Antoramix komentáře u knih

Když jsem do své čtenářské bubliny pustil úplně jiný žánr než preferuji, nečekal jsem, že na mě 1984 tak hodně zapůsobí. Byl jsem prostě nadšen, takže Farma zvířat byla hned další volba. Orwell tu bajkovým způsobem sice nezatracuje komunismus, ale poukazuje na hrůznost stalinismu a vlastně jakéhokoliv totalitního systému. Tolik paralel s historií, ale i současností je šokující a zarážející zároveň. Orwell je prostě génius a ta jeho nadčasovost je až neuvěřitelná. Ideály rovnosti, volnosti a bratrství vždy směřují k tomu, že revoluce nakonec sežere své děti.

28 17.01.2023

Miluji, když se v zimě procházím zasněženým tichým lesem. Miluji, když se na jaře vše rozpučí a potoky zurčí množstvím vody. Miluji, když se v létě procházíte pod zelenou klenbou a trochu se ochladíte ve stínu lesa. Miluji, když na podzim vše hraje barvami, či je vše tajemné a zahalené mlhou. Les mi přirostl k srdci a já jsem tak mnoho věci vytušil, nebo si na ně přišel sám. Díky knize mi ale konečně vše do sebe zapadlo jak skládačka. Dokonce bylo pro mě i mnoho věcí nových. Proč jsem takovou knihu nečetl už dřív ? Asi prostě nadešel ten správný čas teprve teď. Děkuji, že jsem mohl objevit i tento typ literatury a že toulky přírodou teď budou mít ještě o hodně hlubší rozměr.

25 01.03.2023

Obvykle čtu naprosto jiný druh literatury, takže jsem byl v očekávání spíše skeptický. Tohle mě ale nadchlo. To, že se ke knize v mysli stále vracíte znamená, že dílo naprosto zasáhlo svůj cíl. Obdivuji, že autor dokázal v roce 1948 předpovědět některé věci a že dokázal dokonale popsat obludnost a hrůznost totalitních systémů. Je zarážející, jak se některé věci v historii opakují. Se spojitostí se současností je to až mrazící. Děkuji, že už patřím mezi zasvěcené a že jsem dílo mohl zažít. Budu se těšit i na Farmu zvířat...snad nebudu anulován :-).

20 12.01.2023

Podařilo se mi sehnat nesehnatelné a to první vydání z roku 1934. Ilustrace nejsou nějak světoborné a kniha je také zkrácenou verzí celého díla. Byla to má 10 kniha o tajze a druhá v pořadí od Arseňjeva, takže to značně ovlivňuje mé celkové hodnocení. Je to velmi podobné knize Tajgou od stejného autora, jen tu není tolik popisů řek, podloží, fauny a flóry. Velký rozdíl je hlavně v postavě goldského stopaře Děrsu Uzaly, který v Tajze nebyl. Jejich vzájemné hluboké přátelství s autorem dává dílu úplně jiný rozměr. Děrsova láska k přírodě a životu v ní se musí líbit každému milovníku přírody. Přiznejme si, že ten kdo miluje les a hory, se někdy musí cítit jako Uzala, když nějaký čas žil "uvězněný" v Chabarovsku. Sokol chce létat, nemůže být spoután městem. Ta touha být volný a procházet se nedotčenou přírodou to miluji a někdy v sobě nacházím toho malého, ale duchem velkého Golda...možná jako někteří z vás. Závěr jsem tušil, ale stejně mě dojal. Na konci hezké mapky.
Chvilku si od Děrsu Uzaly dám pauzu a pak se chystám číst od Arseňjeva Horký dech tajgy, který by měl být celým románem Děrsu Uzala. Tak uvidím, jaký bude rozdíl.

9 26.08.2021

Tuhle knihu jsem objevil náhodně tady v databázi a nelituji. Kozák ,ač zarytý komunista , tak opravdu úžasně popisuje přírodu. Hltáte každý řádek a připadá vám, že ten jelen dýchá přímo u vás. Nejen, že si potom užíváte drsnost zasněženého lesa ( jako letos ), ale máte touhu tu Sibiř navštívit. Snad jen bez toho velkého mrazu. Kniha je souborem jeho dvou knih z jeho loveckých výprav do Sibiře.

7 24.01.2021

Mám rád knihy o tajze, takže tuto novinku jsem přivítal s radostí. Národ Mansů jsem neznal, takže jsem se těšil, že něco zjistím o jejich kultuře a zvycích. Skutečnost je však velmi smutná. Vymírající národ utápí své útrapy v alkoholu a mizí z přírodního prostředí. Kniha mi ze začátku připadá spíše jak cestopisný deník a mansijských slov je požehnaně, až se člověk ztrácí nejen, kde to vlastně je, ale o čem se vůbec mluví. Kapitoly jsou i krátké. Postupně je kniha více popisnější a čtivější. Asi si autor pamatoval z pozdějších let více. Také bych doporučoval mapu, aby bylo poznat kudy autor putuje. Hezké popisy drsné přírody. Část jsem četl v mrazu na zimním vandru. Takže tematické.

5 15.02.2021

Krásná kniha z prostředí sibiřské tajgy a hlubokého Bajkalu. Kozák umí krásně popisovat přírodu a to takovým způsobem, že snad tou mladou dívkou musel být on sám.

4 24.01.2021

V antikvariátech je to cennost, ale i tak se mi podařila sehnat. Od Arseňjeva jsem četl již Tajgou a Stopaře Děrzu Uzalu, což je této knize velmi podobné. Cestujete s výpravou po neprobádaných krajích Ussurijského kraje a seznamujete se snad se všemi říčkami a řekami, geologickou stavbou a místní faunou a flórou. To je ta méně zábavná část, ale popisy národů zde žijících jsou naopak velmi zajímavé. Oproti již zmíněným dílům je tu věnováno více prostoru čínským a korejským osadníkům, či původním Tazům a Udehejcům. K expedicím se přidal goldský stopař Děrzu, jehož láska k přírodě a znalosti o ní nadchnou každého čtenáře. Přátelství s autorem a jejich vzájemná symbióza se nesou celým románem. Na cestopis navazuje Děrzu Uzala v němž jsou některé části právě z této knihy. Pro milovníky přírody a tajgy obzvláště je to dobrá volba. Každý den zažíváte nějaká dobrodružství, bojujete s nástrahy nedotknutého pralesa a strádáte při dlouhých výpravách. V roce 2021 vyšla v nakladatelství Triton nová verze i s krásnými ilustracemi.

3 11.08.2022

Po prvním deníku světoznámého objevitele jsem byl lehce v rozpacích a mírně zklamán. Prostě stručný lodní deník. Ovšem popis jeho druhé plavby je opravdovým historickým, cestopisným a etnografickým zážitkem. Ač se v úvodu James Cook omlouvá za své nedokonalé literární schopnosti, tak tady to vůbec není potřeba. Deník je čtivý, podrobnější a hlavně velmi zajímavý. Nejvíce se mi líbili průzkumy antarktických vod, což s kvalitou tehdejších lodí musel být obdivuhodný počin. Opět nezklamalo Tahiti se svými kráskami pokleslých mravů, že se těm námořníkům ani nemůžeme divit, že se pokoušeli o dezerce. Zajímavá byla i část věnovaná Vanuatu a jejich obyvatelům. Nejzábavnější na četbě bylo googlení všech objevených míst a ostrovů, i když mají třeba už jiný název. Výhodou této plavby je i fakt, že se cesty zúčastnil malíř William Hodges, takže se na internetu dá najít plno maleb a rytin zobrazující domorodce a krajiny, které James Cook na této výpravě navštívil. To celé vytváří zážitek, že si chvíli připadáte, že na těch krásných místech jste také a objevujete je přímo s Jamesem Cookem.

3 09.11.2021

Těžko hodnotit, jelikož je to námořní deník. Pokaždé tam tedy musí být informace o síle a směru větru a i některé dny jsou velmi stručné a nezajímavé. Naopak to, co vás cestovatelsky obohatí, jsou setkání s domorodci a popis jejich kultur a způsobu žití. Ani se nelze divit, že se mu někteří členové posádky pokusili desertovat za pohlednými tahiťankami. Ovšem trest, a to za jakýkoliv prohřešek, byl vždy velmi přísný. Holt kázeň musí být. Návrat do Anglie pak byl díky úplavici genocidou posádky. Další jeho deníky jsou rozepsány podrobně, takže tady je to tak trochu odbyté, možná i překladatelem. Kde je třeba smrt Tupií ? Některé části jsou prostě vynechané, což je škoda.

3 12.10.2021

Mé druhé setkání s Bajkovem a po přečtení musím konstatovat bohužel poslední. Více knih na našem území totiž nevyšlo. Velký Van se mi líbil, tak jsem byl zvědav, jaké bude i toto dílo. Tajga šumí je soubor příběhů z Mandžurie, které buď sám autor zažil, nebo ten příběh někde slyšel. Kapitoly jsou pro mě velmi čtivé a ani ne tak dlouhé. Hltal jsem každý řádek a moc jsem si to užíval. Není to sice nějaký literární skvost, ale kniha by měla především bavit a to se mi zde stalo v plné míře. S Bajkovem procházíte nedotčenou tajgu a setkáváte se všemi možnými nástrahami, či krásami této drsné přírody. Skoro v každé kapitole je cítit nádech smutku nad tím, jak civilizace ničí nedotknutý prales a to jsme podotýkám ve většině příběhů před 1. světovou válkou. Jak to asi musí vypadat teď, radši ani nedomyslet. Kniha je bohužel bez ilustrací. Zajímavostí je, že vyšla v Protektorátu a přitom se jedná o ruského autora. Buď nevadilo to, že ještě Němci nenapadli SSSR, nebo že Bajkov je představitelem carského Ruska a před sověty radši uprchl.

3 01.09.2021

Mám rád knihy z tajgy, takže Arseněv musel být další v pořadí. Kdo má rád tento kraj, tak si knihu moc užije. Nejzajímavější jsou části věnované místním národům, které ještě v období před a po 1. sv. válce relativně hojně osidlovali toto území. Dnes už jsou z nich jen střípky opité alkoholem. Byla to doba, kdy tu tygr ještě běžně pobíhal a les byl opravdovým pralesem. Není to ale místy lehké čtení, jelikož Arseněv popisuje až zbytečně podrobně, takže znáte všechny potoky, říčky, geologická podloží, rostliny a každý mys i zálivek u pobřeží. Velmi nápomocná je tak pěkná mapa na konci knihy, i když jsou v ní chyby - poslední cesta vedla do Chabarovska, ne opačným směrem. Když knihu čtete po částech a nebude vám vadit, že to nějaký čas potrvá, tak pro milovníky drsné přírody to je jasná volba.

3 09.05.2021

Po přečtení všech Kozákových knih o tajze, byl Luskáč další volba. Oproti Kozákovy není tak popisný v přírodě, ale více se zaměřuje na dobrodružno. Nádherné ilustrace Z.Buriana ve vydání z roku 1969. Líbila se mi i stará čeština, kde si člověk musel hledat, co některá slova vůbec znamenají. Je vidět, že autor je velký sovětofil a dává to hodně znát. Adorace sovětské země a socialistického zřízení je až přehnaná i na tu dobu. Kniha je psána v první osobě, takže čtenář se prakticky stává účastníkem všech dobrodružství. On tu autor ale myslí sebe - Rudolfa Rudolfoviče.
První rybářské příběhy - dá se tomu věřit a poučné pro nerybáře.
Druhý příběh o Kang - mi alias Golúb - jevanech a ženšenu je moc pěkný, ale až moc textu je věnováno oslavě sovětů a ideální lásce.
Třetí o nálezu mamuta a cestě za tajemným údolím - oni mají radost, že to tam stroje zničí. Jinak čtivé. Havran pobavil.
Celkově spokojenost, ale Kozákova tajga zatím vede.

3 06.02.2021

Do poloviny knihy je to o tom, jak autorka přijíždí do Nigérie, kde se seznamuje s místním prostředím a s rostoucí mocí a krutostí islámské sekty Boko Haram. Pak se setká s mladou nigerijskou dívkou Patience Ibrahim, jejíž srdcervoucí příběh se nám zde snaží převyprávět. To, co hlavní hrdinka zažila, je až neuvěřitelné. Několikráte měla štěstí v krutém neštěstí, čímž ale nesnižuji její prožité hrůzy. Od úprku do Kamerunu je to pro mě opravdu šílené. V době války na Ukrajině se mi některé části nečetli dobře. Díky četbě si chcete odpočinout od strastí a v mysli si najít něco příjemného a ne si lidské krutosti prožívat i v knihách. Měli bychom se radovat ze svých rodin, přátel, z toho, že je u nás mír. Žít každý okamžik a užívat si sebemenších radosti. Snad to zažije i Patience a snad to budeme prožívat i my všichni. To nám přeji.

2 22.03.2022

Kdybych nečetl Duch tajgy a neshlédl ten krátký film, na něhož je v knize odkaz, tak bych byl asi zmaten, kde to vůbec jsem a kdo jsou všechny ty postavy. Citelně tu opět chybí mapa a oproti Duchu tajgy i fotografie reálných postav. Boukal se po 20ti letech vrátil do míst, kde poznával život a tradice místních Mansů. Tentokráte tu najde jen prázdnotu a všude přítomný stín smrti. Mansové totiž prakticky vymizeli z přírodního prostředí. Celý román tak pojímá jako sdělení světu o tomto trudném osudu pelymských Mansů. To vše je čtenářům předkládáno na skutečném příběhu lovce Saši. Ač jsem úvodu ve vězení moc nevěřil, tak zbytek je krásnou, leč velmi smutnou, vzpomínkou na všechny "jeho" blízké Mansi.Tome... Saša by ti poděkoval a byl by ti neskutečně vděčný. Přespat sám v těch opuštěných domech musela být teda velká odvaha.

2 31.01.2022

První díl, pojednávající o poslední expedici velkého objevitele H. M. Stanleyho. Cílem výpravy byla záchrana guvernéra Aequatorie Emina paši, jenž díky Mahdího povstání byl odříznut od Egypta, jemuž toto území patřilo. Tímto nelehkým úkolem byl pověřen právě Stanley a kdo zná jeho díla, tak nelehká je i četba. Dílo je tak podrobné, že vám neunikne opravdu ani sebemenší detail. Ač měl Stanley s touto částí Afriky zkušenosti a měl snad nejlépe vybavenou výpravu ze všech jeho předešlých expedicí, tak od poloviny knihy zažíváte se všemi účastníky opravdové peklo. Nemoci, bojovné kmeny a hlavně nedostatek potravy totálně decimují jeho výpravu. Když si ale na Stanleyho zvyknete a navnadíte na něj svou mysl, tak ty všechny svízele zažíváte s ním, že vám snad ani nevadí, že po tak dlouhé četbě jste teprve na konci 1. dílu. Kniha má nádherné rytiny i s portréty účastníků. Součástí svazku je i podrobná mapa celé expedice, i když v angličtině. První část končí nalezením místa pro výstavbu pevnosti Bodo.

2 17.01.2022

Pokračování malého sešitového vydání života Davida Livingstona. V druhém díle se seznámíme se závěrečnou fází života tohoto světoznámého cestovatele. Těžký terén během expedice a Livingstonova dobrosrdečnost způsobí, že ho prakticky opustí celý jeho doprovod. Na pokraji sil se dokáže dostat do Udžiži, kde pak dojde ke slavnému setkání se Stanleyim. Ač je tu většina textu z knihy " Jak jsem našel Livingstona", tak je vybrána opravdu ta nejlepší část, kde je Livingston ukázán jako velký člověk a osobnost hodná obdivu. A toto je hlavní poselství čtenářům jak tohoto svazku, tak i celého díla.

2 16.10.2021

Mé druhé setkání s Luskačem a nelituji. Krásná kniha o lovech v Karélii a Valdaji. Libí se mi, že tu jsou i zajímavosti ze života zvířat a že překvapivě na Luskače není tolik prosovětského textu. Autor, jako slavný hrdina Rudolf Rudolfovič, tu loví vše, co skáče, běhá, lítá, vyje, mručí, mňouká, plave a plácá ploutvemi. Dokonce loví i trestance a záškodníky. Vím, že to je kniha o lovu, ale toho zabíjení je přece jen až moc. Přistihl jsem se, že jsem několikrát radši fandil té zvěři. Smutné je, že lovecké vášni neunikl ani los v době hájení. Za to snížené hodnocení, jinak krásné čtení.

2 02.03.2021

Kozákovo knihy o tajze jsou nádherné, takže toto byla jasná volba. Přijde mi trochu slabší, než jiná díla se sibiřskou tematikou, ale i tak stojí za to přečíst. První část Bílý hřebec je soubor tří povídek, které jsou odlišné, ale nakonec propojené. Nejlepší asi ta první o boji hřebce a o obnovení vztahu manželů. Druhá část knihy je další Kozákovo kniha z oblasti východní Sibiře. Krásný milostný příběh v nedotčené přírodě. Každý by chtěl najít tu svou .... Narinu.

2 24.01.2021

Tak tohle bylo něco úplně jiného než Austrálie, která mě trochu zklamala. Vlastní zkušenosti z cest umě Kořenský doplňuje ukázkami z jiných, do té doby známých cestopisů. Za toto dík, protože mě tím navedl na další knihy, které bych si s radostí přečetl. Autor tu po Asii vykonává pomyslné kolečko od Sibiře až do Malé Asie. Některé kapitoly především o Číně, Japonsku a hlavně Indii byly tak zajímavé, že jsem se rozhodl si dělat výpisky. Tím ta četba byla o hodně zdlouhavější, ale tohle vůbec nevadilo, ba naopak. Bylo pro mě zážitkem seznamovat se zvyky a místy z dob, kdy bylo ještě co objevovat a cestovatelství bylo vlastně takovým jedním nekonečným dobrodružstvím. Je zajímavé, že kniha byla určena mládeži, jelikož dnes by to bylo spíše pro dospělé čtenáře. Krásné ilustrace doplňují velmi obohacující text.

1 07.07.2023