Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135071/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skol-135071.jpg 4 2135 280

Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text

Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: , Argo
Originální název:

All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten , 1988


více info...

Přidat komentář

Greengrass
29.03.2017 5 z 5

Milý Roberte,
nyní se v životě tak nějak plácám, pachtím se za něčím, řeším, dohaduju, debatuju...a přitom je to všechno tak milé a snadné....jen je potřeba se občas zastavit, začíst se a uvědomit si. Děkuji za Tvoje obejmutí v hektické a uspěchané době.

natkaf
16.03.2017 4 z 5

Moc pěkné knížka, občas k zasmání, jindy k zamyšlení. Jednoduše a rychle se četla. Některé fejetony se mi líbily více, jiné méně, ale naprosto zbožňuju ten, jak autor potkal mořskou vílu.


Magdalena5
13.03.2017 5 z 5

Byla moje první Fulghumka a stále se k ní vracím a čtu další

Lískaran
12.03.2017 5 z 5

Takhle by měla vypadat kázání. Fulghum začíná od konkrétní obyčejné věci či situace, která pak přerůstá v metaforu, v postřeh o důležitých věcech o životě, vesmíru a tak vůbec. A dělá to pořád, takže po pár kapitolkách sice vytušíte, kam autor míří, jenomže to dělá - v duchu podtitulu knihy - neobyčejně, se smyslem pro humor a se schopností to podat, vypointovat. Manuál pozitivního pohledu na svět. Nijak hluboký, ale sympatický.

alef
07.03.2017 3 z 5

Krátká vyprávění o situacích, které se stávají ... a které o aktérech vypoví možná víc, než by chtěli ... dávající "poučení" do života ... některá možná pravdivější, než bychom si sami chtěli připustit :-) ... je to takové pohodové čtení, které nás přiměje zasmát se , sem tam se zamyslet, ... možná i dojmout :-).

"Když se nad tím zamyslíte, čistě z kvantitativního hlediska vzniká pastelkami víc umění než čímkoliv jiným. V každé zemi na světě musejí být miliardy papírů v miliardách krabic, skříní, podkroví a kredencí, s miliardami obrázků vyvedených pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valí jako řeka. Vsadím se, že Ronald Reagan a Michail Gorbačov používali pastelky. Stejně jako Fidel, japonský císař, Rádžív Gándhí, paní Thatcherová a pan Mubarak, možná dokonce i ajatolláh. A každý další, na koho si vzpomenete...

... A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom vystřelili ... bombu plnou pastelek ...vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletěly by z ní tisíce, milióny malinkých padáčků. K zemi by se snášely krabice pastelek. ... A lidi by se usmívali a tvářili by se trochu zvláštně a pokryli by svět svou obrazotvorností ...rozdávejte prosím Vás ... pastelky."

Iki1
28.02.2017 5 z 5

Na knize je patrné, že autor pracoval jako pastor. Je totiž výborný vypravěč, dokáže příběh vypointovat. Kniha je plná drobných příběhů, které můžeme prožít v podstatě každý den. Kouzlo jim dodává právě autorům pohled jaksi zvnitřku, pohled přes duši. Protože péče o vlastní duši je neméně důležitá jako péče o vlastní tělo. Jen na to velmi často zapomínáme.

kozel89
26.02.2017 5 z 5

Knihu jsem dostal od mé kamarádky k Vánocům a moc jsem nevěděl do čeho se vlastně pouštím :-) Navíc z 80% čtu fantasy literaturu. Změna to byla více než příjemná. Knížka je tvořená krátkými příběhy z autorova života a tudíž se čte velmi nenáročně. Všechny příběhy, do jednoho, se mi moc líbily. Zejména autorův pohled na věc, kdy opravdu dokáže v obyčejných věcech najít to neobyčejné. Nad spoustou věcí v životě se člověk při čtení knihy zamyslí, nad nejednou částí knihy se člověk pořádně zasměje.
Knihu nemůžu než doporučit a podotýkám, že to není naposledy, co jsem knihu četl.

Děkuju Teri :-)

martina.culik
23.02.2017 5 z 5

U téhle knihy si ráda odpočinu, protože je to takové milé a vtipné a nad spoustou věcí se člověk může i pořádně zamyslet (když bude chtít).

MOu598
13.02.2017 4 z 5

Líbí se mi zejména to, že Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce v kapitole Krédo. Některé další postřehy zajímavé, čekala jsem ale víc.

Tozbee
13.02.2017 3 z 5

Autor je nejspíš skvělý člověk, kterého bych chtěl mít za souseda. V mé knihovně však místo nenajde, jeho laskavá slova mi proletěla hlavou jako teplý letní vánek.

Zlá panda
06.02.2017

Je to milé? Ano. Je to přívětivé? Také ano. Ale za tím se už skrývají pouze povrchní úvahy, které v mnoha případech opravňují lidskou hloupost a marnivost. Kniha se čte jako po másle a budí velmi pohodlný pocit spokojenosti, ale to je přesně to, k čemu podle mě knihy sloužit nemají (ano, nechám se radši rozdrtit na dřeň krutostí nebo černým humorem kritizujícím lidské pokolení a potom přemýšlet nad vlastní marností a nad tím, jak tu marnost aspoň trochu vyvážit).

Briv
03.02.2017 5 z 5

Tak tohle je fakt úžasná knížka. Úplně mě chytla. Četla jsem ji už podruhé a až nyní jsem si na ni opravdu udělala čas a každou kapitolu a příběh si opravdu vychutnala. (moje potíž totiž je, že když už čtu, tak od toho neumím a hlavně nechci odcházet.) U téhle knihy by to tak člověk udělat měl, ať si každý příběh a historku prožije a zamyslí se nad tím.
Sedí na každou náladu, věk i pohlaví. Fulghum totiž moc dobře ví o čem píše. Je to tak krásně ze života... Získala jsem tolik podnětů nad čím přemýšlet, co změnit a jak podpořit i ostatní. Děkuji.

dancadragneel
02.02.2017 5 z 5

Jedna z knih, která si mě dokázala dostat svým humorem a laskavostí... Tato kniha mi přinesla nové podněty k přemýšlení a díky ní jsem si dokázala spoustu věcí uvědomit... ať už vezmeme v potaz vyprávění o stejcích nebo o pampeliškách, nebo vtipnou historku s mývaly... Opravdu překrásná kniha, kterou jsem si ráda přečetla na doporučení svých milovaných... :)

Jessica007
31.01.2017 5 z 5

Laskavá a milá kniha od laskavého a milého autora. Líbila se mi. Přináší klid i podněty k zamyšlení. Hodně se mi líbilo povídání o pampeliškách - a taky jsem ta, která chce mít krásný zelený trávník a upravenou zahrádku a taky se o to snažím, takže pampelišky taky dost odstraňuji, autor má ale pravdu.
A hodně k zamyšlení - o matce Tereze, to se mi též hodně líbilo. A kousek ocituji:
"Zatímco já si zoufám, že nemám větší moc a víc prostředků, ona využívala to, co měla, a dělala, co bylo v daný okamžik možné."

Beltrix
22.01.2017 4 z 5

Od této knihy jsem asi měla přehnaná očekávání, která příliš nenaplnila. Nečetlo se to špatně, ale musela jsem to číst opravdu po těch kapitolkách, jinak to bylo "milé" až příliš. Občas jsem tam našla nějaké moudro, ale jinak šlo o knihu, kterou jsem sice přečetla, ale moc mi toho nedala.

kacimilek
09.01.2017 3 z 5

Dá se říct, že kniha mě nijak zvlášť neobohatila, a právě určité povznesení jsem od ní čekala. Jasně, autor asi nemá chvíli, kdy by se nad něcím nezamýšlel, může být považován za filosofa, ale mě jednoduše neoslovil.

alena4154
15.12.2016 5 z 5

Výborná kniha :-) Po přečtení si člověk přehodnotí svůj život a zjistí, že se vážně zabýváme blbostma :-D

janik27
10.12.2016 5 z 5

Mě to bavilo...

Plunge
20.10.2016 3 z 5

Knížka mi přišla vhod při cestování hromadnou dopravou, kde často přestupuji. Pro takový účel vůbec nevadilo, že spolu kratičké příběhy či zamyšlení vůbec nesouvisí, naopak to bylo ideální. Jako celek ji hodnotím vcelku kladně, i když mě některé pasáže vůbec nezaujaly nebo mě nijak neoslovily. Nejvíc mě pobavila kapitola o pampeliškách (jako vášnivá zahradnice toužící po pečlivě uhlazené a vzorné zahrádce je také likviduju, ale má pravdu ten člověk) a nejvíc nutila k zamyšlení ta o Matce Tereze.

evik95
16.10.2016 4 z 5

Tato sbírka myšlenek a esejí se snadno čte, pobaví a donutí člověka zamyslet se nad svým strojeným dospělým chováním a přijmout jednoduché dětské principy, které nám pomáhají nalézt smysl života a radovat se z maličkostí. Příběhy, které Fulghum vypráví, bych místy přirovnala k hrabalovské hospodské historce. Věty jsou skutečně často stavěny jako by vám je někdo vyprávěl naživo... pod dekou u rodinného krbu. :)
Co bych ale vytkla, je nenávaznost mnoha příběhů, díky čemuž kniha neutkví v paměti jako celek.