Antoramix komentáře u knih

Po přečtení Temnou pevninou od stejného autora se mi ze začátku zdálo, že tady snad čtu jiného Stanleyho. Zajímavé byly ty přípravy expedice a i to, že vůbec než vyrazil do Afriky, musel absolvovat pro Herald ještě jiné cesty. Pak byla ale četba svízelná, jako výprava sama. Prostě se někam složitě jde a podrobně se to místními názvy popíše. Výprava se tu setkává vždy s nějakým kmenem a jeho náčelníkem ( tady překládají jako sultán ) a tomu se zaplatí látkou za průchod. Od války s Mirambem do nalezení Livingstona je to ale čtivé i napínavé. Četl jsem vydání z roku 1912, jenž je dvoudílné, a tady musím konstatovat, že druhou část si pro sebe naprosto ukradl Livingstone. Obdivujete zarputilost a nezdolnou vůli obou cestovatelů, ale Livingstone k tomu přidává křesťanskou lásku , pochopení a duševní moudro. Byla to velká osobnost a je smutno, že ho nakonec touha stůj, co stůj, objevit pramen Nilu, dohnala až ke smrti. Končím komentář slavnou větou: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se", i když tady přeloženou trochu jinak. Kniha je spíš pro milovníky cestopisů a i když nepatří k těm nejlepším, tak ponořit se v mysli do doby, kdy bylo co objevovat, za to stojí.

1 10.10.2021

Po přečtení Temnou pevninou od stejného autora se mi ze začátku zdálo, že tady snad čtu jiného Stanleyho. Zajímavé byly ty přípravy expedice a i to, že vůbec než vyrazil do Afriky, musel absolvovat pro Herald ještě jiné cesty. Pak byla ale četba svízelná, jako výprava sama. Prostě se někam složitě jde a podrobně se to místními názvy popíše. Výprava se tu vždy setkává s nějakým kmenem a jeho náčelníkem ( tady překládají jako sultán ) a tomu se zaplatí látkou za průchod. Od války s Mirambem do nalezení Livingstona je to ale čtivé i napínavé. Vydání z roku 1912 je dvoudílné a tady musím konstatovat, že druhou část si pro sebe naprosto ukradl Livingstone. Obdivujete zarputilost a nezdolnou vůli obou cestovatelů, ale Livingstone k tomu přidává křesťanskou lásku , pochopení a duševní moudro. Byla to velká osobnost a je smutno, že ho nakonec touha stůj, co stůj, objevit pramen Nilu, dohnala až ke smrti. Končím komentář slavnou větou: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se", i když tady přeloženou trochu jinak. Kniha je spíš pro milovníky cestopisů a i když nepatří k těm nejlepším, tak ponořit se v mysli do doby, kdy bylo co objevovat, za to stojí.

1 10.10.2021

Dalo by se říci klasická "Luskačovina". Sám autor, jako Rudolf Rudolfovič, lovec bez bázně a hany, tu loví vše, co se dá a to především šelmy. Dokonce i tygra v Turkménistánu tu skolil. Opěvuje tu svou milovanou Karélii a Valdajsko a zažívá až neuvěřitelné příběhy a to doslova. Samozřejmě se musí pochválit Sovětský svaz a úžasný přínos bolševismu. Potud by to bylo v pořádku, přece jen některé příběhy jsou velmi poutavé a čtivé, ale co ty části věnované kolchozníkům ? Proč v knize o lovech musíme číst, jak jsou kulaci zlí a nebo, jak všichni s radostí nacvičují divadlo od Gogola ? Tohle fakt ne. Hon na záškodníky už byl v knize Zelený ráj, kde to byli ale trestanci a poslední příběh o nálezu mamuta je ještě více rozveden v pozdějším díle Závoj zeleného ticha.

22.09.2021

Mé druhé setkání s Bajkovem a po přečtení musím konstatovat bohužel poslední. Více knih na našem území totiž nevyšlo. Velký Van se mi líbil, tak jsem byl zvědav, jaké bude i toto dílo. Tajga šumí je soubor příběhů z Mandžurie, které buď sám autor zažil, nebo ten příběh někde slyšel. Kapitoly jsou pro mě velmi čtivé a ani ne tak dlouhé. Hltal jsem každý řádek a moc jsem si to užíval. Není to sice nějaký literární skvost, ale kniha by měla především bavit a to se mi zde stalo v plné míře. S Bajkovem procházíte nedotčenou tajgu a setkáváte se všemi možnými nástrahami, či krásami této drsné přírody. Skoro v každé kapitole je cítit nádech smutku nad tím, jak civilizace ničí nedotknutý prales a to jsme podotýkám ve většině příběhů před 1. světovou válkou. Jak to asi musí vypadat teď, radši ani nedomyslet. Kniha je bohužel bez ilustrací. Zajímavostí je, že vyšla v Protektorátu a přitom se jedná o ruského autora. Buď nevadilo to, že ještě Němci nenapadli SSSR, nebo že Bajkov je představitelem carského Ruska a před sověty radši uprchl.

3 01.09.2021

Podařilo se mi sehnat nesehnatelné a to první vydání z roku 1934. Ilustrace nejsou nějak světoborné a kniha je také zkrácenou verzí celého díla. Byla to má 10 kniha o tajze a druhá v pořadí od Arseňjeva, takže to značně ovlivňuje mé celkové hodnocení. Je to velmi podobné knize Tajgou od stejného autora, jen tu není tolik popisů řek, podloží, fauny a flóry. Velký rozdíl je hlavně v postavě goldského stopaře Děrsu Uzaly, který v Tajze nebyl. Jejich vzájemné hluboké přátelství s autorem dává dílu úplně jiný rozměr. Děrsova láska k přírodě a životu v ní se musí líbit každému milovníku přírody. Přiznejme si, že ten kdo miluje les a hory, se někdy musí cítit jako Uzala, když nějaký čas žil "uvězněný" v Chabarovsku. Sokol chce létat, nemůže být spoután městem. Ta touha být volný a procházet se nedotčenou přírodou to miluji a někdy v sobě nacházím toho malého, ale duchem velkého Golda...možná jako někteří z vás. Závěr jsem tušil, ale stejně mě dojal. Na konci hezké mapky.
Chvilku si od Děrsu Uzaly dám pauzu a pak se chystám číst od Arseňjeva Horký dech tajgy, který by měl být celým románem Děrsu Uzala. Tak uvidím, jaký bude rozdíl.

9 26.08.2021

Získat a přečíst si cestopis z pera ikony českého olympismu a etiky Guth - Jarkovského, tak to bylo velké lákadlo. Cestopis pojednává o autorově cestě do Alžírska v době, kdy již přes 60 let byl Alžír francouzskou kolonií. Stará čeština už tu není tak květnatá, ale neznámých staročeských slov je požehnaně. Také bylo asi v té době obvyklé, že kde kdo uměl francouzsky, takže i dost francouzských slov tu je bez překladu. Bohužel část věnovaná městu Alžír a v poslední kapitole městu Oran, je spíše turistickým průvodcem. Naopak stránky věnované městu Konstantine a cestě kolem Sahary mě nadchli. Město je krásné i v současnosti a ty příběhy o beyovi byly opravdu zajímavé. Vyzdvihování přínosu kolonialismu nad "línými" Araby by dnes neprošlo, ale v té době to tak asi bylo. Nakonec celkově spokojenost i s pěknými ilustracemi Viktora Olivy.

1 21.08.2021

Cestopis z pera ženy cestovatelky je opravdovou raritou na 19. století. Anna Brasseyová se svou rodinou obeplula na výletní lodi Sunbeam celý svět. Svět koloniálních velmocí, nedotčené přírody a velkých kulturních rozdílů. Zajímavé bylo, že mnoho výletů a dobrodružství zažila i se svými dětmi. Postavení jejího muže Toma jim umožnilo být všude vítáni a zváni, takže díky množství darů byla loď na konci vetešnickým krámkem a Noemovou archou zároveň. Čeština je květnatější více než obvykle a tak to místy není lehké čtení. Přece jen je to deník, proto i dny, kdy se nic nedělo, nejsou tak zajímavé. Nejhezčí jsou části věnované Tahiti a Havaji, kde by chtěl žít snad každý a to nejen v té době. Poutavý byl i popis plavby Magalhaesovým průlivem. Kniha je doplněna krásnými rytinami a pěknou mapou. Knihu vlastním kompletní, takže žádný dopis Toma na konci jsem nenašel a asi tam ani není.

1 13.08.2021

Dílo psané květnatou starou češtinou pojednává o jedné z největších objevných expedicí rozporuplného dobrodruha H.M. Stanleyho. Při své druhé objevné cestě prošel střední Afriku od Zanzibaru až k moři po nebezpečné řece Kongo. Velmi se mi líbila část na dvoře bugandského císaře Mutesi I., kde byly i části věnované životu a historii Bugandy. Neuvěřitelné bylo sledovat množství svízelů, které cestu provázelo - nemoci, útrapy přírodní, nebezpečné peřeje a neustále boje s domorodci. Velmi zajímavé je číst o množstvích národů, kmenů, králů a kultur, které jsou často i kanibalistické. Obdivuhodná byla až buldočí zarputilost Stanleyho, který stůj, co stůj, chtěl svůj velký geografický průzkum dokončit. Místy to není jednoduché čtení, jelikož cestopisy této doby se snaží být velmi podrobné na místopis. Nádherné rytinové ilustrace jsou nesmyslně řazeny jak po textu a to hodné daleko, tak i před něj, takže se neustále u nich listuje. Součástí díla jsou i 2 krásné mapy cesty. Ač je v úvodu označeno, že se jedná o I. díl, tak je to I. díl jen cestopisné edice. Dílo je kompletní a Malým zkráceno o nepodstatné části cesty. Za mě je četba historickým, etnickým i geografickým zážitkem.

1 27.07.2021

Dílo psané květnatou starou češtinou pojednává o jedné z největších objevných expedicí rozporuplného dobrodruha H.M. Stanleyho. Při své druhé objevné cestě prošel střední Afriku od Zanzibaru až k moři po nebezpečné řece Kongo. Velmi se mi líbila část na dvoře bugandského císaře Mutesi I., kde byly i části věnované životu a historii Bugandy. Neuvěřitelné bylo sledovat množství svízelů, které cestu provázelo - nemoci, útrapy přírodní, nebezpečné peřeje a neustále boje s domorodci. Velmi zajímavé je číst o množstvích národů, kmenů, králů a kultur, které jsou často i kanibalistické. Obdivuhodná byla až buldočí zarputilost Stanleyho, který stůj, co stůj, chtěl svůj velký geografický průzkum dokončit. Místy to není jednoduché čtení, jelikož cestopisy této doby se snaží být velmi podrobné na místopis. Nádherné rytinové ilustrace jsou nesmyslně řazeny jak po textu a to hodné daleko, tak i před něj, takže se neustále u nich listuje. Součástí díla jsou i 2 krásné mapy cesty. Ač je v úvodu označeno, že se jedná o I. díl, tak je to I. díl jen cestopisné edice. Dílo je kompletní a Malým zkráceno o nepodstatné části cesty. Za mě je četba historickým, etnickým i geografickým zážitkem.

1 27.07.2021

Krásná kniha o životě mandžuského tygra, z kterého vyroste pro Číňany legendární Duch hor - Velký Van. Tygr se stane opravdovým vládcem tajgy před kterým se třese i medvěd. Bojí se ho i lovci a hledači žen- šenů až do doby, než přijde ten největší nepřítel - civilizace se vším všudy. Kapitoly jsou krátké a čtivé. Kdo miluje přírodu a tajgu především, nešáhne vedle. Závěr je hodně silný a mě tedy dostal.

22.06.2021

Dostal se mi do rukou svazek, který krásně voněl dýmkovým tabákem. Tato kniha je ideální na to si sednout do křesla a pozvolna číst a třeba i u toho tu dýmku pokuřovat. Ač se díky rozměrům, velikosti písma a obrázkům zdá, že je to dětská knížka, tak není. Autor se snaží najít krásy života v žití v přírodě na Dálném východě u pobřeží Pacifiku. Hledá nejen žen-šen, ale i sám sebe. Kniha by se dala přečíst za den, ale tady by to asi byla škoda. Potřebujete trochu čas se na Prišvina naladit a tu cestu smyslu života tu s ním pozvolna projít.

29.05.2021

Mám rád knihy z tajgy, takže Arseněv musel být další v pořadí. Kdo má rád tento kraj, tak si knihu moc užije. Nejzajímavější jsou části věnované místním národům, které ještě v období před a po 1. sv. válce relativně hojně osidlovali toto území. Dnes už jsou z nich jen střípky opité alkoholem. Byla to doba, kdy tu tygr ještě běžně pobíhal a les byl opravdovým pralesem. Není to ale místy lehké čtení, jelikož Arseněv popisuje až zbytečně podrobně, takže znáte všechny potoky, říčky, geologická podloží, rostliny a každý mys i zálivek u pobřeží. Velmi nápomocná je tak pěkná mapa na konci knihy, i když jsou v ní chyby - poslední cesta vedla do Chabarovska, ne opačným směrem. Když knihu čtete po částech a nebude vám vadit, že to nějaký čas potrvá, tak pro milovníky drsné přírody to je jasná volba.

3 09.05.2021

Tady byl zážitek už držet v ruce tu brožovanou knihu z roku 1915 s pěknou mapou na obálce. Havlasa tu květnatou starou češtinou krásně popisuje cestu kolem světa se svou americkou manželkou. Je neuvěřitelné, jak krásné fotografie dokázal pořídit s fotoaparátem té doby. Nejpopisnější, ale i nejhezčí, jsou části věnované Tahiti a Japonsku, kde pár strávil nejdelší čas. U Japonska mě překvapila kritičnost a také fakt, že autor dokázal předpovědět válku s USA o Tichomoří, i když ještě ani nezačala první světová válka. Je obdivuhodné, že s manželkou dokázali strávit několik dní v tahitské džungli a i přespat venku v amerických horách, i když měli normální vycházkové oblečení. Je lehce smutno, že tehdá ještě byla místa toliko člověkem nezasažená, což už teď prakticky není. Balzámem na duši je číst o krajích a koloniích, která už sice dávno nejsou, ale vy můžete tak krásně o nich snít a s Havlasou tam vlastně i být.

1 20.04.2021

Mé druhé setkání s Luskačem a nelituji. Krásná kniha o lovech v Karélii a Valdaji. Libí se mi, že tu jsou i zajímavosti ze života zvířat a že překvapivě na Luskače není tolik prosovětského textu. Autor, jako slavný hrdina Rudolf Rudolfovič, tu loví vše, co skáče, běhá, lítá, vyje, mručí, mňouká, plave a plácá ploutvemi. Dokonce loví i trestance a záškodníky. Vím, že to je kniha o lovu, ale toho zabíjení je přece jen až moc. Přistihl jsem se, že jsem několikrát radši fandil té zvěři. Smutné je, že lovecké vášni neunikl ani los v době hájení. Za to snížené hodnocení, jinak krásné čtení.

2 02.03.2021

Kniha o "sjíždění" řeky a to hodně neobvyklým způsobem. Při plavbě autor popisuje velmi podrobně krajinu a vzpomíná na to, co se mu při jeho toulkách jižními krajinami SSSR přihodilo. Název knihy by měl být spíše Vzpomínky s řekou, jelikož horským dobrodružstvím je věnováno více prostoru. Bohužel chvílemi je kniha spíš učebnicí biologie a zdržuje při četbě neustálé googlení, když chcete zjistit, jak která ta rostlina a živočich vlastně vypadají. Od poloviny, ale kniha dostane spád a při putování za tygrem a především levhartem si opravdu užíváte surovost té nádherné přírody, až je vám smutno, že tam nemůžete být s ním.

25.02.2021

Krásné čtení ve staré češtině - ssát, musulmani, mohamedáni a ten slovosled vět. Autor seznamuje především mladé čtenáře s místy, která navštívil při svých cestách z dob meziválečných. Navštívíte již neexistující Kočinčínu, britský Singapore a lovce lebek Dajáky. V druhé části knihy pak objevíte krásy tajuplné tajgy a jejich národů. Knihu čtete jedním dechem a najednou konec. Překrásné ilustrace.

1 19.02.2021

Mám rád knihy o tajze, takže tuto novinku jsem přivítal s radostí. Národ Mansů jsem neznal, takže jsem se těšil, že něco zjistím o jejich kultuře a zvycích. Skutečnost je však velmi smutná. Vymírající národ utápí své útrapy v alkoholu a mizí z přírodního prostředí. Kniha mi ze začátku připadá spíše jak cestopisný deník a mansijských slov je požehnaně, až se člověk ztrácí nejen, kde to vlastně je, ale o čem se vůbec mluví. Kapitoly jsou i krátké. Postupně je kniha více popisnější a čtivější. Asi si autor pamatoval z pozdějších let více. Také bych doporučoval mapu, aby bylo poznat kudy autor putuje. Hezké popisy drsné přírody. Část jsem četl v mrazu na zimním vandru. Takže tematické.

5 15.02.2021

Po přečtení všech Kozákových knih o tajze, byl Luskáč další volba. Oproti Kozákovy není tak popisný v přírodě, ale více se zaměřuje na dobrodružno. Nádherné ilustrace Z.Buriana ve vydání z roku 1969. Líbila se mi i stará čeština, kde si člověk musel hledat, co některá slova vůbec znamenají. Je vidět, že autor je velký sovětofil a dává to hodně znát. Adorace sovětské země a socialistického zřízení je až přehnaná i na tu dobu. Kniha je psána v první osobě, takže čtenář se prakticky stává účastníkem všech dobrodružství. On tu autor ale myslí sebe - Rudolfa Rudolfoviče.
První rybářské příběhy - dá se tomu věřit a poučné pro nerybáře.
Druhý příběh o Kang - mi alias Golúb - jevanech a ženšenu je moc pěkný, ale až moc textu je věnováno oslavě sovětů a ideální lásce.
Třetí o nálezu mamuta a cestě za tajemným údolím - oni mají radost, že to tam stroje zničí. Jinak čtivé. Havran pobavil.
Celkově spokojenost, ale Kozákova tajga zatím vede.

3 06.02.2021

Kozákovo knihy o tajze jsou nádherné, takže toto byla jasná volba. Přijde mi trochu slabší, než jiná díla se sibiřskou tematikou, ale i tak stojí za to přečíst. První část Bílý hřebec je soubor tří povídek, které jsou odlišné, ale nakonec propojené. Nejlepší asi ta první o boji hřebce a o obnovení vztahu manželů. Druhá část knihy je další Kozákovo kniha z oblasti východní Sibiře. Krásný milostný příběh v nedotčené přírodě. Každý by chtěl najít tu svou .... Narinu.

2 24.01.2021

Tuhle knihu jsem objevil náhodně tady v databázi a nelituji. Kozák ,ač zarytý komunista , tak opravdu úžasně popisuje přírodu. Hltáte každý řádek a připadá vám, že ten jelen dýchá přímo u vás. Nejen, že si potom užíváte drsnost zasněženého lesa ( jako letos ), ale máte touhu tu Sibiř navštívit. Snad jen bez toho velkého mrazu. Kniha je souborem jeho dvou knih z jeho loveckých výprav do Sibiře.

7 24.01.2021