Daxania komentáře u knih

Abych pravdu řekla, už ani nevím, jak jsem k téhle knize přišla. Ale četla se velmi dobře, děj rychle ubíhal a jak to celé bylo, jsem rozluštila asi až při poslední třetině, takže hodnotím kladně. :)

18.02.2019

Knihu si koupila mamka pod stromeček. Jakožto milovníka geocachingu jí okamžitě zaujaly souřadnice na obálce, a mě taktéž. Jako nápad paráda, co se případu týče, nemám co vytknout, závěr nakonec docela překvapivý, ovšem co mě totálně vytáčelo, byla hlavní hrdinka, její ex, dva svišti, a její kámoš v práci. Větší část knihy se tam řešily vztahy mezi výše vyjmenovanými a to mě prostě netáhlo. Kdybych chtěla číst o někom, jehož život se točí kolem: "Ach bože, zase volá můj šikanující ex... Co asi chce? Ach ježiši, děti, zase nestihnu jejich besídku... Ach bože, kolega - chci s ním rande? Neee... Ale anooooo.... Nee, nesmím... Jujs, teď jsem přišla domů a mám stihy, že mě někdo sleduje oknem. Rychle zadělat žaluzky..." tak si přečtu jiný druh knihy, než zrovna detektivku / thriller... Chápu, že se musí čas vyplnit i něčím jiným a že se na 320 stránkách nemůže řešit jen případ... Ale... ale.
Mamka četla další dvě knihy, mě ovšem ani trochu nelákají. Možná jednou, čistě ze zvědavosti. Ale spíš ne.

4 18.02.2019

Achjo, já nevím mno... Knížka mě moc nebavila. Možná to bylo i tím, že v době, kdy jsem ji četla, byl kolem ní strašný boom, všichni žili jen SPOILER "tou holkou s rakem, a klukem, který potom, co se do sebe zamilují, zcela nečekaně umře..." KONEC SPOILERU.
Tak možná proto. Já se do knihy spíš nutila, abych ji už konečně dočetla, některé pasáže mě vyloženě nebavily a listovala jsem stránkami, abych zjistila za jak dlouho se bude řešit něco jiného... Ale věřím a chápu, že se některým kniha líbí. Já osobně bych po ní znovu určitě nesáhla.

2 18.02.2019

Ach bože, jak já na konci téhle knížky plakala... Ten druh knihy, který se vám vpálí přímo do srdce a nějakou dobu tam zůstane. ♥

10 18.02.2019

Četla jsem jí asi ve čtrnácti a dodnes si vybavuju některé části knihy. Příběh silný, který by si měl podle mě přečíst úplně každý. Občas se k ní znovu vracím, i když nepopírám, že mi je z ní trochu ouzko.

6 18.02.2019

Jakoby takhle... Asi si nemusíme hrát na to, že je tohle kdoví jak kvalitní četba. Knižku jsem si pořídila až po té, co jsem viděla film, který se mi líbil. Měla jsem období, kdy jsem se snažila zjistit o autorce a celém příběhu vzniky knihu víc, a kdesi jsem narazila na prohlášení, že Johana Rubínová vůbec neexistuje, doopravdy knihu napsal úplně někdo jiný (snad nějaký chlap..?) a že to je celé "jen jako." Nevím a je mi to celkem jedno. Kniha se četla hezky a věřím, že to psala náctiletá holka. Na dva, tři večery super záležitost. :)

3 18.02.2019

Dostala jsem ji k patnáctým narozeninám od kamaráda. Že prý to je jedna z jeho neoblíbenějších knih, tak že mi ji taky musel koupit, aby ji rozšířil mezi ostatní. A dodneška mu za ní děkuju. Nenajdeme v ní sice žádná hluboká moudra, ponaučení, ani nic podobného, ale na cestu vlakem, k vodě, nebo večer před spaním- super. :) Mě moc bavila, a to se musím přiznat, že jsem v 15 měla jiné zájmy, než zrovna četbu. :D Určitě stojí za přečtení, jednotlivé příběhy krátké a přečteno za jedno, či dvě odpoledne. :)

18.02.2019

Jedna z mála knih, která mě vtáhla a nechtěla pustit. Nutila mě číst dál a dál.
Je teda pravda, že já už někdy v půlce knihy měla podezření, kdo je vlastně Blue, ale to nic nemění na tom, že jsem si knihu užila až do posledního slova.
Film jsem viděla, rozhodně taky hodnotím kladně, super teen komedie. (která bavila i mou mamku, a té se zavděčit je celkem oříšek. :) )

3 30.08.2018

Kniha pěkná, dobře čtivá. Žádná extrémní dramata, ideální v létě k bazénu. :)

1 30.08.2018

Knihu jsem si chtěla přečíst dřív, než uvidím film. Bohužel mě moc nechytla. Bylo sice pár momentů, kdy jsem nemohla odtrhnout oči, ale bylo jich tam dost málo.

2 30.08.2018

Panebože, konečně kniha, která mě vtáhla do děje a já nechtěla přestat číst. Za den jsem klidně přečetla 80 stránek, četla jsem i do 3 hodin ráno, už jsem na ta písmenka ani neviděla, ale stejně jsem nechtěla knihu dát z ruky. Když jsem se dívala na něco v televizi, při každé reklamě jsem okamžitě sahala po knize, abych se dozvěděla, jak to s Oliverem a Eliem dopadne.
Je pravdou, že některé pasáže ve mě vyvolaly zvláštní pocity, a říkala jsem si, jestli to už není příliš... Říkala jsem si, že mám načteno hodně příběhů, kde se děly všelijaké "prasárny," ale není tohle na mě už moc?
Není.
Až po přečtení celé knihy mi došlo, že i to je právě to, co knihu dělá kouzelnou, snadno zapamatovatelnou. Dokonalou.
Včera jsem dočetla poslední stránky a hned jsem si musela pustit film, abych mohla posoudit i jej.
Bavil mě, co je velké plus- děj se docela dost drží knihy, včetně dialogů. A samozřejmě se na oba dobře kouká. Kdo tedy neviděl film- určitě doporučuju taky.
Já osobně neplakala ani u filmu, ani u knihy. A abych pravdu řekla, nejsem z konce knihy ani nijak extrémně smutná. Ale musím uznat, že kniha ve mě cosi zanechala. Takový ten pocit mravenčení v břiše kdykoliv si na knihu vzpomenete. A musím říct, že na ní vzpomínáte často.

7 30.08.2018