Achillesaželva komentáře u knih
Pro mne byl velice zajímavý příspěvek od Jana Andrese. Dosud jsem se s matematikou v teologii nesetkala, nebo ne takto..a ač jsem to rozhodně nedokázala "číst s porozuměním", ráda jsem poznala něco nového. Celá kniha vlastně hodně netradiční a unikátní, není snadná, ale kdo má zájem o duchovní život a teologii srdce, stoprocentně ocení i přes náročnější pasáže. Moc pěkné!
Tato tragédie je spojena s další, dnes již známou obětí, a to studentky Rachel Joy Scott. Její deníky jsou svědectvím o hlubším hledání upřímného vztahu s Ježíšem, a dokonce uvědomění si ceny oběti vlastního života. Bližší informace o Rachel, stejně jako o Cassie a celém masakru jsou dohledatelné v angličtině na YT.
Ha! Při čtení Dravce jsem měla velice podobné pocity jako u filmu Leon (1994). Moje guilty pleasure, prostě. Film byl z morálního hlediska tak absurdní...Leon zakazuje Matyldě mluvit sprostě, a přitom jí s sebou v zápětí bere do bytů, kde vraždí drogové dealery na objednávku.. No absurd!! A v této knize Marka Epsteina je to pro změnu Morris, který je charismatickým ochráncem bezbranné a týrané ženy... akorát si občas od tohoto bohabojného pomáhání bližnímu v nouzi odskočí natočit skupinové porno s teenagerkami...Taky absurd!! Ale co na tom, koho to zajímá, kniha má spád, čte se krásně a je i přes těžké téma oddechová díky vtipným kapitolám, které vypráví Berucha (má jí být sice jen devět, ale vypadá to spíš jako deník náctileté dívky...No, co už, čte se to dobře, baví to, takže další absurd velkoryse odpuštěn). A na závěr happyend jako z Hollywoodu! Já jsem s knihou spokojena, opravdu. A kritiky, kteří ji dosti ztrhali v recenzích zdravím, usmívám se na ně, mávám a v duchu si říkám: "Ano, máte pravdu... Ale stejně je skvělá!"
Souhlasím s komentářem od @Zelený_Drak a jen dodám, že fotografie jsou černobílé, minimalistické a velmi pěkně se s verši navzájem doplňují.
Po Houbařce jsem měla k Hanišové důvěru a nezklamala jsem se. Kniha je v rámci svého žánru a tématu podařená. Strhla jsem jednu hvězdu jednak za to, že bych klidně přivítala větší propracovanost postav (autorka na to rozhodně má) a též za ten konec, který mi připadal jako tlačení na pilu, upřímně jsem ho nepochopila. Napište mi kdyžtak do zpráv, jak jste tomu rozuměli..
Viktorie Hanišová je talentovaná spisovatelka, těším se na další knihu!!
Anežku doporučuji.
Je to soukromé zjevení velké mystičce, kterou katolická církev uctívá jako blahoslavenou. O její popis umučení Páně se tedy může každý s důvěrou opřít a prorozjímat největší tajemství velikonoční Kristovy oběti. Film Mela Gibsona je natočen věrně podle této knihy. Na postní období a Svatý týden pro mne nepostradatelné. Doporučuji všem k osobnímu rozjímání.
Autorku jsem poznala díky knize: Na grudi Gospoda (v ruštině), která se mi kdysi dostala do rukou. To bylo úchvatné svědectví autorky a hledání její spirituality a realizace sociálního apoštolátu a zprostředkování východní spirituality americkým katolíkům. Autorka zakládala duchovní centra Apoštolát Domu Madonny. V katolické církvi je uznána jako Boží služebnice. Nesmírně zajímavá osobnost, nicméně netuším, zda tato kniha Pustina je prostě jen překlad toho, co se dostalo do ruky mně, nebo něco jiného. Autorku ale doporučit mohu. Předmluva Tomáše Špidlíka je vždy zárukou kvality.
Kniha je velmi pěkně napsaná, vykresluje události kolem zjevení Panny Marie pohledem Mirjany, která prošla kvůli vydanému svědectví obrovským pronásledováním komunistického režimu - výslechy, výhrůžky, znemožňování studia...a to vše po mnoho let. Vše popisuje velmi decentně, přitom jasně a věcně. Nic nepřetěžuje, dává prostor pro čtenářovo vyhodnocení, a to jak zjevení, tak pronásledování. Kniha je biografií čtivou, obsažnou a literárně nesmírně zdařilou. Není, co řešit, pět hvězd ze svatozáře Jana Nepomuckého jen zazářilo!
Poslechla jsem si audioknihu. Načtené pěkně Petrem Olivou.
Povídka se svatbou nejlepší - ta stojí opravdu za to! Ale jinak vesměs zklamání.
Během mých gymnaziálních studií platilo čtení P.Coelha za něco salonního a spolužáci vedli veledůležité rozpravy nad tématy v jeho knihách. Nemohla jsem zůstat pozadu, takže jsem se začetla do Alchymisty. Byla jsem už v té době dobře seznámená s křesťanskou mystikou, která mne velmi sytila, tak jsem nepředpokládala, že by mi hlubší a abstraktní témata dělala problém. Ovšem problém nastal, a velký...nebyla jsem schopná ten slepenec vůbec dočíst, přišlo mi to neskutečně zmatené. Na dlouho jsem Coelha zavrhla. Od maturity to brzy bude 20 let, člověk se posunul, do ruky se mi dostala tato Veronika a já jsem si říkala, že tentokrát to snad vyjde. Tak, prosím, také ne. Jakýsi prapodivný synkretismus slepený v tápání moderního člověka a hledání smyslu jeho života. Nereálné situace, ploché vykreslení postav, nechybí dosti naturalistická scéna sexuálního sebeuvědomění (sex vždycky zabírá), pak ještě léčebné metody připomínající Orwella a mučení v románu 1984 (mučení také vždycky zabírá). Takže tu opravdu nic nechybí, a to ještě na málo stránkách... Každý z výše zmíněných fenoménů vlastně stačí v jakékoliv novele na to, aby člověk pokyvoval hlavou a říkal: "je to hluboké". Jenže, je opravdu hluboké jednoduše poslepovat závažná témata dohromady a naservírovat tento guláš čtenáři jako dílo světově uznávaného autora? Nerada bych se dotkla věrné Coelhovy čtenářské obce, ale za mne je to pocit asi jako když sníte eintopf, kde je od marmelády po ovar úplně všechno.
Doktor Dýmal mě křtil. Patřím ale už spiše k "Vitáskově generaci". Tím spíš jsem doslova zajásala, že sborník ke 100. výročí narození Dr.Dýmala v Refugiu vyšel. Takto jsem měla možnost poznat jeho osobnost a nejen to, ale také mnoho opravdu zajímavých respondentů, kteří na něj vzpomínají, každý ze své jedinečné perspektivy. Mám tuto publikaci velmi ráda a Refugiu jsem za tento počin velice vděčná!
Protože mě osobnost kardinála Špidlíka provází již léta, a totéž platí samozřejmě také o jezuitech (zvlášť z olomouckého Centra Aletti), přirozeně jsem očekávala, že se mi bude takto publikace líbit. Nezklamala, a dokonce všechna očekávání předčila. Jedná se o životopis očima žáků, blízkých přátel a těch, kdo Špidlíka znali jednak jako teologa, jednak jako starce, člověka s darem kardiognoze. Kniha nabízí pozornému čtenáři četné impulzy k meditaci a nalézá spolu s otcem Špidlíkem východisko v důvěrném spočinutí v Pánově Srdci. Měla jsem dojem, že ač čtu cizí životopis, sama jsem vtažena do děje, automaticky jsem si kladla otázky, jak je to se mnou. Příklad za všechny: v knize se vícekrát hovoří o Boží Prozřetelnosti, kterou Špidlík postupně objevil jako základní kámen své důvěry v Boha. Objevil, že ho Pán vždy vedl správným směrem, ač to tak vždy hned nevypadalo. Analogicky: a jakou nejkratší cestou přicházím k Pánu já - a On ke mně? Anebo jestliže pro Pánovo Srdce si nemálo vytrpěl, a to i mezi "svými", jaké oběti jsem ochotna přijmout sama? Jednoduše, takto knížka mě bude provázet ještě na nejednu modlitbu, zvýrazněných pasáží je povícero.
Opravdu doporučuji, kniha skutečně přináší mnoho nového, myšlenky v ní jsou hluboké a obálka překrásná.
Oslovené osobnosti z nejrůznějších oborů odpovídají na anketu o jezuitech. Velmi zajímavé čtení!! Vzpomínky, ke kterým by člověk jinak nepřišel, krásná svědectví o víře, často drobné detaily "ze života", které ale o mnohém svědčí, ale také kritika a snaha o objektivní pohled.
Byla jsem velmi spokojená a s odstupem času si knihu znovu přečtu, protože jak se sám člověk v životě posouvá, dokáže mnohé nově a jinak docenit..
Podobný sborník vyšel také o někdejším Dómském olomouckém faráři Dr.Dýmalovi. taktéž krásné!
Velice dobrá, podrobná kniha, přesto ani historik-laik se neztratí. Doporučuji rozhodně!
Člověk by se rád vyhnul vulgaritě...tak jen okrajově: jakže to křičel pan Kodet z toho balkónu?? "Proletáři všech zemí, vy***** si pr***!"
Sice útlá knížečka, ale obsahuje řadu krásných myšlenek, nosných a nadčasových. Hodila se mi velice v osobním životě, zvlášť v jednom konkrétním období, kdy jsem toužila po větší radikalitě, a přitom jsem pomalu chápala, že ke kvalitnímu křesťanskému životu člověk potřebuje zpevnit srdce výživnou stravou. Také tyto jednoduché impulsy patřily ke zdrojům kvalitních vod.
Toto je tak krásná publikace!!! Honem, kdo to ještě nezná, sežeňte si to. Plné různorodých článků, osobností, od každého žánru něco, vše k tématům velehradským, cyrilometodiána atd. Podrobné, poučné a překrásně graficky zpracované. Všechny hvězdy zazářily!
Polština je pro mne stejně přirozená jako čeština, což je v tomto případě pro poezii obrovská výhoda. Papež JP2 měl úžasný cit pro slovo, ale vůbec pro umění jako takové. Sbírka odráží jeho osobní meditace a vztah k Trojici. Čte se snadno,
myslím, že ocení i leckterý čtenář, který běžně básnické sbírky obloukem obchází.
Když krátce po smrti papeže Piotr Rubik představil své oratorium Tu Es Petrus, byly písně vždy uvozeny recitací v podání Igora Michalskiego právě z Triptychu aj., což bylo velmi zdařilé.
V češtině vyšla publikace jako bilingva doplněná pěkným obrazovým materiálem (fotografie rukopisů, kresby, obrázky..)
Doporučuji!
Tato kniha není v žádném případě biografií, která by mapovala na prvním místě práci a dílo Matky Terezy, spíš je to vhled do jejího vnitřního světa, mapa její spirituality a vztahu k Bohu. Nečte se snadno, protože člověk by čekal ženu tryskající extázemi radosti, zatímco ona v srdci žila největší mystiku - temnou noc Boha. Pozbavena veškeré útěchy, stále v nejistotě a mlze, a přitom pevně ukotvená v Kristu, kterému složila dodatečný slib - okamžitého plnění Jeho vůle. Nesmírně si cenila adorace, tvrdě na sobě pracovala, nesnesla pokrytectví a sebelítost. Jejím zpovědníkem byl jezuita, kterému píše dopisy - viz kniha a pravidelně koná ignaciánské duchovní cvičení. Řekla, že lepší nezná. Pro pochopení knihy je potřeba vyznat se alespoň v základních pojmech a principech spirituální teologie. Vědět, co je to teze-antiteze-syntéza, temná noc smyslů, temná noc ducha. V opačném případě hrozí nepochopení, nuda... možná zklamání. Je to prostě mystika a není úplně snadná. Matka Tereza je obrovská světecká osobnost přelomu tisíciletí. Osobně navštívila v 90.letech také ČR.
To byla zamilovaná kniha mého dětství - určitě jsem to přečetla někdy na konci základní školy. Tenkrát se mi ohromně líbila postava Levina. Možná, že jsem byla na milostnou zápletku Anny a Vronského ještě malá..snad. Zato pasáž, kdy se šlechtic Levin vydává na pole, když je senoseč, aby se připojil k partě svých poddaných, pracoval s nimi a jedl z jednoho rendlíku, on - pán, zůstala na celý život. Jinak souhlasím, že některé popisné pasáže jsou zdlouhavé, i když ne všechny, mnohé líčení přírody, ruského venkova atd. je moc krásné.
Tento český překlad je podle mě nejzdařilejší. Brožura obsahuje na závěr i odborný jazykový rozbor Akathistu.
Pamatuji, že byla doba, kdy jsem se rozhodla každý den se naučit jednu invokaci a stou strávit v modlitbě celý den. Všechny kondaky jsem určitě nezvládla, ale něco ano, a ač bych si to dnes už rozhodně nevybavila, tehdy to byl pěkný čas. Alespoň chviličku jsem "dýchala oběma plícemi".