Paní jezera

24.07.2020

Tak tento díl byl nakonec docela zklamáním. Ten konec jsem teda vůbec nepobral. Možná je chyba ve mně. Možná jsem se prostě ztratil v několika časových rovinách a cestování časem. Sbírky povídek mi přišly naopak opravdu dobré. Příběhy byly uzavřené a lépe se četli. Možná je to tím, že v povídce neměl autor rozvíjet tolik linií a příběhů. Série Zaklínač má svá pozitiva. V první řadě postavy, které jsou vykresleny naprosto skvěle a není divu, že se do nich většina lidí zamilovala. Geraltovi, Marigoltovi a dokonce Anguleme vtipy mě bavily napříč celou ságou a často jsem se nahlas smál. Ještě na mně čeká Bouřková sezóna, tak uvidíme.

18.07.2020

Uff, co k tomu napsat. Nechala jsem si dva dny rozložet v hlavě hodnocení závěrečného dílu a stejně pořádně nevím, co si o něm myslet. Kapitola, která se odehrává na hradě Stygga, je podle mě nejlepší z celé ságy. Pro mě měla všechno - byla akční, napínavá i vtip v ní nechyběl a ze všeho nejvíc byla neskutečně dojemná a velmi překvapivá. Ale ten konec... Nějak mi to nejde dohromady s povídkou Něco končí, něco začíná. Zůstalo tam příliš mnoho nezodpovězených otázek. Fakt nemám ráda nejjednoznačné konce, takže to mě trochu zklamalo. Ale celkově hodnotím tuhle sérii opravdu hodně vysoko a vlastně se mi i tento díl líbil.

17.07.2020

(SPOILER) Geniální. Je to náš svět, a není to náš svět. Podobnosti s naším světem jsou trefné a uvěřitelné. Donutí se hluboce zamyslet nad světem, v němž žijeme. Ale svět Zaklínače se od toho našeho liší - a ta odlišnost je namíchaná vskutku mistrovsky. Že náš středověk vypadal jinak? Ale jasně, vypadal, a je to tak dobře; a autor to určitě ví. Ve světě, který by za zaklínačského "středověku" povstal, bychom asi žít nechtěli. Sapkowski si v zrcadle zaklínačského světa pronikavě všímá všech nectností, a v postavě Geralta nám nabízí obraz bytosti, která, ač často přistupuje na jeho hru, aby přežila, je autentická, opravdová a v jádru skutečně dobrá (jako jediná si byla schopna ustavit vlastní kodex a žít podle něj, místo přejímání kodexů zvenčí, a to je důležitější, než se nám může zdát). Geralt je to nejlepší, co ten svět ze sebe mohl vydat, a proto ho máme tak rádi. Rytířský ideál v paralelním fantasy světě, který je ale tomu našemu občas až nepříjemně blízko, jakoby se schovával jen za lehoučkou mlhou, k jejímuž zmizení by stačilo jen trochu fouknout a zašeptat to správné zaklínadlo... nebo se mezi nimi naučit cestovat jako Dítě Překvapení...

Jak si tak pročítám komentáře, nemůžu se zbavit pocitu, že hodně čtenářů autorovi vyčítá, že nepsal podle jejich pohodlných, lineárních, zkostnatělých a k smrti nudných představ. Ale když čteme, měli bychom číst nepředpojatě a důvěřovat autorovi, že ví, co dělá. Tahle sága není určená pro pasivní ospalou četbu. Musíme spolupracovat, uvažovat o souvislostech, číst mezi řádky a domýšlet si, co bylo jen lehce naznačeno. Uděláme-li to, poznáme, že všechny postavy, události, změny perspektiv i postupné proměny charakterů mají svůj smysl.

Odkazy na legendu o Svatém Grálu nejsou jen kořením účelově použitým, aby bylo nedovařené jídlo chutnější. Jsou paralelou, které stojí za to si blíže všimnout. Ciri, Paní Jezera (imaginace) i času a prostoru je odkazem na latentní schopnosti, které má každá lidská bytost. A naznačení mnohosti vesmírů a světů v nich je pravdou, kterou autor možná jen správně tušil, a možná o ní opravdu něco věděl.
Zrovna tak odkaz na Konjunkci sfér. Existují okultní školy, které učí o tom, že ke konjunkci sfér (myšleny planetární sféry kolem Země, z nichž první je sféra měsíční) v budoucnu skutečně dojde, byť trochu jinak. Kdo ví, jestli o tom autor něco nevěděl, protože jeho popisy jsou na mnoha místech dost přesné.

Líbilo se mi, jak Sapkowski svůj svět podal realisticky. Jazyk trpaslíků, místní vtípky, nářečí, popisy obchodu a politiky, atmosféra jednotlivých míst, místopis sahající až k planetární úrovni (odkazy na kosmické souvislosti, změnu sklonu osy, která se děje i v našem světě, apod.), rozvíjející se osudy postav, krásně spletené zásahy vyšší moci do osudů postav, vykreslení černé magie... to všechno nám dává pocítit, že autor stojí nohama na zemi, a ač třeba sám není charakterově nejčistší (a kdo z nás je?... kdo jsi bez viny, první hoď kamenem!) ví o našem světě opravdu hodně. Možná, že až moc.

Jak se blíží závěr ságy, můžeme pozorovat, jak Geralt ustupuje do pozadí, stejně jako jeho elixíry, amulet, meč, zabité nestvůry; ale proč? Na tom, jak mluví, jak se chová a co cítí, je jasně znát, že ze světa začal odcházet mnohem dřív, než zemřel. Vzdání se zaklínačského údělu je jako zvon, který se rozezní a vše změní. V posledním dílu ságy to už musí praštit do očí snad každého - vzdává se svého poslání, protože už naplno poznal (dřív to jen tušil), že skutečná monstra jsou jinde. Jsou v lidských duších, v lidských slovech a v lidských činech. Geraltův boj je dobojován, nitro proměněno ohněm; a nyní může být už jen cele v ohni lásky. Dřívější způsob boje (ohněm magie a ohněm meče) pro něj byl jen něčím, co ho mělo vnitřně zocelit a posílit, aby byl schopný pochopit realitu světa, která byla krutější než pohled toho nejstrašnějšího monstra. A za ní svítilo světlo. Světlo skutečnosti, že smrtí nic nekončí, a že nejsme odkázáni na jednu formu bytí v jedné sféře reality. Skutečnosti, že ač smrtí o mnoho přijdeme, naše individualita (in-divide - nedělitelné) má potenciál existovat dále, nespoutaná časem, ani prostorem.

Sága rozhodně nekončí smutně ani tragicky, to možná na první pohled. Protože něco končí, a něco začíná. Končí starý svět, resp. život ve starém světě. Co začíná? Život v jiném světě, s láskou, jíž Geralt i Yen nalezli uvnitř trosek starého světa, a nesou si ji s sebou za práh smrti. Temnota končí, život ve světle začíná.

Pro mě je celá sága mistrovské dílo hodné obdivu a uznání, a to jsem spoustu lehkých náznaků a geniálních her se čtenářem určitě nerozpoznal nebo nepochopil. Děkuju autorovi za krásný zážitek a hluboké poučení o životě.

13.07.2020

(SPOILER) Asi před hodinou jsem dočetla a ještě stále jsem se nevzpamatovala. Samozřejmě skvělé jako vždy, Sapkowski válí s humorem a skáče z jedné dějové linky na druhou. Někdo tady v komentářích na tohle nadával, mně se to však líbí. Autor má nějaký svůj styl a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co čte. Ne že mu jen tupě servíruje fakta. V tom je to kouzlo, styl a vyzrálost. Je to něco jiného než u ostatních autorů. Leč najdou se dějové linky, které matou a ve výsledku je na ně zapomenuto, tak nějak se nevysvětlí, nedokončí. Ale...
*SPOILER*



...přesto mám otázku...co se sakra stalo s Yen a Geraltem? Geralta pitomě prokláli vidlemi, Yen se očividně vyčerpala jeho léčením, takže oba dva umřeli (?). Ale co ty následující události? Kdoví proč se tam objevil Koník (myslela jsem, že pomáhá Ciri Geralta léčit, mimo to jsem měla podezření, že ho zabil Divoký hon). Ciri je někam odvezla. Oni se probudí neznámo kde. Ciri odejde do neznámé země krále Artuše. Není mi jasné, jestli Geralt a Yen tedy umřeli a dostali se "do nebe", nebo je Ciri pouze zavezla na jiné místo. Proč by je v tom případě ale opouštěla? Na konci Meče osudu se píše o velké šťastné svatbě. Všechny souvisloti by seděly (Jarre bez ruky, že Ciri zabila Bonharta, chybí členové hanzy...), ale je vní i uvedeno, že Ciri chce chránit lidi zasažené válkou (to znamená ve svém světě). Ale podle Paní jezera Ciri prostě odešla úplně jinam. Navíc se zmiňovala, že na svatbu přišla i Milwa, Angouleme...podle toho jsem usoudila, že si to celé se svatbou vymyslela...nebo jsem to nepochopila. A mimochodem, co vlastně znamená ta Paní jezera? Proč tak říkali Ciri? A také Nimue? Co to značí?
A ta omamující mlha s jednorožcem? Přeludy mrtvých? Co se to dělo? Byl jednorožec také mrtvý a proto se zjevil podobně jako ostatní? Nebo jsem na omylu?
Ke konci zůstalo tolik, ale TOLIK otázek. Daleko víc než na začátku. Doteď mi není jasné, zda Falka je či není Ciriiným předkem, jak je to a tou Starší krví, proč chtěl Vilgefortz její placentální krev, jak by měla být schopná zastavit Bílou zimu, proč mermomocí musí porodit dítě místo toho, aby sama něco podnikla, co by měli znamenat její potomci, proč je v proroctví zvaná jako Ničitelka...co se stalo s Divokým honem, který ji pronásledoval? A s Aen Elle? A proč Divoký hon straší lidi? Co je to Spirála? Jak je možné otevřít tu bránu světů? Otrávil Eredin Auberona úmyslně, nebo to byla opravdu nešťastná náhoda a král se v podstatě předávkoval viagrou?Celkově celý svět Lidu Olší byl na můj vkus příliš rázně utnut. Byl velmi zajímavý a jistě by by si zasloužil více pozornosti. Místo toho se o něm po Ciriině útěku už nikdo nezmínil. A tak přibylo otázek.

A mimo to... způsob, jakým skonali všichni členové Geraltovy hanzy byl neúnosný. Všechno se to událo tak rychle a najednou bum, všichni mrtví. Cahir podle mě zcela zbytečně. A ke konci by si všichni zasloužili více zavzpomínání. Více o jejích životě, mnohem více. Navíc by mě zajímalo, zda spolu Yen, Geralt a Ciri vůbec mluvili o tom, co se jim proboha za celý ten rok přihodilo. Vždyť se tak dlouho neviděli, tolik toho prožili...

A Yeniny polámané ruce? To si je vyléčila? Na tenhle fakt podle mě Sapkowski zapomněl.

Samozřejmě je možné, že mnoho věcí jsem možná nepochopila. A přesto...

Kdyby byly knihy třeba tak rozsáhlé jako Hra o trůny, autor by měl možná šanci vysvětlit a zapracovat vše, co začal. Alespoň poslední díl by si to zasloužil. Jak říkám, zůstalo tolik otázek, jsem rozpolcená a smutná. Dávám proto 4 hvězdičky za skvělé zpracování a příběh, úžasný fantasy svět reflektující zkaženost našeho reálného světa ve všech barvách. Všechny díly skládačky do sebe zapadly, všechno se to postupně poslepovalo. Je k neuvěření, že záležitosti z dílů na začátku začaly dávat smysl až na konci. Ale pár věcí zůstalo nedokončených, možná je to škoda. Avšak mám pocit, že poslední díl (možná i s Věží Vlaštovky) byl uspěchaný, proto ke konci způsobil zmatek v mé hlavě..

06.07.2020

Tak jsem dočetl a jsem naprosto zklamán, jak celá sága dopadla. Byla čtivá a propletená, promyšlená, tajné služby, politika, magie, spousta zajímavých postav a najednou cestování v čase a konec během 10 stran, nedůležitá bitka v Rivii, Geralt po tom všem co dokázal nestihne uhnout vesničanovi s vidlemi, jednorožec v mlze.... Bohužel si myslím, že příběh si zasloužil lepší konec. Zaklínač jako celek super, díky za povídky a geniálně vymyšlený svět, ale nakonec zklamání. :-((

02.07.2020

No na těch pět hvězd to skutečně není. A to jsem ještě moc hodný, že jsem dal čtyři.
Pane Sapkowski, co jste mi to udělal? Když děj začíná být nejvíce napínavý, tak tam hodíte zbytečný popis bitvy, která by se dala shrnout na jedné či dvou stránkách. Bohužel jsme byli svědky toho, jak tamta kohorta dodrbala tu druhou, ta první kohorta tu třetí a do toho všeho ještě řezání končetin v polním lékařském stanu.
Občas děj skáče jak se spisovateli hodí. Ta maličká postava o které mluvil na začátku se vynoří třebas na konci, i když už samotní nevíte co tam vůbec dělá.
Ale křivdil bych, kdybych psal, že kniha nemá své kvality. Kvality má a velké, jen je to takové vcelku dějově hups sem, hups tam.
Vůbec bych sem netahal děj her od CD Projektu Red. Tam si hoši polští šli vlastní cestou a jak tu nejednou zaznělo, dařilo se jim to lépe než našemu, obecenstvo promine, penězo-hltovi Sapkowskému.
Universum Zaklínače miluji a každý si v tom najde to své. Přesto se nemůžu ubránit většímu udivení nad fanatickými fanoušky, kteří hltají vše od A - Z.
Má to své plusy i mínusy.
Ale i přesto, i když s velkým loupáním v zádech, se klaním celému Sapkowskému dílu.

01.07.2020

Obecně jsem měl velké očekávání, jelikož jsem prvně hrál legendární hru The Witcher 3: Wild Hunt... a musím - ne však se zklamáním - uznat, že hra byla co se týče postav, akce, intrik a tak nějak celkově příběhu mnohem důmyslnější, propracovanější a mnohem více mně bavila !! A NE, nebyl jsem subjektivně ovlivněný hrou, opravdu jsem se snažil vycítit příběh a pochopit souvislosti atd... Nicméně opravdu... jakožto knižní předloha a série s MEGApotenciálem, zůstala ve mně jaksi neucelená, nedotažená do pořádného konce. Jako by tomu chybělo trošku více píle a lásky... Tento díl samotný však byl nadprůměrem z předchozích. Hodnotím celou ságu o Zaklínači 3,5 z 5 ( tak ty 4 no :D )

28.06.2020

Tak tohle bylo opravdu hodně slabé. Na to, že je to poslední díl zaklínačské ságy jsem se těšila na nějaký velkolepější závěr.

Musím se přiznat, že jsem v knize i přeskakovala některé pasáže, protože jsem se tím zkrátka nedokázala prokousat ani hodně na sílu. Knihu jsem také četla poměrně dlouho, protože jsem se do jejího čtení někdy musela nutit a nevydržela jsem u ní třeba několik hodin v kuse, jako tomu bylo u předchozích dílů.

Pár věcí mi zde přišlo vyloženě ujetých. 1) Snad úplně chtěl Ciri udělat dítě.
2) Císař Emhyr je vlastně někdo úplně jiný a je to celý docela úchylný. 3) Jednorožci. Jejich existenci nedávám ani ve fantasy literatuře. 4) Lesní děda. Proč ten tam byl?

Upřímně řečeno jsem z tohoto dílu celkem zklamaná. Škoda. Jsem ale na druhou stranu celkem ráda, že autor tuhle sérii alespoň ukončil jakž takž v čas a neprotahuje ji do nekonečna. Ale stejně... Geralt z Rivie zůstane mojí nejoblíbenější knižní postavou ještě hodně dlouho a minimálně k prvním dvěma dílům se ještě někdy v budoucnu vrátím.

20.06.2020

(SPOILER) Paní jezera tedy ukončila svůj příběh? Kde? Kdy? A proč zrovna tam a proč zrovna v té chvíli?
Kniha nabízí více otázek než odpovědí, celý díl se oproti předchozím dílům podivně vlní v autorových pokusech dovléci postavy k jejich konci. Konečný pokus o vysvětlení všech předchozích událostí zájmy jediného mocného císaře mi přijde poněkud zjednodušený. Císaře, který měl vše od počátku naplánované a který zradil a zabíjel a podváděl, aby ke konci nebyl schopen vzít si ženu kvůli které to vše udělal...?
Kniha byla rozvleklá, popsala smrt snad každé drobné postavy a jediné co nedokázala popsat byl konec tří lidí (Yen, Geralta a Ciri), kteří zmizely do podivně zamlženého “konce”. Nežádám o “a tak žili šťastně až do smrti”, nicméně zakončení kde jsou postavy rozházené v čase a prostoru, kde jedni slaví svatbu s mrtvými a druzí cestují na dvůr krále Artuše, mi do duše klid nedodalo. Všechny knihy až na tu poslední byly krásnými cestami do světa A. Sapkowskeho. Ta poslední by potřebovala ohraničit bariérou mezi světem fantasie a našimi dějinami. Nevadí mi nalézat v činech postav činy reálných lidí (právě naopak), je ale nepříjemné dostat od autora “facku” pokaždé, když ze světa elfů a trpaslíků člověk spolu s Ciri skočí do vlastních dějin a je nucen se probrat z příběhu o Cirille z Cintry a Geraltovi z Rivie.

16.06.2020

A je to tu. Konec příběhu a svým způsobem začátek Zaklínačské vášně. Autorovi se to povedlo - učaroval mě natolik, že jsem hltala jednu knihu za druhou. A protože nemám příběhů Geralta, Ciri, Yennefer a Marigolda dost, nezbude mi nic jiného, než si sehnat i komiksy.


Co se knihy týká, nejvíc mě mrzí nevyužití potenciál dvou dam ze začátku knihy. To "vsnění" se do děje byl skvělý nápad a napjatě jsem čekala jaké to bude mít rozuzlení. A postupem času mi došlo, že vlastně žádné... Tedy, ne že by tam byly úplně zbytečně - nakonec přeci jen zasáhly do děje. Ale kdyby tam nebyly, vůbec nic by se nestalo. Za toto malé zklamání dávám hvězdu dolů.

A opět jsem si potvrdila, že teprve teď byl ten správný čas na to začíst se do Zaklínače. Dřív by mě neoslovil a byla by to škoda...

14.06.2020

(SPOILER) Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.

Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.

Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.

Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.

V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.

A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?

11.06.2020

Asi nejhezčí díl z celé série. Celkem hezké zakončení, jen ten úplný konec byl trochu zvláštní... A některé kapitoly, kde se probírala politika mi přišly zbytečně zdlouhavé a zmatené. Dávám 4,5 hvězdiček.

04.06.2020

Závěrečný díl ságy je opět velice zajímavý, plný napětí, zvratů, emocí, politiky… Na začátku je poněkud těžké se zorientovat, co se vlastně děje a kde to jsme. Ale je to zajímavé pojetí - oneiromantka a vůbec povídání o snech je velmi zajímavé a nevšední. Putování Ciri po různých sférách a časech je také nejprve zmatečné, teprve později začne dávat smysl. Autor opět vše do detailu promyslel, aby to do sebe zapadlo. Konec je pak dost zvláštní, rozčarující, otevřený… (Ale při znovupřečtení povídky Něco začíná, něco končí z Meče osudu do sebe zapadne i to.)

02.06.2020

(SPOILER) !!!SPOILERY!!!
tak..a jsem na konci..i když, jak se ten Uroboros kouše do ocasu, možná stále jedu smyčku..každopádně, konec série, konec jednoho dobrodružství, pravda mírnou útěchu skýtá, že se blíží Bouřková sezóna, takže chviličku s Geraltem a spol. pobudu...

S přibývajícími díly lehce kleslo moje nadšení.Od 5.dílu série konkrétně..a zakončení velmi složitého, zamotaného a mnohovrstevného příběhu mě taky moc nesedlo. Respektive, zůstala jsem chvíli v nejistotě, jak to teda vlastně dopadlo ? Místy mi to celé přišlo hodně ujeté..jako by autor už zabloudil až moc ve fantazii...
Zmátlo mě seznamování Ciri s Galahadem v povídce "Neco končí, něco začíná"..a přitom se seznámili u jiného jezera v jiné smyčce za jiných okolností ? a nebo jsem to prostě nepochopila.

Každopádně, díl jsem si užila. Dílečky skládačky, posbírané cestou, do sebe pozapadaly..od morové Catriony až po Ciřino bloudění časem..Velkolepé finále v boji u Brenny. Hrdinové padají, aby noví povstali. Konečné vypořádání s Vilgefortzem a Bonhartem. Setřela jsem slzu za Regise, Cahira, ba i za Milwu a Angouleme...nakonec mi vlezli pod kůži. Získal si mě taky Jarre, a kolega od fochu Milo "Rusty" Vanderbeck, Shani, Iola druhá a Marti Sodergren..umím si jejich peklo živě představit. A smekám.
Marigold nedostal tolik prostoru, Geralt pořád tak nejak vyčpělý, ale přeci lepší, než ve Věži vlaštovky. Avantýra s Fringillou -- pořád zbytečné. Konvent čarodějek - nevyspytatelný, místy svým kutím piklů s prominutím nudil překombinovaností. Ciri se smrskla na dělohu a matku nadějě..co kdyby to ale vypálilo úplně jinak ? Jak si můžou být jistí výsledkem ? co když už Ciri je maximum ?? a nebo síla narůstá geomerickou řadou ?? dost otázek...
Emhyr var Emreis -- to byla taková rána mezi oči, že jsem uvažovala, zda autor taky nešňupnul trochu fisstechu, nebo to přehnal s mandragorou nebo čím...a jeho setkání s Ciri a vycouvání z pole taky nabízí otázky, co tam teda vlastně proběhlo...chci to vědět !!!
Po Brenně (Svobodná kompánie rulezz !!!) jsem očekávala zklidnění..a nepřišlo. Závěr diametrálně odlišný od "slaďárny" a vymýcení Kraje u Tolkiena..Závěr Zaklínače přinesl bolest, zmar. A naději. A spoustu dalších emocí..
Tento díl mi taky přinesl nejodpornější, nejděsivější moment celé série - setkání Ciri s Lesním dědou...uaaaa. Tak z toho budu mít husí kůži ještě dlouho, fuj. Byly spousty nechutných, drastických i dramatických scén, ale tahle mě teda dorazila.
Potěšilo zapojení jednorožců, elfové nadále vystupují povětšinou v roli hochů z Temné strany síly (pasáž Jezerní paní byla taky tak nějak psychedelická)
A ještě se musím vrátit k Ciri - v předchozích dílech více lidí komentovalo její "terminátorské" schopnosti..ty má stále..a já už několik dílů uvažuji taky nad tím, jak ji zaklínači stačili tak rychle vycvičit - vždyť na Kaer Morhem pobyla 2-3roky max...oni byli cvičení mnohem déle.....

Ať je to jak chce, Andrej Sapkowski stvořil úžasný paralelní svět. Stvořil Legendu o zaklínači a čarodějce, o Překvapení a Sudbě. I když ke konci sme se již trochu míjeli, a měla jsem pocit, že na něčem fičí, přeci to byla jízda. A já se ráda do zaklínačova světa budu vracet...(i když možná raději do toho povídkového)


P.s. Kopřivnici mám taky ráda :D i duby...
Doporučuji !

a pár citátů na závěr :
"S láskou,"promluvila zvolna Fringilla,"je to jako s ledvinovou kolikou.DOkud tě nepostihne záchvat, nedokážeš si něco takového představit. A když ti o tom někdo vypráví, nevěříš..." (a zrova ta Fringilla, že ??)

"Milujte se, neválčete."
"A serte pravidelně každé ráno..."

"Změnila opatrně polohu, opatrně osvobodila paži spod jeho hlavy a ulehla do trávy tak, aby se mu mohla dívat do očí. Dívala se na něj , jako by se nedokázala nasytit, jako by si tento pohled chtěla uložit do paměti na celou věčnost. On se na ni také díval a stesk mu svíral hrdlo."

"zamířili k zapadajícímu slunci. Za sebou nechali dolinu, do níž už padaly stíny, začarované jezero, modré jako leštěný safír a hladké jako zrcadlo, balvany na jeho břehu, borovice na svazích. To nechali za sebou. A všechno ostatní bylo před nimi."

02.06.2020

Pro jednou vynechám komentář k postavám a ději a zaměřím se na celé dílo.
Poslední díl mi jen potvrdil, že celá sága o Zaklínači je přeceňována. První dvě románové knihy byly moc dobré a krásně celý příběh rozběhly, ale postupem času jakoby se Autor u psaní střídavě nudil a vymýšlel absurdity. Některé dějové linky jsou zcela zbytečné nebo nedotažené a těžko se s tím smiřuje. Je hodně složité nechat správným způsobem na čtenářově fantazii nenapsané a zde to moc elegantně řešené není.
Můj názor je ten, že kult Zaklínače je více tvořen převážně fanoušky, počítačovými hrami a seriály než samotnou předlohou.
Vzhledem k všeobecné oblíbenosti tohoto světa mi to nehodnotí snadno, ale zde se k dobrým hodnocením nepřidám. Nakonec se přiznám, že už Paní jezera jsem začínal trochu z povinnosti, po velmi slabé Věži vlaštovky mi nevadilo, že je to poslední kniha série.

28.05.2020

Vůbec se mi s tím vším nechce rozloučit. Brala bych ještě tak tři čtyři díly.
Každopádně, s Paní jezera jsem si musela dát v půlce pauzu. Protože!! Jsem byla tak neskutečně vytočená a smutná, že buď bylo na místě dát si pauzu nebo knihu hodit z balkonu. Kdo četl, asi ví.
Ale jinak zase skvělé čtení. Celý ten vystavěný svět, osudy tolika postav, z nichž o každou jsem se bála a zajímala. Líbilo se mi i to, že v druhé polovině nebyl vynechám osud i méně důležitých postav a bylo popsáno co se s nimi stalo. A takhle zpětně musím uznat že se mi líbil i konec, i když přiznávám, že hned po dočtení jsem zuřila. Pak jsem si ale přečetla poslední povídku z knihy Meč osudu a to mi ten kruh už více méně uzavřelo.

21.05.2020

Závěrečný díl a opět je to něco, co vybočuje z řady. Musím říct, že se mi styl psaní (respektive poskládání knihy do jednotlivých epizod, pokrývajících dějové linie) líbil. Obzvláště zajímavé bylo putování Ciry po rozličných, avšak blíže neurčených „časoprostorech“, z nichž (ne)jeden byl naznačen velmi těsně a musím říct, že to dost podráždilo fantazii! Jenom mi z toho všeho nějako vypadl samotný Geralt. Víceméně celé se to točí právě kolem Ciry. To, že se chování onoho světa až extrémně odráží od našeho vlastního (obzvláště je to svázané s 2WW), to snad ani nemá smysl zmiňovat.

11.05.2020

Velkolepé zakončení celé ságy. Nečekaně mnoho dějových i časových rovin, překvapivý hlavní záporák a konec, který má daleko k nějakému happy endu. Co víc si přát? Co víc říci? Snad jen to, že mých očích je to právě sedmá kniha, která dělá z celé ságy něco hodně výjimečného a pozdviženého nad "běžnou fantasy".

01.05.2020

Nemôžem si pomôcť, Sapkowského štýl písania a rozprávania mi veľmi sedí, páči sa mi to ako vsunie do príbehu iný príbeh, ktorý zdanlivo nesúvisí s hlavným dejom a predstaví nové, zaujímavé postavy, hoc len na chvíľu, ktoré oživia Cirin príbeh. A čo sa tohto týka, tak posledný diel nesklamal. Pani jazera priniesla aj pár prekvapení, príjemných aj nepríjemných, ale nemôžem si pomôcť s jednou vecou a asi tou najhlavnejšou. Napriek tomu, že túto sériu považujem za veľmi dobrú, musím sa priznať, že mi ani jedna postava nejako neprirástla k srdcu, čo je zvláštne asi najviac Cahir a možno čiastočne aj Geralt. Pri čítaní tejto knihy som sa pristihla skôr pri tom, že čím skôr dočítať, lebo už chcem čítať iné knihy. Takže odo mňa momentálne toľko k tejto sérii.
PS: Som zvedavá ako sa s touto sériou popasuje Netflix dalej :)