Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113521/bmid_zmizet-4z5-113521.jpg
4
1525
330
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Za mě ani dobré ani špatné, všichni se shodují jaká je to depka, mě to zas taková depka nepřišla. Četla se mi celkem dobře, ale nijak výrazně mě nezasáhla. Přesto jsem začala číst od autorky hned další knihu.
Tolik negativismu, smutku, rodinného neštěstí... I když tento pesimismus nemám moc ráda.. Kniha o mezigeneračních vztazích, sourozeneckých nesnázích a smutku. I když povídky byly hodně negativní, vždy se na nich našla špetka dobrého. Nejvíce mě zaujala první povídka, která byla tak drsná, ale ve výsledku z ní vyplynulo i něco dobrého..
Promyšlené, do hloubky jdoucí příběhy rodinného soužití. Ano, je to hodně raw, ano, jsou tam vyjádřeny myšlenky, o kterých se ve společnosti nemluví, a ano, často si tyhle myšlenky nepřipouští ani lidé, kteří si je myslí.
Pokud hledáte knížku plnou životních trivialit, u které se nemusíte bát, že by ve vás něco rozvířila, vezměte si Hartla; tuhle vynechte - byli byste zklamaní.
Jsem ráda, že někdo píše i o lidech, kteří nejsou dokonalí a kteří mají v životě problémy, se kterými se v nějaké podobě naprostá většina z nás setkala.
SPOILERT ALERT!
Jsem jediná, komu se zdá, že autorka chtěla upozornit na problém naší posedlosti biologickými rodiči?
Prvni knizka od teto autorky, co se ke me dostala. Ac nemusim povidky, knizka se mi libila. Musim si precist dalsi knizky od teto autorky. Nejvice se mi libily prvni dve povidky. Obdivuji, ze dokazala tak verhodone popsat mysleni maleho kluka.
Všichni jsme plní různých křivd, otázka je, jak se s nimi kdo vypořádá. Líbí se mi, že autorka umí vyprávění podat jak z pohledu dítěte, tak z pohledu dospělého.
Tahle spisovatelka mi ucarovala. Po precteni knihy Nejlepší pro všechny se mi i tyhle povídky moc líbily. Skvělé popsané vztahy. Líbí se mi její styl psaní. Vztahové mezigenerační problemy bez skrupulí. Už se těším na další knížku.
Tři povídky, které spojuje to, jak vyřčená, nebo naopak nevyřčená slova, mohou poznamenat mezilidské vztahy. Ale přitom není těžké uvěřit, že se něco podobného právě děje u vašich sousedů, někomu z vašich kamarádů a až se zítra probudíte, může se to stát i vám... Až z toho mrazí.
Moje první kniha od Soukupové a příjemné překvapení. Tři nemilosrdné sondy do života moderní české rodiny – zaměřené jak na vztahy mezi rodiči a dětmi, tak na vztahy mezi sourozenci, v různých konstelacích, věku a životních situacích. Žádné veselé, optimistické čtení. Pokud autorka nečerpá z vlastních zkušeností, pak je obdivuhodné, jak se do svých, hlavně dětských postav (kromě toho většinou chlapců), dokázala vcítit.
Knihy této autorky mám moc ráda. Zdánlivě banální a obyčejné příběhy dostávají v jejím podání úplně jiný, hlubší význam. Dokázala jsem se vcítit snad do každé z jejich postav a pochopit jejich pocity a následné jednání. Často jde o zbytečná nedorozumění, nepochopení reakce druhého, ať už sourozence nebo partnera.
Nedočteno. Kniha je velmi dobře a poutavě napsaná, nesedí mi ale téma dysfunkčních rodin. A za tu šílenou depresi mi nestálo za to ve čtení pokračovat.
bozi.ma kamardka mi jednou rekla, ze Soukupova je vynikajici vypravecka, u prvni prectene knihy jsem si tim nebyla docela jista,ale Zmizet to potvrdilo. Doporucuji.
Ty dětské křivdy, taky je v sobě mám. Proč mě pořád někdo leze do pokoje a bere moje věci bez dovolení? Matka která se pořád do všeho plete i když už jsem dospělá.
Tak trochu jiná knížka. (Pro mě)
Tři různé příběhy o tom, jak se jednotlivé malé křivdy nabalují jako sněhová koule, která jednoho dne jako lavina nenávisti smete vzájemné vztahy. Nevratně, protože to nikdo nechce řešit.
Mistrovsky úsporné vyprávění. Syrové a bez servítků. Až na dřeň. Ale třeba může čtenáře vyburcovat k tomu, že si své malé křivdy nebude pěstovat a hromadit - protože většina z nich vznikla z nepochopení či nedorozumění (a sobectví, samozřejmě), která se dají vysvětlit.
Pozitivní na tom je, že ať se člověk dostane do jakékoli mizérie, vždycky se může zvednout a jít dál.
Doporučuji.
Přečteny dve povidky ze tri. Jednak nemam rada povidky a za druhe vic deprese uz nee.
Tvrdě a syrově zachycené rodinné vztahy. Autorka si nebere servítky a ukazuje nám, jak nejvíce si ubližují lidé, kteří by k sobě měli mít nejblíž. Právě proto, že se nejlépe znají, jsou jejich zásahy nejbolestivější. Vztah dcery k matce, charakterizován slůvkem "ona". Dvě sestry, které ještě ani v dospělém věku netuší, zda jsou vlastní či nevlastní a které proto nikdy k sobě nenašly cestu. Popis samoty ve své rodině, jakou cítí malý postižený kluk, jehož nenáviděný brácha najednou zmizel. Všichni by chtěli nejraději zmizet a prožívat život se svými nejbližšími úplně jinak. To však nejde, neboť si je nevybrali. Umění této spisovatelky je na vysoké úrovni, ráda mám všechny její knížky.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Zmizet je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 2 260x |
| Čtenářské výzvě | 462x |
| Doporučených | 138x |
| Knihotéce | 405x |
| Chystám se číst | 467x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 11x |
Jsem z harmonické rodiny a mám ráda knížky o hezkých vztazích, ale tragické příběhy čtu také a obdivuji jejich autory. Buď to samé také zažili - a dokázali z toho vyjít jako silné osobnosti, pomáhající svým psaním každému, koho osloví, nebo to nezažili - a umí se přesto do svých hrdinů vžít a věrohodně je vykreslit. Petře Soukupové se to podařilo ve velmi mladém věku, a s velkou přesvědčivostí. Ani jsem si po první povídce zatím nepřečetla ty další, nechávám si je na později.
Ve středu naší pozornosti stojí mladší Kuba. Jeho negativní pocity jsou pochopitelné a můžeme spíše obdivovat, že si je nepěstuje. Soucit (i přes nesouhlas) může u čtenáře vzbudit ale i chybující otec, který si myslí, že si počíná dobře. Nenutí přece Kubu vyhrávat, stačilo by mu vidět snahu. Jeho odlišné naladění vnímá jako lajdáctví, a to si v jeho očích říká o důsledné výchovné působení. Staršího syna dává za příklad v domnění, že je to ta správná motivace. A velmi tím zatěžuje i jej (to může být i důvodem jeho zlomyslnosti a snahy za každou cenu si svá privilegia u rodičů udržovat - a i když působí spokojeně, je otázka, jak je mu doopravdy). Maminka je také už od začátku k politování, natož pak později, kdy s ní prožíváme rodinnou tragédii. Účast Petry Soukupové a její schopnost vcítění - jedno i druhé budí sympatie. Smutek se tím aspoň trochu vyvažuje a dostáváme tím s příběhem něco velmi hezkého, tak nějak místo happy-endu.