AndyTheReader komentáře u knih

Historický román o severomoravských čarodějnických procesech z druhé poloviny 17. století. Zdánlivě banální událost nastartuje rychle gradující inkviziční mašinérii, jíž životem zaplatí desítky nevinných obětí. Mistrně vykreslený střet dvou protipólů - náboženského fanatismu, lidského mamonu, drzosti, prospěchářství a chladnokrevné touhy po moci (inkvizitor Boblig z Edelstadtu) proti ryzí dobrosrdečnosti, statečnosti, silné vůli a opravdové oddanosti Bohu a lidem (děkan Kryštof Alois Lautner ze Šumperka). Ponurá a odstrašující četba, při níž skutečně pocítíte odpor, bezmocnost, chlad a utrpení. Pro šťastné konce zde absolutně není místo. Málokterá kniha ve mne dokázala vyvolat tak silné nenávistné antipatie k určité postavě, respektive postavám.

13 01.04.2016

V každé básnické sbírce se vždy najde jedna, která člověka okamžitě okouzlí a to i přesto, že se mu jich může líbit (a líbí) více. V případě Blues je to pro mne báseň Ospalé něžnosti (ačkoli vzápětí bych mohl jmenovat na dvě desítky dalších).

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

11 10.11.2019

Originální a opravdu okulahodící pojetí klasického díla české literatury. Každá z jedenácti balad je zde zpracována komiksovou formou, načež vždy následuje její kompletní textové znění. Výjimku tvoří dvě písně - Kytice a Věštkyně, které uvádějí, respektive uzavírají celou sbírku. Ty jsou zpracovány ve formě ilustrovaného veršovaného textu. Asi největší rozdíl Komiksové Kytice od běžných vydání je ten, že tato neobsahuje baladu Lilie, naopak je v ní zahrnuta Erbenem nikdy nedokončená a nevydaná balada Svatojánská noc.

Každou dílčí baladu unikátním způsobem oživil jiný ilustrátor a celá sbírka tak tvoří žánrově i dobově velmi pestrý (nejen) vizuální zážitek. Těžko se mi tedy hodnotí, které grafické zpracování je hezčí/lepší/povedenější. Takřka instantně jsem si však oblíbil noirové pojetí balady Holoubek, hororově-fantaskní Svatojánskou noc a zejména temně "havraní" (a bohužel ze všech balad zřejmě nejkratší) Dceřinu kletbu.

Musím také ocenit závěrečnou pasáž knihy zvanou Symbolika. Ta slouží jednak jako určitý manuál jak číst Erbenovu Kytici, respektive jak rozpoznávat a chápat skryté symboly, znamení, významy či poselství jednotlivých balad. Zároveň představuje odbornou úvahu o otázce lidové slovesnosti a jejím (odlišným) vnímáním v dobách minulých a současných.

9 31.12.2016

Vzhledem k tomu, za jakého "tolkienofila" sám sebe považuji, se cítím mírně zahanben, že jsem se k četbě ucelené biografie mého oblíbeného J. R. R. Tolkiena dostal až nyní, po přečtení celé řady jeho děl a publikací jeho dílem a životem se zabývajících. Na druhou stranu to možná nebylo úplně na škodu, protože jsem k tomuto "oficiálnímu seznámení" mohl přistoupit již vybaven užitečnými znalostmi, informacemi a povědomím o širším kontextu. Zkrátka, splácení tohoto osobního literárního dluhu jsem si patřičně užíval a jen mě mrzí, že netrvalo déle.

Nechci zde přílišně hodnotit, respektive prozrazovat, obsahovou stránku knihy a kazit tak jiným (budoucím) čtenářům osobní zážitek. Rád bych zmínil pouze tolik, že nyní, obohacen o mnoho nových poznatků, chovám k profesorovi J. R. R. Tolkienovi ještě větší respekt a jsem nesmírně šťasten, že jsem si jej (a se v něm) „našel“. Jeho obrovská filologická erudice, láska ke slovům a jazykům (od anglosaštiny a gótštiny, přes velštinu a finštinu, k vytvoření vlastní sindarštiny a quenijštiny) i mýtům (zejména severským) a jejich úctyhodná znalost, to vše i mnohé další je notoricky známo. Permanentně mne však nepřestává udivovat, jak komplexně a zároveň perfekcionisticky pojal svou vlastní mytologii, s naprosto vytříbeným citem i pro ty nejmenší detaily a souvislosti. Nicméně, ono to vlastně ani tak překvapivé není. Tolkien v podstatě ve Středozemi žil, paralelně se svým zcela spořádaným a navenek ničím výrazně nevybočujícím životem oxfordského univerzitního profesora. Zažíval zcela běžné radosti (rodinné záležitosti, činnost v literárním diskusním klubu Inklingů, toulky přírodou i nočním městem, zahradničení, praktikování víry a v neposlední řadě kouření své oblíbené dýmky) i starosti (mj. spojené i s často nahnutým rodinným rozpočtem) každodenního života, v němž čerpal inspiraci pro své opus magnum. Myšlenkově se ovšem často a rád toulal po Středozemi, kterou takto poznával, objevoval a „přitvářel“, spíše než vymýšlel a tvořil. Za to mu budiž nejeden dík.

Tolkienův životopis sepsaný H. Carpenterem je po obsahové i formální stránce na opravdu velmi vysoké úrovni. Aby také ne, když autor mohl vycházet z osobních setkání a rozhovorů, nejen se samotným Tolkienem, ale také s jeho rodinou a přáteli. Zároveň měl přístup k originálním materiálům, v podobě literárních rukopisů, deníků, korespondence a fotografií. Tuto příležitost využil znamenitě a čtenářům naservíroval kvalitně zpracovaný, přehledně členěný, vyvážený a velmi čtivý životopis jednoho z největších a nejoblíbenějších literárních velikánů všech dob. Rovněž je třeba ocenit dodatky, které Carpenter do knihy zahrnul - ať už se jedná o zhruba tři desítky černobílých fotografií s popiskami, zjednodušenou genealogickou tabulku předků J. R. R. Tolkiena, chronologický souhrn klíčových milníků jeho života či přehled jeho dosavadně vydaných děl (přesněji k datu publikování této biografie). Ačkoli sám „Tollers“, jak Tolkienovi přezdívali jeho důvěrní přátelé, v čele s C. S. Lewisem, neměl biografie příliš v lásce (zejména psané a vydané ještě během života daného člověka), myslím, že proti této by moc nenamítal. I když, věčně přemýšlející, přepisující a upravující puntičkář, jakým John Ronald Reuel byl, by si nepochybně něco našel. Právě Tolkienův až maniakální perfekcionismus, který často doháněl netrpělivě čekající vydavatele jeho děl k šílenství, ovšem povýšil jeho tvorbu na úroveň, která nenacházela, nenachází a zřejmě jen tak nenajde srovnání.

Závěrem si dovolím citovat jeden odstavec z této biografie, který mi ihned utkvěl v paměti jako naprosto vševypovídající. Týká se dvanáctiletého období (1937-1949), během nějž s přestávkami vznikal příběh Pána prstenů.

„Jednou potíží byl jeho perfekcionismus. Nespokojil se s psaním velké a složité knihy, ale měl pocit, že se musí postarat, aby každá jednotlivost uspokojivě zapadla do celkového rámce. Zeměpis, chronologie a jména musely být úplně důsledné. Se zeměpisem dostal určitou pomoc, protože jeho syn Christopher mu nakreslil propracovanou mapu terénu, v němž se příběh odehrával. Tolkien sám si od začátku psaní dělal hrubé náčrtky map; jednou řekl: „Když chceš mít složitý příběh, musíš pracovat podle mapy, jinak ho později nikdy nezmapuješ.“ Mapa však sama o sobě nestačila a Tolkien donekonečna propočítával čas a vzdálenosti, rýsoval složité tabulky událostí v příběhu s daty, dny v týdnu, hodinami, někdy i směrem větru a měsíční fází. Zčásti to byla jeho navyklá snaha o dokonalost, zčásti čirá radost z „přitváření“, ale především starost, aby předložil naprosto přesvědčivý obraz. Dlouho potom řekl: „Chtěl jsem, aby lidé prostě do příběhu vstoupili a brali ho (v určitém smyslu) jako skutečný.“

Myslím, že se to snad ani nemohlo p(r)ovést lépe.

9 15.03.2016

Nejnovější přírůstek do poměrně chabé nabídky knih uceleně se zabývajících životem J. R. R. Tolkiena, které jsou zároveň přeloženy do češtiny. Anglický originál této knihy vychází přesně 20 let od vydání brilantní biografie Tolkiena od H. Carpentera, prodleva mezi českými překlady obou publikací je ještě o dva roky delší. Vzhledem k tomu, že jsem obě zmíněné biografie četl ihned po sobě (Carpenterovu jako první) a mám je v živé paměti, jejich srovnání se přímo nabízí. Na úvod rovnou poznamenám, že Carpenterova verze je, dle mého názoru, prostě lepší a to hned z několika důvodů.

H. Carpenter coby "oficiální" Tolkienův životopisec měl k dispozici takové informační prameny, k nimž měl C. Duriez s největší pravděpodobností cestu zcela zapovězenou. Z toho automaticky vyplývá, že Duriez mj. právě Carpenterovo dílo - tu více, tu méně - parafrázuje a cituje. Nejednou jsem měl tedy pocit, že velmi podobné až identické formulace už jsem někde četl.

Duriezovo pojetí Tolkienovy biografie je rovněž mnohem méně vyvážené z hlediska členění textu, než v případě Carpentera. Kupříkladu osudům Tolkiena v průběhu první světové války, respektive během let 1914-1917, se Duriez věnuje na více stranách a podrobněji, než dlouhé etapě od konce druhé světové války až do Tolkienovy smrti (1945 - 1973). Na celé období, kdy Tolkien dokončoval a publikoval Pána prstenů, díky čemuž si postupně získával nehynoucí slávu a stával se celosvětově uznávaným (kultovním) autorem, na "zimu" Tolkienova života i na jeho posmrtný odkaz a přesah do moderní doby, si Duriez vyčlenil slabých 20 stran, což nepředstavuje ani 10 % celkového obsahu knihy. Zřejmě jevil větší zájem o ranější období Tolkienova života nebo se mu zdála více důležitá. To by se i dalo pochopit a respektovat. Spíše mi však přijde, jako by autor z nějakého důvodu spěchal s dokončením knihy nebo prostě, sportovní terminologií řečeno, "špatně rozložil síly", "napálil start a vypustil závěr". Těžko říct, zkrátka se mi závěrečné pasáže této biografie jevily jako mírně odbyté či useknuté.

Může také mrzet, že Duriez do knihy nezakomponoval takřka žádné dodatky či bonusové materiály. Samotný text doplňují čtyři desítky miniaturních (na jednu dvoustranu je jich vměstnáno až sedm) barevných fotografií s popiskami. Naprosto všechny z nich ovšem zachycují pouze místa, nikoli osoby či cokoli jiného. Přesněji řečeno, zachycují současnou (moderní) podobu míst, více či méně významně spjatých s životním příběhem J. R. R. Tolkiena a jeho rodiny, potažmo blízkých přátel. Zajímavý přístup, ale zřejmě bych preferoval něco jiného.

Nechci, aby to vypadalo, že Duriezovo zpracování Tolkienovy biografie je špatné. To rozhodně není. Je psáno čtivým jazykem, hezky odsýpá a člověk se v něm dozví i leccos nového. Pravděpodobně bych jej přijal s ještě větším nadšením, pakliže bych se k němu dostal dříve než ke Carpenterově verzi nebo po delším časovém odstupu. Proč ale nepřečíst a nezkombinovat obě verze a neudělat si vlastní obrázek? Zvláště "tolkienofilům", mezi něž bych se s dovolením také sám zařadil, bych to vřele doporučoval. A ostatním klidně také.

7 15.03.2016

Velmi ponurá četba popisující snahu otce se synem přežít ve zničeném a zpustošeném světě, který postihla neznámá katastrofa. Značná část knihy představuje pouhý popis nehostinné krajiny, respektive útrap a hrůz, které zmíněná dvojice zažívá "na cestě". Zároveň je zde celkem zdařile, úsporně-minimalistickým stylem, vykreslen vzájemný vztah otce a syna, přičemž oba dva pro sebe navzájem představují doslova veškerou a jedinou motivaci žít a přeží(va)t.

Občas jsem měl jistý problém orientovat se v textu, zejména v místech, kde děj "skákal v čase" nebo kde docházelo k promíchání ryzího popisu s filozofickými myšlenkami, úvahami, vzpomínkami a sny. Prakticky až do konce knihy jsem si nedokázal zvyknout na absenci uvozovek při přímé řeči, která tak zcela splývá a ztrácí se ve zbytku slov. Tento formální nedostatek či možná záměr tedy hodnotím velmi negativně.

Po přečtení Cesty se nemohu ubránit pocitu, že se prostě jednalo jen o průměrný či mírně nadprůměrný čtenářský zážitek. Ačkoli jsem se v ní snažil najít "něco víc", zřejmě mi nebylo (do)přáno. A to mám post-apo obecně docela rád.

6 01.04.2016

Velmi zajímavý a čtivý příběh z látky řecké mytologie o prapočátcích vzniku Světa, vládě Titánů (v čele s Kronem) a jejich následném úpadku po souboji s Kronovými dětmi (v čele s Diem), které později přijmou jméno Bohové. Jednotlivými kapitolami se vine zjevná chronologická posloupnost, děj vrcholí vytvořením paláce Bohů na hoře Olympu a paralelně stvořením prvních lidí Prométheem, Hermem a "kozí matkou" Amaltheou. Proto je velmi vhodné číst tuto knihu před Starými řeckými báji a pověstmi, které na ni ve své podstatě volně chronologicky navazují. Objevuje se zde celá řada mytologických postav tvořících základ řecké mytologie a panteonu - Gaia, Kronos, Prométheus, Zeus, Poseidón, Hádés, Héra, Apollón, Artemis, Athéna, Héfaistos, Arés, Afrodita, atd. Závěrem bych ještě rád zmínil nádherné ilustrace, jimiž text doprovodil akademický malíř a knižní grafik Aleš Krejča.

5 03.04.2016

Dnes již nepochybně legendární kniha a pomyslná spása nespočtu středoškolských studentů aneb kolik z nás po Starých řeckých bájích a pověstech sáhlo jako po první (a mnozí zároveň i poslední) knize z více či méně nevábně vyhlížejících seznamů povinné četby?

Vzrušující příběhy dobře známých a oblíbených starořeckých bohů a bájných hrdinů přenesou čtenáře do mýtických dob, časů a míst, kam se opakovaně a rád bude vracet. Staré řecké báje a pověsti se dají číst prakticky v jakémkoli věku a vždy se bude jednat o příjemné a velmi familiární setkání. Také díky této knize patřilo Starověké Řecko (a Starověk obecně) mezi mé oblíbené pasáže z osnov školního dějepisu.

5 03.04.2016

Prozaická Edda (též Mladší či Snorriho Edda) byla mým prvním a dlouho plánovaným knižním setkáním s nesmírně lákavou severskou mytologií a zároveň perfektním základem pro další četbu v této oblasti - např. Poetické (Starší) Eddy.

Kniha je uvozena odborným pojednáním Heleny Kadečkové, výmluvně pojmenovaným "Snorri Sturluson, jeho doba a dílo", a následně se dělí na dvě části. První a větší z nich je tzv. Snorriho Edda, jejíž první část (Gylfiho oblouzení), formou dialogu švédského krále Gylfiho s Ódinem, seznamuje se základy eddické/severské mytologie a druhá část (Jazyk básnický) se věnuje mytologické látce skaldské poezie, mj. i tvorbě a správnému chápání tzv. heiti (jednoslovných synonym či metafor) a tzv. kenningů (složitějších, minimálně dvouslovných, složenin nahrazujících běžná slova a názvy - např. zhouba stromů = oheň nebo Freyjiny slzy = zlato či jantar).

Druhá a menší část knihy (Sága o Ynglinzích) je spíše mytologicko-historizujícím genealogickým výčtem severských (zejména švédských - uppsalských) panovníků, jejich (zlo)činů, způsobů úmrtí a nástupců. Ačkoli pro mne tato část byla méně záživná a přínosná než část "eddická", přesto si kniha jako celek nezaslouží jiné než maximální hodnocení. Za zmínku stojí také její celkové zpracování nakladatelstvím Argo - ať už se jedná o parádní barevné ilustrace nebo sérii zajímavých černobílých fotografií znázorňujících místa a kulturní artefakty související s tématem knihy.

5 20.03.2016

Další skvostné dílo mistra J. R. R. Tolkiena, které se tentokráte věnuje látce severské mytologie, jíž byl Tolkien velkým obdivovatelem. Za využití více či méně útržkovitých informací ze zdrojů, jakými jsou kupříkladu Sága o Völsunzích, Starší Edda, Mladší Edda, Píseň o Beowulfovi nebo staroanglická báseň Widsith, se velmi zdařile pokouší o sestavení uceleného příběhu o Sigurdovi a Gudrún ve formě eddického verše. Jako typická a správná "tolkienovka" je i tato kniha obohacena o řadu doplňujících materiálů a dodatků - ať už se jedná o historicko-mytologické zasvěcení do tématu, poučení o samotné básnické formě eddického verše, podrobné Tolkienovy poznámky k jednotlivým veršům jednotlivých básní a v neposlední řadě také ukázky z jeho univerzitních přednášek o této problematice. Knihu z otcovy pozůstalosti sestavil a vydal Christopher Tolkien, kterému rovněž náleží velký dík.

3 18.03.2016

V podstatě totožné provedení jako v případě Mapy k Hobitovi J. R. R. Tolkiena. Opět se jedná o rozkládací "knížku" ve stylu digipacku, s vlepeným sešitkem po levé straně, který se tentokráte, zhruba na dvaceti stranách, věnuje vybraným důležitým místům ve Středozemi a v závěru ještě obsahuje kratičkou kapitolku o pár odstavcích, s názvem "O kreslení map Středozemě". Vpravo je poté vlepena samotná rozkládací barevná mapa, při maximálním rozložení dosahující velikosti zhruba 70x70cm. Její krásné zpracování má na opět na svědomí (stejně jako černobílé ilustrace v sešitku) jeden z nejznámějších ilustrátorů Tolkienova díla, John Howe. Okraje mapy zdobí známé výjevy ze Středozemě, např. Gandalf Bílý prohánějící se na Stínovlasovi před branami Minas Tirith nebo Nazgûlové na svých okřídlených bestiích.

3 16.03.2016

Housle

Kratochvíl má doma čtvery housle, Nováček patery a Suchánek dokonce devatery, to je ale čurák...

2 01.05.2023

Jedno z méně známých děl J. R. R. Tolkiena, které za jeho života nikdy knižně nevyšlo, přestože sám autor vyvinul jisté snahy směrem k publikování tohoto příběhu. S Mr. Bliss(em) se tak fanoušci mohli poprvé seznámit až v roce 1982 a nyní si můžeme vychutnat i první české vydání, za jehož zpracování patří Argu velký dík. Jedná se v podstatě o bilingvní provedení, přičemž na každé dvoustraně je vlevo umístěn česky přeložený text a vpravo poté originální Tolkienův rukopis v angličtině, včetně jeho vlastních ilustrací. Čtenář si tak může vybrat, případně porovnávat obě verze.

Pan Blahoš je velmi nekonvenčním, vtipným a milým pohádkově-dobrodružným vyprávěním, v němž je zcela po "tolkienovsku" povolena uzda fantazii, lingvistickým hříčkám a jiným libůstkám. To ostatně skvěle ilustruje už jen samotná postava pana Blahoše, která se mj. vyžívá v nošení roztodivných cylindrů a sdílí domácnost s opravdu netradičním mazlíčkem. Jednoho dne se pan Blahoš rozhodne pořídit si automobil a tím celý kolotoč začíná...

Na závěr ještě zmíním zajímavost, že ony "automobilové patálie" pana Blahoše reflektují skutečné "automobilové patálie" J. R. R. Tolkiena, které zažíval po zakoupení svého prvního automobilu na počátku 30. let 20. století. Také některé další zdejší postavy či momenty vycházejí z reálných podkladů.

2 17.05.2020

Vlastním několik desítek artbooků (nejen, ale převážně s herní tematikou) a musím s potěšením konstatovat, že tento česky vydaný kousek věnující se české videohře je na velmi důstojné úrovni.

Oceňuji zejména stručné, leč výstižné popisky k jednotlivým artworkům (což u artbooků ne vždy bývá zvykem) a občasné komentáře s historickými zajímavostmi. Jazyková úprava je také na výborné úrovni, za celých 250 stran jsem si všiml snad jen jednoho či dvou překlepů/chyb. Líbí se mi, že obrazový materiál je vhodně nakombinován a kromě klasických celobarevných artworků, zde jsou zastoupeny i černobílé skici, případně screenshoty přímo ze hry. Potěší i použití kvalitnějšího lesklého papíru, na němž artworky skvěle vyniknou.

Naopak mě mrzí určitá nevyváženost mezi jednotlivými kapitolami - prostředí a lokacím je věnováno celých 175 stran, zatímco designu postav, vybavení a uživatelského rozhraní (což pro mě osobně byly nejzajímavější pasáže knihy) poté jen pár desítek zbývajících stran.

Jsem však velmi rád, že tento artbook u nás vůbec vznikl - myslím, že je to snad první případ vůbec, kdy se nejedná o českou verzi/překlad zahraničního originálu, ale přímo české vydání. Absolutní hodnocení, více takových počinů.

P. S. Nechce se někdo pustit do vydání podobného artbooku skládajícímu hold původní české Mafii?

2 28.10.2019

Skvělá publikace, jež čtenáři umožňuje velmi detailně nahlédnout do zákulisí tvorby jedné z nejvýznamnějších filmových trilogií vůbec. Přináší řadu zajímavostí o dlouholetém plánování a postupných krůčcích převedení Tolkienova veledíla na filmová plátna, o zajištění veškerých organizačních a logistických nezbytností, nekonečné práci na scénáři, výběru hereckého ansámblu a vhodných lokací k natáčení, tvorbě nejrůznějších scén, triků, modelů, dekorací, kostýmů, masek, zbraní a zbrojí a v neposlední řadě o individuální i kolektivní práci s herci a samotném ostrém natáčení trilogie.

Leccos zajímavého se lze dozvědět i ze zdejších krátkých medailonků/rozhovorů s představiteli jednotlivých postav a komentářů osob zainteresovaných do natáčení (např. že Viggo Mortensen, který ztvárnil roli Aragorna, je všestranný umělec - kromě herectví se věnuje i komponování hudby, fotografování, malování obrazů či publikování vlastních básní, nebo že roli Gandalfa měl původně dostat Sean Connery (odmítl) a velmi po ní také toužil Christopher Lee (jako jediný ze všech lidí podílejících se na tvorbě filmové trilogie se osobně setkal s J. R. R. Tolkienem), jemuž však bránil vysoký věk a limitovaná fyzická kondice a nakonec získal roli čaroděje Sarumana).

Text je obohacen o desítky fotografií, které zachycují členy filmového štábu při práci, samotné natáčení, různé rekvizity či překrásné novozélandské scenérie. Kniha je vhodná zejména pro milovníky filmového Pána prstenů, lze ji však směle doporučit i fanouškům J. R. R. Tolkiena a zájemcům o jeho dílo obecně.

2 02.07.2016

Tolkienův bestiář jsem četl ihned po přečtení Průvodce světem. J. R. R. Tolkiena od téhož autora. Z obsahového hlediska se jedná o publikace velmi podobné. Avšak Bestiář se primárně zaměřuje na faunu a floru Ardy (přesněji Středozemě a Valinoru - Zemí neumírajících v Amanu), včetně božstev, plemen a národů. Průvodce navíc obsahuje i hesla o zdejším místopisu a významných charakterech a událostech. Bestiář tedy logicky, z hlediska obsahové komplexnosti, na Průvodce ztrácí, naprosto jej však předčí bohatostí obrazového fondu a dodatkových materiálů. Černobílé ilustrace od variace různých autorů jsou v obou publikacích velmi podobné a mnohdy zcela identické, Bestiář jich ovšem nabízí více (jsou prakticky na každé dvojstraně) a často jsou větších rozměrů. Oproti Průvodci poté Bestiář nabízí i pár desítek krásných barevných ilustrací, jež jsou rozděleny do čtyř tematických cyklů - první dva zobrazují výjevy ze Silmarilionu, třetí z Hobita a Společenstva Prstenu, poslední pak ze Dvou věží a Návratu krále.

Bestiář je rovněž bohatý na dodatky, které Průvodce prakticky zcela opomíjí. Předně obsahuje černobílou dvoustránkovou mapu Středozemě a Zemí neumírajících, jíž jsem v Průvodci tolik postrádal. Hned poté následují dvě dvoustránkové chronologické tabulky - první znázorňuje významné události Středozemě a Zemí neumírajících a druhá království ve Středozemi za Slunečních věků. Na závěr Bestiáře jsou ještě umístěny dvě jednostránkové tabulky, které se věnují genealogii elfských a lidských plemen a království.

2 11.04.2016

Pakliže se chcete na jednom místě dozvědět mnohé informace o názvosloví a jmenosloví, místopisu a národopisu, fauně a floře i významných osobnostech a událostech Ardy (přesněji Středozemě a Valinoru - Zemí neumírajících v Amanu) nebo si jen osvěžit své (zapomenuté) znalosti Tolkienova univerza, je tato encyklopedická příručka velmi vhodnou publikací k nahlédnutí. Abecedně řazených pojmů je v ní požehnaně a pokrývají opravdu slušnou porci tolkienovských reálií. Samozřejmě zde nelze obsáhnout naprosto vše, to by kniha musela mít několikanásobek svého počtu stran, daný výběr však považuji za velmi solidní a dobře poskládaný.

Zřejmě jedinou zásadní výtku bych měl k absenci jakýchkoli (praktických) dodatků v knize. Kromě heslovité dvoustránkové chronologie životních milníků J. R. R. Tolkiena na úvod a jmenného rejstříku (který u publikace podobného charakteru považuji za povinnost) na konci knihy, zde více nenajdete (vydání z roku 2003). Myslím, že místo zmíněné biografické chronologie by pro čtenáře byla mnohem užitečnější chronologie významných událostí jednotlivých věků Středozemě a Zemí neumírajících. Nejvíce jsem však v této publikaci postrádal mapu, jelikož odkazy na rozličná místa jsou prakticky v každém druhém pojmu. Pro lepší zážitek tedy doporučuji předem prostudovat a zapamatovat si příslušné mapy z jiných "tolkienovek" nebo je mít po ruce a při četbě do nich nahlížet.

2 07.04.2016

Pro mě coby velkého a dlouholetého fanouška Star Wars je Nový průvodce postavami velmi cenným zdrojem informací, díky němuž jsem se blíže seznámil s mnoha protagonisty tohoto kolosálního univerza, a zároveň si osvěžil a doplnil své znalosti o jedincích z kategorie notoricky známých. Průvodce samozřejmě není, prakticky ani nemůže být, zcela vyčerpávající encyklopedií veškerého zdejšího obyvatelstva. Zaměřuje se zhruba na 100 postav z filmů (vyjma Epizody III - Pomsty Sithů) a tzv. Expanded Universe - tedy knih, komiksů, seriálů, videoher apod. rozšiřujících ve filmech uvedené reálie. Přiznám se, že jsem měl při jeho četbě problémy udržet koncentraci, respektive občas jsem se ztrácel ve vzájemně propojené síti jmen, předmětů, míst a událostí. To se však vzhledem k obrovské komplexnosti univerza Star Wars dalo předpokládat. Možná by nebylo od věci do knihy zahrnout nějaký (třeba jen základní) terminologický slovníček, jenž by byl nepochybně velmi užitečný. Lze být vděčný alespoň za dvoustránkový chronologický "Stručný přehled dějin galaxie", v krátkosti shrnující důležité události. Od maximálního hodnocení mne tak odrazuje (především) poněkud kostrbatý překlad, zejména názvosloví, které je někdy ponecháno v originálním znění a jindy dost nevhodně kompletně přeloženo do češtiny - zde mám určité podezření na neznalost či jistou "necitlivost" překladatele.

2 17.03.2016

Víceméně mé první a dlouho očekávané dostaveníčko se Zeměplochou a jejími reáliemi. Dle mého názoru je v knize velmi příjemně vyvážena obrazová i textová složka - čtenář se může kochat naprosto parádními černobílými i barevnými ilustracemi (převážně postav) Paula Kidbyho, a zároveň se v doprovodném textu dozví mnoho zajímavých informací a postřehů od zmíněného ilustrátora i samotného Terryho Pratchetta. I jako člověk takřka "Zeměplochou nepolíbený" jsem si knihu velice užil a byl díky ní patřičně navnaděn na další setkání s tímto nepochybně velmi originálním univerzem.

2 16.03.2016

Příjemná oddechová záležitost pro fanoušky J. R. R. Tolkiena nebo prostě jen milovníky map fantastických světů. Celá "knížka" je rozkládací, přičemž v levé části je vlepen sešit (zhruba formátu A5), který na dvaceti stranách ve stručnosti shrnuje děj knižního Hobita, nastiňuje okolnosti jeho vzniku a v krátkosti seznamuje s klíčovými místy na mapě "Divočiny", kam Bilbo a spol. zavítali na cestě k Osamělé hoře. To vše doplňuje několik černobílých ilustrací Johna Howea. Vpravo je vlepena samotná mapa "Divočiny", která je barevná a při maximálním rozložení má vskutku úctyhodné rozměry - zhruba 70x70cm. Její okulahodící zpracování má na svědomí už zmíněný ilustrátor, jenž mapu obohatil mj. o motivy z Neočekávaného dýchánku (úvodní kapitola Hobita) nebo o obrovského draka Šmaka vinoucího se po okrajích mapy.

2 15.03.2016