boticelli komentáře u knih
Občas si přečtu nějakou podobnou šílenost abych se ujistil, že na tom ještě nejsem tak špatně.
Obálka mě nalákala, magický realismus navnadil a konečné čtení byl opravdu požitek. Všechny *čáry a kouzla* působily tak přirozeně, až by jeden věřil, že podobné místo kdysi opravdu existovalo. Navíc na mě příběh zapůsobil i jaksi nostalgicky, skončilo něco, co se nikdy nevrátí.
Další hra, která by mi asi lépe sedla přímo v divadle. První dvě třetiny zmatené, závěr to sice dohnal, ale jako celek na papíře to zase až takový zážitek nebyl. Madam nesmrtelná byla ovšem kouzelná od začátku do konce.
Když si koupíte v antikvariátu jen tak knížku kvůli Praze, Kampě a Malé straně a najednou čtete možná ty nejlepší povídky pod nebesy. Tahle překvapení mě dělají šťastným.
Příběhy jak z ruského předměstí, alkohol, nanicovaté existence, marast všedního dne. Trochu na jedno brdo, vcelku odpudivá nálada ale cosi znepokojivého na tom bude. 3,5*
Nalákal mně vyvedený obal i název, anotace. Ovšem vtipná moudra malého siroty se mi po pár stranách zajedla, příběh se nekoná a já se prostě u podobně psaných knih nudím. Mám rád humor v knihách, kde není tak plánovaný. Ale graficky se mi knížka líbí moc, asi zůstane doma v regále.
Mám rád tento humor na pozadí tragédie. Humor léčí. Bez něj bych se zbláznil i já.
Příjemné překvapení, že je Frankenstein úplně něco (někdo) jiného, než co jsem si doposud myslel. Na dvěstě let starý příběh se dá dívat z více úhlů, žádný z nich neztrácí na aktuálnosti a místo aby mi děj naháněl hrůzu, vzbuzoval beznaděj a místy i dojetí. Hlavní téma hraní si na Boha dostává ovšem s momentálním nástupem umělé inteligence vcelku obludný rozměr, možná se máme na co těšit, až tady bude ve virtuálním světě pobíhat vícero takových neukojených “Frankensteinů”.
Opět Remarque, jak ho mám nejradši. Jeho romány o uprchlících jsou mi nejbližší. Tenkrát byli uprchlíky oni, teď jsou to jiní, snad nikdy nedojde na nás. Tolik smutku a bezpráví si jen tak někdo nedokáže představit. Noc v Lisabonu je strhující příběh lásky, ztráty a odhodlání, podán lehkým stylem, jak to umí jenom E. M. Remarque.
Nevadí, že mi ta akční linie moc nesedla, zájem o Santiniho architekturu ve mě kniha vzbudila a to se počítá. Nemělo to tu divno-tajemnou atmosféru Sedmikostelí, chyběly mi zajímavé figury a taky bych ocenil nějaký ten magický realismus více, než tu moderní honičku za senzací. Ale i tak jsem se bavil.
Upřímně jsem doufal, že jsem dost šílený přečíst si tuhletu zelenou knížku. A zatím jsem ještě nedozrál, nějak jsem na to čučel jak tele na nový vrata a téměř vůbec se nebavil. Ale graficky je to moc moc pěkné!
Velice aktuální téma když pomyslím na umělou inteligenci co na nás číhá pomalu ale jistě na každém kroku. Možná bude na naší planetě ještě veselo jako ve hře Karla Čapka z roku 1920!
Lovecraft doporučil, tak jsem nezaváhal. Něco tady mezi nebem a zemí určitě vězí, jen se nedostat do divných sfér. A tady, kdesi na pomezí Slovenska a Maďarska se to temnými živly jen hemží. Tenkrát a evidentně i teď.
Žiju ve velkoměstě, a často, když potkám nějakého bezdomovce, somráka nebo podobnou existenci, se ptám: jak se tohleto stane? Jak se ten dotyčný dostal do podobné situace? A o jednom takovém vývoji života vypráví tato jedinečná kniha.
Tak už často zabloudím i do dětského oddělení objevovat umělce, kteří nejen umí vypravovat ale hlavně vládnou štětcem. Dědečkové byla láska na první pohled, do těch obrázků bych nejradši sám naskočil. Radost mít toto doma v knihovně.
Neuchvátil mě styl (druhá osoba se mi motala dohromady s ostatními postavami) a ani vlastně obsah -matka, která dává přednost otci alkoholikovi a násilníkovi před vlastním synem mi byla hodně proti srsti. Co mi přijde alarmující, je nenávist a násilí už na základních školách, tohle za mě (kolem revoluce) ještě nebylo. Smutné.
*Kdyby nám ti volové dali pokoj, ani bys nevěděl, že je na tobě něco špatně.*
Znepokojivé čtení. Ocitnete se kdesi a netušíte kam se dostanete. Ne nepodobné světům Davida Lynche.
Velice povedeně vyobrazená rudolfinská Praha a její hlavní představitelé, zde hlavně v osobách císaře Rudolfa ll. a žida Mayzla. Ke knize se rád vrátím a od autora si najdu i další dílo.
Zavzpomínání na Winterberga a Krause a jejich vlaková dobrodružství. Knížečka přečtena ve vlaku z Brna do Vídně, ideální společník.
Zvrhlé a velice smutné. Ač v kategorii erotika, na mě hlavní dojem udělal žal hlavní postavy. (a příšerný doslov)