Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
6982
6982
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha, velmi zajímavé téma. I když mi trochu trvalo se do knihy začíst, nemohla jsem si zvyknout na její formu. Zhruba od půlky jsem se od ní ale už nemohla odtrhnout, nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne s hlavní hrdinkou. Závěr zvláštní, ale přesto se mi kniha líbila. I když je od Kateřiny až druhá v pořadí, Gerta mě zaujala více ;)
Bohování. Moudrost. Vědění sahající až do středověku. Uzavřený svět žen se znalostmi, které mohly pomáhat lidem, co k bohyním přišli prosit o pomoc. Nebo prý i škodit lidem, co se bohyním znelíbili.
Velmi poutavá kniha.
Právě jsem dočetl skvělé Vyhnání Gerty Schnirch a čekám, s jakým příběhem přijde autorka příště.
Kniha s velikým "K." Jedna z těch, kvůli které "svítíte s baterkou do rána pod peřinou" :) Napínavá, zajímavá, nepustí vás, dokud jí nepřečtete do konce.. Doporučuji každé ženě (i "osvíceným" mužům :))
Opravdu velmi zajímavá kniha. Nezvyklé téma, které vás nutí číst a přemýšlet. Nebo přemýšlet a číst. Opět top v mé knihovně . Doporučuji k přečtení.
Myslím, že o této knížce budu ještě dlouho přemýšlet. Nejlepší by bylo si ji asi hned přečíst znovu a myslím, že by mi došla ještě spousta skutečností! Rozhodně doporučuji!
Me se knizka ze zacatku moc libila, libil se mi styl psani, bylo mi to hodne blizke. Ale jakmile jsem docetla, tak jsem zjistila, ze jsem ten konec nejak nepochopila?! Co se stalo Dore a kdo to teda byl, kdo sel na navstevu Baglarce?....asi mam dlouhe vedeni a mela bych si to precist znova, ale tohle me zklamalo, ze se mi do toho ani nechce....
Velice zajímavé téma, dobře zpracované, rychle až hltavě čitelné. Kateřina Tučková píše tak, že se čtenář do děje vcítí a těžko odliší realitu od fikce. O žítkovských bohyních se jaksi nemluvilo a nepsalo, krom prací Jiřího Jiljíka a regionálního tisku, proto je příběh čarování, věštění, zaklínání a alternativního léčení tak okouzlující. Navíc příhraniční zapomenutý a tím pádem krásný kraj Kopanic.
Dovolím si jeden spoiler: Kdo zabil Doru Idesovou?
Jedna z knih co se čtou jedním dechem s překvapivým a tajemným koncem..
Nepříjemně reálná fakta, drsný příběh a horská vesnice. Škoda že podle knihy už tradice bohyní zaniká.
Po dlouhé době opravdu "Kniha".
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem dosud četla. Za vyzdvihnutí stojí rozhodně originální námět, určitě nejsem sama, komu tato kniha objevila samotnou existenci fenoménu bohyní. Respekt zaslouží způsob, jak autorka prostřednictvím mimořádně čtivého a dobře vystavěného románu dokázala předat obsáhlou znalost o bohyních a bohování. Pasáže se strohými archivními záznamy mě nijak nerušily, myslím, že ve struktuře románu měly své místo a tvořily kontrast s tak trochu nespoutaným životem bohyní. Jedná se rozhodně o román, který člověku tak trochu zamává s emocemi, a takové mám ráda.
Po přečtení knihy jsem hodně rozladěná. Osudy popisovaných žen byly bezpochyby velmi těžké, velmi znepokojující. Kniha je emotivní, smutná, ale i poutavá. Jen mi tak trošku nesedl styl psaní. Obsahuje hodně záznamů, údajů z archivů. Chápu, že jsou to kompletní údaje, ale některé části jsou díky tomu hodně hodně vleklé. Celkově bych knihu ale doporučila.
Tak na tuto knihu jsem čekala v knihovně několik měsíců a dostalo se mi za to odměny v podobě krásného a originálního čtenářského zážitku, u kterého jsem se i něco dozvěděla. Žítkovské bohyně a jejich bohování jsou pro mě nezapomenutelnou knihou, ale taky jedním velmi smutným příběhem.
Realita socialismu střídaná s magičnem a duchovnem, příběh ze samot, kde se žije vždy tak trochu vlastním životem. Zajímavé téma. Celkově moc pěkné.
Knížka se mi líbila, měla zajímavý děj, který nešel dopředu odhadnout a překvapivý konec. Spisy tomu dávaly nádech opravdovosti. Mam v plánu si jí přečíst ještě 1x .
Výborný příběh a velice dobře popsaný komouš a jeho doba. Jako málokde v české literatuře, protože to není (možná) hlavním cílem.
Zhltla jsem ji za dva dny a jsem nadšená. Žádné pasáže mne neobtěžovaly, naopak například citace ze spisů dodávaly příběhu na autentičnosti. S časovými přechody ani s množstvím jmen jsem neměla sebemenší obtíž. Na jedné straně krásné vyobrazení lidí prostých, v duši i svědomí čistých, na druhé straně ukázka toho, kam až vede nenávist a lidská zášť. Doporučuji.
Mimořádný zážitek, obzvlášť závěr byl velmi silný. Určitě se ke knize ještě vrátím. Obdivuji, do jaké hloubky autorka zašla při sbírání materiálů. Nejeden zahraniční autor by napsal rovnou minimálně trilogii. Děkuji autorce za neobyčejnou knihu.
Kniha je zajímavá hlavně díky svému námětu - prastaré tradici bohyňování, kterou si ženy předávaly z generace na generaci a která (v tom pravém slova smyslu) zanikla teprve nedávno - s odchodem poslední autentické bohyně Irmy Gabrhelové. Umění bohyňovat odešlo ze světa společně s ní.
Kvalita románu ale bohužel hodně pokulhává - mnohdy se objevuje naprosto zbytečný popis, kterým se čtenář musí prokousat (jako by autorka chtěla román co nejvíc "natáhnout"), a dějové a časové přeskakování je zmatečné (složité pro orientaci, o čem a o jaké době autorka zrovna píše).
Dále se mi nelíbí, že obyvatele Kopanic několikrát popisuje jako alkoholiky a negramotné - ano, na vzdělání se dříve tolik nehledělo, ale nebyl to problém jenom Kopanic! Stejně tak alkohol nebyl na denním pořádku v každé rodině. Není možné paušalizovat a spoustu věcí je potřeba brát s nadhledem.
V knize mi chybělo kopaničářské nářečí - bohyně v ní mluví spisovně, což sráželo věrohodnost románu (na druhou stranu chápu, že jiní jsou za spisovnou češtinu rádi, protože číst v nářečí by pro ně bylo těžké) - ale kdo zná náš slovácký region, ví, že takto spisovně se u nás nemluví, hlavně pro starší generaci je to nezvyklé.
Většina skutků žítkovských bohyní uváděných v knize se sice zakládá na pravdě, ale autorka tyto konkrétní doložené skutky bohyň přisuzuje jiným ženám - proč?
Knihu jsem dočetla, ale podruhé bych po ní nesáhla.
Četlo se to dobře, je to autentické a celkem i zajímavé. Měla jsem problém s orientací ve jménech a s tím, kolik je komu vlastně let a do které generace spadá. Asi bych si musela knihu přečíst ještě jednou, abych v tom neměla takový guláš. A problém mi dělaly i dlouhé německé výrazy v textu.
Po přečtení si tak říkám, o čem to vlastně bylo. O pátrání po kořenech? O životě Dory? Nevím, přišlo mi to tak nějak plácání o ničem a o všem.
Každopádně příběh je velmi zajímavý, jazyk to celé obohacuje a celkově je kniha vlastně dobrá.
Zaujaly mě pozitivní recenze a to, že autorka je docela kóča. Ale po přečtení jsem byl zmatený, jak lesní včela. O bohyních jsem slyšel prvně a tak mě střídání fabulací s fakty neřekly vůbec nic. Styl psaní mi taky nesedl a knihu jsem četl pěkně dlouho. Po dočtení ve mě dílo nic nezanechalo. Nemůžu říct, že bych nedoporučoval, hodně lidí to chválí, ale u mě to bylo mimo mísu.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kateřina Tučková sice umí psát způsobem, který mě vtáhne do děje a podněty reality spolehlivě utlumí ale nesmí mi popisovat pročítání archivních svazků. S něčím podobným jsem počítal, nicméně tato očekávání nezmírní celkové zklamání. Přibližně pětina knihy šla jako po másle, zbytek dost bolel. Téma rozhodně zajímavé, dotknout se světa, který u nás vytlačila katolická misie a pozdější politicko mocenská genocida tradiční kultury. Tomuhle já strašně fandím, takovému protkání s přírodou, viz. Estonsko.