Achillesaželva komentáře u knih

Dvojka byla na táborech a výletech nejpraktičtější. V jedničce taky byly dobré věci, ale bylo jich méně.. Písničky z třetího dílu jsme často neznali. Tedy před 20-25 lety...
Velice vhodné také pro kytaristy samouky! Moc pěkný počin!

9 12.10.2023

Zhudebněná Balada o očích topičových:

https://youtu.be/YN1QJtfBmn8?si=5S1dEolsu2sovvia

Jako studentka gymnázia jsem to milovala! A básníka Wolkera miluji dodnes. Tak už mu to proletářské smýšlení odpusťte - nestihl, chudák, vystřízlivět...bylo mu pouhých 24 let...

9 05.10.2023

58-я статья состояла из четырнадцати пунктов.
Pamatujete si na paragraf 58? Vždy, když se řekne GULAG, tak si na to vzpomenu. Že lidé vymysleli alibi pro své zločinné chování a aby jejich alibi bylo neprůstřelné, dali mu čtrnáct bodů. A na základě toho, že se něco zaneslo do trestního práva již nabyli dojmu, že jsou pány nad lidskými osudy... A vypadalo to, že i jsou. Jedno razítko a člověk byl na Kolymě. Tedy, pokud vůbec přežil vyšetřovací vazbu a transport v dobytčích vagónech plus závěrečnou cestu parníkem..pak už jen deset, patnáct let v -50 v promočených válenkách buď někde v dolech, nebo při stavbě železnice...anebo s krumpáčem (pro kopání v permafrostu), pokud jste žena. Ale to bylo jen zdánlivé vítězství těchto komunistických mučitelů a vrahů. Pak totiž přišla jejich vlastní smrt a nikdo mi nenamluví, že za její branou jim na jejich paragraf byl někdo zvědavý. Nevěřím tomu, že se jim umíralo snadno.
Jevgenije Ginzburgová (Strmá stezka) psala, že se v Magadanu setkala jako vězeňkyně, když pracovala v kuchyni, se svým vyšetřovatelem z Moskvy, který ji několik dní během výslechů mučil hladem, zatímco si před ní pochutnával na obložených chlebíčcích...za pár let ho zabásli (věděl až příliš mnoho, byl nepohodlný) a teď tu ležel polomrtvý před ní a prosil o kousíček suchého chleba...
Copak to nehovoří samo za sebe?!

8 19.03.2024

Četla jsem to dávno, hned, když kniha vyšla, takže vzpomínky mám lehce zastřené. To ale může být i plus, protože čas prověřil, že na tuto knihu jsem nezapomněla. Zvlášť historie Stalinova pomníku na mne zanechala tak hluboký dojem, že si detaily, které Szczygieł pečlivě dohledal, dodnes živě vybavuji. Je potřeba si uvědomit, že knihu píše Polák..on nás přirozeně bude vidět jako švejky (a upřímně nás za to zbožňuje - to dokládají četné rozhovory v polských pořadech), ač my sami si to tolik uvědomovat nemusíme. Mám zkušenost, že polský smysl pro humor, ale i mentalita, se od té naší liší, a to někdy víc, než si připouštíme. Oni prostě milují náš humor, nadhled a schopnost smát se sami sobě (Polákům se toho zoufale nedostává). Připadáme jim legrační: čestina jim připomíná dětskou konverzaci na pískovišti), ale právě i zmíněný humor, nebo to, co Szczygieł kdesi vysvětloval: ta naše "pohodička", totiž, že lidé v kanceláři si přezouvají boty a pracují v pantoflích... Naši severní sousedé nám říkají "Pepíčci" a vesměs nás mají opravdu rádi. Autor Gottlandu je skutečný čechofil, což perfektně přenesl do knihy, která je čtivá, vtipná, poučná a zajímavá. Rozhodně doporučuji.

8 04.11.2023

Během mých gymnaziálních studií platilo čtení P.Coelha za něco salonního a spolužáci vedli veledůležité rozpravy nad tématy v jeho knihách. Nemohla jsem zůstat pozadu, takže jsem se začetla do Alchymisty. Byla jsem už v té době dobře seznámená s křesťanskou mystikou, která mne velmi sytila, tak jsem nepředpokládala, že by mi hlubší a abstraktní témata dělala problém. Ovšem problém nastal, a velký...nebyla jsem schopná ten slepenec vůbec dočíst, přišlo mi to neskutečně zmatené. Na dlouho jsem Coelha zavrhla. Od maturity to brzy bude 20 let, člověk se posunul, do ruky se mi dostala tato Veronika a já jsem si říkala, že tentokrát to snad vyjde. Tak, prosím, také ne. Jakýsi prapodivný synkretismus slepený v tápání moderního člověka a hledání smyslu jeho života. Nereálné situace, ploché vykreslení postav, nechybí dosti naturalistická scéna sexuálního sebeuvědomění (sex vždycky zabírá), pak ještě léčebné metody připomínající Orwella a mučení v románu 1984 (mučení také vždycky zabírá). Takže tu opravdu nic nechybí, a to ještě na málo stránkách... Každý z výše zmíněných fenoménů vlastně stačí v jakékoliv novele na to, aby člověk pokyvoval hlavou a říkal: "je to hluboké". Jenže, je opravdu hluboké jednoduše poslepovat závažná témata dohromady a naservírovat tento guláš čtenáři jako dílo světově uznávaného autora? Nerada bych se dotkla věrné Coelhovy čtenářské obce, ale za mne je to pocit asi jako když sníte eintopf, kde je od marmelády po ovar úplně všechno.

7 31.01.2024

Každý, kdo miluje naši vlast a každý, kdo miluje historii (ve smyslu poznání pravdy, i té bolestné)..a také každý, kdo je milovníkem krásné, kvalitní literatury, a v neposlední řadě každý, kdo umí ocenit snové umění Jiřího Trnky, by měl mít knihu dávno přečtenou. Je to skvost naší literatury a někdy je mi líto, že se snad dnes takové knihy ani nepíší. Dětský hrdina Olin je navzdory nízkému věku konfrontován s válkou, přísným otcem, šikanou mezi dětmi, ale také zlobou dospělých. Není to žádné lehké čtení, ale dětské oči Olina a jeho nezkažený pohled na svět dodávají tomu, co je těžké, naději a vdechují život tam, kde už se zdálo, že vyhasl. Ke knize mám čistě osobní vztah, nikdy ji nedám z ruky. Byla to oblíbená kniha mého tatínka a po jeho předčasném odchodu do nebe to byla právě ona, kterou jsem k sobě tiskla, když jsem tátu chtěla znovu cítit vedle sebe. Kniha nádherná, kdo jste nečetli, neváhejte!

Zbožňuju atlasy. Tento jsem si přála mít doma kvůli perfektní přehlednosti, přesnosti, aktuální politické mapě včetně označených okupovaných území a rejstříku, který mne zatím nezklamal. Jsem tak trochu blázen, vím, ale tomuhle XL broukovi se prostě žádná apka nevyrovná ;-)
Když jsem ležela několik týdnů v nemocnici, celé večery jsem trávila s touhle plachetnicí..spolupacienti umírali smíchy a pak už se jen ptali, na jakém kontinentu jsem dnes...a pak jsme vykládali, kdo kde kdy byl, a bylo to vlastně moc příjemný... Takže doporučuji i pro společenské účely ;-)

7 05.11.2023

Příjemné a překvapivé!! Pěkné!! Sobeckou osobnost Peera Gynta (Petr Šilhavý) tady už popsali téměř všichni, tak já doplním jen za sebe, že jsem nečekala tak explicitní křesťanský tón, který se vinul celým příběhem. Ať už jsou to kostelní zvony, které zahánějí zlé bytosti, nebo matčina modlitba, nábožné zpěvy vesničanů (zrovna, když má od knoflíkaře už už namále), anebo i mnohé šance na změnu, které stále dokola promarňuje.. Otázky života a smrti, sobectví a velkorysé oběti, viny a čistého svědomí... To všechno tak nenásilně a navíc čtivě a vtipně zveršované, že jsem až mile zaskočena. Také na scéně to musí být moc pěkný zážitek!

7 04.11.2023

U této knihy se dá sledovat vícero rovin.
Po stránce literární jsem byla velice spokojena, a to jak se stylem vedení rozhovoru panem Palánem, tak i se svérázným vypravěčským stylem paní doktorky Svatošové. Čte se výborně, ať už člověk souhlasí, nebo má opačný názor. Dál by se dalo zamýšlet nad tématem hospicové péče a vůbec celého díla M.Svatošové. Pro mne je to jasná věc: naprosto výjimečné dílo vybíhající daleko za hranice něčeho hodnotitelného a měřitelného. Kolik stojí lidská důstojnost? Pomoc umírajícímu člověku? Nezištnost, zájem o člověka? Jsem velmi šťastná, že zásluh paní M.S. si všimla také Česká republika, Česká televize (pořad GEN) aj. Kniha ale není jen o tomto - je spíše biografií - a výborně napsanou! Co se týče náboženské otázky: sama jsem katolička, takže rozumím stylu myšlení a názorům paní doktorky, ale i přesto (anebo možná právě proto) jsem měla s jejími tezemi často velký vnitřní nesoulad a místy až jakýsi odpor, omlouvám se. Řekla bych, že paní doktorka Svatošová je maximálně autentická a jasně srozumitelná ve věcech svého křesťanského přesvědčení tím, co dělá (a stojí za ní obrovský kus práce), ale o něco méně už tím, jak o tom hovoří. Vzácný případ toho, když slova pokulhávají za činy. V drtivé většině je to u lidí totiž přesně naopak..lidé jen žvaní a "skutek utek". Tak toto se naštěstí paní doktorce Svatošové nestalo a já jsem jí za to velmi vděčná.
Knihu nakonec i přes všechny kotrmelce doporučuji.

7 03.11.2023

Přečetla jsem si to kvůli Tarkovského filmu, který mě zaujal. Je to rozhodně víc, než sci-fi, má to hodně filozofických úvah, ale i hodně zdlouhavých pasáží. Četla jsem to dávno, ale myslím, že jsem se trápila.

7 13.10.2023

Toto je úplný skvost!! Ta lehkost, místy vtip, a přitom úcta a hluboká znalost Božích tajemství. No a ten barokní jazyk!!!

7 12.10.2023

Krásné čtení!! Kromě mnohé moudrosti, která prosvítá mezi řádky se člověk na těchto stránkách dotkne lidskosti a laskavosti, která osvěží a potěší. Kromě hlavní dějové linky je dnes poučné i všímat si reálií tehdejší doby - například jaká byla úroveň tehdejšího gymnaziálního vzdělání!! Jaké byly vztahy rodičů a dětí, jaké oběti musel Holoubek přinést, aby naplnil své povolání!! Vůbec to nemyslím jako žehrání, jakže to dříve bylo lépe - vždyť každá doba má svá úskalí - ale myslím to opravdu obecně, že je to dnes zajímavá kulturně-historická sonda do celkem nedávné, ale jakže vzdálené minulosti!!

7 03.10.2023

Dost možná budu jediná s kritikou, ale takový je život. Kardinála Saraha znám z vícero přednášek, které dává pravidelně sice mimo ČR, ale mohla jsem si je poslechnout. Dále sleduji jeho působení ve Vatikánu a registruji jak jeho tridentské liturgické tendence (nesouhlasím), tak i jeho kritiku papeže Františka (na což jsem obzvlášť alergická). A v neposlední řadě jsem si přečetla (celou!) tuto vychvalovanou knihu. No tak toto opravdu ne, to mi vyloženě vadí, protože obsah této knihy je prostě nehorázný kýč a kýčem se v estetice myslí něco, co se sice tváří jako umění, ale uměním není. Tak toto přesně je tato kniha. Ona se ale jen tváří velmi hluboce, duchovně a zbožně... Autor se prsí, že celý půlrok strávil v kontemplativním klášteře (jaký výkon!) a nyní rozdává moudra, která nejsou vůbec aplikovatelná v praxi běžného života. Tak k čemu slouží? Mne se tak osobně dotýkala i ta ideologická řeč o "nebi v očích umírajícího mnicha"... Já jsem se deset let starala o umírající pacienty a myslím, že je to skutečně dotyk nebe a země, když člověk odchází do Otcova Domu...ale to se musíme učit vnímat za pochodu: v hluku, shonu, únavě, nemocech, zápachu, slzách... protože takový je život a Ježíš přišel do takového a ne jiného života. To není jako si to vybájil kardinál Sarah, že bude idylické ticho, budou bít zvony, paprsek slunce se dotkne líce a v očích se zaleskne tajemno... Kde a kdo žije takový život?? Mniši v klášterech právě vůbec ne - oni jsou ti největší praktici, ale žijí sjednocení s Kristem, a proto je jejich kontemplace tak autentická, tak pravdivá a tak mystická!!! Dokud toto nepochopíme, tak bude naše křesťanství stále jen ideologie odtržená od reality a kdo z nevěřících, když uvidí tento náš vybájený a nereálný svět, uvěří našemu svědectví? Věrohodní jsme, když v nás žije Pravda - Kristus, a ne když si vytváříme bublinu plnou kýče a snů..

6 01.03.2024

Jasných pět hvězdiček! Nina Špitálníková předvedla svým dvojnásobným pobytem na studiích v KLDR husarský kousek a všimla si toho nejen Česká veřejnost, ale za své literární počiny vzbudila oprávněnou pozornost také v zahraničí. Magnesia Litera zcela po zásluze! Autorka nejen svým výzorem, ale především tím, co dokázala, vybočuje silně nad rámec všeho, co bychom označili za průměrné. Nejen vzdělání a perfektní orientace v oboru koreanistiky, ale též syrový a osobitý literární styl, který bych lehce přirovnala k Dagmar Šimkové. A to je tedy nějaká poklona! Kniha předčila má (už i tak vysoká) očekávání a nejvíce mne potěšila závěrečnou krátkou, ale velmi poučnou exkurzí do korejské historie. Takže: neopakovatelná reportáž, erudice, osobitý styl. Tleskám!!

6 17.12.2023

Byla jsem školačka tak 3.-4. třída ZŠ. Brala jsem tuhle knížečku se zdařilými ilustracemi a pečlivě pročítala město za městem, abych si pak připravila sumář základních informací, vložila prázdnou (nebo stokrát přehranou tátovou kazetu) do příručního magneťáku Aiwa, zapnula zároveň 2 knoflíky: play a record a začala dělat vlastní naučný "rozhlasový" pořad představující města z této knihy. Teď, když jsem jí tady objevila, všechno se mi připomnělo. Mnohá města ležící např.na severu Čech se mi (coby Moravačce) poprvé představila až v této knize. Politických úletů jsem si v tom věku nemohla všimnout. Ale jak čtu komentáře, tak asi ano, byly tam. Ale edice OKO opravdu připravila touto publikací pěkný počin. Ještě rozum do kapsy, České Erby a máme pěkný komplet!

6 16.12.2023

Béžová Škoda 136 GLi vozila tento autoatlas spolu s naší rodinou věrně mnoho let křížem krážem celou naší zemí. Ani Škodovka, ani atlas nikdy nezklamaly ;-)
Čistá nostalgie!!!

6 16.12.2023

Učebnice perfektní - nejsem si jistá, zda je vhodná pro samouky, ale na maturitu připraví luxusně. Pomohla v lecčem I na VŠ studentům germanistiky - tabulky, fráze, skloňování, časování...
Hojně jsem později využívala, když jsem sama později doučovala.

6 19.10.2023

Na celý život mi z knihy utkvělo toto (parafrázuji, ale ten konec je přesně):
".. žena, když se směje, ať to není jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn"..
Prostě pecka!!

6 13.10.2023

V době, kdy nebyl internet, tak jako děti jsme toto měli jak největší poklad pokladů. Těžko říct, co je lepší... My, kdo jsme vyrůstali ještě bez počítače, oceňujeme snad dnes i to, že kontakt s knihou nás naučil jakési kázni a úctě k informacím a obrázkům, které "se neválely" jen tak na každém kroku. Ale to ze mne promluvila i částečně neoprávněná nostalgie.. dnešní možnosti vzdělávání jsou naprosto úžasné a jen, ať z nich všichni čerpají, kolik jen obsáhnou!

6 13.10.2023

Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším a v jistém ohledu mne natolik ovlivnila, že se dokonce “vepsala” do mého vnímání světa. Jevgenije byla silná žena, vzdělaná, hrdá a nezlomná. Měla fenomenální paměť: její mladší syn později o své matce kdesi řekl, že Pasternaka recitovala nazpaměť celými kilometry. Je nepředstavitelné, co všechno si musela vytrpět, a ač bez obalu popisuje hrůzy výslechů, dvouleté izolace v Jaroslavli a nakonec gulagu na Kolymě, je kniha plná napínavých příběhů, vyprávění z jejího civilního života, vynikajícího humoru, a dokonce silného milostného příběhu. Již ne mladého doktora Waltera potkala na Kolymě jako zralá žena, ale jejich vztah nepostrádal jiskru mládí, zamilovanosti a věrnosti. Kdo si alespoň trochu pamatuje ruštinu, doporučuji sáhnout po originálu - Jevgenije svou knihu obohatila o množství krásných básní..ale i slovních hříček, ve kterých si, coby filoložka, velice libovala. Doporučuji knihu opravdu všem, čte se jedním dechem.

6 01.10.2023