bejan komentáře u knih
Výborná věc. Četl jsem před léty a dodnes si pamatuji některé pasáže i celkové vyznění knihy. Hodí se jako pandán k Houellebecqovu Podvolení.
Nemohl jsem uvěřit, že lze napsat takový literární debut. Kniha pohltila, autorův styl zaujal, některé pasáže z knihy dodnes uchovány v hlavě. Co víc od chtít, že?
Nic lepšího a obsáhlejšího u nás o odboji za 2. světové války nevyšlo - týká se všech třech dílů. Jaroslav Čvančara odvedl ohromný kus práce a kdyby nenapsal a nevypátral už nic jiného, stačilo by to, abychom si ho za tuhle práci navždy vážili.
Kniha krásná a smutná. Jako život. Umět psát jako sám život, to je umění.
Ale pozor! Tato kniha chce koncentraci. Kdo si čtení rozkouskuje do menších časových úseků, může získat neoprávněný pocit, že kniha není dobrá.
Přímočaré. Poctivé. Bez okras. Schází-li vám v životě něco, pak je to nejspíš hlad (či žízeň) po životě. Volba je na každém z nás.
Kerouack, Palahniuk a Vojkůvka…
Děkuji nahoru Janu Fišerovi za odvahu převést Ovidia do volného verše. Naše generace by zkrátka distich nebo alexandrín už nezvládla. Tento výbor se velmi povedl, škoda jen, že “listů” není více.
A děkuji za některá nádherná místa hodná zapamatování…
Krásná sbírka vyspělé autorky.
Verše bez komplikovaných metafor připomínají práci zahradníka, který provádí jednoduché úkony, ale jejich výsledkem je odkazující krása.
Na obdélníku zahrady za domem, ve kterém autorka žije se odehrávají promluvy květin zezdola směrem k člověku. Člověk pak - autorka sama při ranních meditacích - obrací se nahoru k Bohu a Bůh promlouvá shora dolů k Zemi. Tento trojrozhovor je vyjádřením touhy po blízkosti a nalezení smyslu.
Tuhle knížku potřebujete. Její název je přesný, je to příručka, kterou noste všude s sebou. Čtěte si v ní, nechte to na sebe působit a jednejte podle ní. Rozhodně je lepší než všechny “motivační” a “afirmační” knížky. Číst v ní každou možnou chvíli je zaručeně přínosnější než přejíždění prstem po displeji na sociálních sítích.
Stoa vám dodá klid a odvahu…
Tahle knížka to je bonbónek. Je to ten druh bonbónu, který nechcete hned rozkousat, ale cumláte si ho co nejdéle, abyste si ho užili. Mistr se pozná i (nebo právě) v malých dílech...
Opět překlad přes google? Tuhle zajímavou knihu její české vydání zničilo. To se prostě nedá číst! A přitom je to kniha o nejlepších fotografech 2. pol. 20. století!
Jeden z nejlepších současných fotografů se jmenuje Sebastiao Salgado a ne Salgada! A podtitul jeho knihy Workers "Archaeology of the Industrial Age" nemá znít v češtině Archeologie v industriálním věku, ale Archeologie industriálního věku, protože se v ní jedná o ten průmysl, ne o archeologii! Škoda slov...
Měl jsem štěstí, že jsem na tuhle knihu narazil ve vydání se skvělými ilustracemi Jiřího Šalamouna a s mnoha dovysvětlujícími komentáři.
Příběh i styl jeho vyprávění se naprosto liší od filmového pojetí a nedají se tedy porovnávat. Chcete-li si však přečíst oddechový dobrodružně historický příběh, nebudete zklamáni.
Nesmírně citlivý příběh. Úžasný styl autorky, který neútočí primárně na emoce a přitom je emocemi vlastně nabitý. Jen mi to kazil kostrbatý překlad.
Po prvních 30 stranách jsem chtěl psát překladatelce..., ale pak se text spravil a přestal mě rušit při čtení téhle výborné knížky.
Hodnota knížky netkví ani tak ve zkušenosti, kterou udělala mimo civilizaci tato rodina, která tak určitě pomohla prošlapat cestu dalším lidem, kteří mají pocit: "co když chyba není v nás, co když je chyba v systému?", ale tkví především v autenticitě tohoto textu. Jistě, je to stylizovaný text a na některých místech velmi dobře, ale je zároveň autentický, velice otevřený a přitom není bulvární.
Autorka nenapsala drama o rodině, která zkusila žít mimo systém, ani nenapsala komedii o trampotách měšťáků v divočině, ani nevykouzlila iluzi o návratu k přírodě. Poctivě popsala své životní pocity, snahu o únik, idealismus, odvahu ke skutečné a radikální změně, těžkosti života v divočině, i selhání. Selhání, které není potvrzením cynických a skeptických komentářů těch, kteří si už na "otroctví" zvykli, ale je cestou ke skutečnému poznání sebe sama i světa iluzí, v němž žijeme.
Nejkrásnější místa v knize jsou ta, ve kterých autorka popisuje souznění s přírodou, když popisuje jak se mění její vztah ke světu a jak se proměňují vztahy v její rodině.
Knížka není vyprávěním o dobrodružství, je zamyšlením nad světem a nad tím, jak ve "falešném bezpečí civilizace" žijeme a zda vůbec žijeme...
_____________________________________________________________________________
Edit: Kniha není prepperskou příručkou na přežití v divočině, proto zdejší kritické komentáře na adresu autorky a její rodiny a jejich neschopnosti (případně pokrytectví) nejsou vůbec na místě. Pokud chcete skutečnou příručku, přečtěte si Cílkovu knihu Ruka noci podaná.
______________________________________________________________________________
Edit 2: autorčin blog: https://andreahejlskov.com/category/blog/
Vtipných knih je jako šafránu, to znamená (jak dovozuji) málo, neboť jsem v životě žádný šafrán nespatřil a jediné s čím se mi to krásné slovo (šafrán - ovšemže) pojí, je jméno Libuška. Nemluvím zde (tedy správně nepíšu) o knihách a knížkách humoristických, zdaleka ne vždy vtipných - humorných snad, rozhodně ne však rozesmívajících, ale o knihách vtipných, o knihách s espritem, knihách s komičností a vytříbeností jazykovou a zároveň povznášejících. I tuto se mi stalo, že kolega přečet (tím přechodníkem si nejsem jist) tuto knížku začal se smáti a ihned mi z ní citoval a ten citát mě natolik zaujal, že
jsem pojal záměr knihu čísti a ihned jsem ten záměr začal uskutečňovat. Veselí, údiv i obohacení a především zopakování snad všech figur poetických za těch nepatrných sto třicet korun českých stojí!
Takové knížky je radost číst. Nájemný filosof nám odkrývá dávno zapomenuté významy slov, které právě proto používáme ledabyle, nesprávně, ba přímo hloupě. Přemýšlení, téměř eisnerovské, o mateřštině a světě vůbec.
S knihou Václava Fialy se budete toulat Benátkami s úplně jinýma očima. Dozvíte se nejen mnohé o městě samém, ale také o osobnostech spjatých s Benátkami; dozvíte se i mnoho drbů a historických a uměleckých zajímavostí.
I když se po přečtení knihy Sapiens může zdát, že Homo deus se zčásti opakuje, je to opět velice inspirativní čtení. Provokativní, neotřelé a nadmíru zajímavé. Na takové v současnosti u jiných autorů nenarazíte. Spíš než o ucelenou monografii jde o volnější text plný historických a antropologických exkursů. Hlavním tématem knihy je proměna lidstva a lidského druhu založená na nejnovějším vědeckém a technologickém progresu. Analýza současných trendů protažená do budoucnosti vede ke zneklidňující, avšak ne katastrofické vizi nastávajícího věku.
Stručné, výstižné, jasné a pro mladé lidi. Někdo to napsat musel...
Čtivé a strašné. Připomíná to film Idi i smatri. Filmové zpracování vidět nechci. Ani kvůli sobě, ani kvůli Marhoulovi.
Knížka rozhodně stojí za přečtení. Je v ní několik vynikajících momentů, které jsou spojeny se zápletkami jednotlivých povídek a ty tu nechci prozrazovat. Objevily se však pouze a jedině v povídkách, v nichž byly hlavními hrdinkami ženy. Ale kdepak se nám za textem skryla sama autorka? Autorka zapomněla sama na sebe...
Cítil jsem z knihy jakési ambice, velikou snahu napsat něco skvělého a právě proto mi v tom něco chybělo. Ten malý kousek, který dělí dobrou literaturu od té výsostné. Možná jakýsi druh autenticity. Možná nastal čas zapomenout na všechno, co se autorka o literatuře a literárním řemesle naučila a začít psát... Každopádně jí držím palce a budu čekat.
čtenář