Zjazvený kráľ
Leigh Bardugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420164/bmid_zjazveny-kral-cSO-420164.jpg
4
645
137
Nikolaj Lantsov série
1. díl >
Prvá časť novej série z magického sveta gríš od bestsellerovej autorky Leigh Bardugo! Nikolai Lantsov mal odjakživa dar dokázať nemožné. Nikto nevie, čo si počas krvavej občianskej vojny vytrpel - a chce, aby to tak aj ostalo. Teraz sa však na oslabených hraniciach zbiehajú nepriatelia a mladý kráľ musí nájsť spôsob, ako znova naplniť ravkanské pokladnice, nadviazať nové spojenectvá a zastaviť hrozbu, ktorej čelí kedysi veľkolepá grišská armáda. Temná mágia v jeho vnútri však každý deň mocnie a hrozí, že zničí všetko jeho úsilie. Nikolai sa v sprievode mladého mnícha a legendárnej grišskej búrničky vydá s cieľom poraziť svoje prekliatie na tie miesta v Ravke, kde prežíva staroveká mágia. Dá do stávky všetko, aby zachránil seba a svoju krajinu. Niektoré tajomstvá však nemajú ostať tajomstvami – a niektoré rany sa nemajú zahojiť.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
King of Scars , 2019
více info...
Přidat komentář
Na Zjizveného krále jsem se těšila. Od Leigh Bardugo jsem četla Šest vran a Prohnilé město, které se mi moc líbily. Tato kniha mi ale "dala zabrat" a strávila jsem s ní dlouhý čas. Část Tonoucí muž se mi četla špatně, pořád jsem se nemohla začíst a dějová linka Nikolaje a Zoji mě ani moc nebavila. Líbily se mi jen kapitoly, které pojednávaly o minulosti postav (Nikolajovo dětství, Zojina cesta k velitelce grišovské armády) a popichování mezi králem Lantsovem a velitelkou Nazjalenskou. Naopak jsem se těšila na kapitoly, ve kterých vystupovala Nina, kterou jsem si velmi oblíbila z dvou předchozích knih (bolestná vzpomínka na Matthiase a Ninina snaha najít mu vhodné místo k pohřbení). Čtení mě začalo víc bavit až s částí Čarodějka v lese, a nejvíc mě zaujal konec, který byl akční a napínavý. Zajímavá byla také dějová linka Isaaka, zvrat na konci knihy byl překvapivý. Fjerdská zápletka mi přišla lepší než Temnyj a Vrása stínu (vše okolo toho, svatí Jelizabeta, Juris a Grigorij...nějak mi to nesedlo).
Z vedlejších postav mi byla sympatická Žeňa a Hanne (překvapivým momentem bylo kdo je otcem Hanne). Trochu matoucí může být pro čtenáře pojmenování dvou postav podobnými jmény - Juri a Juris.
Původně jsem vůbec neměla v plánu pouštět se do dalšího dílu, ale konec knihy mě přeci jen "přemluvil".
"Co myslíš, že živí její vztek?" zeptal se Nikolaj.
"Nenávist?"
"Jistého druhu. Každé palivo hoří jinak. Některé rychleji, jiné žhavěji. Nenávist je jeden druh paliva. Ale nenávist, která začala jako oddanost - z té bývá úplně jiný druh plamene." (Kap. 22, Nikolaj)
"Většina z nás dokáže skrývat své největší bolesti a touhy. Tak přežíváme každý den. Tváříme se, že bolest není, že si neseme jizvy místo ran." (Kap. 25, Zoja)
Přečteno jedním dechem. Teda třemi, ale musela jsem sem tam dělat i něco jiného :) Byla jsem ráda, že kniha je víc o hrdinech z trilogie Griša než z Vran, protože jakmile se ve Vranách objevily postavy z Griši, byla jsem zvědavá, jak to s nimi dopadlo, a tam se toho o nich člověk moc nedozvěděl. Ale narazíme zde i na Ninu z Vran, což mi nevadilo. Ačkoli si umím představit, že to někomu mohlo přijít jako zbytečná linka, je mi jasné, že v druhém díle to určitě mít význam bude. Všechny příběhy (postavy) mne zaujaly a bylo to napínavé a s nečekanými zvraty. Zajímavé bylo i to, jak autorka nakousla skutečnost, že lidé často zapomínají, co se stalo dříve, a jsou ochotni omlouvat a uctívat ty, kteří dříve tyranizovali, a vykládat historii zcela pokrouceným způsobem. Děj druhé půlky na poušti mi ale zpětně přijde lehce bizarní a nemohu se zbavit dojmu, co vše musela autorka přimyslet a vymyslet, aby to na konci dopadlo, jak to dopadlo. Každopádně, moc se už těším na druhý díl a doufám, že se to vše logicky nerozpadne jako domeček z karet.
Kniha dejem ani stylem nezklamala, nicmene otevrenym koncem obrovsky ztraci hodnotu.
Co kniha vyšla u nás, neviděla jsem na ni až takové pozitivní recenze, jak jsem očekávala. Do knihy jsem tedy nešla s žádným očekáváním, a musím íct, že mě nezklamala. Ano, měla 500 stran a vlastně jsem v půce knihy zjistila, že se tam toho moc nestalo, ale druhá půlka mi to vynahradila. Knihu jsem četla (jako jedinou ze všech knih od Bardugo) v angličtině a moc jsem si užila autorčin sloh. Až na pomalejší rozjezd já osobně nemám knize co vytknout. King of Scars podle mě spíše navzuje na Grišu a s Vránama se proplétá jen okrajově, to je možná pro někoho zklamáním, protože u nás obecně vedou Vrány nad Grišou (u mě taky, ale Griša se mi pořád líbila). Mně se prostě líbilo budování atosféry a politického pozadí, líbily se mi staré známé milované postavy. A druhá půlka knihy mě zkrátka dostala, akce za akcí, zvrat za zvratem - některým to, věřím, mohlo připadat překombinované a nic nového pod sluncem ve vodách YA, ale mně to nějakým způsobem nevadilo. Miluju postavy v tomto světě a příběh jsme hltala. A jazyk je tak krásný - četla jsem hodně knih, kde jsem si musela rvát vlasy nad stylem psaní nebo hloupostí postav - a tady jsem naštěstí nic takového nemusela a jen si užívala stránku za stránkou. Už jen přečkat pár měsíců a vrhnout se na druhý díl, který mě opavdu, opravdu zajímá.
Knihu jsem četla po tom, co jsem dočetla Grišu a ještě jsem nečetla Šest vran, věděla jsem co čekat a kniha byla ještě lepší než jsem čekala. Četla se rychle a prostě ta obálka je naprosto božíí ♥
Šest vran jsem si zamilovala a této knihy jsem se hodně bála. Neměla jsem moc vysoká očekávání a asi i díky tomu se mi kniha hodně líbila. Postavy mě bavily a stránky utíkaly pod prsty. Nečekejte další vrány a bude se vám líbit.
Co bych k tomu asi tak mohla dodat. Příběh byl napínavý, plný zajímavých a překvapujících událostí. Budu doufat, že spisovatelka napíše ještě nějaký pokračování, který by celkový příběh pořádně rozčíslo a pořádně rozparádilo.
Kniha se mi líbila i když ze začátku mi chvíli trvalo se začíst a zorientovat. Ale potom už mě to bavilo a zajímalo by mě pokračování.
Tak tohle byla paráda. Trochu pomalejší rozjezd, ale konec je naprostá pecka. :D
Ja som nejak zistila, že asi séria Griša nie je pre mňa. Nie som veľký čitateľ fantasy a toto bol vlastne môj osobný pokus. Mám však už tie svoje obľúbené série, knihy po ktorých siahnem v rámci oddychu.
Asi ma tak úplne neoslovil svet tejto autorky a nevytvorila som si puto s charaktermi a aj schopnosťami aké majú a určite to bude aj preto, že som nečítala sériu od začiatku. U nás kompletná selria Griša ešte nie je. Každopádne v deji som sa nestrácala. Chápem čo sú Griše, ako sa delia aj mi došlo, čo sa stalo predtým. No postavy a ich dialógy ma nejak nezasiahli a pristihla som sa pri tom, ako rozčítavam iné knihy a kuchárky a sledujem seriály a filmy... a teda teraz nebol správny čas na túto knižku. Stane sa aj to.
No verím a viem, že tento svet má svojich fanúšikov a tak je to super.❤️
Ja som knižku nakoniec odložila a skúsim niečo iné. Nemá cenu sa nútiť do čítania tohto príbehu a robiť to nasilu. Potom príde nechuť a to nechcem. To nemá zmysel. Nie je nič zlé na tom odložiť akúkoľvek knihu, ak vám v tom danom momente nesadla a kľudne sa k nej vrátiť neskôr. Nie sme stroje a čiltanie je láska, zábava a nie povinnosť. Ja som túto knihu mala na recenziu a skúšala som sa do nej začítat viackrát. Možno sa k nej naozaj raz vrátim a možno získa nový domov, uvidíme. :) :)
Nikolaj je můj nejoblíbenější charakter ze světa Griši. Takže jsme nadšená, že dostal svoji knihu. Postavy, které naskytnou svůj pohled v pribehu si ziskaji vaši přízeň. A pokud jste četli Šest vran tak si jistě pobrecite u kapitol, které jsou z pohledu rudovlase hrdinky.
Ty vole, tady se zase ždíme něco, kde už toho na ždímání moc nezbylo. Grišu jsem nečetl, jen Šešt vran, ale příběh Nikolaje byl asi 380 stran velice nudnej a na to, že to má být kniha o něm, tak nebejt mojí oblíbený Niny, tak knížka jde do bazaru a nedočtená. Bardugo už bohužel nezopakovala svůj úspěch s vránama a bohužel se mi osvědčuje i po Válkonošce, že to možná už nikdy nepřijde. Samozřejmě takovej průser to nebyl, na konci si trošku autorka nahonila bodíky, ale jsem z toho pořád takovej rozpolcenej. Rád jsem se vrátil do tohohle světa, ale knížka byla velice průměrná a po dočtení jsem zjistil, že to má být počátek nový série. Takže doufám, že ty vole Bardugo to trošku zlepší a další díl bude napínavější a čtivější. Aspoň, že ty její knížky lahoděj oku a v knihovně se krásně vyjímaj.
Celkem o ničem. Na to že zo měla být kniha o Nikolajovi, polovinu zabírá příběh Niny, který mě teda bavil daleko víc a klidně to mohlo být věnováno přímo jí. Druhý díl ještě přečtu, ale doufám, že autorka už tenhle svět opustí, protože je podle všeho vyždímán, i když nápad může přijít.
Já prostě k Leigh Bardugo nedokážu být tak úplně kritická, alespoň, co se Grishaverse týče. Ten svět je nádherný a já o něm prostě chci číst dál a dál. Přesto se mi však nakonec podařilo trochu vystřízlivět a dojít k závěru, že Šest Vran prostě bylo lepší počtení.
Kniha je vyprávěna z několika pohledů - z pohledu krále Nikolaje, který se potýká nejen s rozpolcující se zemí, ale i svými vlastními problémy, z pohledu Zoji, která se snaží ze všech sil králi pomoct udržet si trůn a kterou také straší její vlastní historie, z pohledu Niny, která se po událostech v Ketterdamu vydala do Fjerdy na tajnou misi, a nakonec z pohledu Isaaka, člena královské gardy, který se svůj úkol snaží plnit jak nejlépe dovede. A tak je docela logické, že se zde setkáme s tím mnohým problémem knížek psaných podobným způsobem - o některých postavách se nám bude číst o něco radši než o jiných.
Já osobně jsem si původně myslela, že se jedná o duologii zaměřenou hlavně na Nikolaje (vždyť se jí taky přezdívá Nikolai duology, že ano). Autorka se však nechala podlé mého až příliš unést a místo na Nikolaje často světla reflektorů namířila na Zoju, která se svými myšlenkovými pochody působila spíš jako malé děcko než obávaná větrostrůjkyně a generálka. Konec knížky (spolu s údálostmi točícími se kolem Zoji) mě úplně nepotěšil, protože se obávám, že vím, kam autorka směřuje. A pokud tomu tak ve druhém díle skutečně bude, budu se cítit dost podvedená a zklamaná.
Nikolaj je samozřejmě ikonická postava. Svým humorem dokáže knížku vždycky odlehčit, což se mi tady moc líbilo. Nepůsobil jako šašek, ale stejně jsem se usmívala. To je moc dobře.
Ninina dějová linka se mi líbila asi nejvíc ze všech (tedy, vlastně až po Isaakovi), protože ačkoli na ní bylo vidět, jak ji drama v Ketterdamu poznamenalo, pořád v ní je vidět ta stará známá waflová královna. Co se mi nelíbilo, byla dejme tomu romantická linka, která sice tady romantikou zas až tak nezaváněla, ale dost se obávám, že k tomu směřujeme ve druhém díle. No co už, nechám se asi překvapit.
A teď k Isaakovi. To je postava, která se zjevila nečekaně a dost mě překvapila. Jeho neohrabanost (dá-li se tomu tak říkat) byla vtipná a já se usmívala od ucha k uchu. No, tedy, až do vy-víte-čeho.
Celkově jsem u čtení knížky měla pocit, že čtu knížku úplně jinou - v jedné chvíli připomínala Selekci (tedy, lepší verzi Selekce), v druhou Romea a Julii (tedy, modifikovanou verzi Romea a Julie) a pak zas Divotvůrce (miluju všechny ty úskoky, kterými se Nikolaj předvádí).
A politická stránka? No, jednoduše řečeno, já jsem zamilovaná. Zjizvený král totiž jasně ukazuje, je porazit padoucha není konec všech problémů, ale že ty pravé a skutečné teprve přicházejí. A to jak v podobě zahraničních nepřátel, ale i tech skrývajících se uvnitř vlastní země.
Když se s mužem rozhodujeme,kam jet na dovolenou,nakonec stejně vybereme Řecko. Už jsme tam byli několikrát,pokaždé na jiném místě.A s L.Bardugo to mám stejně,vracím se za ní do Ravky,Fjerdy,Kerchu, už tam znám dost míst a lidí,ale stejně je při každé další cestě co vidět a objevit.Škoda jen,že si na další dovolenou musím zase nějaký čas počkat...
Leigh mám moc ráda, její svět inspirovaný dávným Ruskem, tradice uctívání svatých, ale především Gríšové (a jak ke svému jménu přišli), taková pohádka pro dříve narozené. Leigh se podařilo skloubit postavy z Grišů a některé hrdiny z hříšného Kerchu, až v této knize člověku dojde, že se obě série odehrávaly paralelně. Bavil mě příběh Niny, měl svoji tradiční hloubku a smysl. S příběhem Nikolaje to bylo trochu horší, asi jsem od něj čekala více, příjemně překvapila Zoja a její krásně zcela od základů vypracovaná postava, těším se na její další vývoj v pokračování (květen: 424 str.)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Šest vran |
| 2017 | Světlo a stíny |
| 2018 | Prohnilé město |
| 2019 | Zjizvený král |
| 2017 |  Bouře a vzdor |
Kniha Zjazvený kráľ je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 838x |
| Čtenářské výzvě | 120x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 521x |
| Chystám se číst | 601x |
| Chci si koupit | 193x |
| dalších seznamech | 13x |
Bardugo, Bardugo, jak ty to děláš ... otevřela jsem, začala číst a přestala, až jsem ji dočetla. Je to originální, čtivé ... neskutečně čtivé, zábavné a rozšiřující čtenářské obzory. Nemám, co bych vytkla.