Na dvoře krále králů

2 26.08.2020

Výborná kniha, autor je nejsilnější v popisech samotného kralování. Ty průpovídky v sobě měly hodně kafkovské nálady, nebo to bylo často jak z Mervyna Peaka. Popis samotné revoluce a takových těch revolučních postojů mi přišel o dost slabší a stejné to bylo i v knize Šachinšach. Ale i tak doporučuji.

11.05.2020

Člověk začne číst a nepřestane žasnout, jak to H. Sillase zvládl... prostě utopie a absurdita, za kterou si dnes z fleku můžu dosadit Severní Koreu nebo ve variacích i jiné diktatury. Pán Kapuściński formou reportáží s přeživšími sloužícími a pracovníky panovníka krásně vykresluje "psychologii" diktatury v denním životě a její dopad v čase.

3 29.07.2018

Čtivá reportáž z Etiopie. Čtenáři se nabízí zajímavé srovnání s autorovou další knihou o posledním íránském šáhovi. Oba to byli despotové, kteří žili ve vlastním palácovém světě, oba milovali armádu a oba nepochopili, že pokrok a rozvoj souvisí hlavně s mírou svobody a přístupu obyvatelstva ke vzdělání než s počtem továren nebo plantáží. Oba dva však podle Kapuścińskeho představovali určitý produkt starobylé tradice, ze které se despota může jen těžko vymanit. Kontrast mezi životem v paláci a životem mimo něj je velice krásně popsán v rozhovorech s bývalými služebníky. Některé jejich bývalé úřady působí až komicky (utírač bot, které pomočí během audience císařský pes, ministr pera, vrchní polštářník atd.). Na druhou stranu to demonstruje strnulost monarchie a její neschopnost přenést se do moderní doby. V obou svých knihách autor většinou zpovídá stoupence jedné strany. V knize o Íránu nejsou příliš názory zastánce šáha a v této knize zase odpůrců císaře. Každopádně reportáž nemusí být vždy všepojímající, má pouze poukázat na určitý trend nebo fenomén. A to se autorovi bez debat podařilo.

1 22.07.2018

Zajímavé čtení o zajímavé zemi a také zajímavé osobnosti, kterou byl císař Haile Selassie I. (1892-1974). Protože kniha u nás vyšla v r.1980, nemohl autor napsat, že k převratu k zemi a nastolení čehosi, co mělo být později socialismem v Africe. Bylo provedeno za účinné spolupráce SSSR. Ale oceňuji střízlivý pohled autora na hlavní osobu děje, na režim, který byl ve XX.století v podstatě feudální s obrovskou korupcí. Bylo dobré se dozvědět něco nového o Etiopii, kterou většina z nás zná pouze podle jmen vynikajících atletů, zejména běžců a běžkyň na dlouhé tratě. Ten první byl vítěz maratónu na OH v Římě a jmenoval se Bikila Abebe. Celou trať běžel bos ! Prvenství zopakoval na dalších OH v Tokiu r.1964. Bohužel osud k němu nebyl milostivý, po těžké nehodě skončil na inv. vozíku. Zemřel v říjnu roku 1973.