bleekemolen komentáře u knih

(SPOILER) Tak jsem se dozvěděl, že Paršové nejsou jen nekonečný kannonenfutter z Roztříštěných planin. Také jsem byl obohacen klíčovou informací o historii lidí na Rošáru (na straně cca 1478). A Dalinar Kholin je bastard z pekla!

Ale, pro Bouřepána, mně to stačilo, tak brilantně promyšlený cyklus (předchozímu dílu jsme dal 4*, jelikož jsem netušil...) tady nebyl od dob... hmm.. já nemám tušení... Veškeré dějové linky, dokonce i ty zanedbatelně nedůležitá intermezza (jak jsem si u dřívejších dílů naivně myslel), se splétají v dokonalé harmonii v jeden extatický celek.

A ty finále, ty pan Sanderson opravdu umí.. Musím to celé trochu rozdýchat u něčeho jednoduššího a za měsíc si dám 4. díl.

Díky za Zážitek!

4 12.10.2023

Fantaszy žánr jsem vždy považoval za takový lehčí odklon k braku. Občas přijde chuť trochu vypnout a nechat se unášet na vlnách nenáročné zábavy. Moc čtenáře neobohatí, ale pořád lepší než si například volné chvíle ukracovat údery hlavou o zem.
"Tak jsem zase tam.." honí se mi hlavou při čtení prvních kapitol, olbřímí meče, pohádkové bytosti, nadpřirozené schopnosti..
"..to jsem zvědavej, kdy to odložím": začínají mi kolem hlavy poletovat spreny pochybností..
..jenže ono to najednou vše začne dávat smysl (rozuměj po 500 stránkách čtenář začne odhalovat náznaky souvislostí).. ke konci (+800 stránek) už vím, že jsem chycen.. z této série nebude úniku. Je zde vlastně tolik hlavních postav, kolik by člověk, co umí počítat do 4 napočítal na jedné ruce, a tři dějové linky. V největším visení z útesu proložené zdánlivě nesouvisijícími intermezzy.
Pan Sanderson dokazuje, jak i fantasy může nahlédnout do výšin a dát si high 5* placáka s Dostojevským (ten se, jak ho znám, při tom gestu pohrdlivě ušklíbne. ovšem opatrně, aby to Brandon nezaregistroval)

7 12.07.2023

Presne takove, jake cekate. Naprosto prumerne vesmirne dobrodruzstvi. Tentokrat se odehravajici na nejake zapadle planete s nazvem Zemne. Nebo tak nejak.
Chovani Tyriona, vlastne Milese, je o stripek dospelejsi. Cely dej vsak byl, stejne, jako v predchozich dilech, takovy toporny a bez jiskry.
Hrozne me stvou zbytecne obraty jako "okusoval si kuzicku na ukazovacku" nebo "radostne zahybal prsty u nohou". Asi uz mi chybi nejaka hodnotnejsi literatura.

3 01.05.2023

Snad si nevysloužím hněv fanoušků, rozhodně nechci dílo nijak odsuzovat. Už z prvních kapitol bylo lze poznat autorčin naprostý přehled v tématu. Belhal jsem se za ní s otevřeným rodokmenem Přemyslovců a vyplazeným jazykem.
Výše uvedené není stížnost, spíše se jedná o pochvalu. Ovšem ta forma.. Pro mě naprosto nečitelné. První kapitoly se skládají víceméně z přímé řeči, zatímco protagonisté a kulisy (celé to působilo spíše jako divadelní hra) a dokonce i časové linky se střídají naprosto nepřehledně. Stále jsem však věřil, že se pročtu.. Ovšem v kapitole, kdy malý chlapec Přemysl Otakar (zde se tituluje Přéma - měl jsem pocit, jako na výročním zasedání UVKSČ, tam byl taky saméj Kléma atp) šeptá svojí mamince do ouška "já budu českým králem" [klišééé´eeehh] a o pár stránek stránek dál se dočítám, jak růžolící Adléta jektá při milování zuby, s klidem knihu zavírám a odkládám. Edice Večery pod lampou s nadrženou panímámou není moje nejoblíbenější.

Uroven Zidovske valky zustava v nedohlednu. Nepochopte me spatne, roman je na vysoke urovni, ovsem ja jsem to autorovi proste neveril. Mam sice velkou slabost pro hebrejsky narod, ale predstava, jak sebou necha pomerne mocny a uspesny panovnik manipulovat neni v mych ocich realisticka.

3 29.04.2023

Zpocatku jsem si rikal.."hmm.. dalsi tuctovka pro teenagery".. Po par strankach mi v hlave vyvstala atmosfera Dunwalu z prvotridni videohry Dishonored. V pulce knihy se mi autor vysmal do tvare "nene, kamarade, pekne jsem te dostal", pribeh je promysleny az beda. Vybrane pasaze koketuji s dokonalosti, napriklad Lockeho prvni setkani s Donou Vorchenzou.
Pri cteni romanu se stavam otrokem svych oci, jen klouzaly z jedne stranky na dalsi a ne a ne me nechat odpocinout. Jak se pise nize, mohu potvrdit, cim dale se do deje norime, tim je chytlavejsi. Samozrejme se nejedna o Zlocin a trest a obcasna naivita vypluje na povrch, i presto se jedna o poctive 4*. Druhy dil uz se v knihovne trese nedockavosti.

6 27.04.2023

Náramné počteníčko, autor nám servíruje historická témata na jejichž základě spřádá prostřednictvím amatérsko-badatelského tria podivínů konspirační Plán.
Celá kniha je dokonale koncipovaná a autorovy znalosti neznají limit. Chtěl bych ocenit i překlad, velmi dobrá práce.

9 15.04.2023

Moc a moc mě dílo bavilo. Podobně, jako mě kdysi bavily Kačeří přiběhy, Rychlé šípy a Čtyřlístek. V autorově podání je i Bartolomějská noc takový romantický nevinný šprým a radosti mocných se vymezují laškovaním po najemních hostincích.

3 07.04.2023

No nazdar, tohle bylo teda nadeleni.. Velmi nalehave jsem si potreboval zprijemnit nekolik hodin. Tak si stahnu treba neco o Byzantske risi.

Nemam skoro zadnou zkusenost s audiobooky. Nemam zadnou zkusenost s ceskymi detektivnimi romany. Mam velkou zkusenost s Byzantskou risi. Nemel jsem cas. (povsimnete si me stylistiky, neni to nahoda ovsem zamer, abych se priblizil prumernemu ctenari teto knihy)

Stahnul jsem si proto (nastesti zwarezil) audiobook tohoto dila - jen kvuli nazvu. Abych se priznal, jmeno autora mi nic nerikalo. Tak nejak jsem tajne doufal, ze se bude jednat o historicky roman, od ktereho jsem toho vsak stejne prilis necekal. Karma me vsak dostihla a po zasluze jsem dostal, co jsem si zaplatil. Snusku blabolu a hromadu klise zabalenych az v necekane zavsivenem slohovem kabatku.

Sveho casu si vazim natolik, abych uz nic z podobneho (dr.) soudku neabsolvoval.

2 03.04.2023

"Hola hej, rum pijem, zajídáme suchary, střílíme na ..." .. Maďaři ani chachaři se v této knize nevyskytují, konec úvodního eposu tak zůstane navždy nedokončen. Uplynul asi rok od dočtení prvního dílu. Poslední měsíc jsem si uvědomil jeho osamocenou přitomnost v horní části knihovny a po našich dvou hrdinech se mi začalo stýskat. Nastal čas vrátit zašlou slávu prkenným neckám.
První částí knihy se prolíná jakýsi pre-viktoriánský salonní románek. Oba mořští vlkové se zamilují a chovají se jako pávi v pubertě (jeden z nich je trochu opelichaný). Zbytek knihy se vśak nese v očekávaném duchu.
Autor také v tomto díle vynechává některé části děje, pravděpodobně pro větší zmatení čtenáře. Podle komentářů nejsem jediný, kdo s tím měl problém. Jedná se však o poctivé čtení značně nad úrovní některých komerčních dobrodružných braků.

4 16.03.2023

Rothfuss není mistr vypravěč. Vyprávění v jeho podání je umění. I ten největší umělec však nedokáže z hroudy mělkavého bláta a ztvrdlého použitého kapesníku vytvořit dílo hodné obdivu. (hroudou mělkavého bláta a ztvrdlým použitým kapesníkem myslí autor tohoto zbytečného komentáře příběh).
Ano, příběh je naprostá a plytká hloupost. Obtěžoval mě hlavní hrdina, zázračné dítě, které ve 2 letech umí zároveň žonglovat s kaktusy a recitovat u toho pozpátku sebrané spisy Aloise Jiráska (geniální Kvothe jim dokáže dát obskočný rým). Ještě více mě obtěžovala jeho naprosto neoriginální touha po pomstě, jakýsi stokrát viděný a omletý motor celého počínání. A neskutečně mě sr**la romantická naivní linka s debilní teen holkou.
Jinak se to četlo docela dobře.

4 08.04.2022

Opět poctivě odvedená práce při kompilaci klasických pramenů. Už se pomalu blížíme k mému oblíbenému období - principátu, zde tak můžeme sledovat postupný úpadek pozdní republiky - občanské války, mizerná morálka legionářů atp.. Velmi jsem si četbu užíval.
Kromě poměrně častých překlepů mi přišlo poněkud úsměvné, že autor (editor?) použil fotografii busty císaře Tiberia a přidal k ní popisek "Tiberius Gracchus".

2 28.03.2022

Nevadí mi utrpení v hraných filmech. Nevadí mi násilí ve videohrách, koneckonců jsem vyrůstal na Mortal Kombat a Doom II. Nesnesu násilí a utrpení ve skutečnosti. A tato útlá knížečka napsaná před pár stoletími francouzským granátníkem, trpícím nočními můrami ze svých zážitků, a editovaná profesorem historie, se mi četla pekelně špatně. Nebylo to ani tak kvůli tomu, že ani jeden z autorů není spisovatel. Nelze očekávat dokonale vykreslené charaktery a omračující scénické popisy. Ovšem ty zážitky, s nimiž se autor setkal, jsou neskutečně naturalistické, postupně je odkrývat pro mne byl téměř nesplnitelný počin. Teď je chci vytěsnit z hlavy stejně tak, jako seržant Bourgogne. Pokud máte trochu živější představivost a utrpení ostatních vám nedělá dobře, nepomýšlejte na čtení. Pan Kovařík připravil opravdu pekelnou cestu.

ps: kniha je doplněna spoustou užitečných přidružených informací a vysvětlivek

1 19.03.2022

První díl mě zastihl ve fázi přečervenákování. Prostě jsem přebral. Všechny ty Báthory, Steiny a Rogany. První díl Bivoje však byla jediná zábava, kterou jsem si vzal na 12ti hodinový let, tak jsem ji v oblacích úspěšně pokořil a vzal si Červenákový time out.
Uplynulo pár měsíců a začalo se mi stýskat po blábolících postavičkách s vyhřeznutými střevy. Druhý díl Bivoje jsem zhltnul a věřte, že mi opět přišel k chuti. Trochu jsem pozapomněl některé detaily z jedničky, po pár svižných kapitolách jsem byl nicméně opět v sedle.
Žádné překvapení - opět jednoduchá zápletka, pár postav a asi jen 2 nebo 3 dějové linky. Ale to vyprávění, ten styl..

Nesmím zapomenout zmínit, že poslední kapitola potěší všechny fanoušky Černokněžníka.

7 10.03.2022

Jsem moc rád, že jsem autora objevil. Vlastně omylem, na aukčním serveru, při hledání úplně jiné knihy. Nakonec jsem si knihu Vítězové nad Kartágem koupil a několik let mi ležela v knihovně. O Punských válkách a ostatních jiných nepřístojnostech, páchaných na mladé římské republice, vím přece všechno, co se dá kde sehnat. A ano, kniha je vlastně výtahem informací Polybia a Livia, občas si neodpustí popíchnutí Goldsworthyho a nic převratného vlastně ani nepřináší.
Jenže je vážně moc dobře napsána a výše zmíněné informace přináší logicky (občasná předlouhá souvětí a překlepy odpouštím) a přehledně. Pokud se případný neznalý čtenář přeje s tímto zajímavým obdobím seznámit, ať nečeká žádné politické pojednání. Dostane se mu pojednání o válečných taženích, od casus belli až po důsledky, včetně popisů jednotlivých bitev (kde k tomu máme prameny). Ovšem po přečtení bude mít ve všem naprosto jasno.
Okamžitě jsem dokoupil zbývající 4 díly a pár ostatních knih z období, která mne zajímají. Moc se těším. A, pane Kovaříku, velká poklona.

4 06.03.2022

Jezzovy sloupky jsou pestre, rafinovane a plne originálních chutí. Jako ty nejlepší sváteční chlebíčky. A tahle kniha je jich plná. Po padesáti stranách už se mi listy k sobě lepily vlašákem. Po stovce jsem otáčel místo papíru plátky šunky. Chlebíčky mám rád, ale nehodlám se jimi cpát každý den.

1 19.02.2022

autor si drží neskutečný standard i v tomto díle

18.02.2022

Jednotlivé povídky spojují překvapivě znepokojující témata. Hlavně četba první mi byla až nepříjemná, ovšem otrlejší čtenáři pravděpodobně nebudou mít problém.

Ani jedna z povídek se nedá označit za nadprůměrnou, jednoduchá zápletka a závěr bez překvapení. Hlavní postava mi ani tímto (pro mne druhým) dílem nepřirostla k srdci. Milesovo chování je takové nepředvídatelně nelogické. Možná je to tím, že se stále hledá. Můj dojem mi však napovídá, abych hledal chybu v autorce, která si sama není jistá jeho psychologickým profilem. Přesvědčovací schopnosti hlavního hrdiny jsou patetické, nevěřím, že by s nimi v praxi uspěl mimo mateřskou školku.

Zatím si dám od série pauzu a po nějaké době zkusím pokračovat. Svět samotný a jeho mytologie je poměrně zajímavá.

14.02.2022

Autor si ukousnul skutečně monumentální sousto, ale zadušení nehrozí! Elegantně kličkuje mezi hlavními protagonisty, děj na sebe logicky navazuje a ty intriky.. Jdu na další díl!

1 10.02.2022

Průměrný, mechanicky napsaný román plný těžkopádných souvětí, logických nesmyslů, anachronismů a skládající se víceméně z přímé řeči. Měl jsem dojem, že ani autora kniha nebavila psát. Zajímavé téma zůstalo nevyužito.
Postavy jsou naprosto nevýrazné, ploché a když už nějak jednají, čtenáři uniká důvod jejich počínání.
Ultimátně megalomanský cíl Achnatona (kterého ostatní rodinní příslušníci titulují familiérně Meni - přijde Vám to věrohodné?) rozpoutat náboženskou revoluci je vlastně podle autora důsledkem JEDNOHO krátkého výletu do pouště se svým otcem (kteří se do té doby úspěšně ignorovali). Otec, stárnoucí faraon, asi nemá nic jiného na práci a ukáže svému teenagerovskému synu velký zázrak, jak klíčí semínka obilovin na slunci. To mi příjde na podobné úrovni, jak kdyby Vás vzal otec do Tesca a ukázal Vám, že tam prodávají rohlíky. Stojí to za náboženskou revoluci?
Další detaily, které mě nebetyčně rozčilovaly, jen ve zkratce. Autor je asi posedlý falickou nemocí, jelikož žádná kapitola se neobejde bez pyje vztyčeného jako sloup. Egyptský titul "hofmistr" přikládám k tíži spíše překladatelce, germanistika je pravděpodobně novějšího data.
Pokud je čtenář poněkud retardovaný, autor mu na každé desáte stránce neopomene připomenout, že Kuš je opravdu ubohá. Nebo žebrácká. Nebo taky bídná. (nezapomeňte!).
Nutno také podotknout, že polovina hlavních postav je zbytečná. Pokud by se autor věnoval více královské rodině (Nefertiti je zde zmíněna jen jako krásná nádoba na plození dětí, i přesto, že z historie víme jiné), kniha by mohla alespoň obohatit čtenáře z historického hlediska.

Chtěl jsem dát 2*, ale druhá část knihy je o něco lepším čtenářským zážitkem. Stále však naprosto nevýrazné dílo nulové umělecké hodnoty. Občas se autor snažil přiblížit mistru Waltarimu, ovšem takové momenty mě zastihly s hořkým úšklebkem na tváři. Nedoporučuji. Jo a abych nezapomněl, Kuš je opravdu chudobná.

1 06.02.2022