Aknel26 komentáře u knih

Knihožrouti mají všechno, co má správná knížka mít, aby děti přivedla ke čtení.
Předně - samozřejmě - jsou o knihách. Mají dva sympatické hlavní hrdiny. Odehrávají se v knihovně a moc pěkně popisují, jak to v knihovně chodí, jak jsou řazené knihy, jaké je zabezpečení, jaká jsou oddělení a jaké knihy tam lze pořídit. Autorka si při psaní i hezky hrála se slovy, jež se týkají čtení. Ilustrace jsou prostě kouzelné. A nechybí ani detektivní zápletka.
A možná právě kvůli ní, i když mě to mrzí, nemůžu dát plný počet. Čekala jsem nějaké reálnější vysvětlení. Ale jinak opravdu knihu doporučuji.

1 01.02.2023

Zatímco s prvním synem jsme frčeli na vlně knih Suzanne Bernerové Jaro, Léto atd., s mladším, který není zdaleka tak upovídaný, stále znova prohlížíme knihy o Péťovi. První z nich je zaměřena na citoslovce a jejich vhodné použití, druhá se týká slovní zásoby. Strávíme s Péťou a jeho rodinou celý den od probuzení, oblékání a snídani přes pobyt ve školce, oslavu narozenin, hodinu plavání až po večerní uspávání. Kromě velkých obrázků jsou tu i menší, takový obrázkový slovník základních slov (lidské tělo, oblečení, jídlo, hračky...).
Pevně věřím, že i další díly této skvělé série se dočkají překladu do češtiny. Zatím je můžete pořídit alespoň ve slovenštině. A velmi doporučuji i hry, vkládačky či pexesa, které vyšly asi jen v Polsku, ale jsou k sehnání i v našich e-shopech. Hlavní hrdina se jmenuje Pucio. A je to super, super, super.

2 01.02.2023

(SPOILER) Uf. Tak vám přemýšlím, co při čtení knihy převažovalo - zda autorčino věčné a otravné povzdechnutí, nebo moje nevěřícné lkaní: panebože, to je tak blbý!
Je to takový román pro památníky (vím, že to jsou správně pamětníci) říznutý naivními dívčími sny o princi na bílém koni. Na jedné straně ten aristokratický původ, nezměrné rodinné bohatství a šlechetný bratranec, který je ochoten vypomoci hlavní hrdince formálním sňatkem, když se ocitne obtěžkána a zhrzena mužem, kterého miluje, ale on ji tak ztrapnil. Na druhé straně muž, z něhož doslova sálá sex appeal, trochu Drsoň a ostrej hoch, když se ale dozví, že Sandra s ním čeká dítě, neváhá přijet za ní do Anglie v hodině dvanácté, uzme ji bratranci u oltáře a náhle se mění v Jasoně, který trvá na svatbě a společném životě - samozřejmě formálním až do chvíle, než si oba protagonisté přiznají, že se navzájem milují, což je dávno jasné všem postavám i čtenáři. Závěrečné usmíření s rodiči a stvrzené přátelství mezi oběma rodinami je už jen dovršením i tak blbého příběhu.
Mimochodem, úvodní část knihy se velmi podobá románu Oko za oko, manžel za manžela - dokonce jsem měla chvíli pocit, jako bych tuto knihu už četla. A řekněte mi, který pár by se celá léta marně pokoušel o dítě a nakonec snahu vzdal, aniž podstoupil jediné lékařské vyšetření...
Normálně bych hodnotila jako odpad, nicméně v řadě knih paní Jakoubkové, jimiž si čas od času zpestřím četbu, se vlastně jedná o standard.

3 19.01.2023

Vyprávění o dvou sourozencích a kouzelném zvonečku, který v rodičích umí probudit dětskou a hravou duši a fantazii, zaslouží velkou pochvalu. Příběh je veselý, a přitom ne plytký, popisuje velmi výstižně výchozí situace (nákup, ošklivé počasí, nudná návštěva a především prohlídka hradu plná datumů a jmen...) i jejich zpestření. Líbila se mi i pointa (i když to zahození mobilu bylo už trochu příliš). Veselé příhody skvěle dokreslují parádní ilustrace.

3 19.01.2023

Já mám moc ráda Pokáčovu tvorbu, jeho rychlovky na aktuální témata i klasické písničky. Leporelo mi ale moc nesedlo. Přijde mi, že to nejsou básničky, ale spíš jednoduché veršovánky, rýmovačky s vtipnou pointou, všechny tak trochu na jedno brdo. Vím, že to jsou básničky určené dětem (a synovi se líbí), ale i tvorba pro děti se dá dělat nápaditě a pestře - ve srovnání s Žáčkem či Vodňanským má Pokáč ještě hodně co dohánět.
Naopak obrázkům není co vytknout.

2 19.01.2023

Vtipný příběh, veselé obrázky, bláznivé příhody spojené se sousedem Vránou i spolužáky střídají ty dojemné, v nichž se často vyskytuje Šimonův kamarád Ota. Šimon nás provede obdobím adventu - od prvního sněžení a stavbu sněhuláka přes Mikuláše (a napraveného čerta), psaní dopisu Ježíškovi, výlov kaprů z kádě, zdobení stromečku až po návštěvu jesliček i nadílku.

6 04.01.2023

Musím říct, že se mi knížka líbila o něco víc než synovi - ale četli jsme spolu a uteklo nám to pěkně. Paní spisovatelka to měla moc hezky vymyšlené. Josífkovi vadí, že ho rodiče stále kontrolují, peskují... Ale bude to lepší, když si ho doma nebudou všímat? Josífek si najednou může dělat, co chce, jíst, co mu chutná, nikdo ho nekárá - ale na druhou stranu ho ani nikdo nepochválí. Během pekelného týdne Josífek pozná, že udržovat chod domácnosti není žádná maminčina schválnost, co všechno to obnáší a že každý může přispět k tomu, aby to doma fungovalo.

3 03.01.2023

Mně to přijde nepochopitelné, ale pro syna se tato kniha - spolu s hrou Jízdenky, prosím - stala nejlepším dárkem od Ježíška. Je to velký fanda Dogmana a spol. a během prázdnin komiksovou školu přečetl šestkrát - jednou hned po nadílce. Mně to stačilo jednou, ale babička přežila celé čtyři reprízy.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Vrcholem série jsou podle mě druhý a třetí díl, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Druhý a třetí díl podle mě tvoří vrchol série, pak už jde úroveň trochu z kopce, i když vtipné momenty se najdou v každém díle. Syn ovšem miluje celou sérii bez výjimky.

2 03.01.2023

Protože syn začal chodit do první třídy, přečetli jsme hned na úvod školní docházky dvě knížky o prvňácích - Kuba nechce číst a Tománek ve škole. Tituly od sebe dělí téměř dvacet let a na každém se nám (ne)líbilo něco jiného.
Paní Braunová podle mě moc hezky vystihla pocity prvňáčka, na kterého se naráz navalí plno nových úkolů, povinností a informací. Co se mi naopak nelíbilo:
a) Autorka se sice úspěšně vnořila do usoužené dětské duše, na druhou stranu asi ani neotevřela slabikář. Také syn se pozastavoval nad tím, že se Kuba hned na začátku učí to které písmenko, čte složité texty, že počítá obtížné příklady...
b) Nemyslím si, že forma motivace, kterou zvolila paní učitelka, je správná. U dětí, které nezvítězí, ač se celý rok snažily, to může vyvolat pocit frustrace a vyhoření. Jinak ovšem je paní učitelka úžasná. (Mimochodem, kdo neznáte, přečtěte si Sísu Kyselou - i zde se Jeník učí kvůli odměně, ale chybí tu soupeření mezi dětmi navzájem. A je to větší legrace.)
Knížka vyšla v rámci edice První čtení a přesně tomu odpovídá - nejsou tu téměř žádná souvětí, jen krátké věty, což je pro začínající čtenáře ideální; předčítající tou úsečnosí naopak lehce trpí.
Synovi se nejvíc líbilo jméno hlavního hrdiny - proč asi! :-D
P.S.: Fanda Tománek byl mnohem akčnější a neposlušnější, na druhou stranu byl i bystřejší než Kuba, nenechal se školou a povinnostmi semlít - ale nakonec se mu jeho přístup nevyplatil. Přístup učitelky byl samozřejmě tradiční (kniha vyšla na počátku 90. let a navazuje na dva starší díly), žádné velké novoty, přesto je to veselejší čtení.

4 14.12.2022

Podle nás lepší než první díl. Příběh drží víc pohromadě, Pate už nepůsobí jako takový nedůvtipný mimoň, i když jistá naivita mu zůstala. Příběh pejska Totiho, přestože je podán s humorem, je dojemný a přináší i nenásilné poučení.

1 09.12.2022

Knížka je veselá, obrázky bomba, absurdních myšlenek a nedorozumění přehršel - a vším probleskuje jednoduchý příběh o návštěvě strýce. Jen si nejsem jistá, pro jakou věkovou skupinu je koumák určený. Četli jsme se šestiletým synem, je bystrý, ale Patovy myšlenkové pochody a to, co z nich vzešlo, jsem mu musela často vysvětlit polopatě, aby věděl, čemu se s manželem smějeme. A naopak starším čtenářům to může připadat trochu dětinské.

1 09.12.2022

Čtyři kapitoly, osm pohádek. Líbilo se mi, jaké pohádky k sobě teta zapletla - většinou takové, u nichž by člověk ani neřekl, že mají něco společného, takže čtenář na začátku vyprávění čekal na každou indicii. Nejzábavnější asi byla druhá a čtvrtá kapitola. Při čtení nás bavilo i notovat písničky na známé popěvky a zodpověděli jsme také kontrolní otázky na správný obsah pohádek.

3 17.11.2022

Možná už jsme přefrantíkovaní, ale poslední díl série nás zklamal na celé čáře. Nápad, kdy tetičce hrozí obvinění z krádeže houslí v lidušce, byl dobrý, jenže pak se vyprávění vydalo opět po stejných kolejích jako v předchozích dílech. A musím říct, že největším zklamáním pro mě byl pachatel. Snad bych takovou pohnutku a jednání dokázala pochopit u dítěte - ale dospělý člověk? Naštěstí jsou Frantík a jeho pátračská banda plni empatie a případ je vyřešen tak, že se vlk nažere a koza zůstane celá.
Myslela jsem, že se nám po této partičce bude sytýskat, ale nakonec jsme docela rádi vyměnili Frantíka Lebedu za jiného Františka - Tománka. A s ním je větší legrace!

2 17.11.2022

Naprosto geniální kniha! Básničky jsou vtipné, jednoduché na zapamatování a ani po dvacátém přečtení nám nelezly na nervy, jak to často u říkanek bývá. Asi nikdy nezapomeneme, že "Ondřej Suk, líný kluk, všechny dřepy jsou mu fuk"! Rovněž ilustrace jsou parádní. Doporučuji všem, kdo s výslovností bojují, nám se osvědčila.

3 10.11.2022

První dva díly příhod Fandy Tománka vyšly ještě v době komunismu, třetí paní Horelová v 80. letech sice napsala, vydán byl ale až po revoluci. Pionýrky zmizely, nyní jsou tu "starší děvčata" a podobných kosmetických úprav bychom našli několik. Vyprávění je ale stále milé, tentokrát opět svižnější, takže se mně i mému prvňáčkovi (na střídačku) dobře četlo. Mohli jsme porovnávat, diskutovat... Fandu potkáváme ještě o prázdninách, pak je tu první školní den, první pochvaly i průšvihy, těch má upovídaný Fanda až až, a dokonce záškoláctví! Kniha končí čtvrtletní třídní schůzkou, takže nám četba vyšla takřka na den.
Synovi se nejvíc líbilo, jaký byl Fanda rošťák, jak se uměl vytahovat, že hodně mluvil a že mu taky nešlo psaní. Sám knihu oznámkoval na jedničku a osmnáct hvězdiček.
Mně se líbí třeba jeho smysl pro spravedlnost, zvídavost, vyřídilka a vztah ke kultuře a básničkám... A když to srovnám s dnešní dobou, byly děti mnohem samostatnější - Fanda v první třídě chodí sám nakoupit, pomáhá cizí starší paní, aniž by to doma věděli, jde jen tak na plovárnu apod. A také paní učitelka je na děti přísnější.
Fandovi i tentokrát dáváme pětku - tady to ale znamená něco jiného než ve škole!

2 10.11.2022

Hned na úvod musím říct, že mi dalo docela práci knihu sehnat. Kupříkladu Městská knihovna v Praze ji už vyřadila z fondu. A mě to překvapuje, přece existuje spousta mnohem starších knih pro děti, s obsahem zastaralejším, které se když ne v policích, pak alespoň ve skladech, objevují. Ano, je to knížka z 80. let, ale neřekla bych, že je výrazně poplatná své době. Vždyť o čem je? Předškolák Fanda chodí rád do školky, těší se k zápisu do velké školy, stráví pár dní v nemocnici se slepákem, ztratí se v metru, zlobí s bratrancem. Tedy všechno věci, které se můžou přihodit i dnešním dětem. Išek navíc není žádný andílek, takže o legraci i dobrodružství není nouze. Předčítající rodič hravě přeskočí či nahradí slova jako příslušník SNB, soudružka, pionýr, kdo zná, opraví názvy stanic metra. A malý čtenář se zeptá, když nějakému výrazu nerozumí. No ne?
Jestli knížce něco škodí, pak je to pozvolné a dost detailní vyprávění. Četla jsem se synem, který se zrovna sám k zápisu chystal, a první část Znáte Tománka? se mu moc líbila. Ta druhá se ale trochu vleče a u některých kapitol bylo těžší udržet pozornost, i když jinak je to čtení veselé i napínavé... Rozsah je ovšem dán spoustou přímé řeči, žádné dlouhé odstavce. Paní Horelová psát uměla a mně je vážně trochu líto, že příhody Fandy Tománka alias Iška Mánka tak zapadly.
Kniha má navíc krásné ilustrace Aleny Ladové.
Za první část bychom dali pět, za druhou čtyři.

4 10.11.2022