Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

25.09.2016

Nevím proč, jsem si myslela, že se autor opravdu zaobírá povídkami z mateřinek či povídání o dětských lapáliích, které vždycky nutí k zamyšlení skrz to, že děti bychom neměli podceńovat. No a ejhle. Ono pár opovídánků tam sice bylo, ale jinak? Příjemná jednohubečka, ale nic z čeho bych si sedla na zadek. Vlastně mě zaujal jen název knížky. :D

22.09.2016

Úryvek:
A to jsme se zatím nezabývali problémy existenciálními jako třeba :
Proč je Něco namísto Něčeho ?
Kdy budu mít čas a kdo ví, kam čas odplouvá ?
Jak hluboký je oceán a jak vysoká obloha ?
Kdy je dost vážně dost ?
K čemu jsou lidé ?
Je život před smrtí ?
Je pravda, že vědět trochu je nebezpečné ?
A když ptáci přelétnou duhu, proč já nemůžu ?

Jednoznačně je to naprosto dokonalá kniha, ke které nemám jedinou výtku. Zkrátka mě dostala, Fulghum mě okouzlil!
- tohle jsou přesně ty knihy, díky kterým miluji čtení.
Vážně doporučuji!

(od této chvíle začínám sbírat knihy od R.Fulghuma)

13.09.2016

Když se nad tím zamyslíte, čistě z kvantitativního hlediska vzniká pastelkami víc umění než čímkoliv jiným. V každé zemi na světě musejí být miliardy papírů v miliardách krabic, skříní, podkroví a kredencí, s miliardami obrázků vyvedených pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valí jako řeka. Vsadím se, že Ronald Reagan a Michail Gorbačov používali pastelky. Stejně jako Fidel, japonský císař, Rádžív Gándhí, paní Thatcherová a pan Mubarak, možná dokonce i ajatolláh. A každý další, na koho si vzpomenete.
Možná bychom měli vyvinout pastelkovou bombu jako naši příští tajnou zbraň. Zbraň štěstí. Bombu krásy. A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom jednu vystřelili. Vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletěly by z ní tisíce, milióny malinkých padáčků. K zemi by se snášely krabice pastelek. A rozhodně bychom na tom nešetřili, žádné krabičky po osmi. Pěkně krabice po čtyřiašedesáti se zabudovaným ořezávátkem. Se stříbrnou, zlatou, měděné červenou, fialovou, broskvovou, bílou, jantarově žlutou, umbrově hnědou a všemi ostatními. A lidi by se usmívali a tvářili by se trochu zvláštně a pokryli by svět svou obrazotvorností.
Asi to zní absurdně, co? Trochu slabomyslně. Bláznivě, hloupě a podivně. Ale já dnes četl v novinách, kolik peněz Rusové a náš Kongres právě dali stranou na zbraně. A myslím na to, co ty zbraně budou dělat. A mám úplně jasno v tom, co je podivné, hloupé, bláznivé a absurdní. A taky je mi jasné, že na místech nízkých i vysokých se nedostává – a je jí potřeba – obrazotvornosti. Rozdávejte, prosím vás, pastelky. BEST! :)

28.08.2016

Od knihy jsem asi měla přehnaná očekávání.
Některé myšlenky byly skvělé, jiné mě vůbec nezaujaly.

27.08.2016

Je to takové milé zamyšlení se nad naprosto běžnými starostmi a radostmi života. Bohužel takovéto knížky nečtou Ti, kteří by je měli číst, Ti, kteří o nás často rozhodují a už zapoměli na ta základní pravidla z pískoviště, ano jaké by to asi bylo krásné, kdyby základní politikou vlád bylo vracet věci na zpátek a uklízet posobě. A takových příjemných ohlédnutí je zde opravdu mnoho. Mě osobně se velmi líbilo ZOO a pojednání o žirafách. Dozvěděli jsme se základní parametry o jejich jazyku bez hlasivek, a proto nám vlastně nemá co říct. Prostě si zde jen tak žirafí. No nebylo by na světě krásně, kdybybchom si jen tak člověčili, bez toho zbytečného shonu, urážek a blbnutí na entou...

03.08.2016

Tak tohle je druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem zatím přečetla. A jsem stále nadšená. Líbí se mi autorův pohled na svět a laskavý humor. Při četbě jsem se zasmála, zamyslela i dojala. A to jsem potřebovala.

09.07.2016

Skvělá kniha. Líbí se mi, že se jedná o krátké texty přitom jsou plné podnětů k zamyšlení nad vlastním životem. Čte se s naprostou s lehkostí. Těším se na další knihu.

23.06.2016

Co napsat ještě víc,
než bylo tu napsáno,
nenapadá mě nic,
co muselo by být dodáno.
Máte-li splín
a starostí nad míru
začněte s tím,
že vstoupíte do klidu.
Pak stránku pomali
za stránkou projdete,
kniha vás pohladí
úsměv váš pokvete...

04.06.2016

Špičková knížka, která mě nutila vytáhnout a obnovit zápisník s vypsanými myšlenkami, které mne v nějaké knize zaujaly. A tady jich tedy nebylo málo. S autorovým myšlenkovým postojem se docela ztotožňuji. Jak je možné, že Fulghum toho tolik zažil a s každé dennodenní maličkosti dotáhne vytáhnout příběh a ponaučení do života na dvě až tři stránky? Je to tím, že ostatní si takových podobných věcí u sebe nevšimnou a jdou raději dál, jak jim rozum a logika káže?

03.06.2016

Má první a rozhodně ne poslední kniha od tohoto autora.

25.05.2016

Skvělá knížečka, místy mi lezl mráz po záchech.

11.05.2016

Lehká a přitom smyslná četba na prázdné večery. :) Příjemné a zajímavé úvahy a příjemné a zajímavé pobavení. :) Fulghum má prostě jasno ,,Vše co potřebujeme znát, už vlastně víme.,,

05.05.2016

Jeden získá dojem, že názvem bylo vše řečené. Opak je pravdou. Skvělý mix všeho potřebného pro jakoukoli náladu.

01.05.2016

Úžasná knížečka.

28.04.2016

Tohle pro mě bylo již druhé setkání s Fulghumem (poprvé v Už hořela, když jsem si do ní lehal, kdy jsem si řekla, že Fulghum je naprosto geniální a úvahy zhltla). Věřím, že se někomu mohou zdát "na jedno brdo", ale přišla jsem na to, že na ně potřebujete být ve správném rozpoložení a náladě. A pak si je vychutnáte stejně jako poprvé. Moc se mi líbí, že mohu poznávat autorův jedinečný pohled na svět. A za to všechno dávám Fulghumovi znovu 5 hvězdiček!

18.04.2016

Aj, pro mě docela zklamání. Všechny povídky jsem ani nepřečetla... Úvahy mě nudily :/

11.04.2016

Příběhy se mi četly velmi dobře. Ani nevím jak ale najednou jsem byla za půlkou a stále jsem chtěla znít další. Většinou času jsem se nad příběhy velmi bavila, sice pár jich bylo slabších nebo spíš vážnějších, ale na čtivosti to nic neměnilo. Fulghum má velmi výborné vypravěčské schopnosti.

30.03.2016

a co je to VŠECHNO z mateřinky? Opravdu by to mohlo stačit.... teplé koláčky a studené pivo dělájí i hobitům dobře.....

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej si pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Žij vyrovnaně- trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

24.03.2016

Takový Jan Werich, říznutý Zdeňkem Svěrákem, unitářskou církví a zen-buddhistickou filozofií. Několikrát jsem se přichytil při tom, že vlastně nevím, proč pokračuju ve čtení další kapitoly, ale něco nutkavého mě hnalo dál. Bývalý pastor je dobrým psychologem.