1871
komentáře u knih
Zloděj času
Terry Pratchett
Neustále mne udivuje při celkovém počtu Pratchettových knih, množství témat z etiky, historie, náboženství a i moderních věd, na které nenápadně odkazuje. Až je mi líto, že ne všechny vtipy postřehnu, protože mi unikne narážka nebo souvislost. Třeba tady ve Zloději času, jeho plátkování. Čím rychleji se pohybujeme až se začneme blížit rychlosti světla, tím více se čas zpomalí. Nepřipomíná vám to něco? Ale až tady jsem zaznamenal myšlenku udělat to obráceně. Nejprve zpomalit čas a až tím zvýšit rychlost. Škoda, že si to Einstein už nemůže přečíst. Kdoví jaké další uznávané teorie bychom se pak dočkali.
Pravda
Terry Pratchett
Za mě trochu slabší Pratchett. Trochu jsem se ztrácel v některých dialozích a hodně postav nebylo na Pratcheta dost dotažených. Byly jen takové obyčejně dobré. I hlavní osoba Mikuláš byla celou dobu taková nejistá a až vlastně úplně na konci se z něj stal ten pravý novinář. Napíše pravdu, i když ne celou. Rodinu do toho nenamočí. Stane se drsně spravedlivým, k mocným dost arogantním... Ale také Pratchett přiznává, že tyhle zprávy, hlavně ty, které dokazují něčí nevinu většinu čtenářů vůbec nezajímají. Nemá to tu šťávu jako zprávy o létajících talířích, ženách rodících hady a podobně: Lež oběhne svět, než si pravda stihne obout boty.
Pátý elefant
Terry Pratchett
Diplomacie a politika. Tohle téma nakousl Pratchett už několikrát, ale nikdy takhle z blízka. V situaci a v zemi, kde není centrální moc, kde se o moc přetahují 3 dědičné mocenské síly a tradice i postavení vlastní třídy je pro tyto síly důležitější než celkový rozvoj vlastní země.
Okrajové téma je zneužití pravomoci u člověka, který se dostane na vysokou pozici, na kterou nemá kvalifikaci ani buňky. Navíc ve službách policie, kde se předpokládá plnění rozkazů. A tady stály rozkazy za to.
Není to jen fantasy a komedie. Je to opravdová sociální kritika.
Ztracené evangelium Jidáše Iškariotského
Bart D. Ehrman
Celkově mě téma zajímá, čekal jsem trochu víc citací z onoho ztraceného evangelia a k tomu nějaký komentář. Kniha je ale jen ten komentář a samotné evangelium se objevuje jen v krátkých výtazích. Také začátek o cestě badatele k prvnímu seznámení se s objevenými texty byl zbytečně dlouhý a k samotnému tématu nepřispěl snad ničím. I přes tyto nedostatky mě ale knížka obohatila o nové pohledy, kterými se na obecně známé události mohu dívat.
Carpe Jugulum
Terry Pratchett
upíři, uhlazení, úlisní, ale stejně krvelační, jako ti staří obyčejní... Přišli do Lancre na pozvání, z krále udělají ovládanou figurku a mají propracovaný plán jak postupně ovládnout všechno obyvatelstvo. Mají i takový malý seznam těch, které je potřeba dostat na svou stranu nebo odstranit - bábi Zlopočasnou. Nepřipomíná vám to něco? Je to takové lehké odpočinkové čtení s ukrytou myšlenkou.
Medorek
Petr Placák
Normalizace, postpuberta, žádná perspektivní budoucnost ve společnosti... Hodně, hodně jsem se ztrácel v tom, co je popis skutečnosti, co je sen a co je jen představa. Ale to byl nejspíš účel. Když si vzpomenu na vlastní mládí v tomhle věku, tak to asi i tak bylo. Intenzivní představy, které se prolínaly se skutečností, až se rozdíly stíraly.
Ďáblův klíč
Otomar Dvořák
Někde mě zaujala informace, že je to dle starých pověstí a báchorek z kraje těch středočeských lesů. Ale pokud ano, je to jen lehce inspirováno. Styl mi přijde jako moderní akční fantasy. Nesourodá trojice naivního mladíka, ortodoxního mnicha a studenta (amatérského čaroděje) je pro starodávný příběh příliš. Také zpochybňování zaměření stran, kdo je opravdu dobrý a kdo špatný. Něco takového ve staré literatuře a už vůbec v lidové slovesnosti neznám. Nejsem ale znalec.
Prchavé okamžiky
Anne Michaels
Těžké téma, časté střídání děje, myšlenek a snů. Ale jazykově povedené, dobře se mi četlo. Člověk si při tom uvědomil, kolik utrpení zažili i lidé, kteří se přímým hrůzám vyhnuli. I roky skrývání a strachu a v neposlední řadě pocit prázdna zbylý po těch nejbližších se natolik promítly do dalšího života postižených. Vlastně až do jejich smrti.
Cesty k malířskému umění
Ferdinand Engelmüller
Obsáhlé, dobře vysvětlené, poučné. Ale hlavně co se týká češtiny, prostě krásné. Vydání z roku 1959 je tak jak bylo napsáno. Tedy infinitivy s ti na konci. Spojky, předložky a předpony, tak jak se používaly před 100 lety. Odborně mě zajímaly jen některé části, ale kvůli jazyku a slohu jsem knihu přečetl celou.
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
Četl jsem původní jazykovou verzi a občas jsem si musel vypomoci slovníkem vzadu. Ještě že tam byl. Ale četlo se mi to kupodivu dobře, možná lépe než některé aktuální knížky v moderní češtině.
Labyrint světa mi neskutečně připomněl některé internetové diskuse. S tím rozdílem, že Komenského postoj chápu jako kritiku celého lidstva a jeho naturelu. Kdežto dnešní diskutující, kritizují cokoliv u odpůrců. Jako příklad může posloužit příběh o Šalamounovi. Nejmoudřejší člověk s jasným pohledem na věc, prohlédne každou přetvářku a nedokonalost. Ale stačí zahrát na jeho slabou stránku. Pochválit ješitnému jeho moudrost a stane se z něj obyčejný člověk.
Proto ráj srdce nepovažuji za doslovný návod. Je to jen další metafora jako labyrint světa. Ukazuje co s tím škaredým a bezvýsledným světem. Snažit se ho změnit svým srdcem a začít se snažit od sebe. Prostě začít od sebe, ne začít napravováním druhých.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Jako život, žádní opravdoví hrdinové, žádný patos. Jen skutečné pocity a reálné myšlenky. Žádné idealizování. Někteří z nás takovou upřímnost neunesou.
Civilizace
Laurent Binet
Zajímavý literární počin. Autor postupně vystřídá styl psaní kroniky, psaní dopisů a nakonec přejde do běžného vyprávění. I myšlenky jsou zajímavé, nic zde není černobílé. Naše civilizace měla co přebírat od indiánů a je škoda, že jsme převzali jen kouření tabáku, pití kakaa a pěstování brambor. Kniha naznačuje, čím jsem mohli svou civilizaci obohatit, i když v reálné historii jsem byli conquistadoři my.
Legendy české fantasy
* antologie
Výběr spojuje jen to fantasy. obrovský rozptyl ve stylu psaní a i jazyku. Nejvíce mi seděly Kalné víry Rhenu. Ken Wood a válečné rohy Rhótů měl spád a jazykově byl dobrý, ale kulisy a reálie byly vyloženě komiksové. Cesta domů, dobře odvedené spisovatelské řemeslo, jen mě často vyrušilo slovní spojení, nebo formulace, která mi neseděla k tématu ani situaci. Nevím jestli to je autorův záměr, nebo jestli se tak prostě vyjadřuje. Zbytek někde mezi tím.
Totální kolaps
Ben Elton
Děj má spád, i když občas to uklouzne k vysvětlování proč a jak se to děje. Ale konec není opravdu tuctový, stejně absurdní jako ten příběh a okolnosti, nebo lépe řečeno, ještě absurdnější.
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Když mi bylo 16, tak bych byl nadšený. Dnes ve 45 to bylo zajímavé, ale už vím, že jsou důležitější věci. Vím, že mě to přímo ovlivňuje v prostředí, kde žiju, ale tak, že to nevnímám a hlavně neovlivním. Přitom je zajímavé nad tím přemýšlet, jako přemýšlet nad tím, co se děje na horizontu událostí. I sám autor, to tak píše. Představme si, že ho to astronauta neroztrhne a nerozdrtí, co by se s ním dál dělo...
Pět sekyr poručíka Hamáčka
Miloslav Švandrlík
Za mě takové zdlouhavé, popisné. Nějak mi tam chyběl větší spád. Asi to bylo tím, že tam byla ta komická figura jen jedna a zabírala hodně místa. Po čase se mi její komičnost omrzela. Chybí tam nahrávač/i na vtipné situace.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Nebylo by špatné, kdyby to byla povinná četba. Varování před tím, kam vede slepá poslušnost převlečená za povinnost. Dobrovolné vzdaní se svědomí, které bere hrdina jako výhodu, ne-li vysvobození. A pak už jen jede jako stroj na rozkazy. Jediné emoce jsou strach z toho, že nesplní očekávání a bude potrestán. A čím vyššího postavení dosáhne, tím víc se o ně bojí.
Mám hrůzu z toho, kolik lidí dnes volá po silné politické osobnosti a mají na mysli něco jako "vůdce". A čím víc vystupováním vůdce připomíná, tím je jim sympatičtější.
Hřbitov bohatých psů
Egon Erwin Kisch
Pohled na svět očima naivního komunisty je mi blízký. Dojímal bych se na stejných místech a také by mě ty okolnosti a postoj společnosti trochu štvaly. Škoda jen, že je lidstvo takové, že to vždy vezme špatným směrem a z dobrého ideálu vytvoří peklo.
Námořníkova píseň
Ken Kesey
"Hóóódně" zdlouhavý úvod, ale pak cca od 2. čtvrtiny se děj celkem rozběhl. Některé pasáže měly zajímavý střih, kdy se v každém odstavci měnilo místo, osoba i okolnosti, ale jakoby navazovala první věta nového odstavce, na poslední větu předchozího. Čtenář musí být ve střehu, aby se neztratil.
Putování jednoho slona
José Saramago
Příběh pěkně plyne, nenadchly mě ale pasáže, kde vypravěč oslovuje napřímo čtenáře. A pak také jako rušivé mi přišlo vynechání velkých písmen uprostřed vět (vlastní jména) a nahrazení veškerých znamínek na konci věty tečkou. Prostě mi vadila absence otazníků.