Antoramix komentáře u knih

Když člověk čte 5 knih najednou, tak to trochu trvá, ale nakonec s radostí dočteno. Krásné čtení o lovech a přírodě. Luskač tu vystupuje jako neohrožený lovec, co skolí vše, co mručí, mňouká, vyje, plave a dokonce i mluví. Nepsal jsem tohle už někdy náhodou ? Ano. Pro mě trochu zklamání z první poloviny, kdy to je vlastně kniha Zelený ráj a některé příběhy byly i v knize Lovci veliké země. Takže jsem bohužel něco četl už potřetí. Druhá polovina o dobrodružstvích ze Střední Asie, či Kavkazu byla pro mě novinkou a to velmi poutavou. Když opomeneme ty prosovětské texty, kde je opěvována i Leninova lidskost a přínos bolševismu, tak Luskač nikdy nezklame. Pro milovníky přírody jasná volba.

19.04.2024

Tak tohle bylo něco úplně jiného než Austrálie, která mě trochu zklamala. Vlastní zkušenosti z cest umě Kořenský doplňuje ukázkami z jiných, do té doby známých cestopisů. Za toto dík, protože mě tím navedl na další knihy, které bych si s radostí přečetl. Autor tu po Asii vykonává pomyslné kolečko od Sibiře až do Malé Asie. Některé kapitoly především o Číně, Japonsku a hlavně Indii byly tak zajímavé, že jsem se rozhodl si dělat výpisky. Tím ta četba byla o hodně zdlouhavější, ale tohle vůbec nevadilo, ba naopak. Bylo pro mě zážitkem seznamovat se zvyky a místy z dob, kdy bylo ještě co objevovat a cestovatelství bylo vlastně takovým jedním nekonečným dobrodružstvím. Je zajímavé, že kniha byla určena mládeži, jelikož dnes by to bylo spíše pro dospělé čtenáře. Krásné ilustrace doplňují velmi obohacující text.

1 07.07.2023

Miluji, když se v zimě procházím zasněženým tichým lesem. Miluji, když se na jaře vše rozpučí a potoky zurčí množstvím vody. Miluji, když se v létě procházíte pod zelenou klenbou a trochu se ochladíte ve stínu lesa. Miluji, když na podzim vše hraje barvami, či je vše tajemné a zahalené mlhou. Les mi přirostl k srdci a já jsem tak mnoho věci vytušil, nebo si na ně přišel sám. Díky knize mi ale konečně vše do sebe zapadlo jak skládačka. Dokonce bylo pro mě i mnoho věcí nových. Proč jsem takovou knihu nečetl už dřív ? Asi prostě nadešel ten správný čas teprve teď. Děkuji, že jsem mohl objevit i tento typ literatury a že toulky přírodou teď budou mít ještě o hodně hlubší rozměr.

25 01.03.2023

Když jsem do své čtenářské bubliny pustil úplně jiný žánr než preferuji, nečekal jsem, že na mě 1984 tak hodně zapůsobí. Byl jsem prostě nadšen, takže Farma zvířat byla hned další volba. Orwell tu bajkovým způsobem sice nezatracuje komunismus, ale poukazuje na hrůznost stalinismu a vlastně jakéhokoliv totalitního systému. Tolik paralel s historií, ale i současností je šokující a zarážející zároveň. Orwell je prostě génius a ta jeho nadčasovost je až neuvěřitelná. Ideály rovnosti, volnosti a bratrství vždy směřují k tomu, že revoluce nakonec sežere své děti.

28 17.01.2023

Obvykle čtu naprosto jiný druh literatury, takže jsem byl v očekávání spíše skeptický. Tohle mě ale nadchlo. To, že se ke knize v mysli stále vracíte znamená, že dílo naprosto zasáhlo svůj cíl. Obdivuji, že autor dokázal v roce 1948 předpovědět některé věci a že dokázal dokonale popsat obludnost a hrůznost totalitních systémů. Je zarážející, jak se některé věci v historii opakují. Se spojitostí se současností je to až mrazící. Děkuji, že už patřím mezi zasvěcené a že jsem dílo mohl zažít. Budu se těšit i na Farmu zvířat...snad nebudu anulován :-).

20 12.01.2023

Kniha je vlastně takovým doplněním velkého cestopisného eposu H.M. Stanleyho o expedici za záchranou Emina Paši. Dílo je z pera jednoho z důstojníků této výpravy A.J.M. Jephsona a pojednává jen o úseku, kdy se výprava rozdělila na dvě části. Stanley vyrazil vyzvednout zadní voj a Jephson směřoval za Eminem Pašou připravit jeho lid na odchod z odříznuté provincie Aequatorie. Kniha je ze začátku velmi čtivá až si čtenář může povzdechnout, proč Jephson nepopsal celou výpravu. Hlavně část o životě kmene Bariů je opravdu velmi zajímavá. To vše ale končí vzpourou a zajetím. Pak už to tak čtivé není. Množství jmen důstojníků, rozklad provincie a vězení o tom je velká část knihy. Všechny tyto strastí nakonec končí až po devíti měsících, kdy se opět Jephson a Stanley setkají. Sám autor sebe nazývá eministou, proto je zajímavé jeho závěrečné prozření nad osobností Emina Paši. Součástí knihy je podrobná mapa a faksimile dopisu Mahdího Eminovi. Dopis je samozřejmě v arabštině, takže by mě zajímalo, kdo si ho ze čtenářů mohl vůbec přečíst. Za pomoci google překladače to trochu šlo, ale i ten měl problém. Kniha se dá číst samostatně, ale pro pochopení souvislostí ji doporučuji číst až po Stanleyho cestopisu.

04.12.2022

Osobně mě kniha hodně bavila, takže by si zasloužila asi lepší hodnocení, jenže ono to je celé poskládané, jak když pejsek s kočičkou vařili dort. Cokoliv, co autora napadlo v souvislosti s Austrálií, tak to tam vložil, aniž by to vše mělo nějaký řád. Nejvíce je to patrno u obrázků, které třeba vůbec nesouvisí s textem a když ano, tak je na ně zpětně odkazováno. Také je tu hodně vyobrazení novozélandských Maorů, přitom v knize o nich prakticky nic není. Do poloviny je to jen o objevování a prozkoumávání tohoto nejmenšího kontinentu. Pak už je to čím dál tím čtivější a zajímavější. Především vlastní zkušenosti Kořenského, či slavného českého cestovatele Čeňka Paclta jsou opravdu zajímavé. Bavilo mě se seznamovat s místními endemity a zjišťovat, co vůbec to jejich staročeské označení znamenalo. Někdy jsem soudobý český ekvivalent ani nenašel. Překvapilo mě, jak velké množství zvířat muselo zahynout při výzkumech určitého druhu, či že ke konci 19. století byl zvláštní klokaní úřad starající se o masové vybití klokanů. Kniha je zábavná a poučná především. Sice je určena mládeži, ale někdy to ani není znát. Už teď se těším na další setkání s touto ikonou českého cestovatelství. Těším se, jak s ním objevím neznámé kraje, zvyky, slova, národy, dobrodružství a o tom všem ty knihy Kořenského vlastně jsou.

1 13.09.2022

V antikvariátech je to cennost, ale i tak se mi podařila sehnat. Od Arseňjeva jsem četl již Tajgou a Stopaře Děrzu Uzalu, což je této knize velmi podobné. Cestujete s výpravou po neprobádaných krajích Ussurijského kraje a seznamujete se snad se všemi říčkami a řekami, geologickou stavbou a místní faunou a flórou. To je ta méně zábavná část, ale popisy národů zde žijících jsou naopak velmi zajímavé. Oproti již zmíněným dílům je tu věnováno více prostoru čínským a korejským osadníkům, či původním Tazům a Udehejcům. K expedicím se přidal goldský stopař Děrzu, jehož láska k přírodě a znalosti o ní nadchnou každého čtenáře. Přátelství s autorem a jejich vzájemná symbióza se nesou celým románem. Na cestopis navazuje Děrzu Uzala v němž jsou některé části právě z této knihy. Pro milovníky přírody a tajgy obzvláště je to dobrá volba. Každý den zažíváte nějaká dobrodružství, bojujete s nástrahy nedotknutého pralesa a strádáte při dlouhých výpravách. V roce 2021 vyšla v nakladatelství Triton nová verze i s krásnými ilustracemi.

3 11.08.2022

Poslední díl velkého cestopisného eposu od H.M. Stanleyho o záchranné výpravě za Eminem pašou. Začátek knihy pokračuje ve stejné linii předchozích dílů a to až precizní detailností. Jen, co se se výprava konečně hne směrem k východnímu pobřeží Afriky, tak je popis méně obsáhlý a tím čtivější. Možná Stanley spěchal s ukončením knihy, což ale těžko soudit. Pro mě jako geografa bylo zážitkem studovat staré mapy Afriky v jedné z kapitol a také část o pohoří Ruwenzori byla velmi zajímavá. Několik měsíců četby všech dílů konečně dospělo do cíle a to stejně jak celá výprava. Překvapila mě velká ochota Němců vůči celé výpravě a jejich až idylická pomoc v posledních fázích této expedice. Knihu doplňují opět nádherné rytiny a mapa tentokráte Aequatorie. Na konci je mnoho dodatků, které opět detailně doplňují celý obraz o této slavné expedici. Mé lepší hodnocení je možná z nostalgie, že to vše již končí. Projít si celou výpravu po ještě plně nedotknuté Africe bylo zážitkem a budu na ní rád vzpomínat. I když je osoba Stanleyho díky jeho působení v Kongu rozporuplná, tak za jeho přínos na poli "zeměvědném" mu vzdávám hold. Díky sire, bylo pro mě čest se s vámi díky četbě setkat.

1 12.07.2022

Druhý díl pojednávající o záchranné expedici za vyhledáním Emina paši, guvernéra egyptské provincie Aeqatorie. Stanleyho charakteristická detailnost zde dosahuje přímo obludných rozměrů. Dočtete se na několika stránkách o tom, jak rostou plodiny u pevnosti Bodo. Seznámíte se podrobně snad s každým úmrtím při návratu po vyzvednutí zadního voje. Pomyslnou třešničkou na dortu je jakákoliv korespondence, či písemná sdělení důstojníků, která jsou tu psána miniaturním písmem, takže tím je díl mnohonásobně obsáhlejší. A to tu máme na závěr ještě přílohy z deníků, či depeší mezi důstojníky zadního voje. Kniha má opět nádherné ilustrace a velmi podrobnou mapu. Když se zaměříme na obsah, tak je díl jen o setkání s Eminem, o cestě za vyzvednutím zadního voje a o přípravách na odchod z Aeqatorie. Kapitola o životě v pralese a o domorodcích je zatím nejlepší částí kterou jsem od Stanleyho kdy četl. Bohužel je to jen ojedinělé intermezzo v obsáhlém expedičním deníku. Je až neuvěřitelné, jaká blamáž postihla zadní voj. Je jen škoda, že tu nejsou popsány hrůznosti, které důstojníci tohoto voje a to především major Bartellot prováděli svému mužstvu. Je také přímo šokující, že vyzvednutí zadního voje a návrat trvalo 9 měsíců. Díl končí neschopností Emina zvládat vedení provincie a rozhodnout se, kdy a jestli vůbec Aeqatorii opustit. Všem natěšeným čtenářům doporučuji mačetu a hrr na prosekání se záplavou slov.

1 19.04.2022

Do poloviny knihy je to o tom, jak autorka přijíždí do Nigérie, kde se seznamuje s místním prostředím a s rostoucí mocí a krutostí islámské sekty Boko Haram. Pak se setká s mladou nigerijskou dívkou Patience Ibrahim, jejíž srdcervoucí příběh se nám zde snaží převyprávět. To, co hlavní hrdinka zažila, je až neuvěřitelné. Několikráte měla štěstí v krutém neštěstí, čímž ale nesnižuji její prožité hrůzy. Od úprku do Kamerunu je to pro mě opravdu šílené. V době války na Ukrajině se mi některé části nečetli dobře. Díky četbě si chcete odpočinout od strastí a v mysli si najít něco příjemného a ne si lidské krutosti prožívat i v knihách. Měli bychom se radovat ze svých rodin, přátel, z toho, že je u nás mír. Žít každý okamžik a užívat si sebemenších radosti. Snad to zažije i Patience a snad to budeme prožívat i my všichni. To nám přeji.

2 22.03.2022

Malý rodokapsový cestopis z pera světoznámého objevitele Davida Livingstona, jehož cena v antikvariátech není vůbec malá. Důvodem je fakt, že se jedná jen o jedno dílo, které v češtině na našem území vyšlo. Jelikož mám za sebou již 5 knih H.M. Stanleyiho, Livingstonova současníka, lze srovnávat. Ač oba objevovali Afriku a dokonce Stanley Livingstona hledal, rozdíl v čtivosti je značný. Stanley je zbytečně podrobný a snaží se z novinářského hlediska neopomenout žádný detail. Naopak Livingstone zajímavě popisuje život domorodců, jejich zvyky a do toho vnáší i své pocity. Jeho křesťanská láska k lidem a všemu živému je patrná i zde. Popis lovu slonice se slůnětem zasáhl nejen Livingstona, ale přiznám se i mě. Úžasná je část u Viktoriiných vodopádů, že vám připadá, že ta mlha z dopadající vody je snad i kolem vás. Krásně se čte o místech plných zvěře a místech, která moderní civilizace ještě nezasáhla. Byl to ráj a my se můžeme jen zasnít a s Livingstonem tam u těch domorodých ohňů ten jeho příběh zažít.

1 13.03.2022

Třetí deník z Cookovo poslední výpravy začíná hodně nezvykle a to jeho smrtí na Havaji. Proč je to na začátku je nepochopitelné, možná ať si v dalším textu čtenář uvědomí, jak velkou osobností James Cook byl a jak velkou ztrátou to pro jeho dobu bylo. Oproti druhému deníku mi přijde chudší a ani latinské citáty tu nejsou. Lze zase těžko soudit, jestli to je překladatelem, či Cookem samotným. Opět tu navštívíte již známé kraje a to Tahiti především, ale i nové, jež dychtily po objevení a probádání. Velká část je věnována pobytu na Tonze, což jsem četl v době, kdy vulkán toto souostroví totálně zdecimoval. Smutné. Jak už jsem psal u jiných deníků, nejlepší je si googlit ta místa, která Cook navštívil a tak je vlastně objevujete i s ním, což je ten největší dar jeho deníků. Po přečtení všech zápisů z jeho výprav musím konstatovat, že to byla velká osobnost, přísná, spravedlivá, mírumilovná, nezdolná...osobnost hodná obdivu.

1 07.02.2022

Kdybych nečetl Duch tajgy a neshlédl ten krátký film, na něhož je v knize odkaz, tak bych byl asi zmaten, kde to vůbec jsem a kdo jsou všechny ty postavy. Citelně tu opět chybí mapa a oproti Duchu tajgy i fotografie reálných postav. Boukal se po 20ti letech vrátil do míst, kde poznával život a tradice místních Mansů. Tentokráte tu najde jen prázdnotu a všude přítomný stín smrti. Mansové totiž prakticky vymizeli z přírodního prostředí. Celý román tak pojímá jako sdělení světu o tomto trudném osudu pelymských Mansů. To vše je čtenářům předkládáno na skutečném příběhu lovce Saši. Ač jsem úvodu ve vězení moc nevěřil, tak zbytek je krásnou, leč velmi smutnou, vzpomínkou na všechny "jeho" blízké Mansi.Tome... Saša by ti poděkoval a byl by ti neskutečně vděčný. Přespat sám v těch opuštěných domech musela být teda velká odvaha.

2 31.01.2022

První díl, pojednávající o poslední expedici velkého objevitele H. M. Stanleyho. Cílem výpravy byla záchrana guvernéra Aequatorie Emina paši, jenž díky Mahdího povstání byl odříznut od Egypta, jemuž toto území patřilo. Tímto nelehkým úkolem byl pověřen právě Stanley a kdo zná jeho díla, tak nelehká je i četba. Dílo je tak podrobné, že vám neunikne opravdu ani sebemenší detail. Ač měl Stanley s touto částí Afriky zkušenosti a měl snad nejlépe vybavenou výpravu ze všech jeho předešlých expedicí, tak od poloviny knihy zažíváte se všemi účastníky opravdové peklo. Nemoci, bojovné kmeny a hlavně nedostatek potravy totálně decimují jeho výpravu. Když si ale na Stanleyho zvyknete a navnadíte na něj svou mysl, tak ty všechny svízele zažíváte s ním, že vám snad ani nevadí, že po tak dlouhé četbě jste teprve na konci 1. dílu. Kniha má nádherné rytiny i s portréty účastníků. Součástí svazku je i podrobná mapa celé expedice, i když v angličtině. První část končí nalezením místa pro výstavbu pevnosti Bodo.

2 17.01.2022

Dechberoucí skutečný příběh Somálky Samii Yusuf Omar, která svým během chce osvobodit Somálsko od hrůzy války. Kniha se vám dostane tak do mysli, že si připadáte, že v té burce snad běžíte i vy sami. Zážitkem byl olympijský závod v Pekingu a to nejen popisem, ale i tím, že si na internetu můžete najít jak Samiu v průvodu, tak i její běh. Od chvíle, kdy se se Samiou vydáte na "Cestu" , je to velmi skličující. Můžeme se na migraci dívat z různých pohledů, ale to, co někteří při své pouti za vysněným snem zažijí a proč to dělají, odsuzovat prostě nemůžeme. Kniha je inspirující a obohacující zároveň.

1 01.01.2022

Po prvním deníku světoznámého objevitele jsem byl lehce v rozpacích a mírně zklamán. Prostě stručný lodní deník. Ovšem popis jeho druhé plavby je opravdovým historickým, cestopisným a etnografickým zážitkem. Ač se v úvodu James Cook omlouvá za své nedokonalé literární schopnosti, tak tady to vůbec není potřeba. Deník je čtivý, podrobnější a hlavně velmi zajímavý. Nejvíce se mi líbili průzkumy antarktických vod, což s kvalitou tehdejších lodí musel být obdivuhodný počin. Opět nezklamalo Tahiti se svými kráskami pokleslých mravů, že se těm námořníkům ani nemůžeme divit, že se pokoušeli o dezerce. Zajímavá byla i část věnovaná Vanuatu a jejich obyvatelům. Nejzábavnější na četbě bylo googlení všech objevených míst a ostrovů, i když mají třeba už jiný název. Výhodou této plavby je i fakt, že se cesty zúčastnil malíř William Hodges, takže se na internetu dá najít plno maleb a rytin zobrazující domorodce a krajiny, které James Cook na této výpravě navštívil. To celé vytváří zážitek, že si chvíli připadáte, že na těch krásných místech jste také a objevujete je přímo s Jamesem Cookem.

3 09.11.2021

Pokračování malého sešitového vydání života Davida Livingstona. V druhém díle se seznámíme se závěrečnou fází života tohoto světoznámého cestovatele. Těžký terén během expedice a Livingstonova dobrosrdečnost způsobí, že ho prakticky opustí celý jeho doprovod. Na pokraji sil se dokáže dostat do Udžiži, kde pak dojde ke slavnému setkání se Stanleyim. Ač je tu většina textu z knihy " Jak jsem našel Livingstona", tak je vybrána opravdu ta nejlepší část, kde je Livingston ukázán jako velký člověk a osobnost hodná obdivu. A toto je hlavní poselství čtenářům jak tohoto svazku, tak i celého díla.

2 16.10.2021

Malý sešitový svazek pojednávající o prvních fázích života světoznámého cestovatele Davida Livingstona. Ukazuje tu Livingstona nejen jako objevitele a misionáře, ale hlavně jako člověka šířícího křesťanskou lásku a bojujícího proti ohavnému otrokářství. Jeho pomoc africkým domorodcům je sice obdivuhodná, ale několikráte zasáhla jeho rodinu a to dost citelně. Překvapili mě hrůzné činy Búrů vůči domorodcům, jelikož ze znalostí o búrské válce jsem byl vždy na jejich straně. Známé koncentrační tábory Britů vůči Búrům si bohužel nic nezadají s krutostí Búrů vůči "tuzemcům". První díl konči konstatováním, že ještě bohužel nenastal čas na konec otrokářství, ale i tak je potřeba s ním bojovat.

1 14.10.2021

Těžko hodnotit, jelikož je to námořní deník. Pokaždé tam tedy musí být informace o síle a směru větru a i některé dny jsou velmi stručné a nezajímavé. Naopak to, co vás cestovatelsky obohatí, jsou setkání s domorodci a popis jejich kultur a způsobu žití. Ani se nelze divit, že se mu někteří členové posádky pokusili desertovat za pohlednými tahiťankami. Ovšem trest, a to za jakýkoliv prohřešek, byl vždy velmi přísný. Holt kázeň musí být. Návrat do Anglie pak byl díky úplavici genocidou posádky. Další jeho deníky jsou rozepsány podrobně, takže tady je to tak trochu odbyté, možná i překladatelem. Kde je třeba smrt Tupií ? Některé části jsou prostě vynechané, což je škoda.

3 12.10.2021