anthea komentáře u knih

Velmi pěkně zpracovaný sešitek s přehledným výkladem, jak se modlit růženec, s hezkými obrázky a větičkami k rozjímání ke každému Zdrávasu v desátku.

4 21.05.2013

C. S. Lewis je úžasný. Jeho popisy krajiny jsou snové. Např. Downská planina: "Vezměte několik středně velikých brambor a položte je (pouze v jedné vrstvě) na plochou cínovou pánev. Zasypejte je hlínou, ale jen tak, aby zmizely brambory, ne jejich obrysy; štěrbiny mezi nimi budou proláklinami země. Nyní vše zvětšujte tak dlouho, až budou trhliny tak velké, že pojmou potok a změť stromů. A teď, kvůli zbarvení, zaměňte hnědou hlínu za kostkovaný vzorek políček, malých políček (každé má jen pár akrů) s jejich obvyklou různorodostí obilí, trávy a zorané půdy. Teď máte obrázek Downské "planiny" ..."
Svou cestu k víře zde popisuje velmi obsažně a hodně niterně. Sice je mi blízké to jeho filozofování a detailní rozebírání všeho, já jsem také taková, že všechno "pitvám", rozebírám ze všech stran, ale místy mi toho v knize přišlo trošku moc. Možná kdybych s ním o tom mluvila osobně, by to bylo lepší... Myslím, že bychom si rozuměli :-)

Něžně psaná “synovská“ kniha, která člověka podnítí k větší lásce k Panně Marii a k většímu odevzdání se Bohu, našemu Otci. A jako On přišel k nám skrze Marii, tak my máme přicházet k Němu také skrze Ní.

Svatý Pius X. udělil apoštolské požehnání všem, kdo tuto knihu budou číst. Doporučoval ji i papež Benedikt XV. a Jan Pavel II.

4 15.04.2013

Knihu jsem celou nepřečetla, ale nemám dobrý pocit z dávání nějakých návodů (tajemství, jak je to tu označováno), jak si člověk sám určí, co se stane. A hodně mě na tom vadí, že se kniha tváří jako kniha o lásce, ale láska přeci není to, co si sám člověk zařídí a co získá. Musí se přeci taky dávat ze sebe. Láska není jen nějaká přitažlivost srdce.

Benedikt XVI. nás povzbuzuje ve víře a k evangelizaci v tomto Roce víry, který vyhlásil. Vzpomíná zde blahoslaveného Jana Pavla II. a II. vatikánský koncil. Také nám zde připomíná, že víra bez lásky je neplodná a že láska je nejdůležitější. Souhlasím s ním, k čemu je nám hádat se o pravdách víry a nevidět, co druhý potřebuje a jak mu pomoct. Žít víru znamená projevovat lásku všem, Bohu, bližním i sobě (nedostatek sebelásky je také problém). A nakonec nás náš bývalý papež svěřuje pod ochranu Panny Marie, té která byla nazvána „blahoslavená“, neboť „uvěřila“ (Lk 1, 45).

5 25.03.2013

Je velmi dobré, když si člověk přečte, co se různým lidem v životě přihodilo a jak to dopadlo. Někdy se v tom příběhu čtenář najde a může mu to pomoci řešit jeho často zapeklitou situaci a nebo na ni alespoň změnit pohled.

6 25.03.2013

Povídky byly z mého pohledu spíše pro starší děti a mládež. Pro mne, ženu kolem třiceti, už to nemělo to pravé kouzlo dobrodružství.

25.03.2013

Úroveň druhého dílu Ledové společnosti klesla a já už u prvního dílu přemýšlela, jestli vůbec shánět druhý díl. Takže dále nepokračuji. Už mne i přestalo zajímat další pátrání po zrodu zrzavých lidí a zmutované příšery mne vůbec nebraly. Byly tu jen krátké záblesky toho, co by mne zaujalo.

25.03.2013

Modlitba Otčenáš a Zdrávas, Maria jsou nejkrásnější a také nejznámější modlitby na světě. Jistě bude prospěšné se tuto pobožnost pomodlit alespoň jednou za čas, i když člověk nesplní těch denních 12 let, což by ale bylo jistě nejlepší.

2 25.03.2013

Zajímavé, vtipné příhody ze života papežů 20. století. Takové letmé seznámení s jejich náturami, zvyklostmi a taky s tím, co se o nich povídalo. Např. Benediktu XV. se říkalo "drobeček", byl celkem dost malý. Sv. Pius X. byl proti dlouhým kázáním, věděl totiž, že jsou únavná a nikdo je neposlouchá. Říkal, že když kazatel překročí deset minut, dopouští se těžkého hříchu. Janu XXIII. se říkalo Johnnie Walker, protože byl prvním putujícím papežem. A tak dále, a tak dále....

6 24.02.2013

Velmi mile mne překvapilo, že je tato kniha pojatá jinak než Uzdrav mě, Pane. Myslela jsem, že to bude jen rozšíření témat z předchozí knihy, ale bylo zde hodně nových myšlenek. Tato mnohem tlustější brožura je podle mne více pro ty, kdo potřebují spíše uzdravení duše než těla. P. Vella se zde hodně zabývá vnitřním zraněním, které je potřeba uzdravit, jinak bude ovlivňovat náš život stále, nebudeme svobodní a nebudeme moci zcela spolupracovat na Božím plánu. Hlavní cíl této knihy je setkání s Ježíšem, s tím kdo uzdravuje, kdy chce, jak chce a kde chce. My máme prosit o uzdravení, ale zároveň být trpěliví, když nepřichází, protože možná přichází, ale nějak jinak, než jsme si představovali. V každém případě nás jakékoli trápení přibližuje Bohu a už to je vnitřní obrácení, když si pak začínáme upravovat priority v našem životě. Nebo si třeba začneme uvědomovat, že jsme někomu neodpustili nebo že jsme něco neodpustili sobě a nebo začneme vidět, co jsem dělali špatně a neuvědomovali jsme si to. Jak se říká: „Všechno zlé je k něčemu dobré“. U většiny kapitol je na konci modlitba, což je velmi přínosné. Každý si tam najde, co na něj sedí a P. Vella nás vede, abychom to všechno odevzdali Pánu. U čtyř kapitol modlitba nebyla a chyběla mi. Byly to kapitoly pojednávající o působení ďábla, což byly kapitoly spíše informační (ve zkratce: svědectví otce Velly o existenci ďábla, pokušení, posedlost, svázanost, okultismus, satanismus, spiritismus, magie, exorcismus, new age) a tak byla modlitba až u kapitoly Boj proti ďáblu, což byl vlastně jen návod na modlitbu za osvobození. V poslední kapitole nás otec Vella seznamuje se svou vlastní cestou k Bohu, i on potřeboval obrácení, i on nevěděl, co po něm Pán žádá a myslel si, že dělá dost. A tak nás povzbuzuje, abychom našli svou cestu k Ježíšovi, a jak on raději říká, CESTU V JEŽÍŠOVI.

10 15.02.2013

Kniha je zaměřená na duchovní stránku staroegyptského života. Nakonec z toho vychází, že staří Egypťané žili více duchovně než dnešní civilizace, celý jejich život byl zaměřený k Bohu, i když pro něho měli více podob, a na posmrtný život. Je to bezvadná kniha, která vysvětluje nejen systém psaní egyptských hieroglyfů, ale i jejich symbolický význam. Všechno do sebe krásně zapadá a ke všemu je hned obrázek, někdy i přímo detail zkoumané části.

1 14.01.2013

Zdálo se mi to poněkud všechno přehnané. Ani se mi to nechtělo dočíst.

3 03.01.2013

Příběhy jsou velmi krátké, každý pisatel napsal nejdůležitější, zlomové a často velmi dojemné okamžiky svého života.

1 22.11.2012

4 povídky z předválečného a válečného Slezska odehrávající se ve vánočním období.
Předvánoční čas – Krásný příběh o dřevorubci, kterému náhoda podstrčí cizí dítě. Po četbě úryvku z Janova evangelia: „Z jeho hojnosti jsme vzali všichni milost za milost…“ (J 1,16) se rozhodne o něj starat a Pán Bůh se postará, aby na to nebyl sám…
O Danielovi, o vůni růží a o polštářku spokojenosti – Dědovi Danielovi odjede žena na Štědrý den za dcerou, která má brzy rodit.
Hvězda nešťastných – Opuštěný drožkař čeká na Štědrý večer u nádraží na vlak, plánuje pak jít do kostela na půlnoční, ale je mu moc zima a tak si zajde dát kořalku. Bohužel to s ní trochu přežene, a když přijede vlak s pastorem, který potřebuje odvoz, spí na kozlíku a není k probuzení. Pastor si musí na nádraží půjčit kolo a vzkazuje drožkaři, ať takhle do kostela nechodí. Tím ale drožkařova role nekončí, přijíždí vlak s transportem Židů, kde zrovna mladá dívka porodila dítě…
Všechny hlasy světa - O muži, co se chystá na Vánoce domů, ale je poslán nadřízeným na statek, kde nutně potřebují pomoc. Je naštvaný, že nebude mít Vánoce, ale pak pozná, že slavit Ježíšovo narození může všude, že to není jen o stromečku, dárcích a jídle.

22.11.2012

Úžasná brožurka, nic složitého ke čtení, ale krásně srozumitelné a hodnotné pro život. Určeno nejen fyzicky nemocným, ale i lidem s psychickými problémy, lidem se závislostmi, lidem, kteří nedokážou odpouštět, kteří se nedokážou zbavit hněvu nebo kteří nedokážou něco odpustit sobě samému apod.

4 02.11.2012

Lord Byron byl samozřejmě výjimečná osobnost. Kniha je poutavá hlavně těmi jeho proměnami a zvláštními myšlenkovými pochody. Jeho život byl plný všeho možného, až jsem se chvílemi v těch jeho eskapádách ztrácela. André Maurois napsal životopis lorda Byrona s velkým smyslem pro psychologii, čímž čtenář lépe nahlédne do duší postav. Velmi vhodný je pak chronologický přehled na konci knihy. A co je zvláštní, že jak Byronův otec, tak Byron sám a také i jeho dcery Ada a Medora zemřeli okolo šestatřicátého roku života. Vážně nějaké prokletí....?

6 16.10.2012

(SPOILER) Zase další mimozemský kontakt, ale tentokrát prostřednictvím malého chlapce, který komunikuje s jistou nebo jistým Chocky. Chocky totiž není muž ani žena, jak se Mathew od ní dozvídá. To, že Mathew mluví s někým, kdo není vidět, nezůstává dlouho tajemstvím a rodiče samozřejmě nejdřív nevěří na existenci Chocky. Domluví mu sezení se známým psychiatrem a ten dochází k závěru, že to nemůže být jen výplod Mathewovy fantazie. Chocky chce Mathewa naučit nové vědecké poznatky, které už oni na jejich planetě dávno znají, ale nechce, aby toto vědění padlo do rukou špatným lidem. Mathew je ale poslán k dalšímu psychiatrovi, který ho zhypnotizuje, čímž zjistí pravdu o Chocky. Nedlouho potom je chlapec na nějaký čas unesen, než z něj dostanou všechny informace. Chocky raději Mathewa opouští, aby ho ochránila, a také aby nedošlo ke zneužití toho, co se mu snažila předat.

Nejzajímavější zde byly otázky, které Chocky chlapci kladla a vůbec vše, co mu vyprávěla, jak ho učila a závěrečný rozhovor s Mathewovým otcem, kdy Chocky mluvila sama skrze chlapce.

7 16.10.2012

Hlavní důraz v této knize je na poslání každého křesťana přinášet lidem zvěst o Ježíši a i když je kniha na dnešní dobu velmi zastaralá, toto je platné v každé době.

29.09.2012

Utopický plán na vytvoření nového státu nezatíženého zastaralými zákony, pravidly a zvyklostmi je téma celkem nezajímavé a zmutovaní pavouci, kteří útočí na lidi na opuštěném ostrově... takových podobných věcí už existuje. Ale možná v té době, to bylo něco nového a Wyndham píše opravdu poutavě. Pro mne byla nejzajímavější historie tohoto ostrova a víra domorodců.

1 23.09.2012