Amaranta komentáře u knih

Podzim ve městě


Tady je město, náměstí a domy
a také slečny s uzly vlasů na hlavách,
ve kterých bydlí vítr, myš a touha.

A je i podzim.

A někde vysoce je slunce.
Zaťaté v mraku jako v koňském srdci dráp.

14 30.12.2012

Chestertona jsem náhodou vyhrabala ve staré zděděné knihovní skříni s tušením, že to, co jsem o něm slyšela, byla chvála. Ale nečekala jsem, že skici těch maličkostí budou mít takovou podmanivost, vtip a duchovní šarm. Přitom právě tento morální rozměr je vždy umístěn do několika či jen jedné poslední věty a člověku spadne pusa. Po Maličkostech následují Obrany a těmi jsem se ještě neprokousala, ale taky za to stojí - je to ten typ literatury, do které se vám moc nechce, ale když ji přelousknete, hlava se vám vznese o pár cenťáků výš.

11 27.03.2012

Oldřich Mikulášek vybral do doslovu stejné úryvky, které jsem si chtěla poznamenat. Avšak:


Není mi lhostejný
ani jediný krůček a pád
dítěte v kopřivách... I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje,
až nakonec zašeptá: čum do ráje...

Už to nevydržím, chtěla jsem rozdělit komentář do dvou části po přečtení Létající hospody, ale dnes jsem se tak nadchla zakládáním míst pro vypsání, že se s nimi musím potěšit hned. Poté, co jsem si do Databáze založila knížky přečtené dávno a rozhodila po nich pár matných vzpomínek, je teď zvláštně zavazující číst novou. Zážitky jsou čerstvé, tak co vybrat? Chci si zapamatovat to, co se mi líbí teď a ovlivnit si dlouhodobější paměť? No, ty úryvky za to opravdu stojí:

1. Teoretik, který vytvoří novou teorii na základě nové události, mnoho škody nenatropí. Ale teoretik, který nejprve zplodí falešnou teorii a pak vidí ve všem její důkazy, je nejnebezpečnější nepřítel lidského rozumu. (Vyjadřuje námět celého příběhu.) str. 31

2. Jedni horovali proti demokracii, protože chudák Pepa byl tesař. Druzí horovali proti všem přistěhovalcům, protože Misysra Ammon byl Turek. Třetí navrhovali, aby byl s okamžitou platností zakázán ženám přístup na všechny přednášky; to proto, že na té obblaskowské s nimi byla jakási malá a dočasná svízel, za kterou vůbec nemohly. Čtvrtí žádali, aby se zrušila všechna místa, kam se jezdí na dovolenou. Pátí žádali, aby se zrušila dovolená. Šestí neurčitě spílali moři; a sedmí ještě neurčitěji navrhovali, aby se moře odstranilo. Všichni tvrdili, že kdyby se tvrdě došláplo na to či ono, na kameny či na mořské řasy či na zahraniční turisty či na špatné počasí či na pojízdné kabiny, nikdy se nemohlo stát, co se stalo. Všichni měli jen jedinou chybičku; neměli zřejmě nejmenší ponětí, co se vlastně stalo. str. 80

3. "Myslíte, že když jedete do Londýna a sjednáte všechno s lordy v parlamentě a přivezete odtamtud hromadu papírů a cizích slov, přestává pro mne být křivda křivdou? Jak jsem vás poznal, jste právě tak zlý a krutý pán jako ti, které za starých časů trestal bůh; jako milostpán Varney, kterého ve Svatém lese zabily kolčavy. Jářku, pan farář nás vždycky učil, že na zloděje se střílet může. A chci vašemu lordstvu oznámit," skončil uctivě, "že mám kulovnici." str. 127

Dále výborný vtip: Dva otrhaní Irové s puškami čekají za kamennou zídkou, aby zastřelili statkáře. Jeden se diví, že statkář dlouho nejde; a říká: "Doufám, že chudáka jemnostpána nepotkala nějaká nehoda." ..... Vypravěč vtipu (sám Ir, vypráví vtip Angličanovi) dořekne: "Nuže, byla to pravda a nic než pravda; toho Ira jsem důvěrně znal, ale musím ti na něj něco prozradit. Byl to Angličan." str. 148

Jak lze věrně popsat ustrojení:
Měl decentní vlas i klobouk, měl decentní kabátek,
kolem nohou nohavice, pod patami podpatek
str. 140

Ještě si zde poznamenám, co se mi nechtělo přepisovat: str. 78, 139.

A kdyby ze mě někdo někdy páčil moje motto (a proto, že odporuji shrnutí vlastní osobnosti do takových mott), znělo by (str. 129):

Zatněme již, bratři, zub
do podlah i do palub.

Dočteno. Po polovině a po mém nadšení rychlost děje polevila, avšak v závěru jsem pochopila, že to byl klid před bouří.

6 12.04.2012

Naprostý základ pro všechny studenty divadelní vědy, estetiky atd... Ale také, pokud chcete proniknout ke kořenům divadelní teorie a ověřit si, že mnoho podstatného a dodnes užívaného bylo napsáno již dávno...

Vlastně je docela zvláštní, že HH píše o nepopsatelnosti a daří se mu to.

5 12.09.2013

Tak zde je narozdíl od Příběhu umění problém poněkud závažnější. Co je skutečné a jak to vidíme? A co vypozorované či naopak přebrané skrz jedno velké síto schémat a vzorců v našch hlavách, které si budujeme v rodině, společnosti, kultuře...?

5 19.03.2012

Zase jedna historka: mám kočku, která se jmenuje Mina. Mina byla po operaci a já jsem ji hlídala, aby si nevytrhala stehy. Hlídala jsem ji dnem i nocí. Jednou tak v hluboké tmě, v hluboké únavě, za koččiných krvavých pokusů jsem četla Draculu... Dracula sál Míně krev... A nejlepší na tom bylo, že jsem si tady ty symbolické souvislosti uvědomila až na pokraji spánku a hezky mě to pobavilo a pak i probudilo. A i moje Mina úspěšně přežila.

5 15.03.2012

Tak začínám mít pocit, že z těch mých zdejších komentářů nic moc nevyleze... Ono se těžko píše několik let nazpět. Ale nedá mi to, zase si zavzpomínám... Stepní vlk... Tak jsem to četla... a pořád jsem si říkala, že mě to vlastně moc nebaví, ale přitom střídala jedna lepší stránka druhou. Opravdu, a po dočtení jsem měla pocit poctivě odvedené dřiny. Možná bylo dobře, že mě linka nestrhla k rychlému přelítnutí, ale trochu jsem si zabojovala. Jako když se čte filosofie - námaha, ale ty výsledky! Né, tak dramatické to nebylo, četlo se to docela dobře, jen jsem občas vzhlédla a zpřemýšlela si, co to vlastně čtu.

5 15.03.2012

Odepřela mi pozdravení...

4 29.03.2012

Ha! Tak tento výbor jsem ulovila v antikvariátu za pět korun! Nevím, proč byl hodnocen tak nízko, když skýtá tak dobré počtení... Moje výhoda :). Zatím mám přečten Klub sebevrahů a J+H. Vlastně jsem si knížku koupila pro podobnost s Chestertonovým Klubem zneuznaných mužů (co do názvu), což jsem zrovna dočítala, a přišlo mi to jako pěkná náhoda. No a abych k tomu něco řekla, byl to šok - příběhy se začnou proplétat tak nevinně a pak najednou padají hlavy. Nejvíce mi utkvěla úplně první postava muže obcházejícího hospody a nabízejícího zdarma lákavý dortík s prupovídkou, že od obdarovaného by to byla ta největší ušlechtilost, kdyby dezert přijal. Když někdo odmítnul, musel se s ním poprat sám. A že jich za večer bylo hodně... Ještě si musím najít čas na prý proslulé líčení mořských povídek...

Základ mojí dětské knihovny! Lebky na kůlech a ptáček nabodnutý na ostny, tak se vytváří podhoubí pro šťastný konec :).

4 21.03.2012

Zde pracuje nostalgie a hlavne literarni prelom - odjakziva jsem neco cetla, ale to spis Muminky, neco o konich, o malych holkach, takove zaplacavani casu... Ale pak jsem dostala do ruky Janu Eyrovou (a protoze slo o skolni referat, nemela jsem cas shanet jine vydani nez slovenske a dodnes bych asi nebyla schopna cist jine). Ne, ze by to byl skvost, ale hlavne mi ukazala velky pozitek ze cteni te trochu vyssi literatury, tzn. tahlejsi mista, psychologie, proste svet dospelych. A jinam se mi uz nikdy nechtelo. Po zhltani dalsich "Bronteovek" (to zni jak "Bondovek", to se povedlo, ne? :)...) a vetsiny stezejniho od Austenove se naplno rozvinula ma knizni vasen a, priznam si to, i trochu povysene nutkani po vstrebani klasiky. No, nic moc jsem o konkretni knize nenapsala, ale bavi me pribehy spojene se ctenim, zlomy, ke kterym knuhy dopomohly nebo je podnitily, to je tak trochu jejich ucel, co? Zajimavym tematem je i prostredi, ve kterem je literatura ctena a spojeni si knizky s vjemy - tak treba se Spartakem od Loukotkove si vzdycky vybavim, jak jsem lezela na zbrusu nove drevene podlaze v mem pokojicku, bez nabytku, jen volny prostor a vune dreva... No neni to krasne, co kniha dokaze? Dnes si muzete kamkoliv prenest na notebooku i filmy, ale proste se vam to vsechno tak nevpije...

4 15.03.2012

Tak já jsem Demiana v MHD (i meziměstské HD) četla a prostor si na něj udělala. Stačí pár slov a jsem uvnitř. Je pravda, že s odtupem (nechávám) času - po Stepním vlkovi - se mi D. četl lehčeji a zároveň (snad) důkladněji...

"Co není v nás samých, to nás nevzrušuje." str. 123

"Všude totéž! Všude hledají "svobodu" a "štěstí" někde za sebou, ze samého strachu, že by je někdo mohl upamatovat na jejich vlastní odpovědnost a připomenout jim jejich vlastní cestu." str. 150

"Ano, musíme nalézt svůj sen, pak se cesta usnadní. Avšak neexistuje žádný trvalý sen, každý je vystřídán novým, a žádný nesmíme chtít připoutat." str. 155

Dva úryvky od konce zastupují kritiku a řešení v návaznosti na sebe. Jedno těžší než druhé.

3 20.09.2013

Str. 105: Mnoho lidí říká, že "milují přírodu". To znamená, že neodmítají dát si občas líbit půvaby, které ona nabízí. Jdou ven a mají potěšení z toho, jak je země krásná, šlapou po lukách a nakonec natrhají spoustu květin a větví, aby je záhy zas zahodili nebo doma nechali zvadnout. Takhle oni milují přírodu. Rozpomínají se na tu lásku v neděli, když je hezky, a jsou pak celí dojatí, jaké mají dobré srdce. Vždyť by ani nemuseli, přece "člověk je korunou přírody"! Ach ano, ta koruna!

Str. 103: Jako by mi naslouchalo dítě. Ne, jako kdyby dospělý na sebe při naslouchání zapomněl a nevědomky dostal dětské oči.

3 03.11.2012

Zatím si sem musím dát poznámku z Římanky (neboť ona byla knihou na doma, životopis pak souběžně knihou zůstávající a čekající v práci), trefně připomíná jeden z Celliniho rysů: "Ale já nejsem chytrá a možná ani inteligentní; a nikdy jsem nepochopila, jak může nějaká špatná věc být omluvitelná, neřku-li obdivuhodná jen proto, že byla provedena obratně." str. 181 Tak tolik o Benvenutových vášnivých výbojích a soubojích (i když mrštné přitočení se k objektu hněvu v davu a nečekané pobodání se tak asi zvát nedá).

Taková črta zatím - zrovna jsem jela rozjezdem a četla si. A říkám si - toto není ten piedestální G. K. Ch., kterého znám (Klub). A napadnul mě (ano, atakoval) název sbírky, který ten večer zmiňoval kamarád (jeho vlastní sbírky; ještěže existují závorky = zázvory = nepochopitelný vtip; a taky pomlčky a šipky a rovná se). Tedy, název té sbírky si nepamatuji, ale bylo to úderně nesmyslné a vůbec né originální - tak jak to chtěl podat (naservírovat? dnes se s češtinou peru) a jak to podle něj mělo vyznít.
Pokračování prozatímní črty - nene, není to chyba Chestertonova, povídky jsou stále brilantní, jen jsem si na to u něj už zvykla. Dokonce.

A Anarchista Čtvrtek - popis by byl marný, tak jen pár útržků, které s ohromností závěru nesouvisejí, ale co se týče Ch., ukázek není nikdy dost:

Můžeme přiznat matematikům, že dvakrát dvě jsou čtyři. Ale dva nejsou dvakrát jeden. Dva jsou dvatisíckrát jeden. str. 200

... očima bezbarvýma jako zimní moře. str. 207

"Ale jak mohl markýz právě teď urazit vaši tetu?" vmísil se do rozhovoru druhý pán s pochopitelným údivem. "Vždyť tu seděl celý čas s námi." "Bylo to něco, co řekl," tvrdil Syme zlověstně. "Neřekl jsem vůbec nic," pravil markýz , "jenom něco o kapele. Řekl jsem, že mám rád Wagnera, jen když se hraje dobře." "To byla narážka na mou rodinu," stál Syme na svém. "Má teta hrála Wagnera špatně. Byla to bolestná rodinná záležitost. Dodnes nás kvůli tomu urážejí." str. 221

Asi pět mil od Londýna se přes zelená pole a skrze kvetoucí živé ploty prodíralo šest urousaných detektivů. Největší optimista z celé společnosti původně navrhl, aby pronásledovali balón po jižní Anglii v drožkách. Ale nakonec ho přece jen přesvědčil jak zřejmý odpor balónu k létání nad silnicemi, tak ještě tvrdošíjnější nechuť drožkářů následovat balón. Proto se potom neúnavní, ač dost vyčerpaní cestovatelé prodírali černým houštím a klopýtali přes zoraná pole, až všichni byli tak zřízení, že by je nikdo nepovažoval ani za tuláky. Zelené pahorky surreyské zažily konečnou zkázu a tragédii toho obdivuhodného světle šedého obleku, v kterém Syme přišel do Šafránového parku. Hedvábný klobouk mu nad nosem propíchla nízko visící větev, úkladné trny mu natrhly šosy div ne až po ramena a hlínu Anglie měl až za límcem. Ale pořád ještě mlčky a se zuřivou odhodlaností vystrkoval svou světlou bradku a nepřestával upírat oči na ten plující, plyny naplněný balón, který v nádherném západu slunce přijal barvu červánků. "Je to koneckonců velmi krásné!" řekl. "Je to podivuhodně, podezřele krásné!" řekl profesor. "Přál bych si, aby ten zatracený měch plynů už prasknul!" str. 226

Protože tyto masky neskrývaly, ale odhalovaly. str. 276

3 16.05.2012

Tento labyrint mi za mojí počínající čtenářské dráhy dělal velkou radost. Sice jsme měli doma vždy dobře zásobenou knihovnu (a co teprve u babičky ve skříních a ve sklepě), ale listování labyrintem a zakládání stránek mě vždy donutilo slídit po dalších revírech. Dnes mám místo něj Databázi, ale měl šarm.

3 15.05.2012

Chtěla jsem napsat tolik, ale Napoleon z Notting Hillu, jinak to nejde říct. Udělala jsem si poznámky - a možná si je sem i napíšu, pak. Povídka kratší, ano, ze začátku se vlnila jen zlehka, král srší žerty. Chesterton nebude charakterizovat povahy (dokonce jsem si až do konce pletla Baffla a Buggse), jejich ústy mluví ostře dotažené protiklady, obdivuji se fantazii, vtipu, invenci - to není nic nového. No, to by nebyl pan Chesterton, kdyby neudeřil palicí a nevyrazil mi dech. Opravdu, palice jak dělo. Tak výmluvné varování před nesmyslem (a tím hůř smyslem) bezohlednosti (všech po svém). Sranda opustila i mě a zanechala špatné svědomí.

Přece jen:
"Každý člověk je nebezpčný, pokud myslí jen na jedno jediné." str. 278

"Ach, vy králové, jak humanní jste, jak něžní, jak ohleduplní. Vedete válku o hranici či o zboží z cizího přístavu; proléváte krev kvůli celním poplatkům za krajku či kvůli admirálovu metálu. Ale když jde o věci, které životu dávají anebo berou smysl - jste vysoce humánní. pravím vám, a vím dobře, co říkám, že jediné nezbytné války byly ty, ve kterých šlo o víru. A že jen ty byly spravedlivé. A že jen ty byly humáníí. Neboť se v nich bojovalo za něco, co aspoň chtělo být lidským štěstím, lidskou ctností. A věřilo se v nich, že nepřítel uškodí duši každého člověka, ať krále, či dráteníka." str. 317

"Možná je to bůh. Možná je to ďábel. Ale z praktických důvodů si myslíme, že je padlý na hlavu." str. 345

A dále: str. 259, 273, 323, 349, 360 dole.

3 26.04.2012

Četla jsem zatím jen Peklo a něco málo z dalších dvou kantik, ale Peklem jsem prošla důkladně. Nedá mi to a musím si pro ni jít a přečíst a přepsat začátek. Nemyslete, to dělám pro sebe...

Peklo, Zpěv první
(Babler, Zahradníček)

Kde život náš je v půli se svou poutí,
mně bylo procházet tak temným lesem,
že nemohl jsem cestu uhodnouti.
Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem
probloudil ten hvozd divý, pustý, tmavý,
že dosud na to vzpomínám jen s děsem.
Ani snad smrt tak hořce neotráví.

A někdy, když jdu do kopce, nejasně vzpomínám na: pevný krok vždy níž měl postoj vratký.

A ještě, Zpěv dvacátý devátý

"Ó ty, jenž prsty rveš se takto třeště,"
pospíšil si Vůdce jednomu z nich říci,
"a jenž si chvílemi z nich děláš kleště,
řekni mi, jsou zde jací Latiníci
v té hromadě, a nechť ti nehty stačí,
na věky na tu práci drásající!"

Milé, od Vergilia, že popřává dobré nehty pro věčné mučení. Dále je zde alchymista, jenž byl upálen za myšlenku pronesenou žertem (že naučí Albera ze Sieny létat) a před závěrem si Dante udělá legraci z bláhových Sieňanů (a takoví nejsou ani ve Francii). Zkrátka, tento zpěv oplývá ironií a zařazuje žert, což je s přihlédnutím k místu - Peklu - překvapující.

Božskou komedii ilustrovali například S. Botticelli, W. Blake, G. Doré.

Jde vidět, jak je Komedie podnětná, už poněkolikáté se vracím doplnit komentář. Vzpomněla jsem si na první verš a spojený význam - v půli je život v 35 letech (tolik bylo Dantovi) a zároveň je to věk vrcholný. Graficky tak tvoří "luk života", na jehož vrcholu je nutno vystřelit svůj životní šíp. Sesbírání sil k tomuto činu a v tomto věku lze vyjádřit i Gaussovou křivkou.

3 29.03.2012