Velké dobrodružství Pepíka Střechy

(SPOILER) Každý obraz Pavla Čecha působí jako malovaný sen – obyčejné ulice se v tomto komiksu mění v magický labyrint plný tajemství.

Do této atmosféry vstupuje křehká první láska Pepíka a Elzevíry – jemná, nesmělá, ale natolik silná, že dokáže Pepíka vytrhnout z jeho uzavřeného světa.

A nakonec záhada zmizení Elzevíry nutí Pepíka překonat vlastní strach a stát se hrdinou.

Kniha ve mně zanechala hluboký dojem – nejen příběhem, ale i krásou obrazů, které proměňují město v prostor snů a dobrodružství.

Z mého pohledu je toto nejlepší z české literatury, společně s knihou Druhé město od M. Ajvaze a knihou Nadsvěty od T. Talafúse, co jsem v poslední době četl.

Pavlovo dosud největší dílo, právem oceněné nejen v České republice.

ČVd 7 Pavel Čech. Mohu jako všichni autora a jeho příběh i grafické zpracování obdivovat do nebes, jenže nechci, alespoň ne u této knihy. Vše je ponuré, tmavé, depresivní. Jistě, příběh má pointu - pro někoho víceméně otevřený konec - ale než k ní dorazíte máte spíše depku. Kdo ne, tak se má. Ve srovnání s dříve vydanou knihou Dědečkové tedy zklamání.

Ač jsem měla předloni obří Čechovské období, tahle knížka mojí pozornosti unikla a zaregistrovala jsem ji až loni v květnu při komentované prohlídce autorových obrazů v Topičově salonu, kdy s ní pod paží kolem mne několikrát prošel jeden pán, kniha pod jeho rukou mě zaujala svým vzhledem a pořád přitahovala moji pozornost, až jsem se vypravila znovu omrknout knihovničku s vystavenými knížkami k prodeji a našla tam jeden z posledních kusů. Koupě rozhodně nelituji (ani toho, že mě prozíravější kamarádka musela založit, protože mě sice napadlo vzít s sebou památník svůj i dětí, ale ne vybrat si hotovost) a těší mě, že stejně jako jiné Čechovy knihy, i takhle zaujala mého nejstaršího-nečtenáře, který ji dal na jeden zátah a vyvolala v něm mnoho otázek, které se mnou chtěl probírat.

Velmi zajímavý je doslov Tomáše Prokůpka, který osvětluje vznik příběhu a proces autorovy tvorby. „Výtvarník zapáleně líčil, jak se s příběhem potýká. (…) Jak obdivuje všechny autory, kteří systematicky postupují od prvních stran k posledním s jasnou představou o budoucím celku, a jak pro něj zároveň tato přísně narýsovaná cesta není schůdná.“ Sama si budu muset osvěžit Tajemství ostrova za prkennou ohradou, protože jsem pozapomněla, jak to bylo s hodinkami; motivy z knihy O zahradě (včetně obrazu, dívky Elzevíry nebo lampy, která se náhle rozsvítila) mi neunikly – Pavel Čech opět propojuje svoje knihy a pro ty, kteří je znají všechny, skrývá v každé z nich nějaký odkaz, v němž vidím přátelské anebo jen lehce samolibé rošťácké mrknutí.

Velké dobrodružství Pepíka Střechy je komiksovou knihou, která si zaslouží více než jedno čtení. Napoprvé se člověk bude soustředit spíše na děj, sem tam se třeba zasekne na nějaké ilustraci. Napodruhé už se bude víc kochat a při opětovném setkání s knihou objeví vždy něco nového, nějaký odkaz na další knihu, detail, myšlenku, drobnost na obrázku – tak, jak je to pro Čecha typické. Už při prvním čtení mě zaujal třeba odlišný font písma u jednotlivých postav a stále mi vrtá hlavou ta kniha o kapitánu Fragoramisovi. Tentokrát jsem studovala i to, zda je výřez v dalekohledu na str. 166 skutečně totožný s obrázek na str. 172–173 a snažila se projít bludištěm na dvojstraně 190–191. Jen Bublinův hrob u Starého mlýna jsem nenašla.

Příběh jako takový vlastně nedává zcela smysl, je plný hodně snových motivů a posouvá se jinam, než by se z úvodních stránek mohlo zdát, a otevřený konec je skutečně dráždivý. Ale ono to všechno vůbec nevadí, protože knížka si čtenáře vtáhne dovnitř a obrázky na něj působí svojí poetikou. Vše podstatné napsali ti přede mnou, já svoje dojmy z Čechových ilustrací slovy úplně přesně postihnout nedovedu.

„A co když každý z nás je postavou ve své vlastní knížce a stejně jako při čtení nevíme, co se stane na další stránce, netušíme, co se nám přihodí v příští kapitole?
Třeba nic z toho, co se nám stane, není náhoda. To s kým se setkáme, co najdeme, o čem se nám zdá.“

(SPOILER) Zajimava, hodne napinava knizka. Vubec jsme netusili, co bude dal a nemohli prestat cist. Krasne ilustrace pres cele stranky. Jen ten otevreny, nejasny konec nas zklamal.

Krásné ilustrace, dobrodružný a inspirativní příběh plný odvahy, překonávání sama sebe... super.

Ty obrázky vás do sebe vcucnou, chcete v nich být.

Skvělé dílo od Pavla Čecha. Velice doporučuju. Má napínavý děj, zajímavé zápletky a skvělý konec.

Jsem ohromená a šťastná, že jsem Pavla Čecha objevila. Četla jsem již několikátou knihu a přečtu si všechny. Komiks má nádherný příběh, je plný citů, dobrodružství, tajemství. Když jsem si kdysi četla krátkou informaci k autoru, hned mě zaujala a knihy jsou stejně tajuplné jako Pavel sám. Když je někdo schopen se takto vypracovat, tak to jedině klobouk dolů. Pokud jste ještě žádnou knihu nečetli, hned to udělejte. Budete mít zážitek, který Pavel připravil pro každého, kdo je mu otevřen a chce ho zažít.

Pár stránek před usnutím.
Až zavřu oči.Se ponořím.Zkreslené sny,tak jak to v knížkách bývá.
Budu si usínat,krásně spát a snít.Nebudu rozptylován,ani přemýšlet.
Nechám se unášet jako Pepík.Vstoupím do tmy.Na vlnách.
Ráno (ne aroma,ale budík) šeptá vstan.Život volá.Čus rutino.
Snílkovství opouštím,probouzím se a ted hurá.Opouštím ostrov s pokladem.Už ted,ale vím...
Už se těším,těším se na večer před půlnocí.
Zalezu si pod peřinu.Dám si pár stránek před usnutím.
A pak znovu a příště zase.
Obývat tyto světy je velmi příjemné.Představují něco z nás.Uvnitř je to stále.
Někdo to ztratil.Nevzpomíná.Najít to zase,je někdy prostší než se zdá.
Pepík Střecha ve mě na dlouho zůstává.
A to hodně vysoko.
Nejenom v oblacích. I víššššš

Nádherná kniha. Poskládaná z obrazů. Žádný ten obraz se vám nechce opustit, ale příběh vás táhne dál...takže po přečtení se vrátíte na začátek a listujete znovu. Podruhé už se o Pepíka tolik nebojíte a můžete si v těch obrazech zůstat o chvíli dýl.

Číst komiksy Pavla Čecha je jako číst básničky. Mají svoji zvláštní poetiku. Jak v textu, tak i v obrazech. Fungují jako pohlazení po duši, probouzí dětskou zvědavost a víru v tajemno. Voní dobrodružstvím a nebezpečím, které kluky navždy změní.

Už několik dní převracím v hlavě slova, kterými se snažím "Velké dobrodružství Pepíka Střechy" co nejlépe vystihnout. Těch napsaných a zase smazaných vět… Je to nádherná kniha. To že je krásně namalovaná, to je u Pavla Čecha naprostá samozřejmost. Zatím jsem ji četl jenom jednou a vím, že až se do ní pustím příště, tak najdu spoustu nových detailů. Jeho cit pro detaily by se dal opěvovat na každé stránce každé jeho knihy.

Silná je i příběhová část této knihy. Je o hledání odvahy a překonávání strachu. Je o nalezení spřízněné duše, se kterou se rádi pustíte i do dobrodružství, o kterém jste se do té doby maximálně četli anebo snili. Je o první platonické lásce, kvůli které bez váhání skočíte i do králičí nory. Je ale také o lásce ke knihám a příběhům. Realita s fantazií se v ní prolíná takovým způsobem, že není možné určit, kde jedno končí a druhé začíná. Celý příběh doprovází úvahy a životní moudra, které jsme už sice všichni slyšeli stokrát, ale to nic nemění na jejich pravdivosti a Pavel Čech je navíc umí moc pěkně podat.

Ale abych jenom nekriticky nechválil, tak musím přiznat, že nevím, jak se mám srovnat s otevřeným koncem příběhu. Mám za něj být rád, že si mohu konec sám domyslet, anebo je v pořádku, že chci víc? Mám v hlavě asi milion otázek a žádná odpověď nepřišla. Mám pocit, že to skončilo tak najednou, že to ve mě ani nestačilo vyvolat nějaké silnější emoce, jako třeba "Tajemství ostrova za prkennou ohradou" anebo “Dědečkové”. To mi na té knize chybí asi nejvíce. Ale třeba to tam najdu příště. I tak si Pepík Střecha zaslouží nejvyšší hodnocení.

Ach, to byla veliká krása!
Zase jsem byla malé dítě s velkým trápením, zase jsem potkala tátu, opilého a zase se trápila, že když za mnou přišel, styděla jsem se za něj. Není jednoduché být dítětem.
Děkuji pane Čechu.

Skvělý komix který mě v různých častech pobavil a někdy rozplakal - opět další skvělé dílo!

Nejen malba v knize jako ilustrace jsou půvabné a oči hladící, ale samotný příběh o velkém a neobyčejném dobrodružství jednoho obyčejného kluka s velkým srdcem. Moc se mi líbil nejen jazyk knihy ,ale citáty a moudré věty zavádějící make i velké čtenáře do hlubokého myšlení . Určitě se chystám na další knihy. Dobrá práce pane Čechu!

Tak tohle bylo překvapení. Příběh se mi fakt líbil. Knihu jsem doslova zhltl. Musel jsem i nutit, abych ji odložil a šel dělat něco jiného. Kresba jedním slovem dechberoucí.

Krásná kniha o tom, jaké to je překonat vlastní strach. Opět nechybí nádherné ilustrace, na které bych se vydržela dívat desítky minut...

Kniha je věnována všem strážným andělům, těm s křídly i bez nich. Líbí se mi nádherné ilustrace i dobrý příběh. Opakující se motivy z jiných knih Pavla Čecha mi nevadí, naopak je vítám. Na Elzevíru nezapomenu.

Knihu jsem viděl u 13-ti letého syna na stole. Přečteno za 50 minut. Některé ilustrace bych si dokázal představit jako obraz na své zdi. Krásný příběh s ponaučením a velikou dávkou fantazie. Toto by měla být povinná četba ve školách pro děti.