Adapa komentáře u knih

Krásná sbírka povídek, které jsou takové povětšinou vesmírné jednohubky. Psáno někdy v 50. letech 20. století s příjemnou vesmírnou naivitou.

Nejlepšími povídkami jsou Medúza (ta by si zasloužila samostatný román), Hlídka (předchůdce Vesmírné Odysei) a Devět miliard božích jmen.

Naopak mě nezaujaly povídky typu Záznam nebo povídka o orchidejích.

Četlo se to skvěle, jen škoda, že to byly takové krátké příběhy, které po pár stránkách končily.

Rozhodně všem doporučuji.

6 25.02.2023

Krásně zastaralé hard sci-fi z konce 50. let. Četl jsem to za posledních asi 35 let možná podesáté, rád se k té knize vracím a rád bych ji doporučil všem fanouškům sci-fi, hlavně Arthura C. Clarka. Svým způsobem jeho první romány jsou něčím podobné této prvotině od Strugackých.
Pomalu končí 20. století a na Venuši je objevena Uranová Golkonda a Sověti se rozhodnou pokořit vzdorující Venuši. Kniha je rozdělena do tří částí. V první sledujeme specialistu na pouště Alexeje Petroviče Bykova, který se přidává ke zkušeným kosmonautům a přijímá výzvu letět na Venuši. Další posádku planetoletu na fotonové palivo Chius tvoří lotyšský geolog Dauge, geolog Jurkovskij, pilot Spicyn, navigátor Krutikov a velitel expedice Jermakov.
Po rychlém výcviku posádky se dostáváme do druhé části, kdy planetolet Chius letí k Venuši. Po cestě se setkává s meteoritem, ale hlavně prolétá sluneční bouří, která málem celou loď zničí.
Ve třetí části sledujeme tvrdé přistání a snahu prozkoumat Uranovou Golkondu, vybudovat tam majáky a přistávací plochu pro další expedice.
Je to psáno v padesátých letech minulého století, takže k tomu patří trocha komunistické agitace, ale nijak to nenarušovalo děj. SSSR už není socialistický, ale je to SSKR – Svaz sovětských komunistických republik. My Češi máme v tu dobu orbitální základnu nad Venuší a několik Čechů se v románu také mihne. Jeden z kosmonautů neustále kouří lulku, i ve vesmíru. Dopisy se píší na list vytržený ze sešitu a nebo si kosmonauti posílají dopisy psané na psacím stroji. Natočené kamerové záznamy se počítají na metry filmu. Pokud si chce někdo z expedice zjistit nějaké zprávy, sahá po tištěných novinách. Je to krásné, jak v tu dobu už mělo lidstvo být daleko a jak některé věci dávno zastaraly.

6 13.02.2023

Jedna z lepších záhadologických knížek pana Vašíčka.

Velmi dobře se to čte, zpříjemnilo mi to cestu vlakem. Je to taková jednohubka na rychlé přečtení.

U této knížky jsem poprvé u pana Vašíčka měl pocit, že se snaží napodobovat Dänikena, trochu mi to k němu nesedělo, proto nemohu dát plný počet hvězdiček.

Nejvíce mě z této knížky zaujala myšlenka, že Tutanchamon byl ve skutečnosti žena. S touto teorií jsem se setkal poprvé. Je to tam podloženo tolika důkazy, že mi to pořád vrtá hlavou a říkám si, že si k tomu budu muset něco vygooglovat, že to přeci nemůže být pravda :)

Zajímavá mi přišla také teorie o původu boha Thowta. Ovlivněn Sitchinem ho mám spojen s Anunaky, sumerskou mytologií. Pan Vašíček přichází z teorií, že Thowt přišel z oblasti potopených měst v okolí japonské Okinawy.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 11.02.2023

Jedno velké zklamání. Žádná nová odhalení jen chaotické plácání všech možných teorií.

Na dvou stránkách se řeší, kam se ztratil přední zub Semjona Zolotarjova při exhumaci jeho těla z hrobu. Burcující otázky jak někde v bulváru, nastolení záhady, proč se o tom nezmiňuje ani pitevní zpráva z roku 1959 a najednou vysvětlení, že zub vypadl při exhumaci těla z hrobu, že to všichni viděli, jen ho nechtěli hledat... Takže bombastické odhalení, že to není žádná záhada. Vždyť to šlo napsat do jednoho krátkého odstavce.

Na několika dalších stránkách se řeší, že Zolotarjov přežil, odešel do Izraele a tam vydal svoje paměti. Opět burcující otázky, jak se tam dostal, bude mít odhalení osudu výpravy atd.? Pak najednou vysvětlení, že je to izraelský spisovatel sci-fi a že se jedná o fiktivní paměti. To jsou ta nová odhalení, která autor slibuje už na obálce knížky?

Spousta maličkých černobílých fotografiích, na kterých není nic vidět. Než tam dát fotografii o rozměru 2 x 2 cm, tak možná raději žádnou.

V závěru shrnutí spousty webových stránek, které autor doporučuje navštívit. Naprosto zbytečný seznam. Kdo má google, najde si to. Stránky takto přepisovat je nesmysl. A navíc je dost velká šance, že za krátkou dobou některé ty pečlivě vypsané stránky přestanou existovat.

Občas nějaký youtuber nebo někdo na facebooku pod nějakou šílenou přezdívkou něco okomentuje, tak je v knize hned z toho neznámého dělán odborník, který tomu rozumí. Nechápu proč...

Další knížky od tohoto autora už zkoušet nebudu.

6 03.02.2023

Krásně napsaná knížka, jak píše níže LadyMichelle, tak je to opravdu neskutečný čtenářský zážitek. Od nejstarší historie až po rok cca 2015. Sledujeme především Střední Asii, kde na prvních stránkách je nám ukázáno, že už v dávné historii měla mnohem větší vliv, než se učíme běžně v učebnicích.

Chazaři, Číňani, Rusové, Peršané, Tataři, Arabové a další vstupují na stránky knížky, budují své říše, obchodují a objevuje se globálně propojený svět před stovkami let. Sledujeme zámořské objevy, tzv. Velkou hru, obě světové války, studenou válku a současnost. Poslední stránky ukazují, že vlastně ta oblast zase začíná být nejdůležitější a naše Evropa tak nějak jde stranou. Rozhodně to stojí za přečtení a zamyšlení.

Na druhou stranu čtenářský zážitek mi kazilo několik chyb, které mě udeřily do očí. Například Angličané plující v 18. století do obchodu za Murmanskem, který byl založen až v roce 1916. Nebo legenda o svatém Řehořovi popsaná jinak než se běžně píše. Římský císař se dívá na odplouvající obchodní lodě v Basře, která byla ale založena až o pár století později. Nebo zmínka o tom, že hlavní město Kazachstánu Astana byla vybudována za dvacet let z prachu, kde nic nebylo – přitom již v roce 1830 bylo založeno město Akmolinsk, které si Chruščov oblíbil jako Celinograd a někdy kolem roku 1990 tam žilo cca 300 tisíc lidí, takže zase takové nic to nebylo… Kvůli těm několika chybám, které mě tak vadily jsem přemýšlel, zda neubrat jednu hvězdu, ale protože se to četlo vážně skvěle, dávám plný počet bodů a jen si říkám, že vše, co se čte, se musí prověřovat a ničemu bezhlavě nevěřit.

6 18.12.2022

Mé první setkání s Gogolem. V podstatě od školy jsem znal základní obsah satirického románu, ale až nyní jsem se k jeho přečtení dostal. Antihrdina Čičikov se mi svým způsobem líbil, ani se nechce věřit, že je to „podnikatel“ z první poloviny 19. století. I dnes by se takoví našli, co chtějí rychle vydělat za každou cenu a vymyslí podobný plán.

Děj románu je rozvláčný a popisy jednotlivých sedláků a sedlaček na ruském venkově jsou vtipné a plné zesměšňování. Všichni se jen honí za penězi a nevidí dál, jak za hranice svého statku.

6 17.10.2022

Malá knížka, která je napsaná celkem běžným jazykem a dá se během chvilky přečíst. Není to ani tak analýza války na Ukrajině, ale spíše vývoj Putinovského Ruska, který směřoval k válce na Ukrajině.

V kapesním formátu vysvětleno, jak se Putin dostal k moci, jaké Rusko bylo a je, jak díky surovinám bohatlo. Velmi zajímavé porovnání Ruska v 90. letech s Čínou v té době. Jak se obě velmoci dokázali dostat úplně někam jinam.

Zajímavá myšlenka tam byla „Rus prostě najde na zemi šutr, zvedne ho a prodá do zahraničí.“ Rusko prodává suroviny a nebuduje svůj rozvoj, neinvestuje…

Knížka je psaná jasně jednostranně, kdy se Petr Holý nesnaží najít na Putinovi jedinou dobrou věc, ale tady ta jednostrannost k tomu prostě patří. Kdo si přečte tuto knížečku, měl by co nejdříve sáhnout po knížce Rusko v troskách od Solženicyna. Pohled Evropana a pohled ruského šovinisty. Přečtení obou knížek, přečtení obou pohledů skvěle ukáže ten rozdíl mezi naším a ruským myšlením.

6 15.10.2022

Nudné a naivní. Nudilo mě to a těšil jsem se, až to dočtu. Krátké, nenáročné a plné gentlemanství a popisování soupeření mezi Herlockem Sholmesem a Arsene Lupinem. Jako rozhlasová hra to mohlo být zajímavé, jako román pro kluky už to bude v dnešní době nepoužitelné.

6 01.10.2022

Druhý svazek o futuristických snahách kolonizovat vesmír je o chlup slabší jak ten první, je to dané někdy (pro mě) zbytečně detailními popisy budoucích raket. Rok 2022 měl být podle knížky z roku 1986 krásnou kosmickou budoucností. V tuto dobu měly být základny na Měsíci, přistání na Marsu, první mezihvězdné sondy.
Vše popisované v knize zní tak krásně, nadějně a uvěřitelně. Je to literatura faktu, ale bylo by skvělé, kdyby podle toho někdo napsal hard sci-fi román polidštěné sluneční soustavy nebo galaxie. I když je vše v nedohlednu, ta knížka mě dokonale pohltila… Škoda, že kosmickou budoucnost lidstva nevidím tak nadějně jak pan Pacner, když knihu v roce 1986 psal.
Díky knížce jsem se dozvěděl, že se nepoužívá slovo teraformace, ale správně má být geomorfizace nebo zpozemšťování.
A stejně jako u prvního svazku poznamenávám, že ani zde pan Pacner nepředpokládal nějakou čínskou kosmickou budoucnost.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 17.07.2022

(SPOILER) Třetí díl je lepší jak ten druhý, ale stále je to bída. Postavy se chovají nelogicky, neustále se vrací do snů a vizí.
První část je napsána formou deníku a je zajímavá. I když v prvním díle lidem bez problémů bylo 80 let a nebyl to problém, ve třetím díle už je v šedesáti člověk starý. Autorům nějak uniklo, že před sto lety měli dlouhověkost. Tři pozemšťané putují na Rámovi ke hvězdě Sirius, po cestě přemítají nad náboženstvím, přežívají po 13 let a pořídí si pět dětí.
Ve druhé části jsou na Uzlu, velkém mimozemském hangáru, kde se setkávají s biotem Orlem, který si chce nechat jeden chovný pár lidí a další se rozhodne poslat zpět na Zemi, aby získali vzorek dvou tisíc lidí a založili na novém Rámovi vesmírnou kolonii Nový Eden. Nicole, hlavní hrdinka, se vrací se svou rodinou na orbitu Marsu, kde se k ní přidává dva tisíce lidí, které lidstvo vybralo. Není to žádná elita, ale i kriminálníci, prostitutky apod. Ti všichni začnou na Rámovi budovat novou lidskou kolonii. K mému nepochopení mají dřevěné domy, jezdí po raketě auty apod. Je jich dva tisíce, ale mají své nemocnice, univerzity, senát, vládu. Původně fungující demokracie se zvrtává ve vojenskou diktaturu.
A do toho se lidé setkávají s dalšími mimozemskými druhy, kteří s nimi v oddělených habitatech cestují vesmírem.
Naprosto nevyužitý potenciál. Kdybych celý díl přeskočil a přečetl si jen prolog ke čtvrtému dílu, vyšlo by to na stejno. Sci-fi se někam vytratilo, řeší se zde jen lidské chování a jeho nedostatky.
Sahám po dalším dílu, ale budu rád, že už tuto ságu dočtu.

6 20.02.2022

(SPOILER) Po několika letech se mi dostal do ruky western, čekal jsem od toho četbu podobnou Rodokapsu, proto mne to nějak nelákalo. Ale tento krátký román příjemně překvapil. Netradičně je to vykládáno z pohledu malého chlapce Boba, který obdivně sleduje cizince, který vypadá jinak než všichni farmáři v údolí. Cizinec Shane vypadá slušně, s nadšením se vrhá do práce, ale vyzařuje z něho nebezpečí.
Shane se nechává zaměstnat na farmě Bobova otce, se kterým se spřátelí. Údolí se ale snaží ovládnout nejbohatší rančer, který zde chce mít pastviny pro svá stáda. Objevují se první hádky a Shane odhazuje slupku hodného a slušného rolníka. Nejprve ukáže sílu svých pěstí, pak si připne kolt a závěr je jasný a předvídatelný.
Na knížce je poznat, že byla psána ve 40. letech. Jsou zde obsáhlejší popisy, nespěchá se na akci, nestřílí se na každém rohu. A překlad je napsán tak newesternově, takže místo saloonu je zde hospoda, na farmě pomáhají rolníci a na ranči se o dobytek starají honáci.
Knížka mě inspirovala k tomu, abych se v nejbližších dnech podíval na film podle ní natočený – Shane. Předpokládám, že to bude typický americký western 50. let. A dokonale se mi tak starý film hodí k té knížce.

6 15.10.2021

Jeden z nejlepších sovětských válečných románů, který jsem četl. Chybí oslavy neomylného Stalina, objevují se zde zbabělci, byrokrati, nevinné oběti Stalinových čistek, ale především vzorní komunisté.
Simonov mezi řádky obviňuje Stalina za nepřipravenost, za chaos.
Komunistická legitimace je zde důležitější jak člověk. Voják, který o ni přišel, je vyvrhel, dezertér… a jen v boji musí dokázat opak.
Chvílemi mi to až pripomínalo Solženicyna, který ale psal o desetiletí později.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 08.08.2021

Velmi dobře napsaný román pro kluky tak od deseti do patnácti let. Nejvíc ho mohli ocenit asi přímo kluci z Ruska v době, kdy vyšel poprvé. Dnešní generaci dětí asi už moc neřekne. Sám jsem se k této knížce dostal až pár let po své čtyřicítce a četl jsem to tak nějak z nostalgie.
Román je dobře napsaný, čtivý. Bohužel dalšího vydání se asi nedočká a nové čtenáře nezíská. Svým způsobem je to škoda.

6 19.04.2021

Druhý díl je ještě lepší jak první. Objevují se nové postavy, nové faktory a mladá krev. Objevuje se zde Kazik, ještě divočejší než Dick z prvního dílu, který i zde je jednou z hlavních postav. Kazik je znalec lesa, divoch, ale touží po Zemi, sní o Indii, Everestu.
Uběhl jeden rok, čtyři roky pozemské. Opět přichází jaro a trosečníci se chtějí znovu dostat ke korábu. Inteligentní Oleg se celý planetární rok připravoval na novou výpravu, pod dohledem stařešiny studoval příručky z korábu. Přichází s nápadem postavit balón a tak cestovat ke korábu. Při jednom ze zkušebních letů posádka balónu spatří pozemskou sondu a pochopí, že na planetě se nachází pozemská vědecká expedice. Místo výpravě ke korábu se trosečníci rozhodnou najít pozemskou expedici a dostat se tak z planety.
Čekal jsem od románu minimálně to, co od prvního dílu. A nejen že jsem se toho dočkal, ale toto pokračování první díl překonalo. Setkání trosečníků a vědecké expedice je jak setkání dvou rozdílných vesmírných civilizací. Vše skvěle popsané. Ani se nechce věřit, že toto sci-fi vzniklo v 80. letech v SSSR.
Skvělá četba. Všem rozhodně doporučuji.

6 09.04.2021

(SPOILER) Vezměte si Zemanovu Cestu do Pravěku a Verneovu Cestu do středu země, smíchejte to, proložte to úžasnými Burianovými obrázky a dostanete ruský román Plutonie. Skvěle napsaný dobrodružný román, který je sice již dávno překonaný, ale za přečtení stojí. Ani se nechce věřit, že základy byly napsány již v roce 1915.
Skupina ruských vědců objevuje nedaleko Čukotky, dosud neobjevené ostrovy a při jejich prozkoumávání se dostává do nitra země. Když vědci zjistí, že se dostali do pravěkého světa, mají neustále potřebu každé zvíře zastřelit, rozporcovat, sníst a popsat. V pravěkém světě potkávají podivné mravence, kteří se stanou jejich hlavními nepřáteli. Několikrát s nimi bojují. Po několika měsících se vydávají zpět, potkají pralidi.
Škoda, že typičtí Verneovští vědci nemají více popsané své charaktery, nemají své pocity a myšlenky.
Všem doporučuji.

6 08.04.2021

Dobré zakončení post-apo trilogie. Kvality Sila nedosahuje v žádném případě, dost pokulhává. Na druhou stranu je výrazně lepší jak Turnus. Od prvních stran je ale tento poslední díl dost předvídatelný, dost se dá poznat, jak vše skončí. Pouze osud Donalda ze Sila 1 mě překvapil.
Děj Sil 17/18 je zajímavý, má to spád. Nutí to číst dále i když je to předvídatelné, jak jsem se výše zmínil. Ale děj v Silu 1 je katastrofa. Opět nuda, deprese, smutek, brekot – tak jak to bylo v Turnusu. Postavy v Silu 1 se chovají naprosto nelogicky, diletantsky a neschopně. Co se dá udělat špatně, to se u nich špatně udělá.
Některé myšlenky zůstali nedokončené. Jak kdyby si nechával autor prostor se k tomu ještě někdy vrátit a případně napsat čtvrtý díl o tom, co se se stane s těmi, co začali žít mimo silo a s těmi, co nadále zůstali v silech.
Někdy jsem se neubránil tomu, abych neporovnával s ruskou trilogií Metro.
Pro toho, kdo četl první dva díly, je přečtení Prachu nutností.

6 12.07.2020

Vynikající česká historická knížka - nedá se zde opravdu ubránit srovnání s Egypťanem Sinuhetem a nebo třeba knížkou Farao od Prusa. Ale přitom je to originální román, svým způsobem velmi podobný knize Nepřítel z Atlantidy.

Knížka se nečte snadno, Pludek si libuje v dlouhých, složitých souvětí. Když se zdá, že ty nekonečné věty něco nudně popisují, najednou tam vsune důležitou část děje. Musí se tedy číst pomalu a nad vším dost přemýšlet.

Sledujeme zde osudy písaře a diplomata Aniho, který vidí tajemné nebezpečí a intriky všude. Snaží se s nimi bojovat, nedaří se mu ale v tom zabránit. Nemá spojence, nemá přítele. Všichni se jen přetvařují a sledují své tajemné cíle. Každý rozhovor Aniho s někým je v podstatě "soubojem", kdy musí vážit každé slovo, každou myšlenku.

Knížku všem doporučuji, je neprávem opomíjená na úkor zahraničních románů podobného ražení.

6 23.02.2020

Být to knížka od kohokoliv jiného než od Forsytha, zasloužila by si rozhodně pět hvězd. Ale protože jsem k dnešnímu dni přečetl od Forsytha již všechny jeho knihy (krom prvotině o Biafře), musím přiznat, že toto je jeden z jeho slabších románů. Chybí tu takový ten konečný zvrat, takový ten wau efekt, který člověka posadí na zadek a přinutí dlouho o knize ještě přemýšlet. Forsyth je mistrem takových zvratů, proto mi to tady chybí.
Seznam smrti je dost přímočarý román, od počátku si jde Stopař za svým. Ví, kde je terorista Kazatel, a jde ho ulovit. Je to dost podobné již jiným autorovým románům – například Afghánci.
Kniha stojí za přečtení, rád se k ní někdy opět vrátím, ale TOPovka od Forsytha to prostě není.

6 10.02.2020

Vynikající knížka od profesora Opatrného. Detailně je zde popsáno i to, co expedici Lewise a Clarka předcházelo. Detailně je vysvětlováno, proč USA potřebovaly Louisianu, proč potřebovaly expedici k Pacifiku.
Kniha je napsána faktograficky a přitom čtivě.
Doporučuji.

6 30.11.2019

Velmi dobře napsaná kniha, takový zapomenutý poklad české literatury. Knížku jsem nyní po cca dvaceti letech četl podruhé.

Jak už níže píše Mahuleno, pan Pludek si příliš libuje ve zbytečné rozvětvených větách, které se někdy hodí ale většinou spíše otravují. Přijde mi to docela umělé a působící archaicky oproti dnešním strohým větám v románech.

Rád bych dal plný počet hvězdiček, ale mrzí mě závěr knížky. Každý proti každému, intrika za intrikou, nic pořádně vysvětleno a přichází konec Atlantidy. Myslím, že ten námět mohl být vyladěn víc, lépe napsán.

Knížka je skvělá, měla by být více známá mezi dnešními čtenáři...

6 11.08.2019