1amu komentáře u knih

Pokračovatele Roberta van Gulika mám rád. Samozřejmě používá nadsázku, dává knihám moderní jazyk a hlavně vtip. Knihy se čtou dobře, třeba zrovna tato mi tak trochu připomenula Deset malých černoušků od slavné Agathy Christie. Je dobře, že někdo našel odvahu a dal se do nelehké práce s rizikem, že se to skalním fandům původního autora moc líbit nebude.

3 08.08.2014

Archy Mc Nally je můj oblíbenec. Ale i další knížky z této série jsou pohodové. Nestříká proudy krev i ty vraždy jsou jaksi "kulantní". Autor si krásně vyhrál s hlavními postavami, počínaje moudrým otcem Prescottem, který by se raději narodil v Londýně Charlese Dickense, hodnou až naivní maminkou pečující zejména o své begonie. Kapitolou samou pro sebe je kuchařka Ursi Olson a manžel Jamie, vykonávající práci jakéhosi domovníka v honosném sídle Mc Nallyových, oba jsou "drbny", vždy velice dobře informováni o všem co se v přímořském městečku na Floridě šustne. Archy má kliku, že se při řešení jedné záhady seznámí s policistkou npor. Georgy (děsně vaří), se kterou se brzy sblíží. Jeho dřívější láska, vypočítavá Connie Garcia byla pro čtenáře děsem. Archyho v "práci" v otcově firmě hlídá a nedá mu chvilku klidu hlavní sekretářka paní Trelawny. Má to s ní občas těžké, ale většinou se z průšvihu dostane. Poskok firmy Binki Vatrous, přitroublý, leč sebevědomý někdy Archyho dost nadzvedne, ale poslední slovo má hlavní hrdina. Al Rogoff je jakýmsi doktorem Wattsonem Archyho. Jde o policejního poručíka, který svým způsobem (aby pro něj také něco káplo) s Archym spolupracuje.
Po smrti autora v r.1998 a po obrovských úspěších nejen na americkém knižním trhu, požádali dědicové pana Vincenta Lardo o pokračování série. Zhostil se úkolu poměrně dobře, ale je otázkou jak dlouho nám čtenářům vydrží psát (*1937).

3 06.08.2014

Jsem "komiksově" zaostalý. Kromě Rychlých šípů šlo o můj relativně první komiks. Půjčil jsem si knihu ze zvědavosti a ? Moc mi to neříkalo. Kniha, myšlena klasická , to je "jiná káva". Mokrou rybu, tedy dvojče tohoto komiksu jsem hodnotil třemi hvězdami. Teď bych měl dát méně. To se mi nechce - nepovažuji se za odborníka (komiksu). Zůstávám u průměru.

2 22.06.2019

Pod pojmem alternativní historie si představuji možný (ve smyslu fantazie) děj, který probíhá zcela jinak, než jak praví dějiny. U nás proto obdivuji Jana Drnka s jeho "fantasy" - zejména Žáby v mlíku.
Tuto knihu blábolů jsem dočetl s velkým sebezapřením, protože jsem doufal (při dočítání), že takto ten děj již pokračovat nemůže. A on pokračoval...

Protože bych to nenapsal lépe než "pistalka" (má velká poklona) zmíním se pouze o tom, že k této knize mě nepřímo přivedl Jan Werich . Četl jsem znovu I.díl korespondence V+W, kde jest kniha chválena jak z Prahy, tak z NY . Proto také putovala záhy za Jiřím Voskovcem.

2 12.05.2019

Jako milovník výborných sýrů jsem byl dlouho na rozpacích zda volit jako Nr. 1 - Francii nebo Itálii. Rozhodlo městečko Tre Porti kousíček od Benátek a tam probíhající (každou středu a sobotu) trh. Zážitek je to famózní . Množství stánků a v nich neuvěřitelný výběr zejména sýrů. Neznám v Evropě lepší "stánkaře" ! I když nejsem příznivec ovčího sýra Pecorino (v této knize 17 druhů), tak nabídnutou ochutnávku nešlo odmítnout.
Kniha je pro "fajnšmekry" dobrým průvodcem, zejména proto, že vybrat si chuťově ten pravý druh sýra je "kumšt".
Bella Italia" !

2 12.05.2019

Bratři Slováci byli "za komunistů" - pokud jde o vydávané knihy, vždy o kus vpředu. Pokud něco u nich vyšlo, vždy to byla novinka, o které jsme v českých zemích ještě nevěděli. Tak je tomu i u této knihy (3x Ed Mc Bain). Opět 87.revír, nyní již poněkud obstarožní, ale v době vydání se to četlo "na jeden zátah". Oni přišli prvně s "hluchým zloduchem". Jó tenkrát - ještě, že byla na Václavském náměstí tolik navštěvovaná Slovenská kniha.

2 19.03.2019

Vzácná kniha vydaná k 60-tým narozeninám Jana Wericha, tedy v době, kdy ještě hrál divadlo (a šéfoval v ABC), kdy filmoval (Až přijde kocour) a vůbec rozdával radost lidem. Bonus: plno fotografií.

2 01.02.2019

O této knize jsem se dozvěděl náhodou. Osoba Františka, Josefa I. mě zajímá dlouhodobě. Pomohla k tomu i návštěva Bad Ischlu, kde používal císař k odpočinku krásnou vilu, lépe řečeno zámeček. Šlo o svatební dar pánů rodičů mladým manželům.
Vše co je popsáno v hodnocené knize je na rozhraní hodnověrné četby a bulváru. Tak jsem také ke knize přistupoval.
Nejde o veledílo, ale spíše o průměr.

2 28.11.2018

Komentář k této knize - dokumentu o jedné epizodě Slovenského národního povstání (SNP)je pro mě složitým úkolem. Jedni z členů partyzánského oddílu, o jehož bojích píše autor a také velitel početné skupiny partyzánů, štábní kpt.Kučera, byli tam i i dva mladí Češi, moji rodiče. Pronásledován Gestapem v Žilině a gardisty, byl otec, železniční komisař, nucen uprchnout právě k oné partyzánské jednotce působící ve skalním útvaru Krčahovo. S matkou byli domluveni, že bude-li to možné, přepraví ji s dítětem skupina zasvěcených lidí. Tak se i stalo.
Na SNP jsem se dlouhou dobu díval (zásluhou komunistické glorifikace Gustáva Husáka v SNP) s despektem.
Odbočka: skupina nadšenců v městě Lipt.Mikuláš a okolí si dala úkol, znovu postavit zdevastované bunkry partyzánů, aby se staly důležitou připomínkou toho co se na Krčahovu a okolí v létech 1944-45 dělo.
Svědkové událostí umírali, nebo nebyli k dostižení. Zásluhou rodiny vedoucího inovační skupiny začalo před sedmi roky i pracné pátrání po oné české rodině. Právě oni mohli přispět vydatně k upřesnění mnoha hluchých míst.
Neskutečné se podařilo. Byl objeven poslední žijící svědek - dítě českých rodičů. Jak je tomu v moderní době zvykem, pomohl internet. A tak jsem byl pozván rodinou pana ing.Chrapčiaka na 70.výročí oslav SNP do krásného města Liptovský Mikuláš.
Pro mě osobně šlo o životní událost. Bylo mi umožněno spatřit místa bojů i místo, kde se v bunkrech (zemljankách) žilo. Krásná, ale divoká tamní příroda mi naznačila, jak výtečně byla místa partyzánských oddílů zvolena. Hrob desátníka Jožky Vaska (ten mě přenášel) a voj. Gemeindera (ten jej střídal), dvou mužů, kteří zahynuli (ráno dne 7.2.1945) v čerstvě vybudovaném minovém poli je pečlivě udržován. Mohl jsem těmto chlapcům položit pouze děkovný věneček.
Kniha se čte (pro částečně zasvěcené) jedním dechem. Ironií osudu byl hrdina SNP a autor této knihy, komunisty vyhozen z armády a částečné satisfakce se nedožil. V 90-tých létech byl In memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála.
Čest nejen jeho památce, ale i památce mnoha padlých Slováků, Čechů a vojáků Rudé armády, kteří položili své životy za očištění jména Slovenska za II.sv.války.

2 03.11.2018

Po první knize Patricka Taylora (Doktore fofrem, jde o život ! Kde jde o roztomilou pohádku.) bylo toto čtení pro mne obrovským zklamáním, ba.
Autor, zřejmě opojen úspěchem předchozí knihy, popíjel whisky Jameson, jak mu stoupla sláva do hlavy.
Mé hlavní výhrady:
1. Oba doktoři se zde stávají spíše sociálními pracovníky, než tolik žádanými léčiteli lidiček v Ballybucklebo.
2. Zoologie mě nikdy nebavila, ale navždy jsem si zapamatoval, že malé zvířátko zvané fretka je krutý zabiják. A zde zkušený otec koupí svému synovi právě fretku ! Teda to mi rozum nebere ! I když nesnáším radního Bishopa, naprosto ho chápu, že je vzteky bez sebe, když mu neznámý útočník zlikviduje pár chovaných holubů. Drzý fracek Colin Brown měl být mámou seřezán již při první doktorově návštěvě, ba.
3. A jsme u MUDr.Barryho Lavertyho .V této knize vystupuje (ve vztahu ke krásné Sue) jako neuvěřitelný trouba.
Od nastávajícího lékaře gynekologie očekáváme něco jiného než :
"Obdivoval křivku jejich ňader v kašmírovém svetru..."
konec děje), nebo na str. 280 : " Skončil u zrychleného tepu poblíž Sue," ... hernajs nechtěl by již pokročit ?..." Britové tomu říkají incredible - neuvěřitelné... ba.
Jediné možné vysvětlení, že si autor šetří místo na další akci ňoumy, třeba v díle č.7.
Zkrátka není všechno zlato co se třpití . Baže.
Tímto neurvalým příspěvkem se omlouvám dámám, které obdařily knihu 5 *
Já váhám...

2 30.09.2018

III.díl vyšel (stejně jako první dva díly) v r.1956 v počtu 10.000 kusů, což není málo na to, že jde o divadelní hry. Ono uplynulo pouhých 18 roků od doby, kdy byla hrána (bohužel jako poslední) Pěst na oko.
Kromě ní jsou zde: Legendární VEST POCKET REVUE, hrána v Osvobozeném jako první a tři další z doby začátku 30-tých let, kdy divadlo konečně chytilo dech a začalo se mu dařit. Ustálil se herecký soubor, V+W měli neskutečnou kliku v tom jak dovedli objevit zejména ženský herecký talent. Příkladem může být mladičká Hana Lašková (pseudonym Vítová jí vymyslel Jan Werich, podle přítele Vítězslava Nezvala). A tak v Golémovi se objevila poprvé Hana Vítová, která okamžitě zaujala tím, že uměla výtečně zpívat (byla dcerou profesora Hanuše Laška, profesora na konzervatoři) . Jaroslav Ježek již byl v divadle pevně usazen jako nepostradatelný. A písničky z her se okamžitě staly šlágry, zejména mezi mladými lidmi. Hudba v divadle a moderní balet - to bylo v Praze nóvum, proto takový úspěch a každý den vyprodané divadlo. Jan Werich říkal, že to začalo hrou FATA MORGANA, která rozhodla o osudu divadla. Teprve tato hra dala vyniknout v plné síle Ježkovi, i když se podílel v začátcích na dvou hrách předchozích.
Soubor prvních tří dílů her Osvobozeného divadla byl neuvěřitelným počinem Jana Wericha, který využil úspěch filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Čtenáři najednou dostali možnost koupit si něco hezkého, což nebylo v oné době pravidlem, protože knihkupectví byla zaplavena komunistickým póvlem . Pamětníci vzpomenou třeba Na daleko od Moskvy a stovky dalších. Ty knihy se nekupovaly. Zasloužilí členové strany je dostávali darem . Bylo by zajímavé zjistit jejich osud.
Leč máme zde konečně Hry V+W a chvíli později vyšla kniha profesora Holzknechta o J.Ježkovi a Osvobozeném, rovněž klenot v knihovnách "fandů" tohoto umění s velkým "U".

2 23.09.2018

Aneb město jihočeských zbohatlíků. Ostatně větší komentář je u knihy P.Fencla Prachatice.

2 21.09.2018

S přihlédnutím k množství materiálu, který se autorce podařilo shromáždit vzniklo cosi jako "kočkopes". Domnívám se, že vynikající herečka, jakou paní Emília je si nezaslouží něco takového co přišlo (bohužel) na český trh.

2 31.08.2018

Tak to se AJL povedlo ! Úplně rozdílná kniha od "Co já vím" (Jan Novák) . A co je hlavní - dozvěděl jsem se plno věcí o Milošovi Formanovi. I když kniha byla napsána po povídání dvou moudrých mužů, oceňuji zvolený způsob. Kapitoly, to jsou dojmy režiséra, jeho vzpomínky a plno věcí, které obyčejný smrtelník (za kterého se považuji) vůbec neznal. A ihned následuje povídání a názory autora. Každý sympatizant MF najde "to své".

2 17.08.2018

Vladimíra Jiránka mám rád (skoro jako Vladimíra Renčína), ale toto se vydavateli moc nepovedlo. Počínaje zavádějícím názvem knihy, přes předmluvu V.Klause až po výběr "ftipů" - nic moc.

2 04.08.2018

Zajímavé čtení o zajímavé zemi a také zajímavé osobnosti, kterou byl císař Haile Selassie I. (1892-1974). Protože kniha u nás vyšla v r.1980, nemohl autor napsat, že k převratu k zemi a nastolení čehosi, co mělo být později socialismem v Africe. Bylo provedeno za účinné spolupráce SSSR. Ale oceňuji střízlivý pohled autora na hlavní osobu děje, na režim, který byl ve XX.století v podstatě feudální s obrovskou korupcí. Bylo dobré se dozvědět něco nového o Etiopii, kterou většina z nás zná pouze podle jmen vynikajících atletů, zejména běžců a běžkyň na dlouhé tratě. Ten první byl vítěz maratónu na OH v Římě a jmenoval se Bikila Abebe. Celou trať běžel bos ! Prvenství zopakoval na dalších OH v Tokiu r.1964. Bohužel osud k němu nebyl milostivý, po těžké nehodě skončil na inv. vozíku. Zemřel v říjnu roku 1973.

2 22.07.2018

Vydání této knihy po úmrtí pana Nepila nebylo dobrou službou pořadatelek souboru. Skvělý vypravěč si nezasloužil "vymetení šuplíků" vším tím co bylo založeno, kdesi hluboko a k čemu by zřejmě nedal souhlas. Bohužel šlo o "medvědí službu", kterou mu poskytly 2 ženy, z nichž tou jednou byla zřejmě jeho dcera.

2 20.07.2018

Mám rád oba: autora i tázaného. Toho prvního, protože "se umí ptát". Vybírá si k tomu zajímavé lidi a v případě Pavla Landovského máme o zábavu postaráno. Knize vytýkám pouze jediné - hnusný papír, ale co chtít od nakladatele v r.1990 při nákladu 150.000 výtisků, že ano ?
Můj oblíbený mladý Boháček se rozhovořil tak, jak to umí pouze on a já si uvědomil svou občasnou smůlu. Nezažil jsem ho v Činoherním klubu jako "Revizora".

2 06.07.2018

Prý dobrodruh, ale také novinář Andrew Eames se rozhodl, že se vydá slavným Orient-expresem po stopách Agathy Christie. I zakoupil jízdenku Londýn-Bagdád a připomínal si obdobnou pouť, kterou podnikla Lady Agatha se svým budoucím manželem, Maxm.Mallowanem v r.1928.
Kniha je čtivá, osobně se mi nejvíce líbily pasáže z přerušované jízdy po zemích bývalé Jugoslávie, ale hlavně z Bulharska.
Osobně bych se na takovou cestu nevydal, ale rád si o ní přečtu. Třeba o cestě po Sýrii, tedy v době jízdy autora, ještě nezničenou zemí, kde musím zmínit historické Aleppo, nyní v troskách. I to je bohužel daň nesmyslné válce.
Zkrátka - četbou se přeneseme pouze o 90 let nazad, ale má to své kouzlo.

2 06.07.2018