clouds komentáře u knih

Nádherná, poutavá kniha napsaná nesmírně poetickým jazykem. Tematicky se dotýká hrůz palestinsko-izrealského konfliktu. Události líčí ani ne tak z vnějšku jako spíš zevniř na základě otřesů a prohlubní, které vytváří v lidské psychice... Kniha neustále balancuje mezi tenkou hranicí skutečna a neskutečna, živé postavy hovoří se zemřelými, neboť silné citové pouto nelze přetrhnout ani smrtí. Jde o jímavé, tajupné čtení o síle vzájemných rodinných citů, osamělosti a hloubce lidké bolesti. Okouzlující, překrásně napsaná knížka. Dávám pět hvězdiček.

12 13.10.2016

Velmi zajímavá kniha, která poodkrývá život K. Blixenové z realističtějšího a méně romantického hlediska, než jak by se na první pohled mohlo zdát.
Při četbě této knihy jsem se neubránila hlubokému smutku a rozčarování - z ženy, kterou jsem po léta velice obdivovala. Pro její odvahu, skvělý vypravěčský styl a neobyčejný život. K. Blixenová v sobě ale nesla i mnoho stínu, který by bylo snad lépe ani nevidět a nevědět o něm. Na konci svého života se stala velice tvrdou ženou, která manipulovala s okolím a neváhala citově vydírat ty, které si zvolila. Dokázala s nimi zacházet podobně jako zacházela se svými lit,. postavami - jenže zapomněla, že není tvůrkyní jejich osudu, ani bohyní, aní osudem samým. Její jednání přineslo pokus o sebevraždu jedné ženě a dokonanou sebevraždu ženy další. To, samo o sobě úplně stačí, aby z toho člověka mrazilo. Blixenová ztratila korekci nad svým jednáním - zřejmě ze své pozice světové spisovatelky - a přestala mít docela obyčejnou soudnost sama nad sebou. V tom je jednání velmi smutné. Nevím, do jaké míry autorka životopisu fabulovala, ale pokud se držela aspoň v hrubých obrysech faktů, tak se nemůžu ubránit pocitu zklamání a určité deziluze....

8 29.09.2016

Zvuk slunečních hodin je nádherná kniha.Androniková umí skvěle psát, její styl je strohý, zkratkovitý, ale s o to větší intenzitou umí slova vršit a seskupovat. Být poetická. Je to velmi silný příběh o lásce a vzájemné provázanosti, ale také o hrůze koncentračního tábora, je to ukázka toho, kolik člověk ztrácí odchodem milované bytosti a kam až museli sestoupit lidé, kteří byli odvezeni do Osvětimi. A co z nich zůstalo. Nesmírně silný příběh a velká poklona paní spisovatelce, škoda, že už není mezi námi...

12 30.08.2016

Beryl vyrůstala divoce, vychovávána otcem, který na ni neměl příliš čas, ale miloval ji, také africkými domorodci, obklopená nádhernou africkou přírodou. Je jasné, že když se k tomu připojí hluboká ztráta matky, že vyroste dítě a později žena - která bude obtiskem toho, co jí v životě zůstalo: nádherná krajina, trysk divokých koní, Afrika v ní samé. Taková žena musí být svobodomyslná a nespoutaná, a nutně musí zaujmout Denyse F. Hattona, protože i v něm je podobná divokost. Je to nejspíš velká vnitřní poctivost a urputné hledání sebe sama, co je na knížce tolik zajímavé. Překrásná knížka s mnoha hlubokými přesahy. Doporučuji...

4 13.08.2016

Tahle kniha Pavla Čecha je to pro mě to nejlepší, to nejhlubší, co udělal. Je překrásná obrazově, hluboká poselstvím. Dívám se na obrázky a nedokážu se nabažit jejich atmosféry -trochu melancholie a tesknota, trochu smutná krása, trochu tajemství, Pavel Čech jako vystřižený. Text vypráví o překročení vlastního stínu a strachu. Moje osmiletá dcera Pepíka Střechu považuje za svou nejmilovanější knihu, umí některé stěžejní pasáže zpaměti a je živým důkazem toho, že to není literatura pouze pro dospělé, ale i pro přemýšlivé děti. Je škoda, že dotisk byl teď vydán v menším formátu, ale dobře že vůbec vyšel. Pavel Čech je úžasný člověk, úžasný umělec a jeho autorské knížky jsou zázračné...

9 05.07.2016

Nádherná poetická knížka, má zajímavou atmosféru, představa starého domu, který má v sobě genius loci. Dívka lovící v sobě i kolem sebe vzpomínky a skládající mozaiku složitého propletence vztahů - který víří kolem samotného domu, knížka je trochu tajemná a mě vtáhla na 100 % . Krásné čtení na léto. Dávám 5 hvězdiček.

8 05.07.2016

Kniha je svým způsobem klenot, jaký už vychází málokdy, kdo si kdy dá ještě takovou práci , aby propojil vnitřní text a obsah naprosto dokonale s grafickou stránkou, takže ilustrace dýchají básněmi a básně ilustracemi? Je to tak krásné, že se to nedá popsat.
Límanovy překlady považuji za geniální, obrovsky působivé, dotýkající se nitra. Díky.

14 28.06.2016

Překlady čínské poezie pana Stočese jsou brilantní, chvějivé, určené k hlasitému čtení, jen tak plně vynikne jejich krása. Zachycují neuvěřitelným a jemným způsobem prolnutí vnitřních pocitů básníka s náladou krajiny, milostná poezie je zde náznaková, jemná a neuráží, spíš rozněcuje fantazii, je to moje milovaná kniha ke které se vracím znova a znova. K jeho básnickému vidění mám velmi blízko.

2 28.06.2016

Tobiáš Lolness - to je nádherný osobitý svět do kterého vstoupíte a on vás strhne dovnitř a už nepustí. Kniha je napsaná s obrovskou fantazií, nápaditostí, ale i lehkostí. Při tom všem se dotýká těch nejhlubších vrstev v člověku. Knížka patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem kdy četla, doslova jsem přestávala vnímat svět kolem sebe, jak silně vtažena jsem byla do příběhu. A nerozumím lidem, kteří ji označí za průměrnou. Já osobně jsem si ji zamilovala a po dočtení knihy jsem poctivě začala zase od začátku, protože některé věci je třeba si vychutnat.

7 24.05.2016

Nádherně napsaná knížka, která zvláštním způsobem propojuje vnitřní život postav s okolním prostředím, s krajinou, zpustlým domem a zahradou. Kniha řeší těžké, karmické záležitosti, ženy jsou zde zvláštním způsobem "zakleté" a citově zapouzdřené díky mnoha ublížením a citové deprivaci. Ale přesto příběh není beznadějný a ústí v cosi očistného. Přes veškerou syrovost a neromantičnost obsahu, těžká témata atd. - je styl knihy velmi poetický. Prostě nádhera. Pro mě opravdová literární lahůdka.

9 27.04.2016

Po několika prvních stranách knihy jsem dostala pocit, že z knihy ční silné ovlivnění poezií. Po několika dalších kapitolách se mi to ozřejmilo, je tam vliv starých čínských básní, proto ta jemnost, to básnické kouzlo. Knížka je poutavá, nádherná, pro mě osobně lahůdka, po přečtení jsem začala okamžitě číst podruhé, aby mi přinesla nejen neuchopitelnou krásu, ale abych si ji zařadila, uchopila. Hořava se urputně snaží o přesnost výrazu, vrší synonyma, aby toho dosáhl, je poetický. Přitom témata, kterými se zabývá jdou často na dřeň života, do hluboké bolesti. Doporučuji všem, kdo o sobě a světě přemýšlejí, kniha umí zvláštním způsobem uchvátit.

9 21.04.2015

Považuji za hrubé nepochopení věci přirovnávat knihu A. Harrisové k informacím na Wikipedii.
Kniha postihuje mnohem hlubší souvislosti než informativní výčet dat, pokouší se představit Virginii jako ženu provázanou vztahy, jako ženu prodchnutou svým vlastním psaním a pokouší se odlišit také její vlastní vlastní vnímání sebe sama od skutečného obrazu, který z toho nakonec vyplývá. To není tak jednoduché, uvážíme-li, jak složitá to byla duše. To, že kniha není příliš dlouhá nepovažuji za chybu, kdo je poučen a už trochu zná V.W. , tak ví, že soudy Harrisové jsou velmi přesné a dotýkají se skutečně těch nejhlubších vrstev spisovatelčiny povahy . Je to výborná kniha, mě osobně velice potěšila a dávám jí pět hvězdiček.

7 06.02.2014

Hluboký a silný příběh o lásce a lidské osamělosti, který se dotýká nedořešených vztahových záležitostí, jež se opakují v celém rodu karmicky. Složitý příběh, který potěší náročné čtenáře. Příběh je nahlížen z mnoha úhlů a pokud čtenář neztratí ze zřetele drobné detaily, dokáže rozeznat jejich nikoli náhodné opakování a prolínání - Skvělé čtení, které míří pod povrch.

9 30.10.2013

Orlando je přes prazvláštní, na první pohled téměř nesmyslný děj - velmi zajímavou knihou.Woolfová se v něm vyrovnává s ženským a mužským principem v sobě samé. Uvědomuje si, že nezáleží tolik na pohlaví, ale spíš na bytosti, která se skrývá za tím vším - pod rouškou muže či ženy. Že záleží na jejich myšlenkách, na složitosti duše. Ona sama má totiž jemnou intuici ženy, ale zároveň mužský racinální pohled - a schopnost dosáhnout toho nejpřesnějšího jazyka. Umí se tak dotknout věcí zevnitř. Na několika místech knihy se také doznává ze své neodbytné a palčivé touhy psát. Přetvářením myšlenek do slov se cítí být přitahována bytostně, neodvratně a téměř magneticky. Žádná jiná silnější touha v ní není. Román doporučuji, je to jedna z těch nádherných věcí, na které se dlouho vzpomíná.

4 26.01.2012