Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181745/bmid_selsky-baroko-sdB-181745.jpg
4
1474
343
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?... celý text
Přidat komentář
Autor zvolil za protagonistu příběhu historika genealoga , který na zakázku sestavuje rodopis , pátrá v archivech, hlavně třeboňských a ve venkovských kronikách a to hlavně v období padesátých let minulého století, to je v době nejintenzivnější kolektivizace zemědělství.
S autorem jsem v duchu putovala po krásném třeboňsku, po rázovitých vesnicích s nádhernými barokními štíty statků, poslouchala vyprávění pamětníků a byla s okouzlením vtažena do děje. Z celého vyprávění mi hlavě utkvěly dva pro mne stěžejní body a to:"Nedonutí mě nenávidět" od postavy hrdého, velmi ostrakizovaného sedláka a na druhé straně přetrvávající nenávist v další generaci, která je schopna ublížit i po letech staré nemocné ženě a nesmyslně živit svoji zlobu.
Za mě perfektně napsaná kniha. Když se zamýšlím nad tématem, napadá mě jestli je vůbec po tolika letech možné najít pravdu. Každého z hrdinů v té době motivovalo něco jiného a každý měl tu svou pravdu a důvody... Ale které jsou ty "správné"?
Vím, že má každá kniha mnoho rovin, kterými na nás působí. V Selským baroku na mě působily všechny - brilantní jazyk, který výborně podtrhoval atmosféru knihy, zvláštní Hájíčkovská kompozice (už jsem na Hájíčka odbornice, když jsem přečetla 2 jeho knihy :)), strašně zajímavé postavy, které autor několika mistrovskými tahy vykreslí, i když je to postava vedlejší. Na knize mě ale vždy nejvíce zajímá téma a to mě tady opravdu dostalo.
Genealog Pavel Straňanský hledá pravdu o příběhu vesnické krásky Rozálie Zandlové. Jenomže co je to pravda, jde ji vůbec po 60 letech najít? Pamětníků moc není, vzpomínat a mluvit o tom moc nechtějí, navíc si pravdu pamatují každý z úhlu pohledu svého života, takže to je taková polopravda. Fascinovala mě postava Daniely, vůbec mi nebylo jasné, co v příběhu dělá, byla zjevení z jiného světa. I ona bažila po pravdě, ale vlastně vůbec neměla ponětí, co pravda je. Jediný Pavel Straňanský nám ukazuje, jak se pravdy alespoň dotknout. Studovat historii, dobové archiválie, dopisy, kroniky a ty pak srovnat s interpretacemi pamětníků. Někde uprostřed pak pravdu zahlédneme.
A toto poselství mi připadá strašně důležité i dnes, v době, kdy člověk hledající pravdu o době komunismu, je nálepkován jako antikomunista a ideolog, a to dokonce i lidmi z akademické obce, kteří mají šířit vzdělanost a podporovat hledání pravdy.
Můj první Hájíček a pecka! Pokud pocházíte z vesnice, bude vám příběh ještě bližší. Podobně jako u Dědiny od Dvořákové. Hájíček zde hezky popsal historickou rovinu kolektivizace.
Dlouho jsem otálela, než jsem si knížku nakonec půjčila. Bála jsem se, že to bude podobné jako Dědina od Dvořákové, která mě (jako jednu z mála) vůbec neoslovila. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. Čtivě napsané, zasazené do kraje mého dětství... jen se přiznám, že jsem se místy ztrácela v postavách a přestože se jedná o temnou stránku naší historie, zapůsobila na mě kniha méně, než bych čekala. P.S. Akorát ta Daniela mě iritovala od úplného začátku...
Líbilo se mi umístění příběhu, spád děje i zajímavým způsobem zakončení knihy. Skvělá kniha od které jsem se nechtěla odtrhnout a i když se děj točil především kolem jedné události, byl dobře vystavěný se spoustou detailů.
Ano, ano, ano. Za mě jedna z nejlepších knih. Ráda čtu tuto tématiku. Po dočtení ve mě zůstalo spoustu otázek. Dlouho jsem na tuto knihu nemohla zapomenout a pořád řešila, proč se postavy zachovaly jak se zachovaly. Nakonec jsem došla k názoru, že naše chování nejde omluvit, jenom tím, že si řekneme, věděli to všichni, jenom jsem na to upozornila, dělala jsem to z lásky.... Vina je vina a nejde omluvit.
Určitě si přečtu další díly.
Audio: Asi jsem čekala víc, příběha za volant ok, ale kdybych měla číst, asi by mne to přestalo bavit...
Zajímavým způsobem zpracované nelehké téma.
Kniha se čte velmi dobře, je napínavá a má zajímavé rozuzlení.
Až jsem se divila, že je zdarma ke stažení.
Doporučuji :-)))
4,5* Knih od českých autorek jsem četla opravdu hodně a jsem velkým fanouškem většiny z knih, k českému současnému autorovi jsem přišla až teď s touto knihou a jsem moc ráda, že tomu tak je. První díl venkovské trilogie se mi velmi líbil, nevšední (a pro mě docela neznámé) téma mě vtáhlo, prostředí Jižních Čech také příliš neznám, ale úplně jsem všechny ty chalupy, pole, atd. viděla a snad i cítila. Otázky kolektivizace vesnic v padesátých letech minulého století pro mě byly opravdu velkou neznámou a autor mě svou lehkostí, ale propracovaností, do děje vtáhl a jeho vystavěnost celého děje mě dostala, takže můžu rozhodně doporučit.
Říkala jsem si, zda na dávku hořkosti z hanebné kapitoly československých dějin mám vůbec náladu, ale toho je tam vlastně minimum a zdá se mi, že tohle dílo je vykostěné a bezkrevné jak třeboňský kapr v chlaďáku, a zrovna tak je studená i romantika mezi hlavním nehrdinou a Danielou (sakryš, oni spolu chodí na večeře, hledají v archivu, chodí na výlety a koupat se, a pořád si vykaj - není hlavní postava trochu jelito?) - a že když už je to smyšlené, mohl si autor dovolit trochu fabulovat. Kdyby tohle téma vzal do ruky Miloš Urban s jeho bizarnostmi a schopností zachytit náladu, která vyzařuje ze skutečných místních zajímavostí, které můžete sami navštívit, nebo Petra Hůlová a přidala hnusné temné tajemství, např. že se majitelé postavili bolševikům se zbraní v ruce a maso z nich nechali sežrat jejich děckám, bylo by to lepší, než číst jak...(jak se vlastně ten hlavní jmenuje?) po většinu knížky přejíždí z jedné vesnice do druhé a mluví s random lidma, mezi kterými se odlišuje leda tak zchátralec, který roztočí všechny prachy na matech, a sprostá zvědavá bába. Vadí mi nekonzistence - celou dobu se on snaží dozvědět vše o jedné osobě a má všechen čas na světě, a když se tato najednou objeví, tak pořád nevímproč spěchá, nemá čas, diví se, co ta bába furt kecá...
Ono Třeboňsko ke strhujícím příběhům zrovna neinspiruje, je to krajina, kde se můžete celé letní dny projíždět na kole bez námahy odnikud nikam, ale z kontrastu mezi hnusnou dobou a idylickým prostředím šlo vytřískat více emocí.
Těžké téma; autor nechává své protagonisty se vracet zpět do dob minulého režimu, svým příběhem však přesahuje do současnosti a snaží se s událostmi vypořádat. Tato kniha byla třetí, co jsem od Hájíčka četl. Hodnotím ji jako průměrnou, v průběhu čtení mi nebylo jasné, kam a jak knihu zařadit; neustále mi na mysl vybíhal detektivní příběh. Autor si však pojetí tohoto žánru upravuje podle svých potřeb, po vinících musí pátrat v padesát let staré minulosti a svědci už buď nežijí, nebo pokud ano, tak by zkoumané události nejraději vymazali z paměti.
Problém jsem měl i s vykreslením postav; dle popisů jsem si nedokázal přestavit, jak by mohla vypadat jejich tvář a co za osobnost by to mohla být. Jejich tváře se jevily jako rozmazané, nejasné a špatně uchopitelné. I přes tyto, možná subjektivně pojaté, nedostatky chci vyzdvihnout postavu Daniely jako nejzajímavější, neboť dodala příběhu další potřebný rozměr.
Doporučuji těm čtenářům, kteří mají rádi knihy s historickým přesahem.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Tajemství, historie, současnost, vina-nevina, odpuštění, spravedlnost-nespravedlnost... Autor se velmi čtivě vrací k temnému období českých dějin - kolektivizaci v 50. letech a k vypořádání se s jejími důsledky po revoluci. Přestože téma je dosti hořké, je třeba osvěžit lidem paměť. Autorovi se to daří poměrně objektivně a nezaujatě, navíc poutavě.
Nejdříve mi vadilo, že jsem se dost dobře neorientovala v postavách, hlavně v těch, jichž se týkalo genealogické pátrání hlavního hrdiny. Nicméně se to skládalo jako detektivka, gradovalo to až do konce, kdy vyšla najevo známá pravda, že krása je pomíjivá, ale lidská zloba a mstivost nikoliv.
Kromě děje se mi líbila i dobře popsaná atmosféra horkého, úmorného léta....
Četla jsem tuhle skvělou knihu loni v létě a musím říct,že se mi fakt moc líbila.Tak nějak jsem nic nečekala a dostala jsem hodně.Plně věřím,že ta zášť,strach a tak v těch lidech pořád je.
Před pár lety hořela v sousedství střecha bývalého statku a soused jim to přál ptotože oni po válce dostali dotace a on ne!
Velice zajímavé a důležité téma. Jeho zpracování však bylo zklamáním. Ztrácela jsem se v množství postav i ději. Závěr byl překvapením, nicméně nezachránil celkově rozpačitý pocit z knihy. Tři *
Velmi těžká doba, velmi bolavé téma. Nechtěla bych zažít začátek dvacátého století, když si představím, že někteří lidé si prošli první i druhou světovou válkou a doufali, že snad může být už líp, najednou se zjeví KSČ a Jednotné zemědělské družstvo. Ach jo, naši předci to neměli lehké. Jak říkám, nechtěla bych..
Téma knihy (pátrání v archivech, objevování starých příběhů kolektivizace a odkrývání starých křivd mezi obyvateli jihočeského venkova) je velmi atraktivní a je to podle mého názoru největší lákadlo knihy. Bohužel ze začátku jsem se v knize trošku ztrácela, bylo těžké se orientovat ve spoustě jmen z archivu a jejich životních příbězích. Nakonec do sebe ale vše zapadlo a začalo dávat smysl. Trochu mi ale přišlo, že děj se celou dobu vlekl, a vše se, trošku překotně, soustředilo do závěru.
Obraz jihočeské vesnice. Jejích obyvatel. Hledání v archivech. Nacházení pravd a starých křivd. 50.léta. Kolektivizace. Navždy změněné osudy lidí...Některé věci bolí. I po všech těch letech.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Selský baroko je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 088x |
| Čtenářské výzvě | 418x |
| Doporučených | 90x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 432x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 13x |
Nedokázala jsem se začíst, ztrácela jsem se v postavách. Snažila jsem se vydržet, protože mě zajímalo téma knihy, ale nakonec jsem jí odložila nedočtenou.