Blue
komentáře u knih
Můj strýc Odysseus
Jiří Marek (p)
Jiří Marek je autor, o kterém se ví, není to spisovatel, který by působil mimo povědomí nejširší čtenářské obce, nicméně do nějakého kánonu našich nejvýznamnějších spisovatelů řekněme druhé poloviny 20. století nebyl našimi literárními kritiky a historiky zařazen. Můj strýc Odysseus do kánonu ale podle mne patří. Je to kniha vtipná, moudrá, napsaná s mimořádnou lehkostí, jazykové kouzelná. Zkrátka zralé dílo, ke kterému se dá i vracet.
Bláznova moudrost
Lion Feuchtwanger
Tentokrát je vyprávění méně sevřené, předmětem autorova zájmu je hlavně dopad Rousseaova díla ve společnosti a samozřejmě i na osudy postav, které jsou vybrány z jejích různých pater. Čtení je to jako vždy kultivované, někdy se mi zdálo i více "ironičtější či lehčí", než v jiných Feuchtwangerových dílech, ale to není výtka, spíše příjemné překvapení.Velice se mi líbilo, jak autor uchopil "náhlé Rousseauovo úmrtí." Nevím ale, zda by tuto verzi někdo z renomovaných filozofů potvrdil. Každopádně lze tuto četbu doporučit.
Limonádový Joe
Jiří Brdečka
Nahlédnutím do svého seznamu přečtených knih jsem zjistil, že jsem Joea právě přečetl počtvrté. Pokud mne nějaká kniha neustále nutí, abych ji znovu otevíral a celou přečetl, je zbytečné, abych tu psal, že se mi líbí. Místo toho mohu poukázat na to, co se mi nelíbí. V místech, kde autor neodolal, aby se pochlubil se svými znalostmi historie Divokého západu, to trochu skřípe. Myslím, že tu nemuseli postupně defilovat všichni tehdy známí pistolníci a nepotřebovali jsme ani jejich životopisy. Tudy vnikají do příběhu trochu falešné tóny. Ale to jsou jen pihy na kráse. Všiml jsem si naopak, že díky své velké stylizovanosti vůbec nezestárl jazyk knihy. Takže Joe tu s námi může být ještě opravdu dlouho.
Rozmarná léta
Jiří Menzel
Příjemně napsané vzpomínky, které by ale mohly být obsáhlejší, zejména v závěrečné části. Nic se tu třeba nedovíme o účinkování ve filmech Upír z Feratu, Povídka malostranská nebo Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, přitom v nich hrál Jiří Menzel hlavní role. Ale myslím, že žádné memoáry nejsou tak detailní, aby v nich čtenáři něco nechybělo. Takže i přesto dávám plný počet a knihu vřele doporučuji ke čtení. A doufám, že se autor ke svému hraní nějak vrátí ve druhém díle svých pamětí.
Julius a Albert
Miroslav Horníček
Je mi líto, že to musím napsat, protože Miroslava Horníčka mám rád, ale nemohl jsem se dočkat, abych už měl tu knihu přečtenou. Nebavila mě, pořád jsem čekal na nějaký ten humor, ale nedostavil se. Celkově to bylo čtení poměrně mdlé, text byl příliš upovídaný a děje pomálu. Bohužel. Podle textu na obálce, který je mimochodem dost scestný, autor vkládal do této své knihy nemalé ambice, i náklad je velmi vysoký (100 000 výtisků), podle mne ale očekávání zůstalo nenaplněno.Tím ale neříkám, že je to úplně špatná kniha, mne ale trochu zklamala.
Sedm mongolských koní
Miloslav Fábera
Kdo by to do toho Fábery řekl? Tohle je skutečná literatura. Podmanivý příběh psaný vysoce stylizovaným literárním jazykem. Taková nečekaná literární lahůdka.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Solidní detektivka, občas jsem měl pocit, že tu cítím ozvuk populární televizní midsomerské série, nicméně problémem je, že se nevyřešilo dávné zmizení Indyho syna. Ano, nebyla to hlavní zápletka, přidružila se až později, avšak bylo jí věnováno tolik prostoru, že její vyřešení je nakonec nezbytné. Určitě by to knize pomohlo. Takhle se cítím jako čtenář trochu ošizen.
Praga Piccola
Miloš Urban
Pro hodnocení knihy je vždy špatné, když má čtenář pocit, že ji snad nikdy nedočte, když se to táhne. A tento pocit jsem měl u Pragy Piccoly. Já nemohu napsat, že to je špatná kniha, to rozhodně není, ale nestrhla mě. Připadal jsem si jako ve škole, když jsem musel nějakou knihu přečíst, i když mě úplně nebavila. I tehdy jsem mnohokrát uznal, jo, je to dobré, ale kdybych nemusel, nedočetl bych to. Teď jsem si také říkal, je to Urban, kvalita, to nemůžeš odložit. Takže jsem knihu neodložil. Ale tentokrát jsem se s autorem úplně nesešel. 70%
Popel a démant
Jerzy Andrzejewski
Velmi pozoruhodná kniha, upozorňuji na ni proto, že polská literatura u nás zrovna nefrčí. Čte se jedním dechem a dojem z ní jen tak nevyprchá.
Tovje vdává dcery
Šolom Alejchem (p)
Je to nepochybně dobrá kniha, pro někoho už ale možná bude příliš starosvětská. A upozorňuji, že zařazení do kategorie humoristická literatura je dost zavádějící. Moc se nezasmějete.
Ten, který bude
Vladimír Macura
Nevšiml jsem si, že by se to někde zdůrazňovalo, ale podle mne je Macurova tetralogie jednou z největších hodnot, které nám v české literatuře přinesla 90. léta. V rámci historického románu je to úplná špička. Osobně si nejvíce považuju Guvernantky, ta je napsána překrásným jazykem.
Příběh inženýra lidských duší 1
Josef Škvorecký
Dle mého bývá Inženýr oprávněně vyhlašován za vrcholné dílo J.Š. Je to velmi inteligentní a moudré čtení, k osudům jeho hrdinů se dá vracet. Navíc jsou to "ilustrované" dějiny naší společnosti od 40. do 70. let.
Stínadla se bouří
Jaroslav Foglar
Stínadla se bouří jsou zkrátka dvojka. Tak trochu opakují to, co se líbilo u jedničky, ale už nemají tu originalitu a půvab nového. Je to stále velmi kvalitní literatura "pro chlapce", ale s hodnocením musím jít oproti Záhadě hlavolamu o něco níž. Můj dojem z četby už nebyl tak intenzívní, místy už zápletky nebyly tak přirozené jako v Hlavolamu.
V různosti je síla: Exilová nakladatelství Sixty-Eight Publishers a Index nejen ve vzájemné korespondenci
Michal Přibáň
Šest hvězdiček. Četba této knihy byla pro mne zážitkem, jaký jsem dlouho nezažil. Chci upozornit všechny zájemce o dějiny české literatury druhé poloviny 20. století, že tato kniha by neměla uniknout jejich pozornosti. Abych ten dojem připodobnil, je to jako číst korespondenci Voskovce a Wericha. Na jedné straně máme jejich medailony v různých literárněvědných příručkách, je tu nějaká všeobecně sdílená patetická povědomost i těchto osobnostech a pak se začteme do korespondence a jsme šokováni. I v Přibáňově knize prožívá čtenář jistou deziluzi. Všední den obou nakladatelství, jak torontského, tak kolínského, byl upachtěný, provázený nejistotou, vzájemnými spory, finančním nedostatkem. Zajímavý je i popis vztahů a styků s "domovem". I tady je popis hodně civilní a odpatetizovaný. Kniha je psána mimořádně vstřícným jazykem, od četby se místy nelze odtrhnout a celkový dojem je rovněž mimořádný. Jedna z knih, na které jsme čekali.
Bílá vydra
Josef Kutík
V dětství mne Bílá vydra minula, dohnal jsem to až nyní. A konstatuji, že se jedná o knihu velmi podařenou. Při svých jiných návratech do dětství už jsem mnohokrát došel k jistému zklamání, když jsem musel knihu odložit, protože už pro mne zkrátka byla nečitelná, příliš naivní, tentokrát tomu tak ale nebylo. Dokázal jsem to přečíst celé, aniž bych měl pocit ztraceného času. Kvalitní dobrodružná četba.
K majáku
Virginia Woolf
Jakkoliv dávám předost knihám s tradičnějšími vyprávěcími postupy, rád oznamuji, že jsem si tento experiment přečetl s velkou chutí a jako čtenářskou lahůdku jej doporučuji dál. Opravdu není třeba se bát Virginie Woolfové.
Koliby v soumraku
Bohumír Strnadel
Velmi zajímavý a stále čtivý historický román by mohl zaujmout hlavně čtenáře z okolí Radhoště. Tím samozřejmě od četby nezrazuji ani čtenáře ostatní. Stávající tři hodnocení bohužel dokládají, že Četyna je dnes důkladně zapomenutý autor. Podepisuje se na tom samozřejmě i ten fakt, že už padesát let není vydáván a že i tenkrát tyto knihy vycházely v malých nákladech a jsou dnes již obtížně dostupné. Já jsem si při četbě této knihy opět ověřil, že se nevyplatí podceňovat regionální autory, jejichž knihy jsou mnohdy daleko hodnotnější, než knihy autorů dnes známých a třeba i omylem populárních. Až čas totiž prověří hodnotu mnohých knih. Četyna je již prověřený spolehlivě. Čtěte ho.
Ostrov v Ptačí ulici
Uri Orlev (p)
Kniha pro děti, ale s velmi závažným tématem a pojatá rovněž dosti provokativně. Zejména Polákům se asi musí špatně číst. Nečekal jsem, že bude autor v dětské knize takto otevřený.
Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XVII., 1948–1956
Jiří Pernes
Až nakažlivě čtivé, což u odborné literatury nebývá vždy obvyklé, a lze-li to vůbec posoudit, i objektivní vylíčení důležité etapy našich novodobých dějin.