Dervish
komentáře u knih
Lučištník
Bernard Cornwell
Neskutečně chytlavá kniha, boje famózně vykreslené, špetka těch žen, co komplikují mužům život, zvraty a dějové přemety, prostě klasický Cornwell. A tak ho máme rádi.
Divočina
Cheryl Strayed
Fajn, putování, člověk měl hned chuť hodit na záda bágl a vyrazit do kopců. Obdivuju tu odvahu, na druhou stranu je vidět, že autorka není spisovatelka a tak je román trochu nekonzistentní v jednotlivých kapitolách, ale pokud je to spíš bráno jako deník, tak je to ok.
První dobrodružství
Shuky Médina
Nebylo to špatné, docela fuška se některým nástrahám vyhnout. Postupem času, ale hodně repetitivní.
Bílá růže
Glen Cook
Tematicky návrat k prvnímu dílu knize prospěl, vrací se do hry havran a k mé radosti dostane větší prostor i paní. Legii teče do bot a probuzení tyrana se stává reálnou hrozbou. Závěr trilogie je famózní, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Škoda, že jsou jen tři díly... I když ředit kvalitu v tomto případě není potřeba.
Tyranův stín
Glen Cook
Bohužel oproti prvnímu dílu to jde trochu dolů. V knize je příliš Boudy, Asy a podobných živlů a málo Paní a Černé legie. Ani černý hrad a jeho obyvatelé mě až tak nezaujali. Každopádně jakmile se do hry dostane Felčar a jeho oddíl, o zábavu je postaráno.
Černá legie
Glen Cook
Jedním slovem geniální. I já, stejně jako felčar, jsem se do paní zamiloval. Ta touha je hmatatelná. Popis závěrečného boje mě přikoval do židle - tak surové, hrubé, bezpáteřní. Černá legie se stala mou druhou rodinou. Propadl jsem jí a upsal svou duši službě v legii. Tahle smlouva nemůže být zrušena... ale ta paní, ta paní....
Krev a kosti
Ian Cameron Esslemont
Není to čistokrevných pět, ale 4.5. Přesto pecka. Esslemont je pro mě prostě stravitelnější a snáze pochopitelnější než "tajemný" Erikson. V některých částech tvorby ho dokonce překonává (ať si říká, kdo chce co chce). Nebýt jeho, mnoho míst ze světa Malazu zůstane zahaleno temnotou. Smekám pane Esslemonte. Zase jsem o něco moudřejší.
Kronovy děti
Pavel Bareš
Důstojné pokračování prvního dílu. A ačkoliv se v ději objevují dost nelogické přešlapy a sem tam nějaká ta hrubka, jde dějem stále o zcela výjimečné dílo v rámci české literatury. Napětí, zvraty, boje - vše snese to nejpřísnější měřítko a já jsem napnutý, jak to vše nakonec s Attionou dopadne.
Válka vlků
Bernard Cornwell
Je to tak spíš 3,5. Ono napsáno je to opět skvěle, ale mám pocit, že vše už tady tak nějak bylo. Jediné co se mění je Uthred, který stárne a "slábne". Ale nakonec i přes pár ošidných okamžiků, stejně nakope těm seveřanům jejich nabubřelé zadky. Nic převratného jsem nečekal a nic převratného jsem ani nedostal. Ale já stejně po nějaké době sáhnu po dalším díle. Protože "the destiny is all".
Pravda - Nepříjemně upřímná kniha o vztazích
Neil Strauss
Neil Strauss jede v této knize na zvrácené horské dráze. Od extrému k extrému. Někdy se chová jako totální debil, aby za pár stránek dospěl téměř k božskému prozření. A tyhle stavy se v knize změní tak desetkrát. Člověk mu tak moc chce fandit a věřit, ale kniha vyšla už před pár lety a v současnosti už je autor (a hlavní hrdina) rozvedený, čímž napsal sám ten nejlepší komentář o knize. Nefunguje to, svatý grál Strauss nenašel. Pravdu o věrnosti a fungujícím zdravém vztahu zde nenajdete. Na druhou stranu se zde můžete dostat na swingers párty, což taky není úplně k zahození.
Jablko Žezlo Trůn
Ian Cameron Esslemont
Je to dobré, je to dobré, je to dobré. Pár výtek by se našlo, když postavy jednají trochu nelogicky a nekonzistentně vzhledem k předchozím knihám ve kterých se objevily. Ale čert to vem, uhlídat a vyladit vše je úkol téměř nesplnitelný a malé chybky se dají odpustit. Hlavní je, že děj baví a celá kniha má koule. Což obojí platí na jedničku.
Meč z kamene
Ian Cameron Esslemont
Ne tak dobré jako Návrat rudé gardy (pár do očí bijících nejasností by se tu našlo), ale i tak to byla slušná jízda až do konce. Další střípek do mozaiky Malazu zapadnul jak nic a jedeme dál.
Návrat Rudé gardy
Ian Cameron Esslemont
Geniální. Esslemont to dokázal. Ano, touto knihou se vyrovnal Eriksonovi ve všech směrech. Malazský svět v celé své kráse (i hnusu). Smekám pane. Jsem rád, že jsem znova v tomhle krvavém světě.
PS: Poor Laseen. Stálo ti to za to? I slza ukápla...
Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
(SPOILER) Ano, jak už psali někteří ostatní je to jeden z mála příkladů, kdy film inspirovaný knihou je lepší než samotná kniha. Zatímco film je drsnou podívanou, kdy si díky skvělé hudbě div nekoušete nehty nervozitou jak to dopadne. U knihy to napětí prostě není, trošku mě to díky postavě Davida (kterého naštěstí ve filmu naprosto ignorovali) připomínalo grotesku, která přecházela v pohádku šmrncnutou nábožensko-romantickou přednáškou. A když umíral Unkas a Cora, bylo to takové neslané nemastné, že to ve mně žádné smutné pocity nevyvolalo. Jasné, člověk by k tomu měl přistupovat s odstupem, přeci jen kniha je napsána v roce 1885! To byla úplně jiná doba a knihy se psaly úplně jinak. Pohledem doby jde tedy určitě o zajímavou a dobrodružnou knihu, jen k tomu přivřete jedno očko.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
Ale jo dá se to. Sice je to strašná slátanina, ale jako oddechové čtení, při kterém nesmíte za Boha přemýšlet, to funguje dobře. Nejvíc mě to asi bavilo v Tokiu, tam to byla slušná hardcore jízda.
Vlci
František Kotleta (p)
Hezkej prequel. Jelikož tam nebyli žádný ufouni, tak mě to dokonce bavilo asi víc než samotnej nářez, divnej nářez a ještě jeden nic moc nářez. Já nějak ty vlkodlaky beru vážněji než kluky z Marsu, takže takhle jo... novelka příjemná, zabíjení a sexu tak akorát (hoooodně) a tak to má být. Jen ta Gudrin byla tak hloupá, že nepochopím jak mohla vést takhle mocný klan. Kdyby byl Gerhard skutečnej chlap, tak jí dávno urval hlavu.
Hledání smrti
Miroslav Žamboch
V prvé řadě musím podotknout, že mám Míru hodně rád. Takže když přišlo na návrat Baklyho, byl jsem radostí bez sebe. Po přečtení už tak nejásám a to z několika důvodu. První díl vlastně ani moc hodnotit nelze, neboť je to pouze půlka knihy, nevíte o moc víc než na začátku, v polovině je děj utnut a šmytec. To by ale nebyl až zas tak velký problém, tou dle mého horší věcí je příliš mnoho dějových linek (a s tím spojené, příliš málo času, kdy je na scéně Bakly) - ano postav je mnoho a každé se dostane jen trochu pozornosti. Některé linky mi přišly skutečně hodně zdlouhavé (tokání Valera se Zuzanou v každé kapitole, kde byla o nich zmínka!!! bylo opravdu děsné, natahované jak žvejka - chtělo se mi vždy křičet: "tak už jí sakra ohni přes postel!"; rovněž kapitoly s "podivnou hmotou" mě také příliš nenadchly, tohle se možná rozjede ve druhém díle, uvidíme. Jak jsem řekl, měla by to být kniha o Baklym, ale o něm je tam tak 100 stránek a to možná ještě hodně přeháním. Někdo namítne, že když je tam on, tak jen někomu furt dává přes držku, ale přesně to mám rád a to od knihy s názvem Bakly přeci musím očekávat. Ale abych jen nehanil, struktura děje a postupné gradování má Míra zmáknuto opět skvěle, a kdyby místo dvou knih, vyházel vatu a napsal jednu nařachanou, asi by se mu vytknout nic nedalo. Takhle to má bohužel ve škola za tři a snad se druhý díl povede lépe "nabušit".