callahanh - Příspěvky

Zlodějka knihZlodějka knihM. Zusak

Zpočátku jsem se nemohl tzv. začíst a chvíli mi trvalo, než jsem si na strohý, ale účinný styl vyprávění zvykl. S přibývajícími stránkami a blížícím se koncem jsem se naopak nemohl odtrhnout, protože příběh je strhující, silný a hluboce lidský. Zusakovi se povedlo zachytit atmosféru nejistoty, strachu, zároveň ale také nevinného dětství a radosti v těžkých dobách, díky tomu, že je příběh vlastně nahlížen očima malého dítěte, působí některé situace mnohem mrazivěji. Zlodějka knih je jedna z těch nemnoha románů, po nichž jsem získal intenzivní dojem, že válka je "svinstvo", které ve výsledku odnáší nevinní lidé, kterým rozvrátí život a mnohdy i rodinu. Oceňuji i to, že se to celé odehrává v Německu a autor nenuceně ukazuje, že ne všichni Němci byli nacisté, ale že naopak chtěli jen přežít, pomáhat a doufali, že válka brzy skončí. Závěr knihy je velice silný a dojemný a donutí člověka k zamyšlení o tom, co je vlastně v životě důležité a jaké náhody někdy mohou zachránit život. V neposlední řadě bych vyzdvihl i to, že autor skvěle poukázal na to, že slova mají hroznou sílu a dokáží jak potěšit, tak i ranit a rozpoutat hrozivé události. Ačkoli si myslím, že potenciál Smrti jako vypravěčky nebyl úplně vytěžen a mohl být možná řešen trošku lépe (její vševědoucnost tu není zachycena nějak moc), hodnotím Zlodějku knih hodně vysoko, protože už dlouho na mě nějaká kniha takhle silně pocitově nezapůsobila. Chvílemi jsem se usmíval, chvílemi mi bylo smutno a dohromady to vytvořilo zajímavý koktejl emocí, po němž si můžete říct akorát to, že život je nevyzpytatelný, válka je vůl, pud lidské sebezáchovy je větší, než si umíme představit a že nejodvážnější jedinci bývají ti, od nichž se to opravdu nečeká. 85%

26.08.2015


Mrtvá zónaMrtvá zónaS. King

Mrtvá zóna se mi hodně líbila, skvělé prolínání skutečných postav s těmi fiktivními. Zvláštní je, že ač Zóna není horor, má tak neskutečně smutnou a depresivní atmosféru jako snad žádný z mistrových hororů. To se mi na knize líbí asi nejvíc, Johna Smithe mi bylo strašně líto, osobně ho považuji za jednoho z nejsmutnějších hrdinů moderní literatury a jestli jsem někdy snil o tom, jaké by to bylo vědět, co se stane v budoucnu, tak po přečtení Mrtvé zóny mě to přešlo. Knihu všem doporučuji, doporučuji i těm, kteří Kingovy horory nečtou, protože tato kniha hororem opravdu není. 90%

18.10.2014


Mistr a MarkétkaMistr a MarkétkaM. A. Bulgakov

Co komentář, to trochu jiná interpretace - přesně to vystihuje Bulgakovův vrcholný román. A ono je to oprávněné, protože Mistr a Markétka je variací na faustovské téma, jinotají tuhého sovětského komunismu, úvahou o údělu umělce v nelehkých politických časech, černohumornou groteskou o malosti člověka a mnohem mnohem víc. Bulgakov proplétá linii současnou a tu s Pilátem Ponským, na jehož příběhu po svém vykládá tuto biblickou událost a jako by vytvářel vlastní evangelium, které z Piláta dělá úplně jiného člověka, než jak ho známe. Mistr a Markétka se asi nedá úplně pochopit a každé další přečtení odhalí novou vrstvu románu, která předtím zůstala skryta, nebo jsme ji jen nechtěli vidět. Šílené věci se tu střídají s těmi zcela normálními, existenciální filozofie s humornými situacemi a svérázné postavy s těmi ještě svéráznějšími. I když je dílo náročnější, je psáno čtivě, "lehce" a s takovou nadsázkou, že se dobře čte a drhne jen málokdy. Na plný počet to u mě zatím není, protože je to přece jen místy zbytečně složité a závěr není tak úderný, jak bych očekával, každopádně jde o jednu z nejlepších, nejzajímavějších a nejnápaditějších knih, jaké jsem kdy četl. Nadčasová záležitost. 85 %

06.11.2018


Černobílý světČernobílý světK. Stockett

Vlastně vůbec nevadí, že kniha cílí "jen" na čtenářskou první signální, když to vlastně vychází a svůj účel splní. Ano, lze jí vytýkat, že je opravdu černobílá, protože černoši jsou tu jen kladní (až na výjimku v podstatě nepodstatné postavy manžela jedné ze služek) a většina bílých zase záporná, nicméně vše je tak čtivé a svižné, že se to dá odpustit. Jestli se něco Stockett povedlo, bylo to dokonalé vykreslení pokryteckého rasismu (černoši mohou vychovávat bílé děti, utírat jim zadečky, vařit celému domu, péci koláče, umývat nádobí atd., ale běda kdyby jedli z jednoho nádobí, jedním příborem a chodili na společný záchod), což je podle mě jedno z největších zel na světě (těžko si představit, že opravdový rasista by na své dítě nechal člověka jiné barvy pleti byť jen sáhnout), z něhož dokázala uplést zajímavý a strhující příběh, který plyne bez větších zádrhelů. Na postavě paní Hilly zase ukázala ten nejhorší typ žen, které se na všechny usmívají, ve skutečnosti jsou to ale ty největší "svině" (omlouvám se za výraz, ale jinak to říct nejde), které neváhají člověka odstřelit jen kvůli tomu, že nepatří do stejné společnosti nebo má jiný názor. Opravdu odporná postava, které přejeme jen to nejhorší. Střídání tří vypravěček a stylů jazyka knihu určitě osvěžuje a nabízí i různé pohledy na stejnou situaci, což je vždycky fajn. Dobrý pocit ještě umocňuje samotný závěr, který je de facto otevřený a ponechává postavám naději na lepší život a v tomto případě se dá říci, že je to lepší, než kdyby byl nějaký doslovný a odhalil, co se dělo dál. Takhle má čtenář prostor pro fantazii, což já osobně vždy ocením. Za největší slabinu pak považuji milostnou linii Skeeter, která v popisech hraničí s červenou knihovnou a podobné chování mi k tak rozumově vyspělé dívce opravdu nešlo. Naštěstí tu těchto pasáží není tak moc a dají se s přimhouřenýma očima přežít. Ke čtení určitě doporučuji, i když tu není tolik vysloveně silných scén (ta se samovolným potratem je ale fantastická) a je to vlastně jen fabulace na základě domnělých pocitů. 80%
PS: Paperbackové vydání je po jazykové stránce slušné, sem tam se opakují předložky a objeví se pravopisná chyba ("polikám" vysloveně tluče do očí), není toho ale tolik, co popisují ti, co četli pevnou vazbu.

10.03.2016


Zelená míleZelená míleS. King

Zelená míle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy vůbec četl. Postavy, které nemají chybu (obzvláště úžasně zlý a sadistický Percy), skvěle gradovaný příběh prokládaný ještě vyprávěním z domova důchodců, geniální paralela mezi Percym a ošetřovatelem v domově, roztomilá malá/stará myška, prostě all the best. Smutný osud Johna Coffeyho otvírá úvahu o věčné otázce trestu smrti. Ano, či ne? King nám ukazuje, že nikdy není jistota..... Nejvíc mě ale zasáhl (kromě úžasně vylíčené a popsané scény nepovedené popravy chudáka Delacroixe) dojemný, ale ne přeslazený konec, kdy Paul vzpomíná, jak mu zemřela manželka. To je opravdu síla...a přiznám se, že ač jsem muž, tak zelená míle je jediná kniha v životě, u které jsem opravdu plakal a nestyděl se. Zelená míle je zároveň knihou, kterou může číst opravdu každý, i ten, kdo Kinga vůbec nezná. Každý komu jsem ji půjčil byl nadšen a jen chválil.....nezbývá než vřele doporučit všem. 100%

18.10.2014


Svět podle GarpaSvět podle GarpaJ. Irving

Moderní klasika určitě zaslouží pozornost, je ale jasné, že na každého zapůsobí jinak. Ačkoli jsem dosud od Irvinga tolik knih nepřečetl, jeho styl kombinující situace tragické s těmi komickými, se mi líbí, protože vše je vždy vyvedeno do takového absurdna, že by se to klidně mohlo někdy někde stát. A ani Svět podle Garpa není výjimkou, od začátku je jasné, že tohle není úplně konvenční kniha a autor půjde trošku jinou cestou. Na to, jak velký rozsah zabírá, je poměrně čtivá, chvílemi strhující a nejlepší jsou na ní pasáže, kdy se střídá tragika s komikou a slévá se v jeden lehce bizarní celek. Dobré jsou i vložené povídky od "Garpa". Je fascinující, jak dokázal Irving popsat život jednoho průměrného spisovatele a vtipně i vážně, ale přitom velmi ctilivě odvyprávět ty nejzásadnější události, které ho potkaly. Chvíli jsem se usmíval, chvíli zase zamýšlel nad malicherností některých věcí a pomíjivostí života, a tak to má být. Jediné, co mi na románu vadí, je fakt, že Irving tu chtěl obsáhnout přece jen až moc věcí (kritiku různých hnutí, absurdnost jednání některých jedinců, zamyšlení nad úrovní literatury), což se mu úplně nepodařilo a některé působí tím pádem trošku prvoplánově a pak také to, že vlastně nevím, zda mi byl Garp sympatický. Pár dní po přečtení to nemůžu říct úplně jistě, nicméně "na pivo" bych s ním asi nešel, protože je na můj vkus až moc sebestředný. A je vlastně zvláštní, že román s hrdinou, který mi není jednoznačně sympatický, hodnotím tak vysoko. I to o Irvingově umění leccos svědčí. 80%

29.10.2015


Colorado KidColorado KidS. King

Jestli se něco Kingovi v Coloradu Kidovi povedlo, je to zachycení takové té čtenářské touhy dychtit po každém, byť sebeslabším příběhu. Co by se za ním mohlo skrývat? Co jeho aktéry vedlo k věcem, které se v něm staly? Jenže někdy (a možná většinou) v životě příběhy zkrátka nemají žádný děj a jsou jen určitým výsekem osudů některých lidí, které se protnou právě v tu chvíli, kdy dochází k jakési gradaci onoho děje. Velice svižným, zároveň ale nostalgickým tempem vypráví King laskavou historku ze života dvou dlouholetých kamarádů, kteří mají to nejlepší za sebou a zbyly jim jen vzájemné špičkování a láska k žurnalistice a příběhům. Postava studentky slouží jako jakési nové vlití krve do žil těchto přátel a oni jsou rádi, že se s ní se svou celoživotní láskou pochlubí a podělí, protože cítí, že je na stejné vlně. To, že titulní příběh nemá pointu, v tomto případě nevadí, protože primární je samotná událost a onen zápal při jejím rozplétání. Naprosto ale chápu, že někomu absence rozuzlení zásadně vadí. Pro mě osobně je ale Colorado Kid roztomilá mistrova hříčka o tom, že v životě je plno věcí, které nemají řešení a je nejlepší je nechat být a ony se zkrátka nějak vyřeší (nebo taky nevyřeší) samy. Novelu by ale určitě měli číst ti, kteří už mají Kinga trochu načteného a chápou jeho pohnutky. 70 %

19.01.2018


ŽhářkaŽhářkaS. King

King z osmdesátých let a opět perfektní. Nechte ho inspirovat se skutečností a dostanete famózní a napínavý příběh. Opět se tu rozehrává klasický děsivý osud obyčejných lidí, kterým život změnil až jeden nevinný pokus. Psychologie postav je opět brilantní, Andy a Charlie jsou tragičtí hrdinové, kteří si uvědomují své prokletí a King si s tímhle motivem výborně prohrál. Zejména u Charlie, která postupně cítí moc a jen těžko jí odolává. Postava Johna Rainbirda je opět děsivá, jak to umí snad jen mistr King. Škoda, že takových záporáků tu není víc. Všichni jsou slizcí, to ano, ale chybí tu taková ta krutost, kterou King umí vytvořit. Otevřený konec mi nevadil, naopak mi přišel povedený, protože by to taky mohl zakončit nějak rozplizle a špatně. Žhářka je další výborná kniha, kterou určitě doporučuju ke čtení. Sice u ní neběhá mráz po zádech jako u vrcholných děl Kinga, pořád ale paráda. 80%

15.05.2014


Já jsem Zlatan IbrahimovićJá jsem Zlatan IbrahimovićD. Lagercrantz

Vůbec se nedivím, že román je bestsellerem, protože Zlatan je světovou superstar, takže se dá čekat, že jeho paměti zajímají mnoho lidí. Přiznám se, že jsem od nich moc nečekal, o to víc jsem byl ale překvapen výsledkem. Kniha je úžasně čtivá a opravdu do značné míry přesahuje rámec sportovní biografie, protože hlavně zpočátku ukazuje, jaké je soužití Švédů s přistěhovalci a jak vlastně vypadá život v ghettu. Román je dost upřímný, což je až zarážející, v tom ale zároveň tkví jeho největší síla. Zlatan je sebekritický a dokáže uznat některé chyby, které ve svém životě udělal a zcela otevřeně popisuje, že v mládí nebyl žádný svatoušek. Tyto pasáže patří k nejsilnějším a jsou naprosto strhující. Stejně tak stojí za zmínku i naprostý kontrast chování jeho jakožto Srbochorvata (nejen) v chladném Švédsku, kde nejsou zvyklí na tak bouřlivé a emocionální jednání. Přínosem je také to, že po přečtení pochopíme, že některé "hvězdné manýry" jsou v podstatě nutností, protože jinak by takhle slavný člověk nemohl fungovat a odvádět stoprocentní výkony. Je samozřejmé, že pořád musíme ke knize přistupovat jakožto k autorskému počinu, takže nesmíme ztrácet z mysli to, že Zlatan mluví o některých situacích tak, jak je viděl on (zejména jeho konflikt s Guardiolou) a druhá strana by je určitě podala trošku jinak. Mohl se možná také víc věnovat některým důležitým zápasům, gólům a mohl dát více nahlédnout do mysli útočníka světové extratřídy při důležitém zápase, takže z hlediska psychologie nelze čekat zázraky, to je ale vlastně jediná zásadnější výtka, kterou k téhle knize mám. Naprosto výborná biografie, která je skvěle přeložená a je na ní vidět péče vydavatelů, protože je v ní minimum (jestli vůbec nějaké) překlepů a pravopisných chyb. Vřele doporučuji i těm, kteří fotbalu moc nefandí. 90%

06.12.2014


ZmizeláZmizeláG. Flynn

Z trojice autorčiných knih je Gone Girl jednoznačně nejlepší a nejpromyšlenější. Těžko říct co u ní ocenit dřív. Začít bych měl asi u naprosto fantastické práce s dvěma nespolehlivými vypravěči, kteří poskytují svůj náhled na pětileté manželství. Autorka brilantně zachytila takové ty drobné nesrovnalosti, kdy se každý dívá na stejnou situaci trošku jinak, z čehož pak vznikají neshody a hádky. Každý vypravěč podává čtenáři svou verzi příběhu a je jen na něm, kterému z nich vlastně věří. Dále vyzdvihuji skvělou motivaci postav a jejich psychologickou propracovanost, která je opravdu detailní a ani chvíli nenudí. Možná ještě lepší je kniha v jakési "druhé" linii, která je jízlivě ironická a sarkastická a opírá se do absolutní moci médií, tendenci většiny lidí generalizovat a podléhat tomu, co čtou a vidí a taky do určitých stereotypů, které dříve, či později vstoupí do každého vztahu a je potřeba s nimi pracovat. Při čtení jsem se několikráte dost usmíval a humor obou dvou postav mě moc bavil, ačkoli bych se s nimi osobně potkat nechtěl. Film jsem viděl jako první, takže moment překvapení se logicky nemohl dostavit, což ale autorce nikterak nevyčítám, je nicméně pravda, že se kniha pak čte trošku jinak a je možné se zaměřit na trošku jiné věci. Mnohými kritizovaný konec naopak chválím, protože je relativně otevřený a svým způsobem trošku obrací role obou manželů. Vezmu-li to kolem a kolem, patří Gone Girl k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl, protože funguje v několika rovinách, nechybí jí humor ani napětí, navíc je na ní vidět, jak skvěle je od první do poslední stránky promyšlená a každá informace tu má svůj význam a také je atraktivně a čtivě psána střídáním dvou pohledů, které se před koncem propojí a nabídnou určitou skepsi vůči jakýmkoli partnerským vztahům. Pro mě opravdu geniální kniha, k níž bych se rád čas od času vrátil. 100%

14.06.2015


Na západní frontě klidNa západní frontě klidE. M. Remarque

Měl-li bych vybrat jeden jediný válečný román, který by si měli všichni přečíst, volil bych určitě Na západní frontě klid. Ač "stará" klasika, pořád má čtenářům co předat a navíc skvěle vystihuje, že válka je nejzbytečnější věc na světě. Proč mají skoro děti vraždit někoho, kdo jim nic neudělal a "jen" pochází z nepřátelského tábora? Remarque tu skvěle zachytil pocity generace, které bylo přerváno dětství a byla vržena hned do té nejkrutější dospělosti. Je fascinující, že i na tak malé ploše dovede popsat jak pocity totálního zmaru, tak krátkého veselí a bezstarostnosti, ale také toho, že ti, kteří byli na frontě, nikdy nemohli rozumět někomu, kdo tam nebyl a naopak. Nechybí kruté líčení bitev, pobytu v nemocnici, i toho, jak člověk ztrácí kamarády a nemůže s tím nic dělat. V druhém plánu lze z knihy vyčíst, že morální autorita v podstatě není, když učitel, kterého bychom si měli vážit, nás "nenápadně" pošle na frontu, ačkoli nemá představu, jak to tam vypadá a jak zbytečné boje jsou. Alarmující dílo, které náš přetechnizovaný a uspěchaný svět nenásilně upozorní na to, že většinou řešíme neuvěřitelné blbosti a nemáme ani představu o tom, jak tenká hranice může být mezi životem a smrtí a že k životu vlastně potřebujeme naprosté minimum. Objektivně není knize co vytknout, jen jí dle mého názoru chybí trochu větší konzistence a opravdu emotivní scéna. 90%

09.05.2016


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaH. Lee

Výtečná kniha, která je bohužel stále aktuální, možná dokonce, že dnes více než kdy dřív. Tím, co knihu výrazně odlišuje, je to, že je vyprávěna z pohledu osmiletého (ano, na svůj věk inteligentnějšího a trochu přemoudřelého, což čtenář musí přijmout, ale není to problém) děvčátka, tím pádem tedy problémy jako rasismus, pokrytectví, sobectví a přetvářku vnímá čtenář právě optikou jakési naivity a nepochopení, o to je to samozřejmě alarmující. Dětský (a nejen ten) pohled totiž nepochopí, proč na jedné straně můžou lidé odsuzovat Hitlera za holocaust a o chvíli později brutálně atakovat černochy a vylučovat je ze společnosti. Harper Lee opravdu na velmi jednoduchém půdorysu vystavěla nadčasový příběh s hodně silnými postavami (kdo by nechtěl být morálně pevný jako Atikus, případně mít takového člověka za otce a vzor), který navíc geniálně klame tělem, protože onen klíčový soudní spor zdaleka není tím hlavním, co se tu odehrává, ale je pouze jednou z mnoha dějových linií, které do sebe zapadají, takže ti, kteří očekávají "grishamovské" soudní drama, budou zklamáni. Hvězdičku jsem ubral pouze z toho důvodu, že někdy se kniha trošku hůř četla a trochu mě zklamal konec, který trochu vyzněl do ztracena a malinko mi v něm chybělo nějaké vyústění. Jako zabít ptáčka je typickým příkladem knihy, o níž se můžou psát sáhodlouhé studie a každý v ní najde něco jiného, její poselství a výpověď jsou ale jasné. Pocitově silná a působivá kniha, k níž se za čas rád vrátím. 90%

27.05.2017


Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seF. Backman

Hodně zvláštní kniha, u které záleží na tom, zda má čtenář rád pohádky a fantasy. Pokud ano, může být až dojat a celý děj mu bude příjemně odsýpat. Pokud ne, což je i můj případ, bude mít chvíli problém se do knihy začíst, protože střídání roviny fantastických světů a reality je trochu kostrbaté, navíc se tu hodně věcí děje jako by mimochodem, takže je kolikrát čtenář ani nepostřehne. Trošku problém nastává i u hlavní postavy, která je (minimálně zpočátku) ne úplně sympatická a působí hodně rozmazleně, což osobně nemám rád, časem si ale čtenář zvykne a přijme ji takovou, jaká je. Backman ovšem tímto přístupem dokázal knihu ozvláštnit, protože kdyby byla psána klasicky, byla by vlastně tragickým románem o ztrátách, neurovnaných rodinných vztazích a jedné obětavé ženě, která se pro své poslání rozhodla obětovat úplně vše. Odhalování její minulosti v kontextu s dětským náhledem na svět patří k nejsilnějším momentům knihy, v nichž čtenáři postupně dochází, jak silná vlastně babička byla a také to, že v životě přichází momenty, které se vymknou z rukou, aniž by vlastně kdokoli cokoli zavinil. Babička pozdravuje a omlouvá se je hodně nápaditý román, který je asi spíše určen mladším čtenářům a po dospělých vyžaduje trochu vystoupit ze své ulity a oddat se dětským fantaziím, což každý (včetně mě) ale neumí. 70 %

31.03.2018


KatyněKatyněP. Kohout

Nemůžu si pomoct, ale Katyně je kniha, v níž obsah zvítězil nad formou. Kdyby totiž byla přímočařejší a ne tak složitě strukturovaná, mohlo jít o druhého Spalovače mrtvol. Kohout se nebojí těžké ironie, černočerného humoru, který je pronášen jakoby mimochodem a používá velkou nadsázku, navíc to, o čem žertuje, je mrazivé a děsivé zároveň. Kniha má několik vrcholů (k těm nejlepším patří krátká vojenská kariéra Šimsova, která zcela přesně popisuje fungování totalitní mašinerie, dále pak samotný závěr nebo líčení praktické maturitní zkoušky) a je v ní znát detailní autorova příprava, protože všemožné úkony a dějiny trestu smrti zná perfektně. O to větší je škoda, že forma je zbytečně složitá, používá zvláštní způsob přímé řeči, která je vysvětlivkami oddělována v úplně jiné fázi vět, než jsme zvyklí, kombinuje současnost s několika flashbacky a velice těžce se v ní orientuje a to, co se stalo některým postavám, dojde čtenářům až s velkým zpožděním. Proto se román nečte úplně jednoduše, což ještě ztěžuje užívání různých odkazů a cizojazyčných a nepřeložených citátů. Někomu nemusí sednout ani několik možná trochu samoúčelných erotických scén, které jsou z dnešního pohledu decentní, ale až takový význam pro děj nemají. Zajímavostí budiž to, že hlavní hrdinka nemá snad žádný dialog ani monolog a jedinou větu pronese až na samotném konci. Katyně je velmi dobrá kniha, která poukazuje na praktiky totalitních režimů a ad absurdum dotahuje situaci, kdy by trest smrti byl na denním pořádku. Jen opakuji, že je škoda, že ji Kohout píše tak složitě a nejde čtenáři naproti, protože zrovna tato kniha by si to zasloužila. 70 %

13.09.2018


Vražda v Orient-expresuVražda v Orient-expresuA. Christie

S četbou Agathy Christie jsem začal tím asi nejslavnějším případem a nutno říct, že pro začátek to byl dobrý krok, protože jsem znal rozuzlení a mohl jsem se soustředit na samotný styl autorky. A ten není nijak složitý ani náročný, ba naopak. Kapitoly jsou krátké, čtivé a uvádí se v nich jen to nejnutnější. O nějaké psychologii postav tu nemůže být ani řeč, jediný, o němž se čtenář dozví nějaké větší podrobnosti, je Hercule Poirot, který navíc není fyzicky moc popsán, takže si do něj může profilovat kteréhokoli hereckého představitele. Oproti filmovým verzím je v knize lépe vysvětleno to, jak se přijde na skutečnou identitu zavražděného, i když stále je třeba respektovat dogma, že Poirot je zkrátka génius, který má v hlavě databázi všech zločinců. Je pravda, že postav je tu dost a dost a je těžké se v nich orientovat, na druhou stranu ona klaustrofobní atmosféra uzavřeného vlaku a zasněžené krajiny také dělá své. Samotný závěr je pak jako by nedodělaný a otevřený, šlo ale zřejmě o autorčin záměr, takže nemá cenu se jím moc zabývat, i když mohl být asi jasnější. Z pohledu moderního čtenáře zvyklého na ledasco je Vražda v Orient-expresu staromilská záležitost, v níž se toho tolik nestane a důležité jsou dialogy a detektivní dedukce a pachatel není žádný psychopat nebo masový vrah. Hodně příjemná záležitost, která ale vyžaduje trochu tolerance a trpělivosti. 75 %

27.11.2018


Pytel kostíPytel kostíS. King

Pytel kostí je fajn kniha, dobře a rychle se čte a připomíná mi Kinga ze starých dob. Děj je strhující a napínavý, opět tam cítíme takové to nevyřčené tajemství, které bude hrát velkou roli. Opět tu jsou perfektně vykreslené postavy, hlavně ty záporné (Max Devore) a cítíme soucit s těmi dobrými. Moc se mi ale nelíbila ta duchařina, myslim, že King je silnější v reálných věcech, které se mění v něco hrůzného. Tady ta duchařina mi přišla taková jako deus ex machina, aby se to mohlo vyřešit. Jinak je to ale super kniha, kterou vřele doporučuju a i když je z nějakých devadesátých let, dá vzpomenout na starého dobrého Kinga v době největší formy. 80%

15.05.2014


SněhulákSněhulákJ. Nesbø

Pro mě zatím nejlepší Holeovka a potvrzení toho, proč je Nesbo tolik populární. Má zkrátka talent psát zajímavě a natolik čtivě, že se u toho čtenář nenudí a naopak se nemůže dočkat toho, co přijde dál. Harry Hole je navíc sympaťák a nelze mu nefandit v jeho boji s vnitřními démony. U Sněhuláka oceňuji hlavně to, jak Nesbo čtenáře vede, kam potřebuje a nechá ho několikrát změnit tezi o tom, kdo by mohl být vrah, aby si na konci uvědomil, že vlastně vše bylo od začátku jasné. Psychologie postav a propracovanost děje fungují výborně a prakticky žádná pasáž tu není zbytečná. Ústřední příběh dává smysl a nepostrádá logiku, takže v tomto směru je vše v nejlepším pořádku. Je pravda, že konec je malinko překombinovaný a možná že tu někdy je zbytečně moc "hollywoodské" akce, ale to se dá snadno odpustit, když je velmi dobře popsaná a není moc dlouhá. Je až s podivem, že i přes délku pěti set stran tu není žádné hluché místo a děj ubíhá zběsilým, ale přehledným tempem dál. Kritizovat částečně filmový styl psaní asi nemá smysl, protože Nesbo ho naštěstí umí používat a výrazněji tím nerozptyluje pozornost. Sněhulák je vynikající detektivka, která přenese trošku mrazivé severské atmosféry až do tepla domova a rozhodně by vám při čtení nemělo být jedno, jak to se všemi dopadne. 85%

10.06.2014


Srdce v AtlantiděSrdce v AtlantiděS. King

Co říct k Srdcím? To je osobní vyrovnání se Stephena Kinga s válkou ve Vietnamu. Kniha není rozhodně špatná, od začátku se setkáváme se stejným nádechem jako v ostatních mistrových dílech. Nejlepší mně osobně přijde titulní novela Srdce v Atlantidě. Ale ostatní novely jsou taky dobré, ale přece jen jim něco chybí. Dál bych vyzdvihl asi úvodní novelu o Ničemných mužích ve žlutých pláštích, dětství nikdy nebude stejné:) Jinak další dvě novely jsou zvláštní, ale přitom mrazivé. Veterán války ve Vietnamu se trestá za hříchy v dětství tím, že žebrá a další veterán zase vidí ducha mrtvé vesničanky. Závěrečná novela to je jen takový smutný závěr celé knihy. Dětství je pryč, zpátky se nevrátí, kamarádství se rozpadají. Takže kniha je posmutnělá, místy veselá, ale hlavně asi krutě realistická a o lidech, kteří prožili něco, co by nechtěl prožít nikdo z nás (a ani z nich). 80%

07.08.2014


Strážci zákonaStrážci zákonaR. Bachman (pseudonym)

Přiznám se, že Strážci zákona patří k tomu nejhoršímu, co jsem od Kinga (Bachmana) v poslední době četl. Námět je strašlivě zajímavý, o čemž svědčí i první stránky, které navnadí na to, co se bude vlastně dít, nechybí tu typicky kingovské minispoilery a hutná atmosféra. Často je tu znát, že kniha má být jakousi poctou Samu Peckinpahovi a jeho filmům, které svou brutalitou a líčením některých scén Strážce skutečně připomínají. Bohužel postupem času se čtenář začne ztrácet ve velkém množství postav, které jsou více než z poloviny zbytečné, nemají dostatečně rozvinuté osudy a vlastně jsou na Kinga až překvapivě nezajímavé. To, že knihu vydal pod pseudonymem, naprosto chápu, protože jde o román brutální, násilný a bezvýchodný, což je typickým znakem Bachmana. K nejlepším momentům knihy určitě patří osudy tety a autistického chlapce a překvapivě prakticky všechny doplňky klasických kapitol v podobě různých dopisů a deníkových záznamů (výborná pasáž o cestě do opuštěné šachty), kterým nechybí napětí a jsou výborně a výstižně napsány. Jen ty udrží úroveň ve čtivé a nadprůměrné rovině. Nápad s oživením seriálových postav je rozhodně velmi dobrý, jen lehce nevyužitý. BTW - pokud je na některé knize znát, že King byl při její tvorbě na drogách, je to rozhodně tahle. 70%

18.10.2014


Cesta do nekonečna: Můj život se StephenemCesta do nekonečna: Můj život se StephenemJ. Hawking

Knihu jsem hodně dlouho odkládal, protože fyzika jde úplně mimo mě, takže jsem měl trochu strach. Nakonec ale vůbec nebylo čeho se bát, protože kniha je spíš příběhem nesmírné lásky a velké vnitřní síly a odhodlání. Jane Hawking zaslouží uznání za vše, čím si během dlouhého manželství musela projít a je evidentní, že obrovské psychické vypětí na ní muselo zanechat stopy a málokdo by tohle vydržel. Pozitivem je, že se vůbec nelituje, ale vše podává naprosto věcně a nikdy nechce vzbuzovat soucit čtenáře, což možná přispívá k celkové působivosti. Ve druhém a třetím plánu pak kniha poukazuje na to, jak těžké je žít v jedné domácnosti s postiženým a nemocným člověkem, ignoraci úřadů, která si myslím, že je všude na světě a také na důsledky celosvětové slávy, která musí být ubíjející. Po přečtení je znát, že přes všechna příkoří svého bývalého manžela stále respektuje a svým způsobem miluje. Asi nemůžeme Hawkinga úplně soudit, protože nemoc se na něm krutě projevila a podepsala, přesto k němu osobně moc sympatií nechovám, protože nad svým chováním měl do určité míry kontrolu a spoustu věcí dělal při plném mentálním vědomí. Kniha je psána čtivě a laicky, takže i ti, co fyzice a kosmologii nerozumí, nebudou mít problém se čtením. Oceňuji, že na konci jsou dva dodatky, které přece jen vše trošku uhlazují a pohnutý příběh staví do smířlivějšího světla. Je trochu škoda, že tu chybí jakákoli obrazová dokumentace, která by čtenáři přiblížila, o kom vlastně čte, a o něco větší zmínka o všech Hawkingových dětech, abychom měli představu, jakým směrem se jejich životy momentálně ubírají. Ve výsledku jde u mě o velké překvapení a opravdu jsem nečekal, že mě kniha bude tak moc bavit a bude takhle zajímavá. 80%

04.04.2016


Stroj časuStroj časuH. G. Wells

Dílo je z devatenáctého století a bez problémů čtivé je i dnes, což je asi jeho největší pozitivum. Dobu vzniku ale musí mít čtenář pořád na paměti, protože Stroj času je roztomile naivní sci-fi, v němž se vlastně nic moc neděje a jde spíš o jakousi autorovu vizi a úvahu nad tím, kde skončí lidstvo někdy v roce 800 000 a nutno asi říct, že současný vývoj mu trochu dává za pravdu a je možné, že za tisíc let to tady tak bude vypadat. Vzhledem k tomu, že jde vlastně o novelu, tak tady postavy nemají moc šanci na vývoj, ale jde opravdu jen o popis prostředí, vylíčení několika událostí a celkovou atmosféru, která je hodně zvláštní a jak už jsem psal naivní, což je vlastně dáno i tím, že celý příběh je vlastně vyprávěn nadšeným vynálezcem, čili mu můžeme věřit a nemusíme, ačkoli samotný konec to trošku posouvá do té reálnější roviny, čili že se vše opravdu stalo. Fanoušci sci-fi dílo určitě ocení víc, ale vzhledem ke krátkému rozsahu, čtivému stylu i zajímavým myšlenkám ho dočtou i ti, kteří žánru nijak neholdují. 70%

12.05.2017


Cesta zpátkyCesta zpátkyE. M. Remarque

Ve svém poselství samozřejmě dnes už asi překonaná kniha, z níž obžaloba války může pro někoho čnít dost lacině, jenže když si uvědomíme, v jaké době byla napsána, je jasné, že její význam je zcela zásadní. Cesta zpátky není silná ve svém antimilitarismu, ale v naprosto realistickém vylíčení rozbité země, která prohrála válku, neví, kam bude směřovat a vlastně ani neví, jak se chovat k přeživším veteránům - na jednu stranu jsou to ti, kteří prokázali odvahu a šli za ni bojovat, na tu druhou jí ale připomínají těžkou porážku, ztrátu národní hrdosti a bolestivou ránu. V románu je plno působivých momentů - ať už setkání studentů s učiteli, kteří logicky nemohli mít respekt a sami si to uvědomovali nebo vracení se jednotlivých hrdinů do rodin, kde buď čekali rodiče, kteří ale vůbec netušili, čím jejich synové prošli, nebo manželky, které zase většinou začaly nové románky a najednou nevěděly, jak se ke všemu postavit. Devízami knihy jsou jednoznačně posmutnělá atmosféra, všudypřítomná deprese a propracovaná psychologie postav, jimž se čtenář dostane až na dřeň. Potěšující je i to, že samotný závěr dává hlavnímu hrdinovi určitou naději v lepší zítřky. K plnému počtu chybí asi větší spád zejména uprostřed knihy, kde se děj trochu táhne. Remarque nicméně umí pojmenovat věci, tak jak jsou a umí společnost varovat před nebezpečím nesmyslných bojů. Jen škoda, že ho nikdo neposlouchá. 85%

28.07.2017


HHhHHHhHL. Binet

Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední měsíce četl a taky jedna z mála "současných" knih, k jejichž četbě jsem se odhodlal. Z každé stránky Binetova debutového románu o tom, jak píše román o atentátu na Heydricha, je znát jeho absolutní zapálení pro věc a obdiv pro stále nedoceněnou událost, která skutečně změnila chod celé války. V celé knize Binet velmi chytře a čtivě popisuje, s jakými úskalími se potýkal, kolik knih o atentátu přečetl a sám pak uznává, že něco jako literatura fakt de facto neexistuje, protože vždy se může něco ztratit v překladu, přepisu nebo převodu na jakékoli médium. Při čtení jsem se zároveň trochu styděl, protože spoustu věcí o celé události jsem vůbec nevěděl, takže pro mě byly nové. Je fascinující jak autor celou dobu srovnává román a tzv. literaturu faktu a tak nenásilně vede čtenáře k tomu, že za strhujícím příběhem se mnohdy skrývají úplně obyčejné osudy nenápadných lidí. HHhH je asi jediné dílo z poslední dekády, o němž by se daly psát sáhodlouhé studie a rozbory a vždy bychom přišli na něco nového, protože Binetův přístup je natolik uvědomělý a vyzrálý, že to nemá obdoby. Kniha, která se vymyká úplně všemu a je hodně jiná než tzv. bestsellerová literatura. 90 %

13.04.2018


Valčík na rozloučenouValčík na rozloučenouM. Kundera

Typicky kunderovská záležitost, po níž asi nejlépe pochopíme, proč nakonec emigroval a proč jeho knihy nevycházely. K socialistickému realismu má Valčík na rozloučenou na míle daleko a ideál socialistického člověka nerozvíjí, spíš naopak. Většina postav v knize jsou zcela kunderovsky cynické, podvratné a bohémské a na tom nejjednodušším pozadí (tj. milostné avantýry a následného těhotenství) řeší filozofické problémy typu lásky k životu, nenávisti k lidem, sílu k emigraci atd. V uvolněném lázeňském prostředí se potkává několik postav, jejichž osudy jsou vzájemně propojeny a značně se ovlivňují, přičemž Kundera je staví do poťouchlých a humorných situací, které ale nejsou neuvěřitelné, ba naopak. Asi nevadí, že s žádnou z nich se nedá ztotožnit, protože jejich uvažování je úplně jiné, nejsou moc sympatické a jen sklízí plody svého marnivého života, neboť vše je psáno natolik lehce a zároveň se vše odehrává v době společenské stagnace a rezignace, v níž asi nemělo cenu řešit opravdu závažné problémy. Jakou moc má člověk nad smrtí? Může někdo hřích rodičů vykoupit tím, že naváže vztah s jejich dcerou? Může být první láska ta osudová? I na tyto otázky Kundera nabízí odpověď, a i když s ním leckdy čtenář nemusí souhlasit, je určitě zajímavé získat jiný úhel pohledu. Valčík na rozloučenou není nijak náročné dílo a třeba oproti Nesmrtelnosti je vskutku oddechové, což ale neznamená, že není myšlenkově hluboké. Jen tu jsou tyto myšlenky podány polopatě a bez zbytečných metafor. Asi ideální román pro ty, kteří chtějí s Kunderou začít a zjistit, zda jim jeho styl bude sedět. 70 %

04.09.2018


Dallas 63Dallas 63S. King

Dallas 63 není ani politický thriller, ani to není čisté sci-fi, je to od všeho kousek a King si tu umně vybírá ze žánrů to nejlepší a skládá to dohromady. Všechno spojuje výbornou romantickou linií, která je možná trošku laciná, jenže King to umí podat takovým způsobem, že to vlastně nikomu nepřijde. Myšlenka s alternativní budoucností je atraktivní a lákavá a přiznám se, že ta se mi líbila zdaleka nejvíc. Stejně tak mě potěšil odkaz na TO, který byl tak krásně a nenásilně zakomponovaný do děje, že to snad nemůže vadit ani tomu, kdo TO nečetl. V těchto pasážích mi běhal mráz po zádech. Potěšil mě taky konec, který má svůj smysl a je poměrně překvapivý. Nechybí tu ani propracovaná psychologie postav, jasná a zřetelná motivace, zkrátka vše, co dělá Kinga Kingem. Jen to pro mě nebylo tak strhující jako některé dřívější romány a chyběl mi tu taky takový ten typický kingovský záporák. Jinak ale Dallas 63 vřele doporučuji, protože nezklame, jen je možná trošku o něčem jiném, než se v úvodu tváří. 70%

15.05.2014


ChristinaChristinaS. King

Tahle kniha je přesně jako to auto - pomalu se rozjíždí, ale když se rozjede a dostanete se dovnitř, naprosto vás uchvátí a pohltí. Skvěle zobrazená proměna jednoho ušlápnutého teenagera v neovladatelné a zlé monstrum. Kniha je plná děsivých momentů, např. jak se auto před Dennisovýma, ale i Arnieho očima samo opravuje. Závěr je naprosto strhující, čte se jedním dechem, navíc je doplněn o skvělý epilog, který celou knihu dokresluje v ještě hrůzostrašnější příběh. Mráz bude spolehlivě po zádech běhat a k plnému počtu opět není daleko. Ale přece jen kousíček chybí. 90%

08.08.2014


ToToS. King

Tak jsem TO konečně dočetl a musím říct, že jsem skutečně nadšen. Fantastické prolínání časových rovin, aniž by se v tom ztratil čtenář i spisovatel. Fascinující příběh pokrývající třicet let je navíc úplně výborný. Pennywise je fakt děsivý, místy až moc. Opět úžasně vylíčené charaktery, dokonale představené Derry, prostě pecka. Prolíná se tu i výborná znalost lidské psychiky, což je vidět na hrdinech, kteří si berou vlastně své otce, matky, první lásky... Kniha se mi líbila hodně a určitě patří k nejlepším kingovkám. Ačkoliv mi to místy přišlo až moc fantastické (třeba jak je ten pavouk tahal někam mimo prostor), dávám plný počet a číselně vyjádřeno srážím pouhých pět procent. Skutečně fascinující a jedinečný zážitek. Doporučuju, nezalekněte se délky a jděte do toho. 95%

15.05.2014


Atlas mrakůAtlas mrakůD. Mitchell

Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%

22.08.2014


Dotek temnotyDotek temnotyD. Lehane

Vynikající Lehane, který se opravdu se čtenářem nemazlí a představuje mu realistickou a syrovou detektivku, která se dá fyzicky prožít. Jedinou zásadnější výtkou je snad jen pomalejší začátek a občasný zmatek v postavách, který jsem měl, ale jinak je tu všechno dokonalé. Po Sbohem, baby zatím nejlepší příběh dvojice Kenzie - Gennaro, který je vlastně esencí Lehaneho. Je to hodně temné, depresivní, bezvýchodné a postavy jsou postaveny před takové úkoly a dilemata, že byste s nimi neměnili ani za nic. Je moc fajn, že nejsou klasickými nesestřelitelnými a nezničitelnými detektivy, ale jsou vykresleny jako zranitelné a lidské existence, které chtějí dojít ke spravedlnosti, i když je to bude stát strašně moc a mnoho věcí už se neopraví. Nejsilnějším momentem je rozhodně kapitola s návštěvou vězení, kde sedí psychopatický vrah. Toho se autorovi povedlo vykreslit naprosto bravurně a už jen z toho krátkého úryvku je znát, že s ním není legrace a že by možná zasloužil celou knihu o svých zločinech. Nechybí tu ani strach o některé hrdiny, takže je tu vlastně vše, co má ve správném thrilleru být a ještě mnoho věcí navíc. Darkness, Take My Hand je čtivý a napínavý román, který v tom nejlepším připomíná legendární díla z tzv. drsné školy a má jen minimum chyb. 90%

13.12.2014


Pan MercedesPan MercedesS. King

S každou další knihou King dokazuje, jak moc talentovaný je a že opravdu dovede napsat jakýkoli žánr. V Panu Mercedesovi se pustil do detektivních vod a popral se s nimi na výbornou. Nejde tedy v té klasické linii, kdy odhalujeme pachatele spolu s detektivem, ale soustředí se, pro sebe typicky, na psychologickou rovinu, kdy střihovou formou sleduje střídavě vyšinutého mladíka plánujícího velký zločin a policistu v důchodu, který cítí šanci dokončit jeden velký rest. Tento způsob je dost strhující a je zajímavé sledovat pochody jednotlivých postav a skládání souvislostí dohromady. Oba hlavní hrdinové jsou dost silní a zajímaví na to, aby "utáhli" celou knihu, takže není problém s tempem ani samotným velmi silným příběhem, který je až mrazivě reálný. Potěší také dva netradiční pomocníci detektiva ve výslužbě, kterým nelze nefandit, i když jsou každý jiný, mají svých starostí dost a je mezi nimi velký věkový rozdíl. Na druhou stranu tu takřka úplně chybí typické Kingovy minispoilery, které vysloveně nutí číst dál a až na poslední třetinu románu také větší napětí. Je ovšem pravda, že závěr to částečně vykompenzuje, protože je napínavý dost a dost. Pro ty, kteří nemají Kinga tolik načteného, jde jednoznačně o vynikající román, pro jeho fanoušky sice taky, ti ale vědí, že King napsal i lepší díla, a ačkoli Panu Mercedesovi objektivně není co zásadního vytknout, nemá tu atmosféru, kterou mají starší Kingova díla. Je ale možné, že ho plně doceníme až po přečtení celé trilogie, která je v plánu. 70%

25.12.2014


1 2 3 4 5 6 ... 9