1Pomněnka komentáře u knih

Nedá mi to nevyjádřit se k zavádějícímu názvu knihy. Podvolit se ze strachu o život násilníkovi není v žádém případě hřích. Anna byla statečná dívka, která se nevzdala své svobody, odmítla poslechnout rozkazy násilníka. Ale tvrdit, že volila mezi hříchem a smrtí je naprosto zcestné. Pokud by se ze strachu násilníkovi podvolila, ani by nezhřešila, ani by neztratila čistotu. Pravděpodobně to však nevěděla. A teď se můžeme ptát, co má větší cenu. Panenská blána a nebo lidský život? Vlastně je smutné, že dřív se pravděpodobně v církvi více cenilo panenství než liský život. Možná se ženám tvrdilo, že znásilnění je pošpiní, poskvrní, zneuctí. Nic z toho není pravda. Jakékoli násilí vždy poškozuje jenom násilníka. Škoda, že tohle tenkrát církev neučila. Lidský život má nesrovnatelně větší cenu než panenství.

Nedivme se tomu, co se nedávno stalo v Kurdějově, když v křesťanských knihkupectvích stále vychází takovéto knihy. Dýně samozřejmě na nikoho neútočí, a neútočí na nikoho ani děti, které na Halloween, v předvečer Svátku všech svatých, dýně vyřezávají. Na nikoho neútočí ani koledníci, a to jak na Halloween, tak třeba na Velikonoce pomlázkou. Respekt k jiným duchovním přesvědčením a k jiným zvykům patří k duchovní vyzrálosti. Mnoho dětí má Halloween rádo. Mají rády vyřezávání dýní, lampionové průvody, a třeba i strašidelné kostýmy a koledování. Nic z toho není proti Bohu! A je smutné, že stále jsou takoví, kteří dětem tyto zvyky chtějí vzít, když se snaží druhým podsouat, že jde jenom o komerci nebo dokonce o něco špatného či zlého. Zamyslete se prosím nad tím, kdo se zde ve skutečnosti snaží na koho útočit, kdo druhého a jeho přesvědčení a zvyky nechce respektovat a nejraději by je vyhladil, a pokud možno si také zjistěte o Halloveenu i tradici vyřezávání dýní pravdu a neberte dětem zvyky, které si oblíbily.

Nevěřím, že proroctví z La Saletta pochází od Ježíšovy matky. Cituji z tohoto proroctví: "Jestliže můj lid neuposlechne, budu muset uvolnit rámě svého Syna. Je tak silné a těžké, že ho už déle nemůžu udržet. Už tak dlouho za vás trpím. Nemá-li vás můj Syn opustit, musím ho neustále prosit. Ale vy na to nedbáte. I kdybyste se sebevíc modlili, nikdy nebudete schopni vynahradit mi to, co jsem pro vás vytrpěla. Dala jsem vám šest dnů k práci, sedmý den jsem si vyhradila pro sebe, ale lidé mi jej nechtějí dopřát. Proto je paže mého Syna tak těžká. Rovněž ti, co jezdí s vozy, nedovedou klít, aniž by do toho nemísili jméno mého Syna. Tyto dvě věci tolik zatěžují Jeho rámě." Za 1. Bůh, čili i Ježíš, nás miluje nesmírnou, věčnou a bezpodmínečnou láskou. Miluje nás ze své podstaty a proto nás také nikdy neopustí. Tvrdit, že nás miluje jenom proto, že ho o to Maria prosí, je znevažování a vlastně i popírání biblické i univerzální pravdy, že "Bůh je láska". 2. Ježíš je zde Marií popisován jako přísný, tvrdý, kontrolující a trestající Bůh. Zkráta takový, ze kterého jde strach. Takový, kterému by se člověk raději vyhnul. Za to Maria zde působí jako ta lidštější a milosrdnější, která nás právě před tímto strašným Bohem ochrání. Což je další velký omyl, který mnoho lidí od Boha odvádí, protože z takového Boha jde přirozeně strach. 3. Maria ani nikdo jiný v nebi netrpí a nevyžaduje usmiřování. Tvrzení, že Bůh, Ježíš nebo Maria potřebují usmiřovat za hříchy, je omyl, protože Bůh a nikdo ze svatých v nebi nejsou nikdy uražení. 4. Maria se nikdy nestaví na roveň Bohu. Není pravda, že Maria dala lidem šest dní k právci a sedmý den si vyhradila pro sebe. V době, kdy bylo lidmi zapisováno desatero, Maria ještě neexistovala. Já si matky Ježíše Krista vážím, často ji prosím v modlitbách o pomoc (ne skutečně se toho nebojím jako někteří křesťané), chápu ji jako tu, která pomáhá na cestě k Bohu. Tím spíš je mi líto, když z ní udělají to, co v tomto proroctví udělali. Toto všechno by nás mělo před přijetím takového poselství varovat. Jak málo lidé znají Boží lásku. Jak málo zná Boží lásku ti, kteří tuto knihu propagují. Také za mnoho mluví vydavatelství. RNDr. František Mráček, majitel vydavatelství Vérité, podlehl mnoha konspiracím a ty také šířil. Dostal se dosti daleko od toho, co znamná název jeho vydavatelství. A ještě jedna věc. Církev není neomylná.

Knihu jsem přečetla jenom proto, že mi ji nabídla, půjčila, moje kamarádka, která se nedávno nechala pokřtít v římskokatolické církvi (já jsem křesťankou už mnoho let).
Aniž používám slovo "odpad", tak této knize dávám nejnižší možné hodnocení. Velmi se mi nelíbí propagace myšlenky, že ti, kdo odpadnou od víry nebo nevěří všemu tak jak to předkládá církev, se za to dostanou do pekla. I když si víry velmi vážím a chápu ji jako světlo a pomoc na cestě k Bohu, zásadně nevěřím v Boha, který posílá lidi do pekla za odpadnutí od víry, nebo zkráta v Boha, který by to tak zařídil - aby se odpadlíci dostali do pekla. Proto je tato kniha pro mě nepřijatelná. Nemluvě o dalších podivnostech, ze kterých cítím odsuzování kritického myšlení, nebo pokus stavět na stejnou rovinu zla inkivizici a odpadnutí od víry. Je smutné, že ještě dnes může někdo takové knihy doporučovat jako křesťanské. Cituji z knihy úryvek, ze kterého jsou tyto agitace silně patrné:

"To místo je skutečně PEKLO. Byl jsi v PEKLE! Ačkoliv, pokud se tam nevrátíš, můžeš mu říkat třeba očistec."
"Pokračuj, drahý chlapče, jen pokračuj. Skutečně, to jsi celý ty. Ještě mi teď řekneš, proč jsem se tam dostal. Ale já se na tebe nezlobím, já ne."
"A ty nevíš, proč ses tam dostal? Přišel jsi tam, protože jsi odpadl od víry."
"To myslíš vážně, Dicku?"
"Naprosto vážně."
"Tak to je to s tebou horší, než jsem předpokládal. Ty si skutečně myslíš, že jsou lidé trestáni za svá nejupřímnější přesvědčení, i kdybychom čistě teoreticky předpokládali, že jsou chybná?"
"A ty si myslíš, že se myšlením nehřeší?"
"Hřeší, Dicku, jistě hřeší. Existují malicherné předsudky a existuje intelektuální bázlivost, nepoctivost a stagnace. Ale řídit se odvážně svým nejlepším předsvědčením, to přece není hřích!"
"Pamatuji si, že právě tak jsme o tom mluvili a já to taky tak chápal. Až později, ke konci života, jsem se stal tím, co nazýváš slovem úzkoprsý. Záleží však na tom, co je to nejlepší přesvědčení."
"Já jsem ale jednal vždy podle svého nejlepšího přesvědčení. Skutečně podle nejlepšího, snad někdy až příliš dobrého. A jednal jsem podle něj bez obav. Když pro mé kritické uvažování přestalo být přijatelné učení o vzkříšený z mrtvých, otevřeně jsem ho odmítl. Tehdy jsem měl to slavné kázání, ve kterém jsem odmítl celou kapitolu z Bible a vzal na sebe všechno riziko, které z toho plynulo."
"Riziko, jaké riziko myslíš? Co vlastně mohlo přijít kromě popularit, zvýšeného nákladu tvých knih, nových pozvání a konečně i hodnosti biskupa?"
"Dicku, tohle je od tebe ubohé! Co si tedy o tom myslíš ty?"
"Příteli, já ti vůbec nechci předkládat svoje názory. Víš, já teď už vím. Ale buďme upřímní: Naše názory jsme nezískali čestně, bez předsudků. Prostě jsme určité myšlenkové proudy a ideje přijali za své, protože vypadaly moderně a úspěšně. Během studia jsme se naučili psát takové úvahy a eseje, za které jsme sklidili potlesk. Řekni mi ale, kdy v životě jsem upřímně a osobně, sami pro sebe, řešili tu základní otázku, kolem které se všechno točí: Jestli přece jenom neexistuje nadpřirozený svět. Kdy jsme se alespoň na moment vzepřeli té naší postupné ztrátě víry?"
"Tedy jestli tohle má být nástin vývoje liberální teologie, pak je to urážka: Copak si myslíš, že muži jako...?"
"Ne, ne, já nic nezobecňuji. Nemluvím o nikom jiném než o sobě a o tobě. Vzpomeň si, hráli jsme s falešnými kostkami. Ani jsme nechtěli, aby druzí měli pravdu. Báli jsme se přece jednoduchých, primitivních pohledů na spasení. Báli jsme se přijít do konfliktu s duchem doby. Báli jsme se posměchu a nade všechno jsme se báli skutečných duchovních nadějí a obav."
"Já nepopírám, že mladí mohou chybovat. Snadno mohou být ovlivněni módními názory, módním myšlením, ale to se netýká toho, jak se formovaly naše pohledy a názory. Ty byly skutečně upřímné a opravdové!"
"Jistě, jistě, ale sešli jsme z cesty. Bez odporu, bez modliteb, napůl vědomě jsme povolovali svodům svých žádostí a najednou jsme byli tak daleko, že už jsme neměli víru. Jako když žárlivý člověk dojde tak daleko, že uvěří lžím o svém nejlepším příteli. Jako když alkoholik dojde až tak daleko, že skutečně věří, že mu další sklenka nemůže ublížit. Tato víra je také upřímná v tom smyslu, že existuje jako psychologická skutečnost v myšlení člověka. Pokud toto myslíš slovem upřímný, pak víra žárlivce, opilce, ale i naše víra skutečně byla upřímná. Ovšem omyly, které z této upřímné víry vznikají, už vůbec nevinné nejsou."
"Dicku, ty budeš za chvíli ospravedlňovat inkvizici, ne?"
"Proč myslíš? Když se ve středověku odchýlili v jednom směru, copak neexistuje úchylka i druhým směrem?"
"To je velice zajímavá myšlenka," řekl Biskupův duch, "záleží na tom, jak se na to díváme. Určitě, záleží na tom, jak se na to díváme. A mezitím..."
"Není žádné mezitím," řekl ten druhý, "to vše už je za námi. Teď už si nehrajeme. Mluvil jsme o minulosti jen proto, že se jí můžeš zbavit. Navždy se od ní odvrátit. Jedno zatáhnutí, a zub bude venku. Můžeš začít, jako bys nikdy neudělal nic špatného, bílý jako sníh. To je skutečnost, vší? On sám je tady se mnou jen proto, abych ti to řekl. Viděls peklo a teď jsi na dohled nebe. Stačí litovat a věřit."

Je dobré vědět, že člověk nemusí uvěřit všemu, co James Manjackal hlásá. Někdy to dokonce není dobré. James Manjackal napsal knihu Viděl jsem věčnost, kde popsal svůj prožitek blízkosti smrti a jak ho on sám chápal. Na tom není ještě nic špatného. Avšak dopustil, že na obálce jeho knihy se objevila slova plná manipulací. Doslova tam můžeme číst: "V průběhu svého života až do dnešního dne byl a je Ježíš Nazaretský, Kristus, mimořádně přitažlivou postavou. Můžete ho buď uctívat, anebo ho zatratit. Na stránkách této knihy poznáte jeho rukopis. Buď tuto knihu a jejího autora odsoudíte a její obsah odmítnete, anebo pokleknete před světlem pravdy, zářícím z jejich stran." Knihu jsem četla a myslím si, že James Manjackal skutečně prožil duchovní prožitek, prožitek blízkosti smrti, který však byl VELMI ovlivněn jeho vírou a přesvědčeními. V knize jsem s některými věcmi souhlasila, s jinými nikoli. Rukopis Ježíše Krista jsem v této knize samozřejmě nenašla; rukopis Ježíše Krista není ani v evangeliích. Nezachoval se nám jediný text, který by napsal osobně Ježíš Kristus. Podsouvat lidem, že všechno v knize je absolutní pravda a tudíž Ježíšův rukopis, je velmi troufalé. Navíc autor těchto slov nás staví do situace, kdy buď musíme slova Jamese Manjackala v knize přijmout jako pravdu a pokleknout před ní, anebo všechna jeho slova odmítnout. Takhle to ale většinou nefunguje. Člověk nemusí souhlasit do puntíku se vším, co druhý říká, hlásá. Dále se píše na obálce knihy: Oheň, který od první stránky rozpálí vaši hruď, je buď ohněm vzpoury a odsouzení, anebo ohněm víry a lásky. Absolutně odmítám takovou manipulaci. Člověk může shledat u autorových slov pochybení, omyly a nedostatky a může vyslovit oprávněnou kritiku, kdy tato mnohá slova ze spravedlivých důvodů jako pravdivá odmítne. To je v souladu nejen s láskou, ale také se zdravou vírou. Slova na obálce knihy sice nenapsal James Manjackal (tím pověřil jiného kněze), ale tím, že tato slova na obálce jeho knihy dovolil zveřejnit, se k nim samozřejmě hlásí. Může samozřejmě dělat mnohé dobré věci tento kněz, ale zároveň bych si na něho také dávala velký pozor.

Tuto knihu jsem zahlédla v jednom internetovém knihkupectví a ihned mě zaujala krásným názvem i obrazem otevřených dveří do krásné zahrady. Myslela jsem si proto, že kniha bude skutečně krásná, moudrá a pravdivá i uvnitř. Když jsem však hned ve 2. kapitole četla, že "Lidé, kteří dovolili Duchu svatému, aby zapůsobil na jejich srdce, poznávají, že v nich není nic dobrého. Zjišťují, že všechno, co kdy učinili, je poznamenáno sobectvím a hříchem.", rychle jsem vystřízlivěla. Tohle prostě není pravda, co autorka píše. Proto knihu ani dál nečtu. Pokud hledáte skutečně moudrého křesťanského spisovatele, zkuste knihy od Anselm Grüna.

Knihu jsem hned po přečtení první kapitoly odložila a rozhodla se neztrácet čas jejím četním. Hned od začátku autorka lidem totiž skrze starozákonní texty podsouvá obraz hněvivého a trestajícího Boha soudce. Já jsem však (i jako křesťanka) Boha poznala úplně jinak, jako bezpodmínečnou lásku, která netrestá a trestat nepotřebuje, protože hříchem se člověk vytrestá sám. Proto knihy Stormie Omartian nejsou mým šálkem kávy. Pokud mohu doporučit nějakou knihu s adventní a vánoční tematikou, tak Vánoční rozjímání od Anselma Grüna.

06.03.2023

V této knize jsou některé věci o Bohu dětem vysvětleny hezky a pravdivě, bohužel tam ale najdeme také nepravdivá a manipulativní tvrzení.

Např.: "Pán Ježíš může v našem srdci umrznout, když na něho nemyslíme." nebo "Jen často jeho, Ježíše ubohého, necháme na oltáři samotného."

Uchovávání posvěcených hostií na oltáři vymyslela církev (Ježíš neřekl uchovávejte, ale vezměte a jezte). Proto by také lidem neměla podsouvat vinu za to, že na oltáři oni nechávají Ježíše samotného. Lidem hned od malička by se skutečně nemělo podsouvat, že Ježíš na oltáři trpí samotou, jak je tam chudák opuštěný. Ježíš není ubohý, není nikdy opuštěný a nikdy není sám. Žije i v nás. Chápu, že skrze citové vydírání může církev lidi přimět přicházet k do kostela, ale tohle není cesta. Církev by nikdy neměla lidmi manipulovat, ať už pomocí strachu nebo citového vydírání. A Pán Ježíš v našem srdci nikdy nemůže umrznout. Ani kvůli tomu, když na něho nemyslíme. Není v moci člověka pořád každou chvíli myslet jen a jen na Ježíše a není to dokonce ani dobré se o to pořád snažit. Člověk také musí myslet na jiné potřebné věci a také si musí občas duševně odpočinout, kdy nemyslí vůbec na nic. Ježíš v nás přebývá bez ohledu na to, jestli na něho myslíme nebo ne a nevyčítá nám, když na něho chvíli nemyslíme. Podstatné je zůstávat v lásce, a ne na něco nebo na někoho pořád myslet - což je nemožné.

1 06.03.2023

Nádherná a inspirativní kniha.

2 09.04.2022

Nejdříve mě tato kniha zaujala svou krásnou formou - názvem i krásným obrázkem na titulní straně knihy, avšak netušila jsem, že forma bude na úkor obsahu. V podstatě samé obvyklé ničím nezaujatelné fráze, nedosahující hloubky lidské duše. Přiznám se, že to je jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla do konce. Skončila jsem asi ve 2/3 knihy a to jsem se ještě hodně přemáhala. Pokud hledáte adventní četbu, která jde více do hloubky, rozšíší vaše obzory a dotkne se vašich srdcí, zkuste něco z knih Anselma Grüna. Za mě kniha Vánoční rozjímání od Anselma Grüna je ta nejkrásnější vánoční kniha, kterou jsem dosud četla. Také velmi zajímavá, duchovní a inspirativní kniha je Očeávání Vánoc od Richarda Rohra.

30.12.2021

Nádherná kniha pro děti.

Hodně dobrá duchovní četba. V knize jsem objevila mnohé myšlenky, které jsem už delší dobu tušila...

1 31.08.2021

Kniha obsahuje některé pravdivé i zajímavé myšlenky, přesto autor knihy propaguje myslím už dávno překonané teorie, jako je teorie karmy, a v mnohém dle mého názoru mýlí. Bohužel autor ve svých textech často používá citátů z Bible tím způsobem, že uvádí poloviční tvrzení, tedy i poloviční pravdy, a tím obhajuje své názory.

Uvedu zde příklad myšlenek, které stojí za zamyšlení a jsou podle mého názoru plodem upřímného hledání Boha:

"Oddůvodnění, že trpíme proto, že zřešili naši prarodiče, nemůže před rozumnými lidmi obstát. Jestliže odsuzujeme ve společnosti špatné zacházení s potomky rodičů, kteří se údajně provinili, nemůžeme tento zvrácený důvod podstrkovat Bohu. Pak by Bůh nebyl o nic lepší než komunista, který pronásleduje děti kulaků a továrníků za jejich rodiče."
"Přesvědčení o vlastní vyvolenosti od Boha není nic jiného než pýcha a každá pýcha je smrtelným hříchem, který v nás působení Boha naprosto umrtvuje. Je také opakem lásky k bližním; je nenávistí a pohrdáním, což jsou další smrtelné hříchy."
"Tak jako je zlé dělit lidi podle barvy pleti nebo “čistoty” krve na nadřazené a podřazené, stejně zlé je dělit lidi na vyvolené a zatracené podle příslušnosti nebo nepříslušnosti k nějaké náboženské skupině nebo vyznání."
"Atomy a molekuly, ale i buňky, které tělo tvoří, se v průběhu života těla několikrát obmění, my jsme stále tíž. Naše totožnost se touto výměnou nemění, co je další důkaz, že nejsme tělem. Po smrti jsou atomy a molekuly, tvořící tělo, rozptýleny do okolí a vstupují s potravou do těl jiných bytostí. Představa, že naše hmotné tělo je po smrti někdy vzkříšeno, je naprosto nesmyslná jži z tohoto důvodu. V duchovním světě rovněž hmota nemůže existovat."
"Někteří myslitelé mají sklon k omlouvání zla. Přisuzují naprosto neprávem jeho existenci Bohu a mají sklon je stavět na stejnou úroveň jako dobro. Někteří mluví dokonce o zákonité nutnosti zla jako protikladu dobra. Všechny tyto názory, ať již svalování zla na Boha nebo jeho stavění na úroveň dobra - například i z pohledu jednoty, jsou jen výplody lidských myslí, které jsou v určité míře ovládány zlem, a proto i zle myslí. "
"Svět zvířat až ke člověku, je světem, kde platí výhradně právo silnějšího: “Sežer nebo budeš sežrán.” Proč vůbec něco tak hrozného existuje, je další záhada. "

A zde uvádím příklady myšlenek, se kterými hluboce nesouhlasím a domnívám se, že v tomto se autor velmi mýlí:

"Pokud zamítneme převtělování, činíme z Boha lásky a sprevedlnosti despotu, který ze své libovůli například z někoho na celý život učiní týraného otroka a z jiného stejně neodůvodněně jeho pána."
"Ti, kteří se ničeho zlého nedopustili, jsou z moci zla vyjmuti. Například tak, že se zrodí v zemi, ve které je něco jako vláda nacistů či komunistů nemožná."
"Rada: “Máme zasahovat do záležitostí světa, jak jen nejméně je možné”, kterou nám dává Ramana Maháriši, je velmi a velmi moudrá."
"Láska k bližním bez lásky k Bohu nemůže sama o sobě přinést nic dobrého právě proto, že je bez Boha, který je jediným opravdovým dobrem. Proto láska k Bohu má vždy a naprostou přednosti před nevědomou, a proto škodlivou láskou k bližním, ve které chybí Bůh."

1 22.03.2021

Tuto knihu jsem sice nečetla, ale když jsem četla úryvek z této knihy, kdy Josefě Menéndez prý jedna duše z očistce řekla, že „Můj očistec bude dlouhý, protože jsem se nepodrobovala vůli Boží, ani jsem dost velkodušně nepřinesla v oběť svůj život po čas mé nemoci. Nemoc vpravdě je velká milost očistná... Náš Pán je zajisté nekonečná láska, ale také nekonečná spravedlnost.“, tak jsem si v tu chvíli uvědomila, že tato poselsví nemohou být od Boha. Bůh, který někomu napaří dlouhý očistec jenom za to, že velkodušně nepřinášel svůj život v oběť v čase nemoci, nebo že se (dostatečně) nepodroboval Boží vůli, je pro mě nepřijatelný a nepředstavitelný Bůh. Věřím v jiného Boha. V Boha, který neopouští člověka ani v čase nemoci, ani v čase, kdy se nepodrobuje Boží vůli nebo se Boží vůli podrobovat třeba zrovna jenom nedokáže, dokonce v čase, kdy hřeší. Bůh je láska, soucit, šlechetnost a odpuštění, ale co mnozí z Boha udělali, z toho je člověku až smutno. I když za to asi nemohli - jen si takto Boha představovali, protože neznali jiný obraz Boha. I Jozefa Menéndez byla zřejmě ovlivněna vírou, názory a myšlením tehdejší doby a v jakého Boha věřila, takového si ho stvořila i ve svo mysli a ve svých představách.

Nejkrásnější kniha s adventními a vánočními zamyšleními, jakou jsem kdy četla.

22.01.2021

Kniha není pravdivá. Potýkala jsem se nějaký čas s jistým zdravotním problémem, ale jeho příčina rozhodně nebyla v tom, co tvrdil autor. Nevěřte podobným pověrám, které lidi zotročují a nakládají jim břemena, místo aby jim ulehčovaly. Věřte Bohu, který je Láska a Pán nade vším.

Dobrá kniha a dobrá inspirace. Každý rok na Silvestra s rodinou hrajeme tuto "hru", kdy si každý z nás vylosuje jednoho anděla na příští rok :-)

2 25.12.2020

Tato třetí kniha Lorny Byrne je v mnohém optimističtější než dvě předchozí, ve kterých, hlavně v té první, se to smrtí a tragickými událostmi v okolí Lorny jenom hemží. Je vidět, že Lorna se snaží o dobro a je pravděpodobně upřímná. Přesto však nelze přehlédnout to, že Lorna si ve svých tvrzeních často absolutně odporuje. A při čtení takových tvrzení, jako že jednou jako lidstvo vyspějeme natolik, že budeme chodit po vodě, nikdy neonemocníme ani nezemřeme, by nás mělo něco varovat, že zde něco není vpořádku. Jediné, co oceňuji, je to, že kromě nesmyslů Lorna šířila i některé dobré myšlenky. Doufám, že jednoho dne si Lorna uvědomí a pozná, že ti, kteří k ní dosud mluví a kterými si ona nechá radit a řídit svůj život, nejsou andělé. A věřím, že jakmile to pozná, najde pravého Boha a tím i radost a pokoj.

1 04.12.2020

"Píšu o zvířatech hodně, ale vždycky tím chci vyjádřit něco o lidech, kteří s nimi přicházejí do styku. Chtěla jsem napsat o tom, jak láska ke zvířeti může člověka zachránit... chtěla jsem, aby Ray mohl prožít šťastný citový vztah, a k tomu bylo zapotřebí někoho, kdo ho bude milovat naprosto bezvýhradně, za všech okolností, a takovou lásku myslím dostáváme právě od zvířat." Sara Baume

15 16.09.2020

Od těchto autorů jsem už kdysi četla knihu Hranice a myslím, že byla o něco lepší. Zde jsem sice s většinou názorů souhlasila, avšak našla jsem tam také tvrzení, která zas až tak pravdivá být nemusejí.

30.06.2020