Bílá vydra
Josef Kutík
Bílá vydra série
1. díl >
Dobrodružný román z drsné kanadské přírody líčí robinzonádu mladého českého přistěhovalce v podmínkách arktické pustiny.
Přidat komentář
Kniha ke které se pravidelně vracím. (Také i ke všem dílům následujícím). Po technických a komplikovaných textech v zaměstnání uklidní a v létě dokonce ochladí! Dlouhé a krásné dobrodružství bez jediného sprostého slova! Neuvěřitelné.
V dětství mne Bílá vydra minula, dohnal jsem to až nyní. A konstatuji, že se jedná o knihu velmi podařenou. Při svých jiných návratech do dětství už jsem mnohokrát došel k jistému zklamání, když jsem musel knihu odložit, protože už pro mne zkrátka byla nečitelná, příliš naivní, tentokrát tomu tak ale nebylo. Dokázal jsem to přečíst celé, aniž bych měl pocit ztraceného času. Kvalitní dobrodružná četba.
Knížku jsem četla už kdysi v mládí a byla jsem nadšená. A i dnes po tolika letech jsem si příběh užila a hltala stránku za stránkou. Přenesla jsem se tam do té velké dálky, do krutého mrazu, do krásné přírody a prožívala život s Bílou vydrou. Moc jsem si to užila.
Unavena ze záplavy novinek občas sáhnu s radostí spíše po starším kousku. Nezklamalo a s nadšením jsem si přečetla velmi dobrodružný a hodně čtivý příběh Toníka neboli Bílá vydra. Natolik mě to pohltilo, že jsem vše plně prožívala a nechala na sebe působit veškeré emoce. Krásné to čtení.
Moc pěkná a čtivá kniha.V téhle sérii budu rád pokračovat,bude-li možnost.Nejvíc mě pobavilo,jaký úspěch měli "nevzhledné" bramborové placky.95%.
Nádherná kniha z krajin, kde přátelství a pomoc bližnímu mají mnohem větší význam než kdekoli jinde na světě. Je skvělé, že tak pěknou knihu z prostředí drsného kanadského severu napsal český spisovatel, může se směle měřit např. s klasikem tohoto žánru Farley Mowatem. Potěšily i pěkné ilustrace Karla Tomana. Moc se těším na další díly
Bezvadné příběhy Toníka Žižky v Kanadě. Sedm dílů, které se čtou jedním dechem.
Upřímně? Při čtení této knihy v pubertě jsem byla víc jak ráda za to, že bydlím, žiju zrovna tady a ne někde na severu Kanady. Tak poutavě a děsivě - mrazivě, byl příběh od Josefa Kutíka napsán. Krásně ilustrované obrázky v knížce jsou, takovou vábnou třešničkou na ,,sněhově bílém dortu." ; )
Jedna z knizek meho detstvi. Dekuji uzivatelce Nocniptak, ze mi ji pripomnela a ja ji opet na chvili pri navsteve domova vytahla z knihovnicky (tentokrat jsem ji neprecetla celou, jenom nejake oblibene pasaze, ale jeste se k ni vratim). A taky me prepadla nostalgie a vzpominky na to, jak jsem tuhle knihu kdysi hltala. Vubec jsem netusila, ze existuji jeste najake dalsi dily, v detstvi jsem (nekolikrat) precetla pouze ten prvni. Doporucuji vsem milovnikum dobrodruznych romanu odehravajicih se v divoke prirode. Oproti cteni v detstvi pro me mela kniha tentokrat takovy maly osten nebo jak to nazvat, az ted (v situaci kdy sama ziji 14 let v cizine, ale mam to par hodin domu a minimalne 3 x rocne si tam zajedu a i tak se mi styska) jsem si uvedomila celou tu tragedii Tonyho tatinka. Tony byl maly, na nove prostredi si zvykl rychle, jeho stryci se take v cizine evidentne zamlouvalo a dobre se tam uchytil, ale jeho tatinek musel trpet. A ta situace, kdy emigranti vsechno prodali a vedeli, ze se asi nikdy nevrati … ja bych to nedala. Na konci knizky potom chce Tony nasetrit penize, aby se tatinek mohl vratit a dat se do poradku "mezi svymi" (po tom co je na tom velmi spatne, kdyz se ztratil v divocine). No nic - nechci nikoho odradit, tohle maly/mlady ctenar, ktery hleda v knize dobrodruzstvi vnimat nebude, jen me to nejak osobne v souvislosti se vzpominkami na detstvi, kdyz jsem knizku v tom "svem doma" cetla, rozesmutnilo…
Při čtení Bílé vydry jsem se vrátila do doby, kdy jsem chtěla být kluk. Vždyť jenom kluci prožívali v knihách úžasná dobrodružství. No, abych byly spravedlivá, pár knížek s hrdinkou by se našlo, ale opravdu jenom pár /nepočítám dívčí románky/.
Bílá vydra - nostalgie. Hřejivý pocit nejen u srdce, ale i po těle. Vždyť právě sedím ve srubu u rozpálených kamen, piju čaj a venku řádí sněhová bouře.
Mnohokrát jsem četla příběhy Toníka Žižky - Bílé vydry, ale nepamatovala jsem si nádherné popisy přírody. Snad jsem zapomněla, nebo mě tehdy nic neříkaly? Zato teď jsem unesena krásou slov, kterými autor vypráví o proměnlivosti kanadské přírody v různých ročních obdobích. O srovnávání kanadské a české zimy, léta. Popisy ptáků, kteří žijí tam i tady. Zvěře, která u nás nežije.
Teď jsem připadla na to správné slovo, které vystihuje můj pocit při čtení knih pana Kutíka - ŠTĚSTÍ. Ano, s Bílou vydrou jsem byla šťastná.
Knihy o Bílé vydře doporučuji pro čtenáře od 10 let až do stáří.
Stejně jako romány Jacka Londona tahle kniha je po literární stránce hodně vysoko nad úrovní běžných dobrodružných knih pro děti.
výborná knížka...barvitě popsán dobrodružný příběh českých vystěhovalců do Kanady, jejich osudy, snaha o výdělek a jak se vlastně z nějakého Tondy Žižků stane Bílá Vydra... z kluka zbědovaného nemocí a steskem samostaný muž schopen přežít v kanadské divočině, a to nejen v vlétě, ale hlavně v průběhu kruté a dlouhé zimy....a přitom nám ve vzpomínkách líčí odchod a cestu z domova do nového světa....
ani chvilku jsem se nenudila, autor psal opravdu čtivě, příběh uvěřitelný, popisy přírody tak živé, až jsem cítila mráz na vlastní kůži...
velmi milé překvapení, doporučuji všem milovníkům dobrodružství, zálesáčiny a přírody.
Příběhy Bílé vydry jsem jako kluk přímo hltal. Vykreslující popis krajiny a přírody. Charakter hlavního hrdiny... S ohledem na téma a zaměření této knize nelze nic vytknout.
Pro mě velké překvapení. Skvělá poutavá knížka, co má spád, připomínající mi Ingstadovi Muže divočiny. Těším se, až si pořídím další díly, na pokračování.
Moc se mi líbilo mísení příběhu v přírodě se vzpomínkami hlavního hrdiny na časy dřívější. Severní chlad na čtenáře ze stránek úplně dýchá. Pro nás středoevropské teplomilce musí slovní spojení "na jih do Edmontonu" působit lehce úsměvně. To by mě předem nenapadlo, že mi pak vlastně bude asociovat myšlenky na teplo.
Opět po letech jsem si knihu přečetl. Už to asi nebylo úplně ono, jako když jsem to četl v pubertě, přesto ani dnes nebylo lehké se od knihy odtrhnout. Krásný popis zimní kanadské přírody, styl čtivější než Jack London a hlavní hrdina původem z Náchodska.
Štítky knihy
Zdeněk Burian, 1905-1981 česká literatura Indiáni Kanada Severní Amerika zima lovci dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1989 |  Bílá vydra |
| 1982 | Bílá vydra na stopě |
| 1991 | Bílá vydra v záloze |
| 1988 |  Bílá vydra u Bobří hráze |
| 1989 | Bílá vydra na hranici lesů |
Kniha Bílá vydra je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 186x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 5x |
Nádherný příběh z dalekých, sněhem zavátých a opuštěných krajin, který mě úplně dostal. Knihy tohoto typu mám moc ráda, snažím se vyhledávat další a další a jsem ráda, že jsem narazila na královnu mezi těmito typy knih. Dala bych i deset hvězdiček, kdyby to šlo. Je sice zařazena jako příběh pro děti, ale na knize to není poznat, stylem psaní si ji zcela jistě užijí i dospělí. Navíc má ještě dalších šest dílů, které si určitě nenechám ujít. Všem dobrodružným duším vřele doporučuji a tomu, kdo mi knihu kdysi doporučil (už nevím kdo, možná někdo zde z DK) ze srdce děkuji.
P.S. V životě by mě nenapadlo, že budu plýtvat kapesníky kvůli starýmu
protivnýmu dědkovi.