Z mého života

V nedokončených pamětech, které byly v roce 1957-1958 otiskovány v časopisu Kultura, vzpomíná Nezval na své mládí a začátky své literární dráhy až do let třicátých. Toto životopisné vyprávění je přerušováno četnými úvahami o problémech umění, jež svědčí o Nezvalově všestranném uměleckém nadání i širokém rozhledu. Citlivé portréty Nezvalových přátel a vpravdě básnicky zachycené dojmy z uměleckého kvasu 20. a 30. let....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33546/z-meho-zivota-33546.jpg 4.414
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
pistalka
22.05.2015

Vzpomínky z Nezvalova života vycházely časopisecky v letech 1957 - 1958 a pokrývají přibližně první třetinu století, tedy necelých pětatřicet let autorova života, s občasnými odskoky do časů pozdějších. Dalším létům se chtěl věnovat rovněž, náhlá smrt však tomuto zabránila.

Nezval v sobě nezapře mistra slova a představuje se jako výborný vypravěč. Popis pražského kavárenského, bohémského kulturně-intelektuálního prostředí je neodolatelný. Autor nepsal s cílem napsat nějakou kroniku doby nebo svědectví jedné generace, čemuž přispívá i útržkovité členění díla (v ruku v ruce s oním časopiseckým vydáváním): podstatné je to, co si autor pamatuje, co jej ovlivnilo, co jeho osobně zaujalo. Mírné odbočky a přebíhání v čase nejsou ke škodě, oproti rutinní časové souslednosti působí vyprávění svěže, stejně jako autorovy poetistické či surrealistické sbírky té doby. Nejcennější mně připadá Nezvalovo svědectví o uměleckých velikánech té doby - Seifert, Teige, Biebl, Štýrský, Toyen, Vančura, Halas, Wolker a jiní - jsou vykresleni dostatečně plasticky, autor se navíc nebojí drobných psychologických drobnokreseb, které některé aktéry tehdejšího dění přibližují ještě více. I přes nesnáze a těžkosti života v První republice nejednoho čtenáře patrně přepadne chuť být tomuto dění alespoň na chvíli součástí. Protože Nezval, ač autentický a přesvědčený komunista, nepopisuje ve svých vzpomínkách kapitalistickou prvorepublikovou realitu jako útrapu, boj, bezvýchodnost. On i ostatní byli mladí, život měli před sebou, věřil v nezvratnou pozitivní změnu v budoucnu.
Tím se ale dostávám k viditelné slabině. Bohužel - především z dnešního pohledu - je autorův neskrývaně ideologický pohled na svět, který se promítá do všech aspektů vyprávění, ke škodě, a sráží hodnotu díla. Stále se opakující slova obdivu v Marxovi, marxismu, Leninovi, Sovětskému Svazu, sovětské kultuře, proletářské chuti měnit svět, nepůsobí dobře, stejně jako implicitně naznačené, avšak pozornému čtenáři velmi zjevné narážky na Karla Čapka nebo T. G. Masaryka (tedy Nezvalových prvorepublikových ideových oponentů). Autorovu nezlomnou víru nenarušila ani dusná atmosféra padesátých let. Je tak trochu smutné, že i přes nesporné literární kvality působí memoáry spíše jako dokument člověka, zaslepeného vidinou zářné budoucnosti, obdařeného nekritickým obdivem na jedné straně, neanalytickým odsouzením na straně druhé. Takových bylo každopádně mnoho a Nezval těm všem nechtěně vytesal pomník touto dnes již málo čtenou knihou. (Sám jsem ji získal zdarma v univerzitní knihovně, kde ležela na stolečku s vyřazenými knihami.)

Každopádně je veliká škoda, že Nezval své vzpomínky nestačil dokončit. Jeho analýzy poúnorové společnosti by mohly být... přinejmenším pozoruhodné.

kjghme
09.02.2011

Čtivě popsaný obraz doby, ucelený pohled na život Vítězslava Nezvala a na další básníky počátku 20. století.