Vyhlazení

od:

Vyhlazení

Autorovo poslední velké prozaické dílo Vyhlazení (1986) představuje zároveň poslední Bernhardův příspěvek světové literatuře. Hlavní hrdina Franz-Josef Murau v něm vypráví o komplexu svého původu, který lze popsat jedním slovem: zámek Wolfsegg. Zde Murau vyrostl a zde se rozhodl, že musí Wolfsegg opustit, chce-li zachránit vlastní existenci a nepřijít o rozum. Ještě jednou se sem však vrací, když rodiče a bratr přijdou při autonehodě o život. Nucený pobyt na zámku Muraua přesvědčí, že se od tohoto místa musí definivně odpoutat. Rozhodne se o Wolfseggu psát a všechno popisované tak vyhladit. K tomu použije prostředků, které Thomas Bernhard ve svém díle dovádí k dokonalosti: přehánění, komiky, zdánlivých banalit, jazyka znějícího až litanicky, krouživého stylu s neodmyslitelným opakováním již řečeného. Hrdinovo jímavé lidství a neschopnost mít dál cokoli společného s přetrvávající lživou národněsocialistickou i katolickou atmosférou zámku (v tomto smyslu celého Rakouska) vedou k rozhodnému vyústění: Murau odmítá Wolfsegg se vším, čím mu je a byl, vědomě se rozchází s převládajícím pokrytectvím ve společnosti a odděluje se tak od vší špíny a licoměrnosti, v níž musel vyrůstat....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/34539/vyhlazeni-rozpad-34539.jpg 4.714
Originální název:

Auslöschung. Ein Zerfall (1986)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Prostor
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Morgause
28.05.2017

Nečekejte příběh, rychlý děj, případně knihu, která se bude "číst sama". Bernhard nabídl sled kritických až sarkastických myšlenek odvíjejících se během tří dnů v protagonistově hlavě v reakci na jedinou událost. Čtenář se s mrazením v zádech musí zamýšlet nad každou větou, musí kriticky hodnotit nejen okolí samotného protagonisty, ale i to své, a konec konců i sama sebe. Obdivuhodný jazyk (který kupodivu skvěle vyniknul i v českém překladu) s úžasnou melodií a slovními hříčkami mě vyloženě připoutal k myšlenkám a činům protagonisty, k tomu, co se autor snažil vyjádřit. Celkově naprosto úžasné dílo, určitě si od tohoto autora budu chtít přečíst více.

velkyel
20.05.2017

Jeste jsem nedocetl ale davam 5 hvezd, nadseni.
Kvuli sve nemoci psal hodne dopredu - vetsinou jednu az dve knihy v supliku. Dosud jsem precetl pet knih a toto je sesta. Vsechny jsou stejne a zaroven jine. "Dej" nema zadna z nich a kazda je castecne autobiograficka. Pro totalni zacatecniky doporucuji zacit Korekturou ktera je v prvni polovine hezkou ukazkou jeho stylu psani. Vypichnul bych Vapenku a Dech.

Vera Silent
17.06.2012

Tak predne varovani, ze Vyhlazeni patri do kategorie bichli a jeji precteni pravdepodobne chvilku potrva, ovsem rozhodne se vyplati. Pri takovem rozsahu je samozrejme, ze na kazde strance neni perla, se kterou by se ctenar ztotoznoval, ale presto jsou v knize skutecne skvele myslenky a cas od casu i prekvapive komicka scena nebo slovni hricka. Tento roman je esence veskereho Bernhardova umeni, coz pro ty, kteri jeste autora neznaji, znamena: nejde tu o dej ci o serii udalosti (3 dny skutecneho casu vypravece jsou tu popsany na temer 500 stranach!), ale o zachyceni pocitu, charakteru a nekonecnou kritiku odhalujici pravou podstatu veci. Tim, ze vypravec popisuje rozpad sve rodiny vlastne skrze napsani romanu leci a resi svuj zivot az na samy konec sve vlastni existence. Z jazykoveho hlediska je kniha samozrejme dokonalou ukazkou melodickeho psani, kdy se slova opakuji v malych obmenach jakoby behem refrenu a ctenar je skutecne zajat do rychle plynoucich zurivych myslenek vypravece. Tato nejsilnejsi vlastnost knihy je zaroven i jeji nevyhodou, protoze 500 stran asi nikdo z nas neprecte na jedno posezeni a potom je tezke se vratit do urcite myslenky vypravece, nehlede na to, ze zapamatovat si predesle uvahy taky neni zrovna snadne. Proto jen 4* za tezkou orientaci uvnitr dila. Jak ovsem Bernhard podotkl v jednom interview, on prece nepise pro paka, kterym se musi vsechno predzvejkat. Vyhlazeni nema byt snadne cteni. Ma to byt podnet k zamysleni se nad zivotem a svetem kolem nas a, vzhledem k mnozstvi autobiografickych prvku, take prece jen Bernhardova soukroma psaci terapie :-)

Jirka73
13.07.2011

"Vyhlazení. Rozpad" je šílená kniha. Bernhardova schopnost vtáhnout čtenáře do těla hlavního hrdiny je až ďábelská. Po celou dobu čtení knihy jsem fyzicky prožíval každé pohnutí hlavní postavy, které je navíc popisováno velmi originálním rukopisem páně Bernhardovým: tedy jednou nekonečnou větou bez odstavců. Snad i proto kniha získala naprosto surovou barvu a každá vzpomínka na ní vyvolává v čtenářovi celé spektrum pocitů. Bernhard zrežíroval touto knihou naprosto skvělé představení a čtenář tak nemá šanci se knize bránit a s hlavním hrdinou si vše musí vypít až do dna. Prostě skvělá kniha.