AnjaVCL
komentáře u knih
Putování leklé ryby
Lucie Vaňková
Skvělá mystifikační záležitost. Dotýká se spousty otázek a zároveň je přiměřeným způsobem ironizuje. 10/10 za deus ex machina Patrika Ouředníka a s tím spojené kunderování.
Díkůvzdání
Václav Holanec
Při své délce má kniha silnější i slabší místa. Dojem je v zásadě dobrý, kniha čtivá. Některé pasáže trpí strojeností, jiné jsou ale zase poměrně životné a lidsky uvěřitelné. Silnější pro mne byla první půlka, druhou trochu kalí politicko-prezidentská linka (trochu křečovitá). V každém případě příjemné zjevení. A hlavně - kniha není intelektuálně plochá, aniž by se o to příliš okatě snažila.
Tisíc Gagarínů a jedna řepařka: Dopisy-romány Josefa Váchala pro Josefa Hodka
Josef Váchal
Váchal, podivuhodný ssavec na vrcholu grafomanických sil.
Rakovina
Jan Těsnohlídek ml.
Tak tohle mě dostalo. Sociální reflexe a syrová realita bez odéru chtěné angažovanosti.
na balkáně/jsou ještě lidi který/zažili válku!/koupím si od nich zmrzlinu/pronajmu byt
Libeňský román
Richard Erml
Kniha je silná v evokaci atmosféry různých zákoutí a prostředí. Příběhu a postavám mi ale dělalo problém věřit, místy mi to přišlo trochu násilně vykonstruované a projevy postav místy infantilní, místy toporné a nevěrohodné. Čtenářsky velmi splavné, očekávání z výsledného požitku byla ale větší než realita.
Slova v zapomenutí daná
Patrik Ouředník
Jaká škoda, že se ve škole místo elektrochemie neučíme o mlnolučbě!
Téměř nesmrtelná láska
Andrea Sedláčková
Uf, dočíst tohle bylo zároveň velmi lehké i těžké. Na jednu stranu je to page-turner, který se čte sám, na druhou stranu se kniha tematicky vyčerpá zhruba ve třetině a zbytek už je jen toporné mlácení prázdné slámy. Čtenáře nepřekvapí čtvrtá, pátá, šestá milenka. Nepřekvapí ho další hysterie hlavní hrdinky. Dost pravděpodobně začne mít obou hlavních protagonistů plné zuby už po pár kapitolách, protože se oba chovají jako pitomci a ani na jednom z nich vlastně není nic moc zajímavého.
V první třetině jsem také nad knížkou sem tam nekontrolovatelně hýkala smíchy, ale zjevně ne v místech, kde by to autorka zamýšlela. Formulace jako “vášnivě se do sebe zapříčili” a “mně se bude zdát, jak pode mnou taješ jako alpský ledovec” jsou hrozně trapné a jako z červené knihovny, u přirovnání muž-žloutek a žena-bílek už jsem ale přestávala věřit vlastním očím (“liják šlehal její tělo (bílek) do silného orgasmu”). Můj osobní favorit je ovšem “Martina se plnila jeho láskou jako paprika mletým masem”. Tak jo. Proti gustu... Pořád lepší, než usmiřovací sex podobný znásilnění (to je tam taky). Velmi vkusné.
Celé je to takové pársetstránkové praní špinavého prádla. Osobně mne ale nezajímá defilé milostných schůzek a porovnávání diářů a zpráv v mobilech milenek (zhruba dvě poslední třetiny knížky). Podoba protagonistky s autorkou je evidentní, zřejmě je v tom i nějaký záměr, neboť poměrně z kraje knihy je zmíněna autofikce. Bohužel, takový Jan Němec to umí mnohem lépe. I zde je žena poučována mužem a čelí jeho nekonečné výmluvnosti, ale působí to mnohem méně životně a víc křečovitě.
Ke kunderování... Když se někdo pokouší o něco odkazujícího na Kunderu, mnohdy to dopadá dost špatně. Tady se evidentně někdo snaží tvrdit, že Martina je vlastně Věra a Tomáš je vlastně Milan. Akorát že asi spíš ne. Žena jako mučednice týraná jedním vilným hajzlíkem - děkuji pěkně, komu má tento způsob rétoriky pomoci? Jaké poselství nese? Paralely románového příběhu a Kunderova životního příběhu příliš nefungují. Zjevně se mají tyto dvě složky nějak doplňovat, jenže kunderovská intermezza mi připadala spíše zcizovací, nebo jak to říci. Respektive bylo poměrně úlevné si přečíst drobné etudky, scény a historky, které byly svou úrovní výše než zbytek knihy. Pokud ovšem čtenář má načteny knihy i nějaké faktograficko-biografické texty, tak převážnou většinu historek a témat zná, takže to není až tak překvapivé - jen takové připomenutí "best of kunderovský bizár". Pomáhá to přežít četbu.
Destrukce
Stanislav Biler
Sdělení knihy je naléhavé a místy je napsaná fakt dobře, podobně jako Kandidát ale tak po stovce stránek ztrácí dech, začíná se opakovat a točit v kruzích. Asi je to nástroj pro další vyostření existenciální tísně, ale čtenář otupí a taky trochu tuší, jak se bude děj vyvíjet. Jak tady už bylo zmíněno, jiná umělecká forma by tomu mohla slušet.
Nejlepší kandidát
Stanislav Biler
Vzhledem k tomu, že v některých pasážích jsem se poměrně bavila, nemůžu hodnotit úplně špatně. Jak se zde již zmiňovalo, kniha se brzy vyčerpává a jede totéž dokola. Také mi přišla nepoměrně dlouhá jesenická část vůči zbytku - šup, pár desítek stránek a projeli jsme celou republiku. Aniž by to ale bylo účelné. Hejty na Brno má Biler rád, ale tady se ta nihilistická satira už poněkud zajídala. Místy toho bylo prostě moc.
Pes na cestě
Pavel Vilikovský
Tato kniha měla zcela jistě něco do sebe, aniž by se však pokoušela o rozmáchlá gesta. Dumání o Bernhardovi, o Slovácích, o rozostřené středoevropské národnostní kaňce. Nevtíravé, sympatické. Sice na některých místech bylo trochu poznat starého pána, který s nedůvěrou pozoruje moderní svět, leč svěží zbytek mi dovoluje to přejít. Lehké klišé v závěru bych si na autorově místě odepřela, ale opět to vyvažuje jinými přednostmi. A ta milostná scéna? Rozhodně jedna z těch lepších, na nic moc si nehrála, neurážela, občas hlavního hrdinu lehounce shazovala a v žádném případě ho nestavěla do líbivého světla - šovinismus bych v tom neviděla.
Univerzita
Eman Erdélyi
Osvežujúce. Takové anály bratislavské fildy s hektolitry alkoholu, špetkou magického realismu, cynismu a anekdotičnosti. Hlavně už víme, kde je v kapitalismu lidská tvář.
Nutrie
Marek Toman
Nemohu upřít pár vtipných nápadů vyplývajících z nutně odlišné nutrií perspektivy. Tento pokus o alegorii porevolučního vývoje je ale trochu upocený a až moc zřetelný, plný klišé o rodinném štěstí. Na upozornění, že svoboda má limity, že odpor proti cizincům je tupý a že čučet moc do počítače se nevyplácí, je škoda plýtvat nákladem knihy.
Mlíkař
Anna Burns
Na tuto knihu člověk nemůže být připraven, jednoduše překvapí a vezme dech. Tíživá atmosféra, ano, ale ten humor! Ty postavičky! Překlad je zcela excelentní.
Fantom Morgalu
S. d. Ch. (p)
Knížák, Váša, Morávek a Mahler pohromadě, o dalších nemluvě? Beru. Mírně fekální anabáze k fungování instituce tohoto ražení jistě padne, ač si to leckdo za rámeček nedá. Ostatně, není to jen Morgal.
Vyhlazení
Thomas Bernhard
Pohřeb je perverzní. Bernhard to vydestiloval a pořádně zahustil. Hodně nadávání Rakousku, sem tam nekritické vzývání Říma. Proč Murau miloval Janáčka a Martinů se nedozvíme, ale je to tedy něco.
Mezipřistání
Matěj Hořava (p)
U Hořavových knih cítím chutě. Chuť pálenky, přezrálého ovoce, soli. Táhne se to jako líné odpoledne v horoucím létě a je to krásnější, než jsem si vůbec dovedla představit.
Dvě vraždy v mém dvojím životě
Josef Škvorecký
Na poměry Škvoreckého poměrně slabá kniha. Je zřejmé, s čím se snaží účtovat a že se to snaží odlehčit linií, ve které se míhá mnoho krásných dívek, aby to bylo trochu feel good. Ze začátku je sosákování prakticky všech postav možná vtipné, ale brzy se vyčerpá. Občas se čtenář pobaví tím, kdo zasahuje do děje, ať už je to Mrkvička (Cibulka), světoznámý spisovatel a někdejší učitel na FAMU (Kundera) nebo filmař ověnčený Oscary (Forman). Ten převod reality do jinotajné (ale ne dostatečně) prózy ovšem dost skřípe a je dost matoucí. Celkově je to takový kočkopes, odvar ze Škvoreckého. Chápu jistý terapeutický rozměr, leč s uplatněním sebekritiky by to bývalo asi ani nemělo jít ven.
Město světla
Andrés Barba
Tohle pro mě byla pecka. Hutný příběh, který strhává nevinnou masku dětství - tady se nehraje na žádnou roztomilost. Fantaskní, ale hrozivě výstižné. Inteligentní vypravěč, který není klasický pozitivní hrdina, ale něco na něm je. A negativní hodnocení Malého prince, se kterým souzním, protože mě ta knížka odjakživa irituje.