Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122254/bmid_zaklinac-zaklinac-vii-pani-jezera-CWh-122254.jpg
4
3432
3432
Konečně je tady závěrečný díl Zaklínače v nové podobě. * Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná. * Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. * Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná. 4. vyd.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , LeonardoOriginální název:
Pani Jeziora , 1999
více info...
Přidat komentář
Trochu slabší díl oproti 5 a 6 dílu. Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 ☆. Nakonec jsem dala plný počet. Byly tam místa kdy jsem knihu hltala plnými doušky, ale bohužel i místa, kdy jsem se nudila. Těch míst kdy mě to bavilo bylo ale víc proto 5 ☆. A jen si teď přemýšlím, k čemu vznikla bouřková sezóna. A jestli to bude stát za to, když série se uzavřela. Proč to bude uměle natahovat. No ale když už jsem došla až sem, tak musím přečíst i poslední knihu i když už není značená jako 8 díl.
Upřímně nechápu zdejší komentáře. Mně se Sapkowského styl vyprávění z retrospektivy a z pohledu třetích osob líbil. Zaklínač je prostě parádní dílo i díky tomu, že se nevěnuje pouze Geraltovi nebo Ciri, ale i dalším méně či více významným postavám. Popis politiky, bitev, obchodních záležitostí. To všechno dává světu Zaklínače zcela jiný rozměr. Jediné co se Sapkowskému trochu míchá je období srovnatelné s naší historií. Dílo by se mělo odehrávat ve středověku, ale některé věci, vymoženosti, vynálezy, finančnictví a občas i oblečení dle popisu patří spíše někam do novověku. Vojska, zbraně a styl válčení je zase ryze středověký.
Mě se tenhle díl vždycky líbil nejvíc ze všech. Ani nevím proč, děj není tak strhující a takové to "uzavírání" příběhu nemám o knižních ság ráda, ale tady mě bavilo. A můj názor se nemění, když tak knihu odkládám dočtenou potřetí, vzpomínám s nostalgií na časy, kdy jsem ji vždy četla. Poprvé na gymplu ve třeťáku pod lavicí na hodinách semináře z němčiny. Podruhé mám zasutou vzpomínku z McDonald´s na Florenci, kdy jsem si četla při čekání na rande a radši četla dál, než abych na to rande šla včas. Potřetí hezky v klidu dospělý s dětmi v karanténě. Víte, s dvěma dětmi si člověk pořád stěžuje, jak nemá čas. Taková dobrý kniha vám ukáže názorně, jak je ale čas relativní. Vyznačuje se totiž tím, že ten čas na čtení vám najde sama. Jinak se nedá vysvětlit, jak se stane,že člověk stále žehrá na nedostatek času na čtení a jen začne číst Zaklínače, najedou je kniha přečtená rychleji, než by si sám přál.
Zaklínače jsem si zamilovala. Bohužel Paní jezera byla slabá. A konec se mi vůbec nelíbil, čekala jsem něco smysluplnějšího. Nicméně, příběh zaklínače celkově má za mě 5*.
Co k tomu říct? Korektor by za všechny ty překlepy zasloužil… Nakladatelství za to, že to ani v letošním dotisku u osm let starého překladu neopravilo, by zasloužilo snad ještě víc.
Očekávání velkého grand finále se nenaplnilo. Už od poloviny předchozího dílu - Věže vlaštovky, konkrétně od parodické jízdy na klepáčovi, převládl pocit, že autor je placen od stránky, nikoliv za dílo.
Forma, již Sapkowski zvolil pro poslední díl ságy, mě neoslovila. Hledání pravdy o legendě ve snech, neustálé přeskakování v čase a ději... Ano, pár vynikajících postřehů, vtipů a gagů tu bylo, a dokonce mé české srdce zajásalo, když se objevila parafráze slavného výroku ve znění: „Toho bohdá nebude, aby nilfgaardský maršál z boje utíkal.“ Nicméně snaha popasovat se s povídkou Něco končí, něco začíná byla nakonec křeč ze všech největší, i když pana Andrzeje chápu, chápu, že chtěl překvapit.
Paní jezera ukončuje příběh o Geraltovi a Ciri, v současné době je předposlední knihou o zaklínači vůbec a mně přijde jako nejslabší ze všech. Už v předchozích dílech byla vidět snaha postupně knihy nafukovat „vatou“. Zde je zbytečného tolik, že třetina knihy mohla být v klidu vynechána a nic by nechybělo. Po všech knihách už mně přestalo bavit číst, jak chce každý Ciri znásilnit či jinak využít její pohlavní orgány. Návštěva našeho světa mně také nenadchla, ale v jejím důsledku jsme se dozvěděli zajímavost, že ve světě zaklínače se mluví Německy...
Tři, ale slabé. Už chápu, proč známý tvrdil, že samostatné povídky jsou lepší než celých pět dílu ságy. Být redaktorem vyškrtla bych 50% zbytečného balastu, jak kde a kdy jaká nepodstatná postava, o které tam někdy předtím byl stejně zbytečný štěk, a získala bych tak napínavý, akční, vtipný a bohatý příběh. A přitom by čtenář vůbec o nic nepřišel. Maximálně o několik hodin uspávající nudy.
Nebudu moc plýtvat slovy, protože kdo dočetl celou ságu, pozná, že tohle je skvost.
U první knihy jsem psal, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl, tohle .... ne, všechny díly jsou ohromující.
Zaklínač vstoupil do mého podvědomí, a už nikdy neodejde.
Jak člověk čte jeden díl za druhým bez přestávky, začně mu splývat děj. Aspoň mě tak trochu ano. Pokaždé se stane tolik situací a čtenář se dozví tolik nových informací... Pokud byl toto dřív konec celé ságy, tak by mě takový závěr upřímně naštval. V podstatě tam závěr není, ovšem pokud chcete věřit, že tam je, je to taky možné... Záleží na úhlu pohledu. No nic, jdu na poslední díl, tak jsem zvědavá...
(SPOILER) SPOILERY. U mě se teda kruh tak úplně neuzavřel, protože pro mě bylo chvílemi v příběhu příliš náznaků a zmatků. Takže jsem to s tím hadem, kterej si kouše vlastní ocas, v tomhle případě úplně nepochopila, proč do toho zapadala katastrofa v Rivii na konci? Další vývoj ale celkem chápu, dostali se díky koníkovi a Ciri do jinýho světa, dopadli dost dobře, ne? Konečně jsem díky tomuhle dílu tak nějak pobrala konjunkci sfér. A vůbec se mi ta roztříštěnost líbila, vyprávění z pohledu různých postav, vysoká úroveň se opět střídala s tlacháním... Pořád nevím, jestli být fascinovaná autorovou odvahou, chválit ho za to, nebo nesnášet. Jak může tak sugestivně a příšerně (v tom "nejlepším" slova smyslu) popisovat válku, utrpení obyčejných lidí během ní a po ní, vyhnání obyvatel z jejich domovů proto, že patří k poraženým... A pak se přenést do jakési lóže, kde několik kvočen tlachá a podle svého mínění se tím starají o příští uspořádání světa. Je to výsměch ženským dýchánkům? O. k., ale to stačilo v jednom díle. Celkově mě ale Paní jezera bavila snad nejvíc ze všech románových Zaklínačů, nebo soupeřila se třetím dílem.
Právě jsem dočetla celou sérii poměrně v krátkém čase a nějak si ten závěr nedokážu přebrat. Na konci druhého dílu je epilog Něco končí, něco začíná, kde se píšou úplně jiné věci než v závěrečném díle Paní jezera. Například o Ciriině meči, o hradu, kde proběhla bitva s čarodějem. Navíc si svatbu nedokážu nikam zařadit. Sice o ní Ciri na konci mluví, ale kam tedy Geralta s Yen přenesla, když se vlastně nic nezměnilo? Prostě si to nedokážu poskládat a na to, jak jsem celou sérii hltala, jsem tím závěrem zklamaná. Jinak poslední díl za mě nejslabší, sice obdiv autorovi, ale pro čtenáře je to částečné vyprávění příběhu různými osobami poměrně složité. A velké zklamání byl konec Geraltových přátel, kteří ho doprovázeli ve dvou knihách, v několika větách.
Všetko do seba zapadlo, kruh sa uzavrel.....a nechýbali prekvapenia.
Séria začínala rozprávkovo - neohrozený zaklínač, ktorý zabíja obludy. K tomu čarodejnice, trpaslíci, elfovia a iné postavy zo sveta fantasy. Ale postupne ďalšie časti naberajú na vážnosti (aj keď veľa krát sarkastickými, vtipnými hláškami), dochádza k dramatickým situáciám, neočakávaným zvratom. Nechýba krutosť, nevraživosť, boj o moc,...a veľa zamyslení nad správaním sa "sveta". Aj napriek nejakým "nedostatkom" v deji, ktoré mi vôbec nevadili, ide o skvele prepracovanú sériu.
Oproti Věži vlaštovky je to šok. Za mne jednoznačně nejhorší díl z celé série. Řada nedotažeností a nadbytečných postav. Kniha mohla být poloviční a na ději by se to nijak nepodepsalo. Přesto v celkovém hodnocení se jedná o luxusní knižní sérii, kterou by měl mít doma každý fanoušek fantasy : )
Touto knížkou jsem dokončila ságu o Zaklínači. Jako další hodnotitelé mám pocit, ze bylo až zbytečně moc postav a sekvence, kde se něco děje byly protínány spoustou takových, kde se nedělo zhola nic. Zkratka Zaklínači v Sapkowskeho podání sluší daleko víc povidkovy formát, a to včetně Bourkove sezóny. Svět jako takový je krásně promyšlený, což vyniklo zejména ve hře Witcher 3. Dej týkající se hlavních postav je ukončen mlhavě, takže každý si může některé věci domyslet po svém. Co mi v sáze vadilo, je menší nekonzistentnost hlavních postav, například co se tyče věku nebo některých událostí.
(SPOILER)
Nejprve jsem viděla první sérii seriálu a zaujal mne, ale měla jsem zmatek v časech a ne vše jsem chápala. Tak jsem se vrhla do čtení knih a dost věcí se vyjasnilo, takže spokojenost. První dvě povídkové knížky byly jednodušší na čtení a musím přiznat, že i humorné, bavilo mě to, oddechové čtení. Trpaslíci jsou super.
Když jsem se ale dostala k příběhu Ciri a Geralta, tak musím říct, že v první řadě mi v knížkách chyběla mapa světa. Musela jsem hledat na netu, bez ní jsem si nedokázala představit rozmístění států a měst a měla jsem v tom zmatky. Asi od 4. do 7. dílu mě příběh opravdu pohltil, i když musím říct, že někdy se zbytečně táhl, některé pasáže co se politiky týká moc nebavily.
Bohužel pro mě to autor dílem Paní jezera totálně zabil. Vyprávění příběhu z pohledu nedůležitých postav mě nenadchlo vůbec a linky hlavních hrdinů byly náhle upozaděny. Bitva u Brenny byla popsána perfektně, to uznávám.
Bacha dále SPOILER:
To, že Ciri prchá do různých časů a světů, si moc neumím představit, proč ji najednou lid Olší nemohl najít, když ji tak dlouho pronásledoval nevysvětleno. Nakonec ji do správného světa dostala až čarodějka, která je posedlá legendou o Ciri někde v budoucnosti nebo v jiném světě. To svědčí o tom, že Ciri neumí ovládat, kam chce v čase cestovat. Když se dostane k hradu Stygga, nakráčí tam a nechá se chytit. Geralt se se svou družinou k hradu Stygga dostal jak?? Proč když jeho cestu sledujeme podrobně v předchozích dílech, končíme najednou po opuštení knížectví Toussaint? Zbytek jeho putování najednou není třeba popisovat? Konec jeho přátel je odbytý, zasloužili si mnohem víc. A císař Emhyr? Kdo to vlastně je, bylo pro mě velké překvapení, uznávám, ale zčistajasna po setkání s Ciri mění názor a nechává ji na pokoji a spokojí se s nastrčenou dvojnicí? A mimochodem když Emhyrovi pomohl Vilgefortz se ztroskotáním lodi, trosky lodí byly u hradu Stygga, proč potom Emhyr nechává zrádce Vilgefortze hledat a neví, kde se skrývá??.. V tomto díle však k hradu dorazí přesně v okamžik bitvy. Prostě v tom ději je mnoho nedotažeností, které mně bijí do očí. Ciri je nazývána zaklínačkou, ale vlastně proměnou neprošla.
Prostě mé pocity rozporuplné a vidle na konci to zabily. Nemám ponětí, jak to skončilo a jestli vlastně ještě na konec Paní jezera navazuje povídka Něco končí něco začíná.
V této povídce je pro změnu napsáno, že Geralt a Ciri bojovali na schodech hradu Rhys-Rhun a že Ciri našla svůj měč na poušti Korath (to jako fakt???).
Nelituji čtení, ale podle mého názoru měl autor více detailů věnovat hlavní dějové lince a ne politice, i když ji má popsanou skvěle. Bohužel musím říct, že světu Tolkiena nebo G.R.R. Martina se to absolutně, co se propracovanosti týká rovnat nemůže.
Přitom potenciál to má...
Nejzajimavejsi dil, nicmene konec jsem si predstavovala ponekud jinak. Skoda ze je to posledni dil.
(SPOILER)
Co napsat... SPOILERY! Nakonec jsem zjistila, že mě ze ságy o Geraltovi a Ciri vlastně ze všeho nejméně baví Geralt a Ciri. A tak jsem jejich části jako obvykle spíš proletěla a soustředila se v nich hlavně na zajímavé vedlejší postavy. Celá konfrontace na hradě mi přišla taková odfláknutá (proto jsem také nedala plný počet hvězd - za to a posedlost celého světa, a ne jednoho, Ciriinými intimními partiemi) a Geraltova družina si zasloužila lépe popsané konce. Ovšem je mylné považovat boj s Vigefortzem za vyvrcholení ságy. To přichází až v poslední kapitole, protože zaklínač není o bitvě se zlým černokněžníkem, ale o tom, že vždycky je za koho bojovat.
Na konec můžu jen konstatovat, že v Zaklínači jsem našla všechno, co jsem nevěděla, že chci od Písně ledu a ohně. I když některá rozhodnutí (Galahad, že?) byla odvážná a chápu, že s nimi mnoho lidí nesouhlasí, Sapkowski pracuje s tématy, alegoriemi a podobenstvími tak, jako jen málokdo. A už dlouho jsem u knížky nebrečela tak jako u scény, kde nesou Geralta a Yennefer k lodi. A jsem moc ráda, že konec je ponechaný tak otevřený interpretaci. Díky tomu můžu věřit, že opravdu vystrojili slavnou svatbu a byli šťastní jako v pohádce...
Nevím, na co jsem víc naštvaná, jestli na ten konec, který mi zlomil srdce nebo na to, že se na to Sapkowski v šestce vykvákl a drželo se ho to až do poloviny sedmičky, na to, že přestal psát o Geraltovi, Yennefer a Ciri a místo toho se ponořil do osudů naprosto nepodstatných postav, politiky, ekonomiky a mocenských bojů. Zatímco v předchozích dílech se tohle řešilo v pozadí příběhu, tady do pozadí upadlo to ono. A nakonec už to bylo jenom čekání na konec.
Ale konec to všechno vynahradil, protože konce, ve kterých je jasné, že se něco během toho všeho neskutečně pokazilo, že už se nelze zařadit do normálního života, že už jeden nesnese ani společnost, že už v tomto světě nemůže dál fungovat, melancholické konce plné pointy, hloubky a uvědomění, jsou zkrátka ty nejlepší.
Sapkowski a jeho Zaklínač budou vždy pojmem a bude se o ně opírat fantasy žánr, a je to dobře, je to sakra dobře, protože Zaklínač má tuhý kořínek a jen tak se pod vahou času nezhroutí. Sarkasmus, ironie, drsná realita bez příkras, syrová upřímnost, a trefnost umístěných poznámek, do toho sedící hlášky, moře akce, důvtipu, břitkosti, pokory a dynamiky. Zaklínač je plný všeho a nejde to jen tak popsat, to se musí cítit.
Tak zase někdy.
Štítky knihy
magie polská literatura jiné světy zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
I tento díl se mi vryl do paměti a doufám, že na něj nikdy nezapomenu. Had uroboros se zakousl do svého ocasu, něco končí, něco začíná.