzejší. Autor popisuje člověka jako další živočišný druh. Pojmenoval ho nahá opice a jako zoolog vlastnosti tohoto zvířete popisuje od jeho původu až po chování.
Užitečné čtení hlavně kvůli odlišnému pohledu na nás samé. Kdo nic takového nečetl, tak určitě doporučuju. Jenže nejzajímavější je úplný začátek. Předmluva a pak náš původ popsaný hned v první kapitole.
V předmluvě autor uvádí, že antropologický výzkum současných primitivních společností nic neříká o naší minulosti. Jedná se o zaostalé společnosti, které ve svém vývoji selhaly. Víc to nerozvádí.
A to je problém celé knihy. Autor přechází důležité informace jednou větou. Zmíní, že ženy potřebují víc spánku než muži a tím skončí. Vůbec neřeší proč. Podobných zkratkovitých informací je tam plno.
Po původu nahé opice se věnuje našemu sexuálnímu chování, vzniku monogamie a důležitosti partnerství. Věnuje se nutnosti dlouhé výchovy našich dětí, extrémní zvědavosti našeho druhu a agresivitě.
Už méně naší stravě, péči o naše tělo a přístupu k dalším živočišným druhům. I zde se vysvětluje, že naši předci byli víc masožravci než všežravci. Zas povrchně. Fanatické vegany to nepřesvědčí.
Koho zajímá dnešní pohled na náš vývoj, tak mrkněte na Příběh lidského těla od Liebermana. Naše přirozenost se taky řeší letmo. Zkuste Původ ctnosti od Ridleyho a kdo se chce pořádně odvázat, tak Lidstvo od Bregmana.
Nejvíc podivné je, že autor úplně vynechal nám nejbližší žijící bytost: šimpanze bonobo. Šimpanze logicky zmiňuje, ale jen ty učenlivé. Přitom se oba druhy liší. To je zvláštní nedostatek.
Počítejte se stručností a poznáním na úrovni 70. let. I tak doporučuju. Je užitečné znát střízlivý pohled biologie na člověka. 80%

9 20.02.2024

Je to o trošku horší než první díl. Hlavně zápletky v první třetině mě nebavily. Bylo až moc znát, že autor potřebuje hlavního hrdinu někam dostat. To působilo trochu násilně a nudilo to.
Harrison naštěstí nestojí na místě a dál rozvíjí svou vizi alternativní historie. Celé to pořád působí uvěřitelně. Zde se už fantasy rovina objeví, ale nijak nenaruší historickou věrohodnost.
Shefovy vize tomu dávají přesah. Navíc to přináší zamyšlení ze střetu různých kultur a náboženství. Původní pohanské národy severu se střetávají s Poutníky a křesťany. To bylo zpracované výborně.
Jedna z rovin je náboženský konflikt jejich vyznání. To je překvapení. Nečekal jsem tak dobré fiktivní zpracování 9. století a zároveň je to výborné jako normální dobrodružná zábava.
Po slabé první třetině to začne mírně gradovat a od poloviny pořád roste napětí. A pak to má dva závěry. Nejprve se uzavře jedna zápletka a pak druhá z prvního dílu. Ta první by ušla, ale závěr je moc uspěchaný.
Pořád mě to bavilo a tak se přikláním k vyššímu hodnocení. 85% 4,5*

8 09.02.2024

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat.
Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno.
Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev.
Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho.
Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii.
Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století.
Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví.
Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem.
Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální.
Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno.
Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost.
Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí.
Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii.
Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho.
Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*

13 01.02.2024