Ei.leen komentáře u knih

Já si z knihy odnáším dva hlavní závěry. Rodič by neměl nikdy popírat/zlehčovat/ignorovat emoce svého dítěte (jakkoliv "nevhodně" je může projevovat). No a zadruhé to nejlepší, co můžeme jako rodiče dětem dát, je naše pozornost, zájem a kvalitně strávený společný čas. Když tyhle dvě věci budu mít denně na paměti, snad se mi podaří vychovat člověka s co nejméně traumaty. Knížka je skvělá a čtivá, žádné složité poučky. Pomůže rodiči vcítit se do toho, co dítě zažívá a proč se chová jak se chová. Za mě taky boří spoustu strachů a mýtů, hlavně strach abychom děti nerozmazlili, aby nám nepřerostly přes hlavu nebo že se děti musí trénovat (ať už je to nočník, samostatné spaní, schopnost být bez rodiče apod.).

5 14.01.2022

Přečetla jsem jako jednohubku při synově odpoledním spaní a nemohla jsem se odtrhnout. Je to dojemné, vtipné, exotické, osvětluje, jak fungují děti s autismem. Vrátilo mě to do Thajska a potvrdila jsem si, že tam určitě chceme ještě znovu jet a že je to skvělé místo pro cestování s dětmi. Nejvíc mi utkvělo porovnání západního a východního světa v chování k dětem. Na západě hlavně ať je dítě potichu, neprojevuje se a nikoho neobtěžuje svou přítomností. Na východě jsou děti pro všechny radost, společnost je vnímá jinak. (Samozřejmě zjednodušeně řečeno). Po grafické stránce a celkovým zpracováním včetně vazby je kniha skvělá.

2 30.12.2021

Tohle bylo tak podivné a tak super! Dumaní nad chuchvalcem textilu v pupku a jak dlouho by asi trvalo než by se na nás oblečení rozpadlo, mi utkvělo. Ale to je jen jedna ze stovek, někdy absurdních, úvah a teorií, které hlavní hrdinka rozvíjí v bdělosti. V noci ve spánku pak její mozek plodí futuristické vynálezy. Fakt geniální. Podobnou knížku jsem nečetla. Za mě jedna z nejlepších, které jsem za uplynulý rok přečetla, přestože jsem si ji musela dávkovat, protože někdy toho dumaní bylo na mě moc.

5 30.12.2021

Jako spoustu čtenářů přede mnou, taky jsem byla malinko zklamaná, ale to bude tím, že jsem měla hodně velká očekávání. Stále jsou ale Poupátka nadprůměrná knížka. Otevřený konec se mi líbil, seděl tam. Hlavní hrdinka mi byla, nevím proč, celkem nesympatická, ale i to se mi vlastně líbilo. Moc se mi líbilo, jak realisticky bylo vyobrazené chování a přemýšlení dětí v takové situaci, jak mnozí vedoucího dokonce bránili. Stejně tak postava vedoucího byla velmi dobře napsaná, zejména to jak dětem systematicky vymýval mozky. Bylo šokující, jakým způsobem se zneužívání odehrávalo, to jsem nečekala ani v nejmenším. Za mě dobrý, jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Podobná témata ve mně vždy vzbuzují pocity bezmoci, zejména od doby, co mám dítě. Moc bych si přála, abych měla se svým dítětem tak důvěrný vztah, aby pro něj bylo naprosto samozřejmé se mi s něčím podobným svěřit.

4 10.11.2021

Jedna z knížek z poslední doby, které jsem zhltla skoro na posezení (jak jen se s akčním batoletem dá). Pro mě fascinující sonda do života matky dvou dětí v době socialismu. V době, kdy každý kdo vybočuje z normy, musí být co nejvíc tlačen, aby normě přiblížil, byť je to třeba nemožné. Obdivuju houževnatost a odhodlání matky vzdělávat autistického syna sama doma, a to sebezapření, díky kterému tomu mohla dát celé svoje srdce a celý svůj život. Inspirativní a silná žena. Jsem vděčná, že si vedla poctivé a podrobné zápisky, díky kterým to dnes můžeme číst a obdivovat. Mimo jiné byly zajímavé i všechny poznatky o druhém synovi, který byl nadprůměrně inteligentní.

2 01.11.2021

Hodně silný příběh. Moc jsem toho o knize dopředu nevěděla. Myslela jsem, že je "jen" o rozvodu, ale je tam toho tolik, co hlavní hrdina musí zažít. Ve 14 letech zkusí tolik, co spousta lidí nežije za celý život. Je to smutné čtení, ale možná i díky tomu jsem těch pár krásných chvil, které Štěpán zažije, prožívala mnohem víc. Knížky z pohledu dítěte jsou poslední dobou mé oblíbené. Začala jsem se Soukupovou, která je moje oblíbenkyně. Tahle knížka je jiná, ale taky skvělá. Bavila mě moc.

9 19.10.2021

Měla jsem od knihy velké očekávání, které se s prvními stránkami spíš nenaplňovalo, ale nakonec jsem nemohla přestat číst. Pro mě naprosto neuvěřitelné, že někde v civilizovaném světě takhle rodiny mohou žít. U tolika situací jsem si říkala, že tohle by se snad u nás nemohlo nikdy stát. Ale co mi běželo hlavou od chvíle, kdy se Tara dostala na vysokou školu, bylo "Kdy už půjdeš na terapii, vždyť máš trauma jako prase!" Nedovedu si představit, jak bolestné musí být vyrůstat v rodině, která staví svou víru nad lásku k vlastním dětem.

4 06.08.2021

Knihu jsem četla poprvé, když mi bylo zhruba 12. Pamatovala jsem si, že byla dobře napsaná a že mě to od drog odradilo. Teď jsem si ji znovu přečetla po více než 10 letech a vyvolávala ve mně mnohem silnější pocity. Z dětství jsem si pamatovala hlavně začátek, kde se popisuje, jak si děti ze sídlišť v Berlíně neměly kde hrát, ale konec jsem si nepamatovala vůbec, takže jsem ráda, že jsem po ní znovu sáhla. Asi to bude znít jako klišé, ale film se knize nemůže ani zdaleka rovnat. Byl to opravdu jen slabý odvar, i když i z něj se spoustě lidem dělá špatně. Za mě je příběh ukázkou toho, kam až děti zažene nuda a nevšímavost rodičů, kteří stále pracují, aby dětem zajistili hezký domov, ale paradoxně je tím dovedou k drogám. Kniha je prokládána komentáři matky Christiany, psychologem, vyšetřovateli apod., což příběhu dodává na vážnosti.

2 02.11.2014

Knihu Žil jsem jako pedofil jsem si přečetla po tom, co jsme na kurzu krizové intervence probírali fakt, že na linky důvěry často volají pedofilové, kteří žádné dítě nezneužili, ale pociťují velký problém překonat puzení. To mě přimělo dívat se na pedofily jako na lidi, kteří se narodili se sexuální orientací, kterou si nevybrali a je pro ně těžké s ní žít. Tahle kniha mi byla doporučena jako perfektní ukázka toho, co prožívá pedofil, který si plně uvědomuje závažnost své deviace a nechce nikomu ublížit. Dilemata která takový člověk v sobě řeší, jsou jen těžko představitelná pro někoho, kdo to nezažil a ještě hůř pro toho, kdo pedofily opovrhuje. Podle mě se autorovi podařilo podat co nejupřímnější zprávu o tom, co prožíval, a to bylo přesně to, co jsem od knihy chtěla. Skvělá kniha jak pro psychology a jiné pomáhající profese, tak i pro laiky.

11 09.07.2014

Musím se přiznat, že než jsem četla tuhle knihu, tak jsem o situaci v Severní Koreji věděla jen velmi málo. Tahle knížka mi otevřela oči a doslova mě propleskla. Přečetla jsem ji jedním dechem a nevěřila jsem, co vidím. I já jsem některé odstavce četla nevěřícně dvakrát. Zpočátku jsem si myslela, že mi novinářský styl psaní taky nebude moc vyhovovat, jak píše hodně lidí, ale nakonec jsem za to byla ráda. Je tam hodně vsuvek o politice a o životě mimo tábor v SK, které pro mě byly hodně přínosné, protože jsem moc neznala to pozadí. Na základě toho jsem si i vyhledala hodně článků a každá další kniha, která byla v Útěku z tábora 14 doporučena, mě láká k přečtení. V průběhů čtení knihy, kdy jsem si už trochu "zvykla" (pokud se to tak dá napsat) na krutosti, které autor popisuje, mě začalo mnohem víc pohoršovat a šokovat to, co se Sinem ten tábor udělal. Jak pokřivil jeho osobnost. Doporučuji přečíst všem. Hlavně těm, kteří volí komunisty, kteří ještě do Severní Koreje posílají kondolence a přijde jim to v pořádku.

7 16.05.2014

Tuhle knížku jsem četla v době, kdy jsem se chtěla moc dostat na psychoterapii a hodně jsem v ní našla. Mimo jiné i cestu k Yalomovi, který je obecně mezi lidmi, kteří se zajímají o psychologii, velmi oblíbeným autorem. Stal se tak i mým oblíbeným autorem. Líbí se mi, jak umí spojit své odborné znalosti s vyprávěním příběhu a udělat z toho beletrii, při které se člověk i něco naučí a má spoustu podnětů k zamyšlení. Doporučuji všem, kteří rádi přemýšlí nad vztahy mezi lidmi, ať už psychologii studují nebo ne. Kromě této knihy jsou výborné i Pohled do slunce a Chvála psychoterapie (z těch které jsem četla). Také doporučuji knihy Yorama Yovella, který ve svých knihách podobně spojuje odborné psychologické poznatky s příběhy "obyčejných" lidí.

3 13.05.2014

Tuhle knížku jsem hltala a přečetla ji za dva dny, i když jsem přitom měla spoustu dalších věcí na práci :). Pořád jsem ke knize odbíhala. Měla jsem asi dva momenty, kdy jsem knihu chtěla odhodit a dál ji nečíst, jak moc jsem holčičce fandila a jak to bylo napínavé. Dokonce i moje mamka, která normálně vůbec nečte, to přečetla jedním dechem.

Když jsem viděla, jak je kniha tlustá, docela mě to odrazovalo, protože jsem delší dobu nic nečetla. Přečetla jsem ji ale s velkým nadšením a děj mě hodně vtáhl. Dojemný příběh napsaný podle mě zajímavou formou.

4 11.05.2014