Calypso komentáře u knih

'Teď si vzpomínám, že při slově 'rodinný' naskakovaly Gemmě pupínky'.

Paní Bovaryovou jsem nečetla, ale těžko bude zábavnější než tato černohumorná šmírácká metafikce. Konec je geniální.

1 23.05.2023

(SPOILER) 'Je naprosto jedno, jak opatrně se člověk krade kolem zrcadla, svému obrazu v něm neunikne.'

Hádám, že jediný důvod, proč u nás byl tento noir/occult hybrid vydaný byla touha přiživit se na filmu, který byl právě promítaný v kinech (obálka tomu nasvědčuje a Rourke na čtenáře vybafne i uvnitř). Pravděpodobně to bude také první česká kniha, která se na deskách honosí doporučením od Kinga (který v ČR tou dobou ještě nebyl příliš populární, mám dojem). Dnes je pro mě silně otravné, když na mě Stephen se svými superlativy vyskakuje na obálce pomalu každé druhé knihy v knihkupectví.

Příběh začíná jako další variace na Marlowa, ale drobné odkazy ukazující směr se objeví velmi záhy - Angelova agentura se jmenuje Crossroad, pro informace si chodí do budovy č. 666, atd. Něco bude zajisté ztraceno v překladu, první věta je v originále - 'It was Friday the thirteenth and yesterday's snowstorm lingered in the streets like a leftover curse' - český překlad je podstatně jinde - 'Byl pátek třináctého a po včerejší sněhové bouři zbyla v ulicích odporná břečka, která sahala až po kotníky.'

Angel je najat tajemným Louisem Cyphrem ('vaše směšné jméno mě nepřesvědčí'), aby našel kdysi slavného zpěváka Johnny Favorita (skvělé jméno, jeden z těch dokonalých pop pseudonymů, jako Billy Idol), po kterém se slehla země. Kdybych neznala film, tak bych asi byla shovívavější a hodnotila lépe, ale jelikož je to jeden z formativních kulturních zážitků mého života, s teskným blues/jazz soundtrackem (co asi tak poslouchám teď při psaní komentáře?) a navíc částečně zasazen do New Orleans (kniha se celá odehrává v New Yorku), tak je to jeden ze vzácných případů, kdy kniha za audio-vizuálem značně zaostává. Sexuální vztah Angela a Epiphany je na papíře mnohem méně explicitní (twist je unikátní v tom, že dává zapomenout, že to čtyřicátník dělá se sedmnáctiletou, neb ukáže ještě mnohem problematičtější úhel).

William Hjortsberg se už ničím jiným neproslavil (kromě napsání první verze scénáře k Legendě), vytvořil několik dalších románů, které nejsou ani v anglo světě moc známé a jeho smrt jsem tady na databázi doplňovala, skoro přesně na den, až šest let poté. Posmrtně vyšel sequel 'Angel's Inferno'.

Jen kdyby se některé pražské kino vzmohlo a promítalo Angel Heart (ideálně na 35mm), to by byl zážitek...

'The future isn't what it used to be, Mr. Angel.'

3 11.05.2023

(SPOILER) Cinefilní teenage variace na Lásku přes internet (která je moderní verzí Obchodu za rohem) vypadala lákavě, ale po přečtení nerozumím vysokému hodnocení. O filmy tu až tolik nejde (citáty, které uvádějí každou kapitolu, jsou většinou trefné, ale mezi klasiku se tam míchají i nové Star Wars či Harry Potter), je to dost rozvleklé a ač Bailey slýchá, že je 'dobrý detektiv', trvá jí skoro 300 stran, než jí něco docvakne (proč je v anotaci uvedeno, že Porter je 'víceméně' Alex, když v tom žádný chyták ani zádrhel není?) a když se objekt jejího zájmu přizná, že jeho kamarád se po vážné nehodě propadá do heroinové závislosti, tak se stará jen o to, aby si o něm nemyslela, že se stýká s nevhodnými lidmi (všichni dostali happy-end, jen o Davym na konci není ani zmínka).
Korektnosti je učiněno zadost, jsou přítomny postavy snad všech ras, sám Porter je částečně číňano-polynésan, stejně jako Keanu Reeves, hvězda Bodu zlomu, nejspíš nejznámějšího surfového filmu (v referencích se bohužel neobjevuje, stejně tak opomenut je klenot ze 60. let 'Monster from the Surf').

Samostatnou kapitolou je překlad, nejedna anglická fráze je přeložena doslova, tudíž nedává smysl - např. 'štěkám na špatný strom' (místo pláču na špatném hrobě) a zarazilo mě skloňování 'Biga Lebowskiho', to jsem viděla poprvé. Hromada překlepů, plus Leopardí žena je z roku 1939, nikoli 1930.

Porter navíc nevzal Bailey na návštěvu Castra v San Francisku, což je nehoráznost. Z estetického hlediska nejpůsobivější kino, ve kterém jsem byla a v době vydání knihy ještě promítalo.

1 12.04.2023

Kolorizace tady schytává kritiku, ale mně se křiklavě pestrobarevné (v poslední epizodě až psychedelické) barvy zamlouvaly. Na rozdíl od pocty Pogovi, vměstnání mezi monster parafrázi na Orfea a goticko-freudovský návrat ke kořenům působí opravdu nemístně. Louisianské bažiny jsem měla možnost navštívit (podruhé se to už nejspíš nepoštěstí) a je krásné si je připomenout.

3 26.03.2023

Představa hraní si s Bažináčem na černou lagunu je nečekaně voluptózní. Navíc jedna z nejvíc atmosférických a oku lahodících obálek vůbec.

2 25.03.2023

'Do you read much, Mr. Spenser?' (Godwulfský rukopis)

Parker rád dával na odiv, že je bývalý profesor anglické literatury, název téměř každé z jeho knih odkazuje k poezii a jeho oddychové čtivo je prošpikováno velkým množstvím literárních referencí, obé se v českých překladech (těch lepších i horších) bohužel ztrácí. Zde se dočkáme meta reference už v druhé větě, kdy si detektiv v kanceláři čte biografii Edmunda Spensera. Se společenskou sebereflexí je to horší - 'politika je pro mě příliš abstraktní, žádnou nemám' - no jistě, to samo. Tentokrát se neobjevují Susan a sociopat Hawk (jeho ebonics se v překladech taky dost ztrácí), jen jedna reportérka, která našemu arogantnímu hrdinovi řekne i nemilé věci a bude ho strašit už navždy. Parker neuměl psát ženské postavy a na Spenserově vztahu k nim mi toho dost vadí, ale jsou tam i aspekty, které dokážu ocenit a obecně jsou Spenserovky prosty otevřeného nepřátelství vůči ženám (tím se mi hnusí Ed McBain a James Hadley Chase).

Jako vždy se dočkáme svižných dialogů, Parker byl opak Lovecrafta, jiného hrdého syna Nové Anglie, kromě toho, že oba byli literární snobové, kteří měli potřebu se realizovat ve snoby opovrhovaných žánrech:-)

Nakonec se dočkáme i příznivého popisu Los Angeles, byť to tak dlouho nevypadá:

'Poslední zbývající přelud, rozpadávající se torzo, jak to napsal Fitzgerald? '...poslední a největší ze všech lidských snů.' Na konci, kde už nemůžeme postupovat dál, kde sen naráží na oceán a lidské hlasy nás probudily ze sna. Los Angeles je konec, nedopalek, který odhazujeme a po němž zůstává v ústech chuť popela. Ale přes to vše je to nádherné, bodré místo.'

Susan tvrdí, že svou doktorskou práci psala dva týdny, to samé říkal sám Parker o své dizertaci (která byla na téma Chandler/Hammett/Macdonald). Pohrdáním akademickým světem Parker svou sérii začal i ukončil. Otřepané téma druhé světové války naštěstí není až tak klišoidní, jak jsem se obávala, zato Susan je nesnesitelná. Spenser ji měl v půlce osmdesátých let zanechat osudu v Kalifornii a zůstat s Lindou Thomas.
Body u mě nasbírala skvělá obálka a scéna, při které milovník klasické poezie Spenser trpí při přednesu básní moderních.

Originální Buffy je pro tv seriály tím, čím je Hamlet pro divadlo. Vyniká nejen chytrými dialogy, ale především jedinečným charakterovým vývojem postav (nejen těch hlavních). V tomto rebootu nenajdeme vtipnou konverzaci, postavy jsou si podobné jen vzhledem (nejvýraznější je to asi u Cordelie, která ještě ke všemu říká 'ahojky', šikanovaná šprtka Willow je tady otevřeně lesbická kandidátka na školní prezidentku či co, takže se Oze nedočkáme, byť jejich romanci považuji za nejhezčí) a jejich vzájemné vztahy jsou plytké (přitom jedna z hlavních myšlenek seriálu je 'přátelství je důležitější než rodina').
Kresba se mi líbí, ale jinak moc nechápu, pro koho má být tohle dílo určeno. Já zůstanu v devadesátých letech.

Easter eggs:
- Anya v jednu chvíli říká - 'v týhle válce jsem Švédsko, nejsem na ničí straně' - Spike odpovídá - 'nechtěla jsi říct Švýcarsko?'
Ve flashbacku epizody 'Selfless' se dozvíme, že Anya je původně Švédka a jaké je její pravé jméno.
- Drusilla říká Anye 'cítím zde...sílu'.
Stejnou větu adresuje tančící démon Willow v muzikálové epizodě 'Once More, with Feeling'.
- Buffy, Willow a Xander sledují klasický upírský film 'Nosferatu' (1922).
- Xanderova přezdívka na internetu je Zeppo, to mě potěšilo nejvíc.

5 04.03.2023

Paní Obermannová tvrdí (v povídce 'Něco francouzského'), že špatné a nedbalé oblékání je od mužů 'nehorázná drzost'. Souhlasím, byť frankofilií netrpím.

Dva citáty nejsou přeloženy do češtiny. O oddechovou knihu se jedná jen zdánlivě, mě při četbě zahalil hluboký smutek.

Zajímavé propojení - Kurt nebyl jediný, kdo spojoval sopky s ženskou silou (vybuchnutí St. Helens - naposledy roku 1980 - značí pomstu herečky Frances Farmer), Tori Amos vydala dva roky po Kurtově smrti 'Boys for Pele' (Pele je havajská bohyně sopek), kde najdeme i song 'Professional Widow', kterému byla údajně inspirací Courtney. Po devadesátých letech se mi stýská.

'There's only so much a person can take, you know?'

Za velryby a lingvistické vsuvky přihazuji čtvrtou hvězdičku (mezi patrioty se nepočítám, ale zmínka o cibuláku i tak potěšila).

2 07.02.2023

Švédsko se hemží prohnilými kapitalisty a nymfomankami (pasáž o sexuálním probuzení předchozí oběti je jak z Patrika Hartla, když fantazíruje, že se na něj na swingers party všechny ženské vrhnou, opravdu se divím, že to Sjöwall nevyškrtla), naštěstí přečteno až poté, co jsem podlehla Nesboho mámení, jinak bych na skandinávské detektivky nejspíš definitivně zanevřela.

V korejském neo-noir filmu 'Podezřelá' si v jedné chvíli můžeme všimnout štosu knih s Martinem Beckem, který má hlavní hrdina ve svém bytě. Tento kulturní zážitek na celé čáře překonal četbu Smějícího se policisty.

1 05.02.2023

(SPOILER) Jako vedlejší postava se zde objevuje služebná, která je ve skutečnosti soukromý detektiv, najatá specificky kvůli svému umu a předchozím dobrým zkušenostem s jejími službami. Bude to jeden z prvních (ne-li úplně první) výskytů ženské vyšetřovatelky v literatuře.

Detektivky s vyšetřujícími ženami vycházely už v 19. století, ale obvykle se jednalo o amatérky. První Nancy Drew vyšla roku 1930. Wodehouse dokáže zamíchat pozoruhodná překvapení mezi svůj propletenec stále stejných typů postav.

Knize chybí věnování, což je u Vyšehradu asi tradice.

21.01.2023

Připomnělo mi to nezapomenutelný článek, který jsem četla v pubertě v nějakém módním časopise (asi v Elle). Dotyčná byla ještě horší případ než paní Hofmann (vím, těžko uvěřitelné), běloška (asi z Británie), která opustila svou zemi, kontinent, civilizaci a děti kvůli svému africkému milenci a jeho kmeni. Nijak ji neznepokojovalo, že její malá dcera se vrhá na každou ženu, která se jí trochu podobá, protože 'bez něj bych byla zoufalá'. Pořád se ale zdráhala přijmout toto prostředí kompletně, doufala že ženské obřízce se vyhne. Radši to ponechám bez dalšího komentáře.

7 17.01.2023

Matčina kopie byla s největší pravděpodobností první dospělá kniha, kterou jsem kdy četla a ač jsem ještě zdaleka neměla věk na to, abych ji mohla pochopit (natož kriticky zhodnotit), otisk zanechala výrazný, dnes doma syslím i originál. Žádnou jinou knihu o Elvisovi jsem zatím nečetla, tato mi stačila k tomu, abych se neztrácela při sledování loňského filmu (podle reakcí byli diváci, co očekávali vhled do zpěvákova soukromého života, dosti frustrovaní).

Z dospělého pohledu mi přijde neuvěřitelné, jakou náklonnost Priscilla k Elvisovi stále chová, vzhledem k tomu, že si spolu začali, když jí bylo pouhých 14 let (jemu 24), předělával ji vzhledově i chováním k obrazu svému, zahýbal (sám ovšem trpěl enormním 'madonna/whore' komplexem), manipuloval a drogoval. Prakticky se nakonec z jeho vlivu vymanila (ani potom to ale nebylo růžové, Lisa Marie obvinila jednoho z jejích pozdějších partnerů ze sexuálního zneužívání v dospívání), emocionálně zcela nikdy ne. K Parkerovi je Priscilla také poněkud shovívavá, ale i tak prosakuje dojem, že Elvis byl obětí parazitismu plukovníka i celé své memphiské suity, 'přátel', kteří se chtěli přihřát na bohatství a slávě. Řadím se mezi milovníky konspirací (v Elvisově případě mi ty o jeho životě přijdou neskonale přitažlivější než ty o jeho smrti), na to jsou ale jiná místa, v každém případě asi nelze proniknout blíž ke zpěvákově mýtu než zde.

Oblíbená užití Elvisových písní a legendy ve filmu - 'Zběsilost v srdci' (Nicolas Cage je i v reálu fanoušek a rozhodnutí oženit se s Lisou Marií možná nebylo jen o ní) a konec jižanského hororu 'The Skeleton Key' (česky 'Klíč'), dokonale pasující.

První díl byl poměrně zábavná jednohubka, která vyšumí velice rychle, ve druhém se ovšem dá najít něco výživnějšího - Hugh Grant a zákazník, který potřebuje s knihami intimně splynout do té míry, že je pojídá.

2 14.01.2023

Jsem přesvědčena, že v žádné jiné knize se tak často nevyskytuje slovní spojení 'gentleman mimořádných proporcí'.
Gay tematika je zjevná, zbytek si prý musím domyslet z detailů na obrázcích. To není pro mě, ač ty malůvky mají něco do sebe. Dočetla jsem se, že příběhem o lenošce Gorey satirizuje 'Příběh O' (což taky není můj šálek čaje). Subžánru 'kinky furniture' nadále neochvějně vévodí povídka 'Člověk křeslo' (ze sbírky 'Zrcadlové peklo').

Výlet do česko-polského Těšína, inspirovaný touto knihou (ani ústřední kavárna nebyla opomenuta), je pro mě nezapomenutelný.

10.01.2023

Nepochopila jsem, proč překladatelka ponechává veškeré filmy a názvy v angličtině, přestože mají zavedené české názvy (jako 'Jih proti Severu' a 'Hluboký spánek', nejkřiklavější byla samozřejmě 'Nesnesitelná lehkost bytí'), potom jakousi reality show přeloží do češtiny, aby nikdo neměl tušení, co to je (pod daným názvem jsem na internetu nic nenašla, byl to asi 'Bachelor', ale kdo ví).
Potěšila mě zmínka o legendárním nizozemském thrilleru 'Spoorloos' (zde jako 'The Vanishing'), to se často nevidí.

Perlička ze str. 77 - 'sepsuje je, že nevlastní první album Jesuse and Mary Chainových'. Pobavilo.

Rob se, mimo jiných věcí, svěřuje, že pokud by partnerce diagnostikovali rakovinu, tak ji bez váhání opustí a nemá rád vážnou hudbu. Pryč s tím.

2 10.01.2023

Tematicky podobné jako řecký film 'Dogtooth', ale zpracování je někde úplně jinde. Každému to sedět nebude, ale fakt nižšího hodnocení, než slátaniny Magdaleny Mintové a Patrika Hartla, vzbuzuje podobně surreálný pocit jako atmosféra knihy.

04.01.2023