Boogie007 komentáře u knih

Tady došlo k tomu, čeho jsem se u D. Francise obávala. Příliš překoníčkováno. I když mám jinak koně moc ráda, tak hrozně nerada čtu o tom, jak je dostihový sport degradován a zneužíván pro peníze, vydírání a k všemu, co se k tomu váže. V tom, co jsem zatím četla, bylo dostihové téma trochu naředěno jiným povoláním hlavní postavy. Je ale pravda, že tady mi to trochu nahrazuje stálá myšlenka na skvělou "Vraždu v Orient expresu" a zcela jasný odkaz na Hamleta ... toho mimochodem doporučuji jako doplňkovou četbu ať před či po přečtení "V šachu".

3 22.03.2019

Byla jsem malá, měla jsem zrovna angínu a protože jsem čekala na další dávku antibiotik, mohla jsem se dívat na televizi do nočních hodin. Dávali Poberty a mě zcela uchvátili (něco podobného se mi stalo jen u Frajera Luka). Na další shlédnutí jsem si musela počkat, až se mi podařilo konečně sehnat DVD, ale ke knížce jsem se dostala snadněji. V knihovně jsem si ji půjčovala několikrát ročně. Tak moc jsem ji toužila mít doma, že jsem uvažovala o "trvalé výpůjčce". Nakonec jsem ji objevila ve výprodeji a můj štít zůstal čistý :-). Čtení se musíte naplno věnovat, autor rád používá věty, které zaberou skoro 1/2 stránky, tak se nesmíte ztratit. Ale příběh náhlé volnosti, poznávání světa dospělých, automobilu a koně s neobvyklou chutí mě natrvalo zaháčkoval.

2 20.03.2019

Rodina, pro kterou je dobrá pověst nejvyšší metou a za tím "jdou i přes mrtvoly". Dědictví, o kterém má každý jinou představu. A jediný muž, který je schopen prohlédnout, co stojí za chováním jednotlivých lidí a odkrýt pečlivě střežená rodinná tajemství.

3 20.03.2019

Jako asi v mnoha jiných oblastech, tak i v tomto případě jsem si uvědomila, jak moc se změnil můj pohled, tady na pohádky, během času. Zmizelo to dětské nadšení z toho, že dobré musí vždycky zvítězit, padouch tvrdě narazí a chudák ke štěstí přijde. Ale teď si trochu s hořkostí říkám, že takový řád je jen přání. Právě ti chudáci si vymýšleli pohádky, kde se vyrovnávali s tím, jak zle se jim žilo. Ukrajovali si tak část svého trápení a dali světu najevo, že tak by to přeci mělo být.

4 20.03.2019

Dürrenmatt není lehkým čtením. V první polovině mě občas přepadla myšlenka knížku odložit, ale vždycky jsem se usměrnila tím, že mě čeká zvrat a že to bude stát za to. Na konci, při pohledu zpátky, do sebe všechno zapadá, i když máte nejdřív pocit, že na vás autor hází vše bez ladu a skladu.

14.03.2019

Příběhy soudce Ti mě baví svým spojením historie a inteligentní detektivky. Většinou se tu rozvíjejí ne jeden, ale víc případů, které musí soudce Ti vyřešit. A vyřeší. Ve vraždě na čínském jezeře se vyskytne přímo na místě, kde byla zavražděna prostitutka, a tím to jenom začíná. Záměna mrtvol, nevysvětlitelné mizení, podivné chování, tajemná hra, hrůzné spiknutí.

1 13.03.2019

Sonety, tedy přednáškou o nich přímo z úst pana Hilského, začal můj veliký zájem o dílo W. Shakespeara. Výklady, úvodní texty, ... kterými M. Hilský své překlady doplnil (a to jak v angličtině, tak i češtině) mi otevřely cesty k porozumění Shakespearových děl. Je mi úplně jedno, komu jsou verše věnované nebo zda stojí za všemi sonety pouze Shakespearova osoba, ale slova ke mě promlouvají, komentují stálé pravdy a tím mě udivují, nechám se nést krásou veršů ... jak samotného Shakespeare, tak i M. Hilského.

Bič je moje druhá detektivka od Dicka Francise - otevřel se mi nový svět. Opět si musím pochválit, jaké je to příjemné čtení. "Šťavnaté" ... má nápad, akci, napětí. Také hodně zajímavých informací z různých oborů. Dobrým krokem je, že hlavní hrdina mluví v 1. osobě. Má tak šanci se nám rychle přiblížit, svěřit se nám se svými starostmi, problémy a strachy. A tak zákonitě následuje to, že i my se začneme zamýšlet nad našimi hodnotami, nad naší statečností a ochotou se postavit tomu špatnému.

2 12.03.2019

Se Slečnou Lee mám stejný problém jako s Petrem Kachnou. Je to příběh zcela smyšlený. Ale na rozdíl od druhé zmiňované knihy, která má spád, napětí a dobře se čte, tak u Slečny Lee mi to chybí. Působí na mě těžkopádně, bez nějakého extra děje ... četba ostatních mě vždycky strhne, dělá mi problém knížku v průběhu čtení odložit, ale tady by mě to problém nedělalo. Škoda.

10.03.2019

Kapitán Novotný popisuje 5 cest, které podnikl do míst spojených se životem a tvorbou A. Ransoma. 4 z nich byly přímo za tímto účelem naplánovány, pro pátou to byl (hlavně pro Kapitána) takový bonus. Já, jako typická suchozemská krysa, nemohu 100% docenit a ocenit všechny zážitky a údaje z plaveb, ale chápu, že poskytují neocenitelnou pomoc pro každého, kdo by chtěl podniknout něco podobného.
Tak jako u každé jiné četby jsem vzala celou posádku za svou, byla jsem jim na všech místech po boku, prožívala jsem s nimi radost z objevování. Zdrtila mě zpráva o nemoci a smrti Admirála, úžasné ženy, která na mě zapůsobila už jen tak ze stránek.
Lodní deník, cestopis ... a teď hlavně to, co mě na knize hned zaháčkovalo ... život A. Ransoma a pozadí jeho knih. Snad jako každého mě od prvního seznámení s Vlaštovkami a Amazonkami zajímalo, jestli posádky opravdu existovaly - a místa, lze je někde najít - a co s nimi pak bylo? I jak se sám Kapitán přiznává ke stejnému - je mi nakonec asi tak, jako když se dozvíte o pokladu, vynaložíte spoustu času a úsilí, představujete si, co asi v něm bude, úplně si ho zhmotníte, a pak najednou nad ním stojíte, otevřete víko. Na jednu stranu uspokojení ... mám zodpovězené otázky, které mě tak dlouho trápily, na druhou rozčarování ... od teď mě už "položky pokladu" budou vždycky tížit, až otevřu některou z knížek. Ale stejně myslím, že se nevzdám toho, co jsem si po celá léta tvořila ve své fantazii :-).

1 10.03.2019

Petr Kachna, ještě pod názvem Prázdniny na moři, byl druhou knihou, kterou jsme už od mého dětství vlastnili. Ale na rozdíl od Trosečníků mi k srdci nepřirostl, zatímco Trosečníky jsem četla tak často, že bych je už skoro mohla zpaměti odříkat, Kachnu jsem přečetla jednou a pak odložila. Vadilo mi počeštění jmen (Vlasta - co je to za jméno pro pirátku?) a to, že šlo o smyšlený příběh. Takový, který bych na rozdíl od ostatních nemohla prožít. A tak i teď, kdy mě poskytlo ransomovské období, jsem kolem Petra Kachny kroužila a původně jsem ho chtěla zase vynechat. Ale naštěstí jsem to přehodnotila a přehodnotila jsem i svůj názor na knihu. Teď jsem si ji s chutí užívala, kvůli čtení jsem odkládala spánek ... ještě jednu kapitolu ... ještě jednu ... Je to příjemné čtení, má napětí a spád.

1 07.03.2019

Pokud se nemýlím, ve francouzském originále je v názvu slovo "oslava - oslavování". Co by mohlo být přesnější? Wiesel přistupuje k postavám (jak jinak než) ze Starého zákona s láskou, snahou pochopit i jejich poklesky, s lidským chápáním i v jádru židovského učení. Otázky klade ne tak, aby nás aby rozjitřily a zneklidněly, ale jeho otázky nás vedou k pochopení, uchopení pravdy, Boha, ...

2 05.03.2019

Po prvním přečtení znovu opakuji. Snaha o pomalejší tempo není korunována úspěchem. Opět se hltavě ženu příběhem, několika příběhy, k jejich překvapivým vyvrcholením.

05.03.2019

Ve chvíli zklamání, ve chvíli, kdy si myslela, že už je pozdě na něco tak úžasného jako je láska, se vše změnilo. Objevil se On, muž autorčina srdce a přetočil její život o 180°. Stěhují se do Anglie - krůček po krůčku začínají budovat jejich společný domov a především se zařazovat do anglického prostředí ... tedy tomu především musí čelit Hana. Nejsou to jen odlišné měrné jednotky, tradice, zvyklosti, ale i způsoby chování a myšlení.

05.03.2019

Svérázné společenství (prostitutky, vandráci, zloději) žijící poblíž bývalé konzervárny by leckdo mohl označit jako spodinu. Tak často jsme svázáni předsudky, odklepneme si ty, kteří nesplňují naše nároky, standardy. Ale neskrývá se v těchto "odsouzencích" lidskost a to dokonce větší než u uvědomělé, spořádané společnosti?

6 05.03.2019

U EH se nepředpokládá, a snad ani autor sám nedopouští, aby se člověk probíral knihou pouze jako pasivní čtenář. Základní věci, problémy, jsou podávány po malých dávkách , v náznacích, pak je na nás samých, jak rychle nám to "zapálí" a vytušíme, co se vlastně na stránkách děje. Jednotlivé narážky se musí poskládat do sebezapadající skládačky, ale přesto si až do konce nejsme jisti, jaký obrázek se vyloupne a nejednou jsme výsledkem ohromeni. Nedílnou součást EH a jeho prací tvoří to, co měl rád, čemu se věnoval (většinou to hrubě chlapské). To buď popisuje tak, že se stávají hlavním tématem nebo jsou prostě jen přítomny a dotvářejí osobnost hrdinů. Některé z nich přijmeme za své, alespoň po dobu čtení, některé nás zavádějí až k odmítnutí a odsouzení, ale to všechno k příběhům a k samotnému autorovi zkrátka patří.
Rajská zahrada vyšla posmrtně a působí trochu odlišným dojmem než ostatní práce. V jiných knihách je přítomna živelnost, jakýsi vnitřní neklid. V Zahradě se láska dvou mladých lidí vytrácí neobvyklým způsobem, a je nahrazena jinou, odchází do šedého neurčita. Po přečtení zůstává pocit něčeho nedokončeného a veliký otazník ... alespoň u mě ;-).

1 04.03.2019

Kniha podává kompletní obraz života v Řecku. Seznamuje nás se státním zřízením, tehdejším člověkem, kulturou, každodenním životem, filozofií, prostě se vším tak typickým a krásným představující minulost. Je psaná tak, aby zaujala jak žáka, studenta, či dospěláka, který si chce oprášit vědomosti ze školních lavic.

1 04.03.2019

"Krásná a slavná - to jsou dvě slova, která věrně vystihují charakter Prahy". Od doby, kdy Praha vznikla, až do současnosti, se město velmi změnilo, hodně důležitých událostí se zde odehrálo a ovlivnilo naše dějiny. Stále se objevují nové stavby, o jejichž účelu a umístění se dá pochybovat, ale stojí zde krásné stavby, budovy, kostely, baziliky a domy z doby románské, gotiky, renezance, baroka, rokoka, ... Knize se dá jen vytknout poplatnost době ... ale co se dalo dělat, že?

1 04.03.2019

Báječné povídky s náměty tak blízkými Hemingwayovi, totiž toreadoři, rybaření, boxeři, válka, ... Hemingwayovo psaní je tak úžasné, že mu odpustím i to, že miluje sporty plné krve a smrti.

1 04.03.2019

Volbou není snadné se prokousat, ale kdo to zvládne, ten má o čem přemýšlet. V červnu 1947 se v brooklynském penziónu Růžový palác setkají Newyorčan Nathan Landau, krásná polská emigrantka Sophie Zawistowska a začínající jižanský autor Stingo (za ním se skrývá sám autor). Začíná se odvíjet tok příběhu, složený z několika pramínků. Jedním z nich je Stingovo seznamování se s láskou a sexem, dalším jeho zamyšlení nad Jihem a nad otroctvím, ale hlavním je osud Sophie, která přijala Stinga jako jakéhosi zpovědníka. Sophiina volba je vlastně volbou několikerou: 1. její rozhodnutí neúčastnit se odboje, 2. rozhodnutí svést R. Hösse, aby zachránila své dítě, 3. rozhodnutí o svém bytí a nebytí, ale hlavní volbou je, když má vzít do rukou osud svých dětí. Autor se zde pokouší o hloubkovou analýzu fašismu, jeho vlivu na člověka a otázkami svědomí a viny.

11 04.03.2019