Anjin komentáře u knih

Vše, co je třeba říci, je asi už řečeno níže, pouze lze dodat, že tím samým tématem, byť z trochu poněkud jiného úhlu pohledu a stylu, se zabývá i Weaver, přičemž domnívám se, že obě knihy lze velmi užitečně číst vedle sebe, ale téma, dále rozvádí i další , např. můj oblíbený R. Legutko.

Lewis věděl, co je zaseto, my tu setbu teď sklízíme...

6 05.10.2019

Konečně pokus o nějakou syntézu témat sekularizace, politický katolicismus, ultramontanismus apod. Alespoň já mám totiž pocit, že dosavadní bádání v této oblasti je u nás mimořádně roztříštěné a je o něm publikováno spíše formou článků, resp. jejich sborníků (s čestnými výjimkami, zejména třeba doc. Šebka). Což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k rozsáhlosti tématu, na druhou to svědčí o značné schématičnosti pojímání dané problematiky (viz např. Hanuš). Tím je zasažena i tato kniha, vždyť každý příspěvek píše někdo jiný, čehož průvodním jevem je i to, že téma spojuje jednotlivé části spíše druhotně. Ovšem vzhledem ke slušném rozsahu většiny příspěvků už umožňuje poměrně systematický vhled do tématu. Vyzvednout musím zejména dvě kapitoly, které psal dr. Velek.

2 25.09.2019

O něco lepší, než ta malá brožura z CDK (ale chápu, to byl pouze takový úvod) ale principiálně dosti podobné, byť obsáhlejší. Stejné je i autorské jádro. Některé příspěvky jsou snad skoro zbytečné (např. hned ten první, kde se mluví o geneticky pojmu sekularizace, aniž by se ovšem v podstatě řeklo, co se tím kdy myslí), s některými nesouhlasím (např. až příliš pozitivní vnímání Alfonse Šťastného), s některými naopak. Jako celek to je nepochybně přínosné.

25.09.2019

Diplomová práce se všemi negativy, které k tomu patří, jež však nelze přičítat autorovi ale obecně požadavkům, jež jsou na diplomové práce kladeny obecně, a jež ve svém důsledku autorské bádání, a zejména jeho projev v příslušném textu, dle mého názoru dosti považují. Zejména jde o přílišnou sešněrovanost textu s velkým množstvím kapitol, jež však mnohdy nemají téměř o čem být, ale je třeba lpět na tématu (jinak by diplomka nemohla být úspěšná), stejně jako v podstatě vyvozovat jednoznačné důsledky z podle mého názoru dosti chabých podkladů. V diplomce není příliš místo pro nějaké spekulace. Ovšem asi jediné, co můžu přičíst k tíži přímo autorovi je přílišné zjednodušování, jež někdy přeroste ve vyloženou chybu. Naproti tomu, a to je zcela zásad klad, je třeba ocenit autorovu ochotu a odvahu se pustit to tohoto nepříliš probádaného, zato však na výsost zajímavého, tématu. Někde je třeba začít.

21.09.2019

Velmi jsem váhal mezi třemi a dvěmi hvězdami. Nakonec jsem se rozhodl pro tento počet, protože ve svém celku se nejedná o tak špatné a zideologozované dílo, jak jsem se z počátku obával, a nelze než ocenit snahu se s touto problematikou vypořádat, protože ta skutečně provází Francii už velmi dlouho. Ovšem, jednotlivé části knihy mají nestejnou kvalitu. Zatímco tedy je třeba pochválit zejména kapitolu napsanou asi největším současným francouzským odborníkem na fašismus Milzou, který se úzkostlivě snaží identifikovat skutečné fašisty a odlišit je od jiných skupin, najdeme tu také kapitoly, kde autor cituje Adorna a Gramsciho, nebo označuje konzervatismus za krajně pravicovou ideologii, zatímco socialismus podle něj směřuje k vyšší formě demokracie. Najdeme zde také šmahem zařazení kontrarevoluční tradice mezi krajní pravici stejně jako neschopnost podat skutečnou a nestranou analýzu, proč se třeba lidé k té krajní pravici uchylují. Když si však člověk odfiltruje tyto "řeči", zejména v první, druhé a poslední kapitole, úvodu a závěru, může jít o knihu přínosnou.

3 09.09.2019

Podobně jako už dříve vyšlé knihy Globální sexuální revoluce a Lvi přichází popisuje Dreher v Benediktově cestě kolaps Západní civilizace, která jako by v sebevražedné křeči měla zvrhlou radost z toho, že se může co nejvíce vytrhnout se svých kořenů. Od výše uvedených se tato kniha liší tím, že je relativně útlejší a nezabývá se pouze jedním aspektem těchto procesů, který by rozebrala vyčerpávajícím způsobem rozebrala, ale snaží se zůstat v komplexní rovině. Do této roviny se ovšem snaží zahrnout návod, jak i v současné době žít křesťanský život. Jistě, Dreher je silně emocionální člověk (doporučuji si s ním přečíst nějaký rozhovor), přičemž jeho návod je psán pro americké reálie a o přenositelnosti některých rad, stejně jako o těchto dílčích radách samotných, lze mít důvodné pochybnosti ale v celku se jedná o velmi inspirativní a poučnou knihu.

3 06.09.2019

Nakladatelství Argo není ve zvyku vydávat špatné věci. Navíc, veskrze pochválné recenze, slibující útok brutálních nepřátel, vyprávění příběhu z více perspektiv i neotřelá magie, mě přesvědčili, abych si to koupil brzy po vydání. Všechno, co jsem čekal jsem dostal, byť trochu jinak, než jsem to dostal. Ano, jako velké plus lze připočíst neotřelou magii s neotřelými účinky, stejně jako poměrně neortodoxní stavbu světa.
Ale potom toho novátorství začalo být nějak moc. Vícepohledové vyprávění začalo být poněkud přepálené, postav je tolik, že to autorovi umožňuje je povolat právě kdy se mu zachce a jinak je odhodit (což ke konci začne dostávat i trochu jiný rozměr). Což je většinou jenom ve chvíli, kdy je nějaké "vzrůšo" či akce. Asi jsem trochu zkažený Jordanem, Sandersonem a Martinem, ale já se prostě s postavami chci sžít, ztotožnit se a pochopit je, a tohle mi to, ve vší úctě, neumožňuje (resp. samo mi to naservíruje, jak se na ně mám dívat). Příběh prostě neplyne přirozeně, ale je svědění do betonového koryta.
A co víc, mám jisté pochybnosti, zda-li autor rozmáchlým a zběsilý vyprávěním vlastně nezakrývá neschopnost udržet ucelenějšího linku. Za to však dbá o řádné zastoupení homosexuálů, kteréžto postavy jsou navíc, jak se zdá, jeho favority (už jenom proto, že mají mnohem vyšší naději na dožití, než ti ostatní, což shodou okolností byli zase moji oblíbenci - všichni tři, ty jeden mizero!). Ale lze ocenit, že nemá potřebu držet všechny vypravěče násilně na živu (byť přinejmenším jedna smrt mi už přišla zbytečná).
No, jako oddechovka to není špatné, uvidím, jak si povede v dalším díle. Buď to s protáhlými linkami nabere na kvalitě, nebo se mu příběh rozpadne pod rukama.

3 26.08.2019

Dlouho jsem uvažoval, a nemohu dát více. Autorka má nepochybně Johančin život nastudovaný. Ale stejně tak je nepochybné, že celistvé znalosti středověku, která by mohla získat soustavnou četbou profesionálních historiků, postrádá. Pravda, najdeme zde jeden, dva odkazy na Dubyho nebo Huizingu, jakožto je zde notně čerpání i z díla asi největší odbornice na Johanku, Pernodovou. Avšak tyto kvalitní zdroje jsou mixovány odkazy na autorky druhořadého ražení feministické provenience a vlastními výklady Bible, kterýžto koktejl je dochucení jakýmsi výběrem z nejrůznějších uměleckých děl, která ukazovala Johanku na stopadesát různých způsobů.
Výsledkem je tak vskutku postmoderní obraz Johanky, který je sám prošpikován psychoanalytickými kecy a ahistorickým feminismem, jenž ji ukazuje jako samolibou dívku, jejíž význam tkví spíše ve vzpouře proti patriarchátu. V podstatě tak jasně ukazuje nemožnost pojmout tuto osobnost jinak, než plně v jejím "posláním vyvolené", kterému ona sama upřímně věřila, stejně jako její okolí. Ne, do seriózní vědecké práce nepatří neustále útoky na "krvelačnou církev", mysoginii a zdůrazňování seděl jako falického symbolů.
A přece, zejména ve druhé části knihy se dostane i na onen druhý obraz Johanky. Jako kdyby ve snaze zobrazit ji jako oběť, nemohla autorka jinak, a uchýlila se ke klasickému pojetí, byť samozřejmě náležitě aktualizované odkazy na Bessona.
Výsledek je tedy více než co jiného značně nejednoznačný a rozporuplný. Ukázat Johanku jako ženu s chybami, jako máme i my ostatní samozřejmě není špatně, ale nesmělo by se to dít za usilovné snahy o křečovitou redefinici jejího obrazu (byť připouštím, že je to plně v nástupnictvi jiných, viz např. citovaného Brechta).

1 22.08.2019

Jeden z mnoha životních příběhů, který vypráví o tom, jak bolševici obrátili svět vzhůru nohama, tentokrát z pohledu sestřičky, která najednou začala "být nežádoucí" ani sama nevěděla jak.

2 14.08.2019

Kniha, jejíž význam skutečně tkví zejména v tom, že jako první se snaží nějak komplexněji zabývat vlivem světské moci na papežské volby v kontextu, z nějž později vykrystalizovalo iuris exlusivae. Sám autor si je toho vědom, však také tento historiografický deficit připomíná. Nelze mu upřít snahu o vyváženost, byť sem tam může být čtenář trochu na vážkách.

08.08.2019

Pozoruhodná kniha, která je celá věnována jednomu obecně nepříliš známému fenoménu (byť se domnívám, že v obecné paměti stále tak nějak je, a mnoho všeobecně vzdělaných lidí ví, že se něco takového dělo), který je ovšem integrální součástí evropské podoby monarchismu. Nelze pominout ani čtiví Blochův styl, se kterým podává skutečně celistvé dějiny tohoto zázraků (snad až na Dodatky, jež jsou však povinnou úlitbou odbornosti, a pro samostudium mohou být zásadní). Jistě, některé informace jsou zde zkreslené, některé nedostatečné, některé dnes už překonané. Ale to je prostě dáno dobou, ve které to psal a pramenů, které se mu podařilo shromáždit. S tím sám Blocha počítal a je riziko každé historické knihy. Na hodnotě jeho velkolepé knize to však ničeho neubírá, nebo jen velmi málo.
Je zde však jeden vnitřní rozpor, který není vlastní jen Blochovi, ale v podstatě i celé škole Annales. A sice, že na jedné straně se usilovně snaží co nejvíce proniknout do dobových reálií i dobového myšlení lidí, ale na straně druhé, podle mého názoru toho nikdy nebudou schopni. Ve svém chladném pozitivistickém odstupu se totiž stavějí k dějům, v tomto případě zázrakům, v lepším případě se skeptickou nedůvěrou, v horším případě s kritickým odmítáním. Ostatně krátce se toho ve svém doslova dotýká i Le Goff (který byl sám tímto přístupem rovněž ovlivněn, byť se to snažil vědomě co nejvíce oslabit).

3 31.07.2019

Domnívám se, že jest nesnadné, číst pro dnešního člověka sv. Augustina. Text sestávající z filozofických a teologických pasáží, které jsou (až na poslední tři knihy) namixovány, s Augustinovými životními vzpomínkami. Že všeho čiší, řekl bych, až do krajnosti vybičované emoce, a to vše je ještě přeloženo ustavičnými invokacemi k Bohu. V každém případě mnohovrstevnatá kniha, přičemž připouštím, že mně se podařilo proniknout pouze několika vrchními úrovněmi. Abych se dostal dál, bude potřeba se ke knize ne jednou, ale určitě několikrát vrátit. A asi nikoli to číst v kusech, ale po malých úsecích. Pokud bych to měl shrnout, jedná se o skutečně niterný popis trnité cesty jednoho člověka k Bohu. A musím říct, že při popisech pocitů, které zadíval, např. dojem temnot ve kterých tápe, hledáme světlo, tak v tom mi byl Augustin tak nějak blízký. To může zažít, a já se odvažuji tvrdit, že i zažívá, byť o tom třeba sám neví, každý člověk. K tomu jsou přidány ony úvahy, z nichž mnohé dodnes neztratily nic že své platnosti. Na závěr nezbývá, než dodat, že jsem četl přečíst vydání z roku 1926, a jsem za to rád. Ten jazyk k tomu perfektně sedí.

5 28.07.2019

Jsem opravdu velice rád, že ke knize je připojený doslov překladatele, protože téměř se vším, co je v něm uvedeno, se plně ztotožňuji. Ano, vůči Ferdinandovi má nejen Česká, byť ta to ještě více zhoršuje svým často primitivním anti-Habsburským laděním, ale historiografie obecně velký dluh. Autor se to snaží napravit, a za to mu náleží velké díky. Ale naneštěstí, ani toto obrovské pozitivum nedokáže vyvážit to, že biografie tohoto panovníka prostě měla být na víc, než nějakých 240 stranách. A nejde jen o zanedbání Uher a Zemí koruny České na úkor Rakous a říše. I situace v těchto územích, stejně jako konec konců i vztah s Karlem, což má být asi nakonec hlavní téma knihy, by se daly vytěžit víc. Byť samozřejmě nelze zapomínat ani na to, že starší sestra této knihy, která je právě o Karlu V., a která toto dílo do jisté míry doplňuje, u nás bohužel nevyšla.

1 27.07.2019

Nikoli jedna z největších a nejobsáhlejších knih o revolucích, protože skutečně nejde jen o tu jednu, které je ale pochopitelně věnováno nejvíce prostoru, ale rozhodně jedna z nejprozíravějších. Autor zde precizně analyzuje myšlenkové posuny a ideové podhoubí, jež vedli k tomu, k čemu vedli. Mimo jiné tak kreslí zřetelnou rudou nit, táhnoucí se od reformace, Slavné revoluce, Americké a Francouzské, což si dnes dovolí jen málokdo.

1 20.07.2019

Výborná kniha, která jde až na dřeň. Tedy, na filozofickou dřeň. A to jak samotného Pána prstenů, kteréžto dílo zde slouží jako ilustrativní podklad pro filosofický výklad stejně jako předmět pochopení, tak i nás samotných. Velmi obohacující, po mnoha stranách. Jenom snad je tolik nabytá myšlenkami, že ve vhodný čas bude třeba se k ní zase vrátit.

4 16.07.2019

Hutná studie, která vyčerpávajícím způsobem předestírá celkový kontext Spannova univerzalismu, což je o to důležitější že jde u nás vlastně o první dílo na toto téma. A domnívám se, že i na nějakou dobu i posledním, protože jde vskutku o celistvé zprostředkování zamýšlené cíle. To je také asi největší slabinou knihy, neboť zatímco první část je skvěle vyvážená a nelze ji po této stránce nic vytknout, popisy recepce Spannovi teorie podle mého názoru přesahují vytyčeného cíle a jsou ve své rozsáhlosti nakonec zbytečné. Byť lze pochopit, i s ohledem na v úvodu zmíněnou a stále přetrvávající "teorii fašismu", že autor chtěl jasně odlišit popisované teorie od fašismu/nacismu.

09.07.2019

Ne, že by to bylo k ničemu, to určitě ne. Třeba o takovém Abrahamu Kuyperovi se toho v našich končinách příliš neví (a zajímalo by mě, kolik toho o něm dnes vědí průměrní Nizozemci) a tohle bylo určitě zajímavé seznámení. Ale obávám se, že se autor poněkud minul v knize kterou napsal. Celkově mám totiž pocit, že to není ani tak kniha o 10 zapomenutých postavách konzervativního myšlení, jako spíš o devíti zbožných protestantech a lordu Actonovi, jejichž myšlenky měli určitý politický přesah. Jistě, je tu Burke, politiku inspirovanou křesťanstvím nelze upřít Wilberforcovi, ale co takoví Lewis nebo Boehoffer? A proč kniha začíná Třanovským a největší medailonek je věnován Edwardsovi, to si nedokážu vysvětlit ničím jiným, než že autor se prostě neudržel na uzdě a rozepsal se o osobách, které jeho osobně nepochybně velmi inspirovali, ale tady nemají co pohledávat. Nemluvě o tom, že v kapitole o Edwardsovi opouští pozice konzervativní, ale píše z pozice puritánského apologety. Což sem prostě nepatří.

07.07.2019

Skvělá studie, která jasně ukazuje, že Habsburkové a katolicismus k sobě prostě patří. Potenciálně poučné nejen pro zájemce o danou oblast, ale i pro ty katolíky, kteří hájí Československo z pozic, že vlastně Habsburkové byli velice antiklerikální, a že vlastně rozpad monarchie nic neznamenal, pokud nebyl přímo přínosný. Snad se někdy dočkáme i podrobnější rozpracování tohoto fenoménu i v češtině.

2 03.07.2019

Přehledný a stručný, přitom však přesvědčivý souhrn argumentů proč by bylo uzákonění eutanazie katastrofou. Nejde o to, přečíst si jednotlivá pro a proti, popřemýšlet nad tím a možná si vytvořit vlastní názor. To není cílem této brožury. Byť v druhém sledu, člověku, kterému toto položil jako vhodný úvod do problémů, by nějaké obsáhlejší a rozvinutější dílko nebylo na škodu. Toto ale splňuje svůj úkol beze zbytku.

3 01.07.2019

Upřímně řečeno, první polovina byla dosti slabá. V podstatě neznámý hrdina se potuluje po místech a svědcích sem a tam, a je při tom veden pouze svým instinkty a touhou po pravdě. Člověka to vtahuje jen pomalu, ale teď po přečtení zpětně oceňuji, že i tímto trochu táhlým způsobem se můžeme hrdinovi dostat pod kůži. Dalším záporech je nepochybně to, že, jak už jsem zmiňoval, hrdina je poněkud neumělí a jeho pátrání tomu odpovídá. A co víc, samotný postup příběhu nám vlastně znemožňuje snažit se domýšlet, všímat si detailů, které snad Sanovi unikli, prostě pátrat, kdo je vrah. Několikrát se tak děj posune stylem Deus ex machina, kdy hlavní postavě dojde něco naprosto neočekávaně, na základě toho, co ví sice Sanovi, ale nikoli čtenář. Detektivní linka tedy poněkud pokulhává, uvidíme, jestli se to zlepší. Ovšem pokud to budeme brát jako historický román, lze si to užít, zejména zhruba od půlky, kdy to začíná dostávat spád. Autorce se celkem dobře podařilo vystihnout dobové a místní reálie a myšlenkové vzorce, ovšem v lehce "europeizované" a oslabené formě, která je pro běžného čtenáře přijatelnější, než táhlé a poněkud emocí prosté japonské tradiční vyprávění postupy (viz Joshikawa).

4 28.06.2019