Boogie007 komentáře u knih
Pozoruhodná osobnost, pozoruhodný osud. Uvědomíme si, jak moc nás ovlivňuje prostředí, rodina, zážitky, naše touhy - jejich realizace nebo to, že nejsou realizovány. Také jak moc showbyznys a veřejné povědomí smílá ty, kteří do něj vstoupí. David Bowie měl sílu a odvahu z toho vystoupit, přestal produkovat to, po čem je poptávka a znovu se stal sám sebou. Je však veliká škoda, že mu na to nebylo dáno více času.
Koledy v sobě spojují poetiku vánočního času, celý vánoční příběh a city, strasti a toužení našich předků. Krkonošské koledy mají i něco navíc - humor - to, co jak říkáme, jiného nám zbývá v těch nejtěžších situacích. A v Krkonoších to opravdu nebylo lehké. Samotné texty a notový zápis jsou doplněny o zajímavé doprovodné slovo Jana Luštince a o záznam přednášky samotného autora. Obdivuji nadšence, jako p. Horáka, díky kterému se zachovala část našeho národního pokladu.
Nejsem dobrý čtenář detektivek. Většinou nezvládám čekat na rozuzlení a brzo po začátku přetáčím na konec a pak zbytek v klidu a pokoji dočtu. Ale tady jsem se nechala unášet proudem. Hlavní postava mi zcela přirostla k srdci - člověk raněný, ale klidný, vědom si vlastních mezí, které ale dokáže v případě nutnosti překročit. S velikou chutí jsem si četla informace o jeho práci - prodeji alkoholu (i když se nejblíž k tomu dostanu jen tak ve formě rozinek v rumu). Tudíž, shrnuji jako čtivou, přemýšlivou, akční i informační záležitost.
Pořád zvažuji, jestli by mě Durrelovic rodina strhla na svoji vlnu nebo jestli bych se z nich nezbláznila. Ale ať tak či tak, tak si o nich všechno se zájmem pročítám a hltám každou Geraldovu vzpomínku.
Piknik v sobě mísí skutečné události a samotnou autorovu fantazii. Přidávám varování - poslední povídku raději nečtěte v objetí nočních hodin :-).
Se zájmem sleduji seriál Durrellovi, vyvstávají ale otazníky ohledně událostí zde předvedených, a tak se vrhám ke knihovně a oprašuji autorovi vzpomínky z dětství, rodiny i krásné přírody na Korfu.
Musím říct, že tato kniha se mi z Durrellovi korfské trilogie zdá asi nejlepší. Při čtení jsem si několikrát vysloužila nechápající výrazy z okolí, když jsem nahlas vybuchla smíchy. Díky panu Durrellovi se zájmem čtu i o takových potvorách, na kterých by můj zrak jinak ani nespočinul.