Nezlomený Kosatec
Martin Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377751/bmid_nezlomeny-kosatec-zou-377751.jpg
5
1
1
Kapitán jezdectví Martin Kučera vykonával v období července 1944-března 1945 funkci velitele obranného úseku Kosatec během Slovenského národního povstání. Jeho vzpomínky na tuto nelehkou dobu jsou obsahem knihy, která vyšla pouze na Slovensku v roce 1976.
Přidat komentář
Nezlomený Kosatec
Komentář k této knize - dokumentu o jedné epizodě Slovenského národního povstání (SNP)je pro mě složitým úkolem. Jedni z členů partyzánského oddílu, o jehož bojích píše autor a také velitel početné skupiny partyzánů, štábní kpt.Kučera, byli tam i i dva mladí Češi, moji rodiče. Pronásledován Gestapem v Žilině a gardisty, byl otec, železniční komisař, nucen uprchnout právě k oné partyzánské jednotce působící ve skalním útvaru Krčahovo. S matkou byli domluveni, že bude-li to možné, přepraví ji s dítětem skupina zasvěcených lidí. Tak se i stalo.
Na SNP jsem se dlouhou dobu díval (zásluhou komunistické glorifikace Gustáva Husáka v SNP) s despektem.
Odbočka: skupina nadšenců v městě Lipt.Mikuláš a okolí si dala úkol, znovu postavit zdevastované bunkry partyzánů, aby se staly důležitou připomínkou toho co se na Krčahovu a okolí v létech 1944-45 dělo.
Svědkové událostí umírali, nebo nebyli k dostižení. Zásluhou rodiny vedoucího inovační skupiny začalo před sedmi roky i pracné pátrání po oné české rodině. Právě oni mohli přispět vydatně k upřesnění mnoha hluchých míst.
Neskutečné se podařilo. Byl objeven poslední žijící svědek - dítě českých rodičů. Jak je tomu v moderní době zvykem, pomohl internet. A tak jsem byl pozván rodinou pana ing.Chrapčiaka na 70.výročí oslav SNP do krásného města Liptovský Mikuláš.
Pro mě osobně šlo o životní událost. Bylo mi umožněno spatřit místa bojů i místo, kde se v bunkrech (zemljankách) žilo. Krásná, ale divoká tamní příroda mi naznačila, jak výtečně byla místa partyzánských oddílů zvolena. Hrob desátníka Jožky Vaska (ten mě přenášel) a voj. Gemeindera (ten jej střídal), dvou mužů, kteří zahynuli (ráno dne 7.2.1945) v čerstvě vybudovaném minovém poli je pečlivě udržován. Mohl jsem těmto chlapcům položit pouze děkovný věneček.
Kniha se čte (pro částečně zasvěcené) jedním dechem. Ironií osudu byl hrdina SNP a autor této knihy, komunisty vyhozen z armády a částečné satisfakce se nedožil. V 90-tých létech byl In memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála.
Čest nejen jeho památce, ale i památce mnoha padlých Slováků, Čechů a vojáků Rudé armády, kteří položili své životy za očištění jména Slovenska za II.sv.války.